Východní přísliby

Svým zvláštním, cronenbergovským způsobem, který v sobě (alespoň pro mě) spojuje příchuť určité nereálnosti a "vytrženosti z reality" s civilností, jsou Východní přísliby vyzrálejším pokračováním předcházejících Dějin násilí. Obzvlášť vizuální stránka filmu je tentokrát vymazlená a některé záběry (především scéna "ruský mafián předvádí holčičkám hru na housle a vše pozoruje motorkářka" je pastvou pro oči) bych si, stejně jako např. u Coppolova veledíla, s radostí pověsil do pokojíčku na stěnu. S Kmotrem mají Východní přísliby tak trochu společnou i tematiku; dostává se nám tentokrát nahlédnutí pod pokličku východoevropské mafie a jejího fungování v západním světě (Londýn). Pohled to není nijak detailní; Cronenberg sděluje pouze, co nevyhnutelně musí a diváka nutí si řadu souvislostí domýšlet. Jednoduše načrtnutý příběh tak přece jen získává kontury, které si lze vychutnat i naněkolikrát a bez pocitu deja vu. (03.08.2009)

Cronenberg nadobro opustil fantaskní svět lidských obsesí a začal prozkoumávat obyčejné lidi v mezních situacích. Synopse ruských gangsterů v Londýně zaváněla falešně nosovým přízvukem a litry vodky, ale výsledek je spíše o konfrontaci odlišných světů, do kterého když vstoupíme, nedostaneme se z něj, ať už jsme mafiánský řidič s tajemstvím, zdravotní sestřička s vnitřním stigmatem, či ukrajinská emigrantka v nedobrovolné roli prostitutky. Uchvacuje to v momentech, citově naplňuje v celku, byť ten epilog by se dal zkoumat dlouhé chvíle. A ač to zní jakkoliv paradoxně, Východní přísliby jsou hodně jinou alternativou Lásky nebeské jakožto londýnského vánočního filmu. 4 a ½. (20.12.2007)

Zkusme vyřešit tento jednoduchý sčítací příklad: Cronenberg + Watts + Mortensen + Cassel = ??... hollywoodský gruppens... ale fuj! Rovná se přeci ´kvalitní divácký zážitek´! Tempo vyprávění je sice pozvolné, ale o to působivější a údernější. Přímočarý děj sbírá vteřinu po vteřině drobné chuchvalce atmosféry, která film poprvé zcela pohltí ve scéně souboje v parních lázních. Zatímco Zemeckis choulostivá místa obnaženého Beowulfa při střetu s Grendelem záměrně kryje, Cronenberg neváhá nechat Mortensena bojovat o holý život v rouše Adamově bez kamerového ostychu a scéna pak vypadá brutálně, syrově a autenticky. Finále obsahuje prvek, který začíná být poslední dobou v gangsterkách a podobných dramatech nepostradatelný, zde jsem s ním neměl výraznější problém. Mortensen vyčaroval jeden ze svých supervýkonů, slušně zahrál i Cassel, průměr si odkroutila Wattsová. 90% Nebýt občas zpomaleného vyprávění a občas mírně natahovaných scén, přislíbil bych maximální hodnocení. (18.12.2007)

Stejně skvělé jako Dějiny násilí. Cronenberg je na stará kolena čím dál lepší vypravěč a ani mainstreamovější mantinely mu nejsou překážkou. Každou vteřinu maximálně soustředěný, podivnou atmosférou blížícího se zla prosycený příběh mě strhl jako už dlouho nic. Všichni herci jsou znamenití, ale úplně nejvíc mě dostal Armin Mueller-Stahl, jehož pouhý pohled je výmluvnější než názorně zobrazované podřezávání krků. (25.11.2007)

Velmi slušná filmová studie zvyklostí, poměrů a rituálů v ruskojazyčné mafii působící v londýnské diaspoře... David Cronenberg měl vždy obsesi z násilí, přestal ho však zkoumat v jeho patologické podstatě (zjevné v jeho dřívějších filmech) a ve svém uměleckém i duševním vývoji se posunul k zkoumání násilí u člověka, pohybujícího se v mezní situaci. Stejně jako v Dějinách násilí i ve Východních příslibech je onou mezní situací patriarchální společenství mafie, nyní však specifické svým místem původu - ruská mafie Vory v zakoně a konkrétně její londýnská odnož. Hned zpočátku je proti tomuto světu exponována v kontrastu životní situace mladé zdravotní sestry, naturalizované Rusky, která již však přišla o své původní kořeny i jazyk, a je vlastně zosobněním obyčejných lidí (což je přímo ve filmu několikrát zmiňováno). Iluzi obyčejného slušného člověka zdárně kolem sebe vytváří i hlava celé mafiánské rodiny, na první pohled slušný, spořádaný a vážený postarší hoteliér (s dokonale matoucí tváří Armina Mueller-Stahla). Skutečnost ovšem vypadá jinak, stejně jako v případě jeho řidiče, na první pohled bezcitného a chladnokrevného zabijáka, který v sobě ale skrývá stopu humanity. Takto rozehraný příběh si v sobě nese ještě spoustu dalších rozehraných tajemství a dějových překvapení, zachovává si však žánrovou morální tenzi a typickou relativizaci běžných etických zvyklostí. Za zmínku stojí typicky Cronenbergovská explicitnost a popisnost násilných scén, vyvedená v naturalistických detailech, jakož i důraz na symboliku a rituály (tetování, iniciační obřad...) uvnitř voronské mafie. Stejně tak Cronenbergovsky dokonalá mizanscéna a režijní lehkost, s jakou posouvá vpřed své vyprávění, navíc s několika silnými momenty (scéna v sauně, odklízení mrtvoly...). Pod jeho vedením rozkvétá i potenciál ústředního hereckého tria - Viggo Mortensen (úžasná řeč těla, tolik v kontrastu s podprůměrnými pseudohvězdami béčkových akčních filmů), Armin Mueller-Stahl i Naomi Watts předvádějí bravurní výkony... Velmi silný, byť v podstatě komorní, thriller, v něm rezonuje mnohé, třeba i velmi slušná ruština... (12.01.2008)