To

(Herec "mladý Bill" se ve věku sedmadvaceti let oběsil.) Z jistého úhlu pohledu dětství z lidského života mizí stejně jako se chuligán ztrácí v rozlomeném potrubí. S doširoka otevřenýma krvavýma očima a v záplavě bílého světla. Totiž, chci říct, že většina zážitků, které mě definovaly v počátečních fázích života, byly povahy děsivé a paranormální, ačkoliv o sobě můžu říct, že jsem měla velmi šťastné dětství a že vůči němu nemám téměř žádné výčitky. (Puberta čili dospívání, to už je něco jiného, muhahaha. To za sebou nemám dodnes.) Jisté je to, že tenhle konkrétní pocit s abstraktními konturami ve svých dílech (nejen v TO) adresuje King docela často a velmi působivě (zvláštní místo v srdíčku mám pro Dlouhý pochod). Filmaři ho v téhle adaptaci zachytili s velmi zvláštní osobitostí, hraničící v některých krajnostech se špatností a dobovou zatížeností, ale pro mě je už jen ten fakt, že se někdo zabývá dětmi a hrůzou, nesmírně cenný. Zbělení vlasů, oslepující světlo, řada hrobů, indiferentní dospělí, ach, dětství. "Take my hand and you'll never have to grow up." (22.02.2015)

It je opravdu nářez, myslím však časový nářez. :) Tři hodiny je opravdu moc. První polovina je celkem ucházející, dětští herci jsou celkem přirození a i to spojení děti-vraždící klaun je tak trochu znepokojivé. V polovině ovšem přichází zlom, na scénu se dostávají především dospělí a jejich naprosto toporné výkony. Chovají se jako pubertální blbečci. Dokonce můžu říct, že mě opravdu štvali. Závěr je neskutečně natahovaný a trapný, doplněný o příšerně nezvládnuté speciální efekty. Přesto mě film neodradil od knihy, kterou mám určitě v plánu si přečíst. (27.10.2008)

Kingovy hororové romány mají jedno společné. Jsou takřka nezfilmovatelné a jejich kouzlo na plátně zachová jen málokterý filmař. Tommy Lee Wallacemu se mu jej nepodařilo zachovat ani omylem. Vědom si toho, že právě Kingovo dílo To je tak obsáhlé, a tedy takřka nezfilmovatelné, to riskl a pokusil se natočit horor, jehož myšlenka děsit sofistikovaným způsobem nebyla špatná, ale výsledek je opravdu žalostný. Wallace osekal "kingovku" tak neskutečně necitlivým způsobem, až je mně z toho smutno. Neuvědomil si, že hororový divák chce, aby mu byla hrůza servírována nápaditě, a pokud možno s hororovou atmosférou, ale zde je hrůza sterilní a atmosféra nulová. Herci nehrají, klaun moc děsu nenažene a Wallace pohřbil Kingovo stěžejní dílo dobrých pět sáhů pod zem. A nevykope jej ani garda hrobníků s bagry. (20.01.2009)

Pravděpodobně nejlepší román Stephena Kinga, z mého hlediska zatím nejlepší horror, s jakým jsem kdy měla čest v literární podobě (až na ten pomrvený závěr, ten se fakt nepovedl)... Ovšem o filmovém zpracování se totéž říct v žádném případě nedá. Tvůrci se sice jakž-takž drželi předlohy, pochopitelně v notně osekané verzi, ale atmosféru neustálé plíživé hrůzy a všudypřítomného zla se prostě vybudovat nepodařilo. Okamžiky, které měly děsit, byly odfláknuty záběrem na rozšklebenou držku klauna se zkaženými zuby. Když jsem knihu před 15 lety o letních prázdninách četla, moje fantazie mi nabídla podstatně působivější podívanou a opravdový strach. Nad filmem jsem se o nějaký ten rok později pohrdavě ušklíbla - další Kingova nepovedená adaptace. Mohlo to dopadnout i hůř a neznat knihu, možná bych hodnotila 3*, takhle však můžu filmaře jen pochválit za snahu a výběr obstojných dětských herců, nic víc. 41% (09.04.2009)

Pennywise – the Dancing Clown. Jak se nám naše dětské strachy vysmívají i v dospělosti, převlečené za "kreténského klauna" z kanálu, a s vrčením na nás vycení zuby ze zrcadla třeba ráno při holení. Svého času jsem si tuhle dětsky nevinnou, civilní hrůzu pustil několikrát. A při sledování filmu za mnou v obýváku ze skříně vykukoval můj vlastní klaun a s úlisným úsměvem mi nabízel pestrobarevné balónky... To jsem se hned vystrašeně chytil za ušní lalůček a přeříkával si ten skautský slib z dětství (kecám, já chodil do Pionýra). Bohužel mě ale vždy při prožívání příběhu děsně naštval ten pitomý boj s ještě pitomějším pavoukem v závěru (ne, knížku od Kinga jsem nečetl, napravím). No jo, no. Nakonec však všichni navždy zvítězili nad hrůzou, ukrytou v zásvitech svých vlastních myslí? Pche, to bych chtěl vidět, jak porazili své dětské strachy! Leda tak prd. Například já sám teď jdu otevřít opatrně skříň a...       BALÓNEK ! (08.02.2013)