Režie:
Václav VorlíčekScénář:
Vladimír KalinaKamera:
Josef VanišHudba:
Karel SvobodaHrají:
Radovan Lukavský, Rudolf Jelínek, Josef Chvalina, Jiří Adamíra, Pavel Zedníček, Monika Hálová, Lukáš Bech, Jiří Bartoška, Veronika Jeníková, Karel Koloušek (více)Obsahy(1)
Poviedkový film o Prahe a Pražanoch a začínajúcom víkende. Veselé i vážne sekundy jedného piatočného popoludnia. Známa zvučka Zelenej vlny oznamuje obyvateľom Prahy, že sa začal víkend a s ním i tradičné "sťahovanie národa" do prírody. Zatiaľ čo policajné hliadky v helikoptére môžu iba konštatovať, ktorá z komunikácií je čiastočne alebo celkom neprejazdná, kamera nám v pestrej mozaike drobných príbehov približuje zážitky tých, ktorí uviazli v nekonečnej kolóne áut i v životných ťažkostiach. Stretávame sa s peknou Jiřinou a jej priateľom Milošom, ktorý po fláme nejaví najmenšiu chuť vstávať z postele, opustiť byt svojej vydatej priateľky a na radnici povedať inej žene svoje rozhodné manželské áno. Predstavia sa nám manželia, ktorí našli na starej odbočke z hlavnej cesty stratené spomienky, dávno zabudnutých priateľov i kúsok dávneho hrejivého šťastia. Poznáme i doktora Pelca z Linky dôvery. Chystal sa práve na výlet, keď zazvonil telefón a celkom zmenil jeho víkendové plány. Staneme sa svedkami "lovu" na papagája, ktorý uletel starým manželom, nepodareného vlúpania do bytu, z ktorého nie je čo vziať, prvého ľúbostného sklamania i nekonečného čakania naplneného obavami z prvej vážnej životnej skúšky... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (81)
Bod navíc za to, že si ten film po takové době vůbec vybavuju, plus taky si pamatuju, jak jsem ho tenkrát hodnotil dost kladně. Že by to bylo kvůli mihnuvší se "mé" Ivance Andrlové ? :-) Ovšem, kdo chce téma dopravní zácpy a mozaikový film jako řemen, doporučuju Silnice Řím Neapol neprůjezdná... ()
Zelená vlna je zřejmě nějakou úlitbou Vorlíčka režimu za něco o čem nevíme. Jinak totiž netuším na co jsem to vlastně koukal. Sice film nevyznívá úplně ,,normalizačně'' ale přeci jen tam jisté narážky na lecos společenského jsou. Jestli film ale něčím rozhodně není, pak komedií. Ona tu asi snaha byla, ale vše se ztrácí ve změti jednotlivých epizodek, které vyznívají spíše trapně. Epizodek je ve filmu přehršel. Některé se přerušené jinými příběhy táhnou celým filmem, jiné se ve formě kratinkých historek ve filmu jen mihnou. Ano, je to o pátečním socialistickém pachtění a ta Praha je tam jen jako symbol největšího mraveniště v němž se to hemží lidičkami co kus to originál. Co kus to jiný osud, jiný příběh. Ale takovéhle pátky zažívalo v osmdesátkách každé větší město. Film má jednu velkou devizu a tou je nasazení opravdu velikého počtu herců, včetně herců největších jako byl Lukavský, Adamíra, Macháček... Milovníci krásných žen si ve filmu také přijdou na své, hlavně u příhody s Dádou. Je pravdou, že Návštěvníci a expedice Adam 84 přistála na zemi až dva roky po vzniku tohohle filmu, Dáda tu však zřejmě s předstihem sbírala na koupálku vzorky... :-). A tak asi největší hodnota filmu je v připomínce jak tenkrát vypadaly pátky, kdy se hákovalo jen co šéf vypadl, kdy se rodiny ve stodvácách, spartacích, warťasech a tráboších vybavené proviantem hnaly na ty své chaty - dřív než bude zácpa, kdy Branické nádraží znělo tóny kytar a díky lidem v maskáčích a sombrérech s telaty a usárnami vypadalo tak trochu jak z časů zlaté horečky, kdy nad Prahou kroužil vrtulník VB a ti co měli v autu rádio mohli poslouchat Zelenou vlnu (pokud ovšem nepřepli na Rakušíky ,,kde se víc hraje a míň kecá! '' Dvě sklenice zavařených třešní. * * ()
Průměrná mozaika, která mohla nalákat na spoustu zvučných hereckých jmen. A nakonec před kamerou nejdéle setrvali pánové Lukavský a Zedníček. U prvního bylo od počátku jasné, oč tu běží. Ten druhý se podivuhodně zjevoval a zase mizel. Až se jeho příběh dokodrcal k závěrečnému, již dlouhou dobu očekávanému, rozuzlení. ()
Zelená vlna je pozoruhodná tím, že se skládá z řady rozmanitých, navzájem nesouvisejích kratších příběhů a scének, jež mají jeden společný znak, a sice páteční odpolední chaos v Praze. Komicky laděné příběhy jsou různého druhu, některé jsou dominantnější a prolínají se celým filmem a jiné naopak trvají minutu a ihned mizí v zapomění. V tomto snímku z pochopitelných důvodů neexistuje hlavní postava, přesto někteří umělci dostali o poznání více prostoru, např. R. Lukavský pátrající po osamělém sebevrahovi. Jednotlivé příběhy jsou však různé kvality, následují rychle za sebou a řadu z nich bych se nebál ohodnotit jako hrubě nepovedené. Jako nejvíce oku lahodící bych označil scénku s rozpustilými stopařkami. Zelená vlna se jen hemží známými hereckými jmény, o nějaké výrazném hereckém výkonu však v tomto případě nelze hovořit. Z mého pohledu snímku nejvíce neprospívá skutečnost, že jednotlivé scénky jsou velmi rozdílné úrovně a celek působí značně nesourodě a z toho důvodu bych souhlasil z názorem, že se jedná o nejhorší Vorlíčkův film. ()
Asterová a Gajerová nemohou nikoho stopnout, tak si sundají tričko a najednou jim zastaví ... jejich profesor s hláškou, že je vždycky hodnotil podle znalostí a ne podle jejich vnad. Nebo Macháček jako malíř jemuž přijde modelka aktů Miluše Šplechtová, ale má výrazně neopálené bikini linie, načež maestro začne zuřit a ona na to: " To je ten váš realismus, Picasso by mne namaloval modrou" - dle komentářů nejhorší film Václava Vorlíčka, který je pásmem takovýchto mikropříběhů/vtipů které skládají dohromady mozajku jak pražané končí pracovní týden ve shonu roku 1982. Já jsem asi suchar, ale mně to nepřišlo vůbec vtipný, ale naprosto debilní. Jedna hvězda za snad nejnabitější obsazení v historii, tam se snad vystřídaly všechny tváře z tehdejší televize a pro mne jediné plus, že mi to ukázalo tu socialistickou osmdesátkovou atmosféru šedi. ()
Reklama