Jiří Kodet

Jiří Kodet se narodil 6. prosince 1937 v Praze do skutečně umělecké rodiny. Jeho otcem byl sochař Jan Kodet (1910 – 1974), matka Jiřina Steimarová (1916 – 2007), praděd Vendelín Budil (1847 – 1928), prarodiče Anna Steimarová (1889 – 1962), Jiří Steimar (1887 – 1968), strýc Miloš Steimar (1922 – 1949) a nevlastní sestra Evelyna Steimarová (*1945) byli herci. Sochařem se stal jeho nevlastní mladší bratr Kristián Kodet (*1948). Také Kodetova dcera Bára Kodetová (*1970) a neteř Anna Polívková (*1979) se staly herečkami.

I když v jeho genech ležela velká umělecká a herecká tradice, zezačátku tyto sklony neprojevoval. Prošel klášterní školou pro problémové děti, gymnáziem (z něhož byl vyloučen kvůli emigraci otčíma Jaroslava Juhana), jezdeckým učilištěm v Kladrubech, kde se vyučil chovatelem koní a žokejem a po vojně 1961 absolvoval DAMU.

Stal se členem pardubického Východočeského divadla (1961 – 1963) a Divadla Petra Bezruče v Ostravě (1963 – 1965), Činoherního klubu (1966 – 1990) a pražského Národního divadla (1991 – 31. červenec 2004), ve kterém vystupoval jeho pradědeček, prarodiče, matka a dcera.

Jiří Kodet byl mužným a statným hercem, který s uhlazeným a vybraným chováním a slovním projevem nejčastěji představoval elegány, padouchy, milovníky, bonvivány či hejsky ve velkých českých a světových dramatech, komediích a tragikomediích.

Skvělé kreace předvedl v divadelních inscenacích „Revizor", „Višňový sad", „Ivanov", „Racek", „Hráči", „Strýček Váňa", „Tři v tom", „Divoká kachna", „Romance pro křídlovku", „Hamlet", „Večer tříkrálový", „Komedie omylů", „Na miskách vah", „Oblak a valčík" či „Faust". Kvůli politickým důvodům mohl být obsazován pouze do menších a záporných rolí.

Uveďme například malého šlechtice (POSEL ÚSVITU), výrostka Emila (PROBUZENÍ), udavače Zajíce (VYŠŠÍ PRINCIP), rotmistra Touška (ATENTÁT), příslušníka SNB (VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI), Bessanta (MORGIANA), nadporučíka Sauera (ZBRANĚ PRO PRAHU), člena ČNR (OSVOBOZENÍ PRAHY), Karáska (ZLATÉ RYBKY), úspěšného Hanuše (PÁTEK NENÍ SVÁTEK), podvodníka Rudu Vyskočila (VRCHNÍ, PRCHNI!), nervního režiséra Pergla (JAK SVĚT PŘICHÁZÍ O BÁSNÍKY, JAK BÁSNÍKŮM CHUTNÁ ŽIVOT), továrníka Bierhanzla (ROZPUŠTĚNÝ A VYPUŠTĚNÝ) či Mikulíka (AKUMULÁTOR 1).

Exceloval zejména ve velkých nebo významných rolích: chirurg Arnošt Rýdl v komedii Věry Chytilové HRA O JABLKO (1976), velmi seladonský mafián Salvatore v Herzově komedii BULDOCI A TŘEŠNĚ (1981), kapitán Michal Exner v detektivce SMRT TALENTOVANÉHO ŠEVCE (1982) Jana Schmidta, král, Kaizr a König v tragikomedii ŠAŠEK A KRÁLOVNA (1987) Věry Chytilové, hostitel v povídce POSLEDNÍ SLUŠNÁ GENERACE ze Zelenkových KNOFLÍKÁŘŮ (1997), za kterého obdržel jako nejlepší herec ve vedlejší roli Českého lva (1997), doktor Rybář z Hřebejkovy tragikomedie MUSÍME SI POMÁHAT (2000) a starý režisér František Vláčil v hraném dokumentu Tomáše Hejtmánka SENTIMENT (2003), který byl jeho posledním filmem.

Své životní role se dočkal až u samého konce kariéry, a za kterou byl právem obdařen druhým Českým lvem za nejlepšího herce v hlavní roli (1999): v Hřebejkově retro komedii PELÍŠKY (1999) si zařádil jako antikomunistický válečný veterán Jindřich Kraus, který v roce 1968 stále věří v konec komunistické tyranie, ale jeho naděje jsou zničeny osudným 21. srpnem...

Významná byla jeho práce pro rozhlas a televizi (inscenace DVĚ Z PAŘÍŽE, HRÁČI, KŠEFT, EX OFFO, PŘEPADENÍ a seriály HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO, F. L. VĚK, NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA, ARABELA, NÁVŠTĚVNÍCI, LÉTAJÍCÍ ČESTMÍR, CHOBOTNICE Z II. PATRA, PŘÍPAD PRO ZVLÁŠTNÍ SKUPINU, NÁHRDELNÍK či ČETNICKÉ HUMORESKY).

Za výkon ve hře „Bílý muž a Rudá tvář" získal Prémii Českého literárního fondu (1992). V roce 2003 mu prezident republiky udělil státní vyznamenání Medaili „Za zásluhy" I. stupně.

V devadesátých letech trpěl řadou zdravotních problémů. Jiří Kodet zemřel 25. června 2005 v Praze ve věku nedožitých šedesáti osmi let. Jeho matka Jiřina Steimarová ho přežila o dva roky. Jiří Kodet je pohřben v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech. Manželka Soňa Kodetová vydala vzpomínkovou knížku „Jiří Kodet o sobě: Ten báječný život, plný útrap" (2006).

Jaroslav "krib" Lopour