Ludvík II.
Ludwig ou Le Crépuscule des dieux
Ludwig
Ludwig II
Ludwig
Ľudovít
Ludwig: The Mad King of Bavaria
Režie:
Luchino ViscontiKamera:
Armando NannuzziHrají:
Helmut Berger, Trevor Howard, Silvana Mangano, Gert Fröbe, Helmut Griem, Umberto Orsini, John Moulder-Brown, Sonia Petrovna, Folker Bohnet, Adriana Asti (více)Obsahy(2)
Miloval krásu, moc ho nezajímala. Portrét duševně chátrajícího bavorského krále... V roce 1972 natočil proslulý italský režisér Luchino Visconti film, v němž ztvárnil tragické životní osudy duševně nemocného krále Ludvíka Bavorského. Po Soumraku bohů (1968) a Smrti v Benátkách (1970) představuje Ludvík Bavorský poslední část „německé trilogie". Ta měla být původně tetralogií – Visconti plánoval cyklus završit adaptací Mannova románu Kouzelný vrch, tento záměr však nedotáhl do konce. V době, kdy točil Ludvíka, se Visconti horečně snažil sehnat peníze na svůj dlouholetý sen – adaptaci Proustova Hledání ztraceného času. Ludvík byl jakýmsi vedlejším projektem, na výsledku to však nepoznáme. Precizní režisér se nenechal omezovat stopáží a na velké ploše pečlivě vystavěl portrét postupného úpadku mladičkého a krásného krále, který miloval umění a pohrdal přízemností, nebyl však dobrým vládcem a nad celým jeho životem visela hrozba duševní choroby. Celý život se snažil vybudovat univerzální říši umění, jež mu měla dopomoci k nalezení absolutní krásy. V hlavní roli exceluje Viscontiho tehdejší partner Helmut Berger, kterému sekundují Trevor Howard jako Richard Wagner, Silvana Manganoová jako Wagnerova žena Cosima a především Romy Schneiderová, která zde opět ztvárnila svou nejslavnější roli – císařovnu Alžbětu. Na rozdíl od naivní Sissi je ale Viscontiho Alžběta zralá, zahořklá žena, která si dobře uvědomuje všechna úskalí panovnického života. Spolu s Ludvíkem uctívají krásu, na rozdíl od pragmatické Alžběty ale Ludvík nikdy nepochopí rozpor mezi skutečným světem a říší estetiky. Stává se obětí svého vlastního velikášství a snadnou kořistí intrikánů. (Česká televize)
(více)Recenze (36)
Souhlasím s uživatelem GUDAILINem, že Visconti by si asi s Ludvíkem Bavorským rozumněl a cit protrochu úchylnou formu dekadence nechyběl ani jednomu. U Smrti v Benátkách mi téměř nesnesitelsná délka některých záběrů nevadila, tady již ke konci ano - nicméně shlédnutí rozhodně nepovažuji za promarněný čas. A mimochodem - všechny ty prošustrované peníze ze státní pokladny už Bavoři určitě mají zpět z tržeb za turistický ruch kolem Ludvíkových zámků - návštěvu rozhodně doporučuji. Ludvík se prostě minul se současníky hlavně v čase - kdyby žil před párset lety, nikdo by mu jeho zálibu v budován opulentních sídel a umělých jeskyní nevyčítal. ()
Je potreba zvyknout si na pomale tempo a jakousi detailnost deje. Podari-li se vam to, dostanete krasnou mnohahodinovou podivanou. ()
V jednom z nejlepších Viscontiho filmů před námi ožívá Bavorsko druhé poloviny 19. století, v jehož čele stojí král, který se nikdy králem stát neměl. Helmut Berger jako Ludvík II. Bavorský geniálně zvládá přeměnu z oslnivě krásného, vzdělaného panovníka na flustrovaného a zakomplexovaného podivína, který hledá únik v uměle vytvořeném světě oper Richarda Wagnera. Romy Schneider po 13 letech opět představuje ve filmu Alžbětu Rakouskou, už to ovšem není sladká císařovna, která dává pít kolouškovi z lahve. Je to komplikovaná žena toužící po svobodě, kterou v habsburském domě nikdy nemůže najít. Visconti připravil pro diváky velkolepou podívanou, kdy v každém záběru potvrzuje svoji touhu po autentičnosti a perfekcionismu. Nic zde není laciné, každý detail dotažený do konce. Nic není ponecháno náhodě. Již nikdo nenatočí takto věrohodný obraz té doby jako to dokázal poslední režisér-aristokrat Luchino Visconti. ()
kdo viděl Viscontiho film Gepard s Lancasterem a CC z roku 1963 bude tímto zklamán,Zklamala mě Schneider.Hrála křečovitě a v tom duchu se nesl celý film.Berger na mě taky nepůsobil přesvědčivě.Ale jinak atmosféra a kostýmy byly opravdu jedinečné.To se nedá upřít. ()
Dvoudílný film Viscontiho jsem naštěstí mohl sledovat po dva čtvrtky, takže jsem mohl udržet pozornost při obou dvouhodinových sekvencích. V seznamu herců jsem dlouze musel pátrat po Romy Schneiderové, ach, nešťastná móda nepřechylovat ženská příjmení. Dílo skutečně obsáhle popisuje období nedlouhé vlády Ludvíka II. Bavorského v období sjednocovacího procesu Německa. V té době Bavorsko skutečně potřebovalo silného státníka a Ludvíka vládnout nebavilo. Pravděpodobně nikde není analyzován proces choroby obou bratrů. U Oty to mohly být děsivé zážitky z prusko-rakouské války, u Ludvíka možná chorobná závislost na Richardu Wágnerovi, ale jsou tu jenom náznaky. Také smrt, o níž historikové dosud mluví jako o nevyjasněné, je zde podána jako hotová věc - utonutí (i když je asi nejpravděpodobnější). Ludvík II. je v dějinách málo známý a tento film ho skutečně velmi dobře zobrazuje. Rád jsem se podíval. ()
Neuvěřitelně krásný a dojemný film o pohádkovém králi Bavorském, který je postavený na skvělých hereckých výkonech Helmuta Bergera v roli krále Ludvíka, Trevora Howarda v roli Richarda Wágnera, Silvany Mangano v roli Cosimy a Romy Schneiderové, která si podruhé v kariéře zahrála Alžbětu Rakouskou. Nikdo jiný nemohl zpracovat tento příběh lépe, než nejaristokratičtější z aristokratů mezi režiséry Luchino Visconti a i přes drobné historické nesrovnalosti dokázal oživit Bavorsko v druhé polovině 19. století, dokázal se se vcítit do každého charakteru a vedl herce tak, že nikdo nepochybuje, že před sebou vidí rozervaného Ludvíka, který vládl Bavorské říši a nedokázal vládnout sám sobě, egoistického génia Richarda Wágnera, jehož některá díla bychom, nebýt Ludvíka, vůbec neznali a samozřejmě Alžbětu, tentokrát takovou jaká byla, cynickou, zbavenou iluzí, marnivou a do sebe zahleděnou. Za zmínku stojí i výkony herců ve vedlejších rolích, Ludvíkova bratra Otta, plukovníka Dürckheima a pátera Hoffmana. ()
Musel som to pozerať na pokračovanie dlhšie ako týždeň. Dielo takmer bez deja, zato výrazne natiahnutné, inými slovami: dielo epické. Vizuálne prepracované, kostýmy naozaj stáli zato. Faktom je, že mi napokon nedalo odpoveď na otázku, kto vlastne Ludwig II. bol: "rozpočtovo nezodpovedný" rojko, blázon (v súlade s lekárskym posudkom) alebo jednoducho životom, okolím a panovníckymi povinnosťami ubitý človek? Poslednú možnosť tvorcovia asi do istej miery favorizovali. V konečnom dôsledku sa však preventívne exkulpovali z toho, že divákovi neporadia, a ako pointu vložili Ludwigovi do úst posledné slová, ktoré by mohli tvoriť motto diela: "E voglio rimanere un enigma... per sempre... per gli altri... e anche per me stesso" (A hádankou chcem zostať navždy, pre ostatných i pre seba samého). Poučenie sa nekoná. Čo ďalej? Ak odhliadneme od zmienených kostýmov, zážitok z filmu sa mi vtesnal do dvoch pocitov: stiesnenosti a znechutenia. Pre to prvé bola jedným z vrcholov filmu vedľajšia postava úbohého a vo svojom šialenstve desivého Otta. Iným plačúca Sophie. Na tom druhom sa podieľalo množstvo faktorov: dobová morálka a etiketa (matkino i sesternicino "ožeň sa!" - najlepšie so Sophie), obojaký Wagner, škrobené tváre rozprávačov a ďalšie trochu odpudzujúce postavy - ale predovšetkým nerozhodné, veľmi kolísavé (tu šľachetné, tu hysterické) správanie samotného kráľa, ktorý sa pre očami diváka pomaly, ale predsa menil na duševnú trosku, unikajúcu aj pred osobou mu kedysi najbližšou (Elisabeth/Sissi), aby sa až na záver vzchopil k definitívnemu úniku - s pomocou vraždy! Za drobné nedostatky filmu považujem zvukovú stránku (je ako celok taliansky; prečo však niektoré "davovejšie" scény používajú potom nemčinu? - tento jazyk mi ostatne vo filme chýbal) a autorské licencie (zdá sa, že podľa filmu malo medzi kráľovou internáciou a smrťou uplynúť aspoň niekoľko dní, čo ale nezodpovedá realite; takisto nie som ochotný akceptovať, že by Kaiserin nechala svoj vzťah s bratrancom zájsť až tak ďaleko, ako je čo i len niekoľko bozkov). Nepochybne ide o kvalitný film - ktorý ma za srdce nechytil. :( Uvidím, či sa mu to náhodou nepodarí časom po "repríze". Dosť ho ale zrádzajú práve tie stránky, ktoré rozumovo hodnotím pozitívne: epická šírka a jeho schopnosť vyvolať znechutenie a depresiu. Dosť zvláštne... ()
Celkom určite najkvalitnejšie spracovanie pohnutých životných osudov takzvaného šialeného" bavorského kráľa Ľudovíta. Režisér Luchino Visconti tu naplno využil svoje dlhoročné skúsenosti s komplikovanými kompozíciami, často inšpirovanými známymi maľbami starých majstrov. Viscontiho záľuba v ťaživých a preplnených interiéroch, tak charakteristickými pre 19. storočie sa vzhľadom k samotnému námetu mohla rozvinúť naplno. Samotný Visconti sa však nezameral iba na kostýmy a lákavé interiéry, ale celý svoj film postavil na svojom obľúbenom hercovi Helmutovi Bergerovi, ktorý tu podáva svoj najlepší životný výkon. Visconti sa zameriava rovnako na znázornenie vtedajšej doby, ale aj psychologický profil samotného mladého panovníka. Jeho postupný prepad z mladíckej naivity až do hrozivého šialenstva je vykreslený veľmi presvedčivo a uveriteľne. ()
Začátek se mi jevil poněkud příliš rozvláčný a upovídaný, avšak čím déle (!) film trval, tím byl lepší. Atmosféra stále tíživější a dekadentnější, nápady šílenější, úpadek děsivější... Tradiční velkolepost viscontiovských interiérů, pochmurná hudba, tma a déšť. A famózní Helmut Berger, přímo reinkarnace bavorského výstředníka. Zdálo se mi to, nebo si skutečně byli se sestřenkou Romy-Sissi tak úžasně podobní? Prostě mocný zážitek, který budu muset ještě dlouho zpracovávat. ()
Smekám před Viscontim. Kterému jinému režisérovi by se podařilo udržet mou pozornost víc než třiapůl hodiny? Skvělí herci v čele s Helmutem Bergerem a Romy Schneider. A propos, Romy jako skeptická Sissy: My jsme jen okrasa. Rychle se na nás zapomene. Ledaže by nás někdo zavraždil. (Sissy zemřela rukou vraha, Ludvíkova smrt dodnes nebyla přesvědčivě vysvětlena.) ()
Municiózní, precizní, přitom ale lehce plynoucí a přirozené v hereckých výkonech, evokaci prostředí a dobové atmosféry. A možnost vidět restaurovanou kopii na velkém plátně a v původní délce, která přesto ani na chvíli nenudí, za tu je nutno vzdát hold a díky organizátorům letošního Febiofestu (2011) alespoň touto cestou. Za sebe bych připomněl skvělou práci Viscontiho se šerosvitem. (Nejen) noční scény se Sissi nebo při zadržení Ludvíka, to je koncert a pastva pro oči, která se dnes už nevidí. Á propos, Wagnerova (plus Schumannova a trochu Offenbachova) hudba zde svým taktním a citlivým užitím přímo vrůstá do filmového těla a tvoří další rozměr či akord výsledné kompozice. ()
Natočit 4 hodinový biják a udržet tempo a přitom neztratit krásu a křehkost filmové řeči. Tohle odlišuje mistry filmu od průměru, řemeslníků. Autentické reálie, propracovaná psychologie postav. Příběh krále, jehož duše odmítala přestat snít. Nevedl osobně z vlastní vůle žádnou válku, nezaložil žádnou velkolepou říši, ale jeho sny žijí a ohromují po století. Hlavní postava vybraná fyzicky podobná s titulní postavou úlohu zvládl a Wagnerova, Schumannova hudba podtrhují tragický osud. Celistvost filmu je obdivuhodná. Mistrova labutí píseň, ale dokonalá. 5* ()
Chce to si udělat čas a v klidu dvoudílný film vychutnat. Délka zde není na škodu, naopak, přináší neuspěchaně celkem hlubokou studii podivínského krále. 80%. ()
Na dnešní dobu poněkud zdlouhavý začátek, ale jinak výborný film. Skvělí herci, úžasná kamera, krásné interiéry i kostýmy, dekadentní atmosféra, vynikající hudba, postupný úpadek krále je věrohodný a konec i bez znalosti historie předem daný... ()
Ať už kostýmy, výprava, herecké výkony nebo hudba- všechno je perfektní. Film vypráví o životě Ludvíka Bavorského, jeho lásce k umění a hudbě a nechuti zabývat se politikou, která se mu nakonec stala osudnou. Je docela poutavý, až na rozpačitou první půlhodinu, takže se mu dají odpustit drobné nedostatky. Například vztah Ludvíka k Sofii by měl dostat víc prostoru. Bohužel přehnaná délka dost sráží výsledný dojem z filmu. Nic by se nestalo, i kdyby byl o hodinu kratší. 60% ()
Dokonalé dílo jednoho z největších mistrů světové kinematografie. Precizní práce s každým výtvarným detailem, s hudbou, a atmosférou, ale především strhující drama senzitivního panovníka, který marně toužil po tom, aby svět byl lepší, kultivovanější, upřímnější. Hluboká sonda do citového světa muže, krále, který nemohl přiznat svou sexuální orientaci. A samozřejmě charismatický Helmut Berger v titulní roli... ()