It
To
It
It
Režie:
Tommy Lee WallaceKamera:
Richard LeitermanHudba:
Richard BellisHrají:
Tim Curry, Dennis Christopher, Richard Masur, Annette O'Toole, Tim Reid, John Ritter, Richard Thomas, Jonathan Brandis, Seth Green, Emily Perkins (více)VOD (3)
Obsahy(2)
Říjen 1957. „To" se probouzí a městečko Derry ve státě Maine už nikdy nebude jako dřív. Stephen King vdechl život ztělesnění veškerých dětských fóbií a obav a vystavil sedm dětí zlovolné síle, která na sebe bere nejrůznější podoby včetně klaunské tváře. Děsivý klaun (Tim Curry) žije v městské kanalizaci, odkud se vydává lovit a zabíjet. O mnoho let později se ti, kdo přežili, jako dospělí vrací skoncovat s další vlnou jeho bezuzdného vraždění – už jednou provždy. (Magic Box)
(více)Videa (1)
Recenze (529)
(Herec "mladý Bill" se ve věku sedmadvaceti let oběsil.) Z jistého úhlu pohledu dětství z lidského života mizí stejně jako se chuligán ztrácí v rozlomeném potrubí. S doširoka otevřenýma krvavýma očima a v záplavě bílého světla. Totiž, chci říct, že většina zážitků, které mě definovaly v počátečních fázích života, byly povahy děsivé a paranormální, ačkoliv o sobě můžu říct, že jsem měla velmi šťastné dětství a že vůči němu nemám téměř žádné výčitky. (Puberta čili dospívání, to už je něco jiného, muhahaha. To za sebou nemám dodnes.) Jisté je to, že tenhle konkrétní pocit s abstraktními konturami ve svých dílech (nejen v TO) adresuje King docela často a velmi působivě (zvláštní místo v srdíčku mám pro Dlouhý pochod). Filmaři ho v téhle adaptaci zachytili s velmi zvláštní osobitostí, hraničící v některých krajnostech se špatností a dobovou zatížeností, ale pro mě je už jen ten fakt, že se někdo zabývá dětmi a hrůzou, nesmírně cenný. Zbělení vlasů, oslepující světlo, řada hrobů, indiferentní dospělí, ach, dětství. "Take my hand and you'll never have to grow up." ()
Dětská polovina z 50. let je vynikající, atmosféra doby je zachycena skvěle, dětští herci jsou výborní. Srovnatelné a v některých ohledech dokonce překonávající jinou povedenou kingovinu Stand by Me, podle parádní novely Tělo. Triky sice neoslní, ale dají se považovat za uspokojivé. Kamenem úrazu je až dospělá půlka z osmdesátek. Herci jsou v ní průměrní a ani zdaleka ne tak charismatičtí jako jejich dětští kolegové. Dá se to přežít, ale celkově už to nefunguje tak dobře. Co naopak funguje pořád skvěle, je Tim Curry jako strašidelný klaun Pennywise. Svého nástupce z remaku strčí do kapsy ve všech ohledech. Závěrečné zúčtování s To je poměrně rozpačité už v knize; tady to jen podtrhuje ne zrovna povedená podoba pavoučího monstra. Sečtu-li všechny klady a zápory snímku, vyjdou mi z toho hodně silné tři hvězdičky. Už dlouhá léta mám ale chuť k nim jednu přidat. Po naprosto katastrofální adaptaci z roku 2017 je ta chuť o to větší. Máte-li malé děti, toužící vidět nějaký dobrý horror, rozhodně pro ně na seznam přidejte tuto verzi To společně s Čelistmi a Poltergeistem. Jsem si celkem jist, že budou nadšené. PS: Po zhlédnutí dalšího kingovského televizního filmu Dům v růžích, který má na této databázi o celých 12% více, už považuji přidání čtvrté hvězdy za nevyhnutelné. ()
na TV produkciu výborná práca, či už po príbehovej stránke, kde dobre ladí rodinný hravý motív s prechodom do tej drsnejšej krvavej stránky, rovnako tak trikovo na úrovni, dobré masky a nechýba slušná dávka napätia, trošku na škodu je ta minutáž, veselo sa mohla spraviť aj kratšia verzia ale ináč spokojnosť /70%/ ()
Hodnocení dvoudílného televizního snímečku se zákonitě bude rozcházet podle divákovy znalosti literární předlohy. Román To je nejlepším dílem Stephena Kinga a považuji ho za nejlepší moderní román v hororovém žánru. Na rozdíl od jiných Kingových děl nevyniká užvaněností postav a čtenář nemá pocit, že každá čtvrtá věta by se měla v zájmu spádu vyškrtnout. Naopak se naplno projevuje Kingova schopnost fabulace a neuvěřitelná imaginace. Jinými slovy - je to zatraněně sugestivní čtení, jeden z těch případů, kdy si čtenář bere knihu do ruky s tím, že si před spaním přečte 2 stránky a odkládá ji, když se ráno chystá do práce. Román King na první straně uvádí větou:"Děti, fikce je pravda uvnitř lži a pravda o této fikci je jednoduchá - kouzla existují." Není náhodou, že To psal jinak rychle tvořící King dlouhé čtyři roky. Tommy Lee Wallacemu trvalo pět neděl, než To natočil a chtělo by se říci, že podle toho To taky vypadá. Pro neznalého románové předlohy můře být přitažlivá odpudivá maska klauna Pennywisse, ale ostatní budou postrádat tu úžasnou románovou atmosféru, řadu motivů a především kingovskou imaginaci. Tenhle román k úspěšnému zfilmování potřeboval více peněz a především režiséra obdařeného výtvarným cítěním a fantazií. Zatímco první část filmu byla ještě na poměry televizního díla snesitelná, druhá zavedla snímek do přízemí a finále ( King ho rozehrává na neuvěřitelných 80 stranách) pak až do suterénu. Z mého pohledu se vzhledem k možnostem, které látka poskytovala, jedná o nejhorší kingovskou adaptaci, kterou jsem měl zatím možnost vidět. Celkový dojem 25 %. ()
Galerie (63)
Zajímavosti (44)
- Na knižnej predlohe Stephen King pracoval štyri roky. (ČSFD)
-
Počas volebného obdobia 2016 v USA sa v rodnom meste Stephena Kinga (Portland, štát Maine) začali objavovať propagačné materiály, na ktorých tvorca uvádza ako kandidáta klauna Pennywise (Tim Curry).
(Marceloo)
Související novinky
Kingův horor To konečně míří do kin
Hororový román To už se dočkal tříhodinové televizní adaptace, studio Warner Bros. se jej ale od roku 2009 snaží poslat přímo do kin. O režii se chvíli zajímal Guillermo del Toro (Hellboy) a v červnu… (více)
Ten film se realisticky jen tváří, ve skutečnosti se metaforicky vypořádává se ztrátou dětství. Klaun není sériový vrah dětí, ani nadpřirozená hmota otálející pod městem. Klaun je To a To je dětství. Klaun zabíjí výhradně děti a dospělé nejenže nechává být, ale je pro ně celkem vzato neviditelný. Když černoch po třiceti letech svolává zbylých šest přátel, nikdo z nich si nemůže vzpomenout, protože na svůj dětský věk do jednoho jako kdyby zapomněli. Právě proto, že zapomněli, pracují všichni na velice slušných pozicích a daří se jim, třebaže v dětství patřili mezi otloukánky. Za hlavní zdroj problémů, které nás v dospělosti sužují, považuje Freud dětství. To ovšem všech sedm vytěsnilo z paměti, proto jsou úspěšní, jak dokládá počátek druhé poloviny filmu. Nikdo z nich ale nemá stálého partnera, natož rodinu. V prvé řadě nechtějí vychovávat potenciální oběti pro klauna, v druhé rovině jsou zamilovaní do sebe navzájem. Klaun je tedy figura ambivalentní. Na jednu stranu spojil celou partu dohromady a zprostředkoval všem sedmi sic nebezpečné, přece však dobrodružné dětské zážitky, protože jak říká King, dětství je ten nejhezčí věk v životě každého z nás; ten věk mezi 5 lety a 15 lety, mezi nabytím rozumu a objevením nedětských neřestí, mezi batolením a sexem (jak jednoho dne sexualita procitne, dětství tím nenávratně skončí). Na druhou stranu je nám klaun nucen dětství připomínat tím nejkrutějším způsobem – přes zabíjení dětí. Že zabíjí v pravidelných intervalech už stovky let, aniž to komukoliv přijde k podivu, dokládá, že dětství je pro dospělé dávno zapomenutou kapitolou. Našich sedm hrdinů ale nezapomnělo, a i přes oněch šest napjatých telefonátů uprostřed filmu - vzpomenou si, nevzpomenou? - se na dětství rozpomnělo. Pronikání nevědomých obsahů z dětství do vědomí nad sny zvítězilo a oni se probudili jakoby ze snu, jehož úkolem bylo chránit jejich spánek-dospělost. Sny, které se vyrovnávají s tělesnými podněty, jsou nejlepším dokladem Freudovy domněnky, že jedním z hlavních úkolů snu je automaticky přetváří tyto podněty do podoby, která se snaží naše vědomí uchlácholit a ponechat v nečinnosti. Dobrým příkladem jsou sny, ve kterých vykonáváme nezbytnou tělesnou potřebu na toaletě. Sen se nám při takové příležitosti doslova snaží namluvit, že můžeme klidně ve spánku pokračovat, neboť naše potřeba je právě uspokojována. Což nás přivádí k tomu, odkud klaun vstupoval do naší reality – ze sprch, umyvadel, z kanálů. Jak sprcha, umyvadlo nebo záchod odvádějí naší špínu do jiné dimenze, přičemž šokující je pro nás případný návrat tohoto, v některých filmech zpřítomněný kupříkladu vylévající se krví ze záchoda. Tato krev, tento návrat zmizelého, nás zpravidla děsí a znepokojuje. Film, potažmo kino se setmělým sálem a náhlou „záplavou" obrazů, je pak explicitoriem onoho. Některé filmy na to vsázejí. Například u scén vraha, čistícího krev po oběti, pak vyvstává, zda se divák, toužící nečistoty a krev vidět co nejdříve zmizelé, protože do naší reality nepatřící, s vrahem identifikuje, nebo zůstane v opozici na straně dobra. Mimochodem, v knize Tma 2.0 přichází Ondřej Neff s představou světa, ve kterém elektřina přestala fungovat jako technická síla, následkem čehož se navracíme před ´89 a kdesi cosi, ovšem co je zde pro nás podstatné, k moci se dostanou sanitární inženýři, hajzlbáby a žumpmani a jim podobní, protože co začne v této staronové civilizaci churavět nejprve, jsou ucpané hajzly. Stalo se prostě mánií ukrývat lidský tělesný odpad, jako by pouhý pohled na něj mohl člověka ochromit. V útrobách trubek se rozpadá řád světa, je v něm přítomno jakési nevědomé podsvětí, od něhož se obvykle chceme distancovat. A tak i klaun z filmu představuje exkrement, který k nám zavítal z jiné dimenze. Dimenzí je pak ono navracející se zapomenuté dětství, představující vpád reality do světa či Lacanovými slovy „symbolického řádu“, který udržuje a chrání trvání dospělosti. () (méně) (více)