Lidice

Kdo umíral neštěstím u multiple-endingů při Návratu Krále, ten u Lidic vytuhne úplně. První hodinka ještě šlapala, pak se ale přes pole vydá osudný oddíl Němců, a stavba celého filmu, scénáře a povšechně i režie jdou do kopru. Jako jsem FAKT rád, že jsem to viděl, ale to je asi tak všechno. Kino OKO; 20.06.2011 ve 20.30; křest digitální projekce (21.06.2011)

Já jsem strašně rád, že film Lidice vzniknul. Samozřejmě natočit tak velký časový rozpjetí, ve kterým se toho odehrává tolik, že v každým sále největšího multikina by se mohli promítat Lidice s jinak vyprávěným příběhem a ještě by mnoho příběhů stálo frontu před promítací kabinou je nesmírně těžký. Nicméně respektuju Petrovo pojetí a pokusím se vyjádřit ze svých pocitů. Troufnu si říct, s ohledem na tragedii o který film pojednává, že film mohl být mnohem emotivnější, tady minimálně první část vázne, protože se zaměřuje na příliš mnoho postav a na žádnou dostatečně. Třeba osud Zuzany Bydžovské považuju za vyloženě odfláklý, právě z její pohledu se muselo jednat až do osudné noci o nejtragičtější a nejemotivnější příběh. Naopak osudu Karla Rodena, kterého natáčení filmu zastihlo v mimořádný formě se příběh věnuje nejvíc, jenže on je vlastně naprostou většinu filmu mimo Lidice a právě díky jeho hereckýmu výkonu a obrovskýmu charisma stahoval moje emoční vypětí z Lidic směrem ke své postavě, což se paradoxně ukázalo ku škodě věci. Schopnost nepodcenit žádný dobový detail,oblečení, náš státní znak, autobusy, atd, dodávalo filmu velmi kvalitní atmosféru. Zřejmě nejhoršího se dočkáme při sledování atentátu na RH, nejen že atentát způsobem natočení působil až směšně, ale bylo zřejmé, že ve filmu nemá co dělat. Samotný masakr v Lidicích nebyl natočen špatně, hlavně začátek, kdy se nacisti na Lidice připravují a vesnici postupně uzavírají považuju za vynikající. Hrozně mě potěšilo, že Petr při popravách ukázal obyvatele Lidic v nejdůstojnějším možným světle, když za nic, tak za tohle si ode mě zaslouží obrovskou pochvalu a pak přišlo něco, co jsem už nečekal. Konec války a film pro mě najednou dostává absolutně nejemotivnější náboj, to bylo fakt komorní, pietní a nádherný a jen to potvrdilo mou tezi, že soustředit většinu děje výhradně do Lidic, dostali bychom nejemotivnější český film v dějinách. Takhle je patrné, že nepříliš vyvedený scénář nedovolil Lidcím postavit příliš vysokej filmovej pomník, ale i přes to všechno je vidět snaha, aby Lidice měli co nejdůstojnější filmovej pomník a toho si já cením nejvíc. To Krysa SPK: Ne, tvůj komentář jsem si přečet rád a je mě 100x milejší a bližší než nabubřelost některých zdejších tragédů. (08.06.2011)

Tak nějak nevím. Asi už opravdu přestávám ztrácet naději ve zlepšení stavu českého filmu. Myslím, že nejsem sama, kdo od Lidic, při docela slušném hodnocení, očekával alespoň nějakou možnost v silný a mrazivý zážitek, hodný oné kruté události, která se tehdy odehrála. Lidice nejsou špatný film, zpracováním i výkony velmi kvalitní, spíše dle velkých očekávání mnoha diváků však zklamáním. Já patřím k těm, kteří doufali, že ztvárnění tohoto činu bude více krutější a silnější. Samotnému vypálení Lidic se film nevěnuje dohromady snad ani dvacet minut. Jestli si pan režisér myslí, že k navození pocitu hrůzy postačí náckové vyhánějící obyvatele z domovů a polévání obydlí benzínem, tak se poněkud spletl. Vždyť to je k vidění ve většině válečných filmů. Hlavní zádrhel spočívá v tom, že se příliš zaměřuje na jednotlivé osudy postav, především před atentátem na Heydricha. Karel Roden se ještě před tím dostane do basy, takže velkou část děje sledujeme jeho pobyt ve vězení, kde mu dělá společnost třeba Jan Budař. Tím pádem je z celé situace v podstatě venku. V závěru pak vidíme Karla, kterak přijíždí vlakem do Lidic, sněhem se vydává k vesnici, jde dál a dál, jenže vesnice už tam není. I to na mě nejspíš mělo zapůsobit, ale nestalo se. Soustředit se na jednotlivé osudy postav je dobrý tah, ale pokud se tak děje zhruba přes hodinu, pak dvacet minut vypalování, k navození silného dojmu a nějakých emocí už nezbývá žádný prostor. Lidice nejsou především o vypálení Lidic, nesleduje obyvatele v oněch krutých okamžicích, kde by se třeba děj zaměřil na transporty, osudy lidí po onom činu a následky. Je to spíše o postavách a příběhu vyprávěném před onou událostí. Já jsem očekávala něco jiného. (19.06.2012)

Taková tragédie by si zasloužila mrazivou dramatizaci. A nikoliv močopudného Harlekýna a kýčovité zvěrstvo, které vyvolá asi tak stejnou soustrast, jako granátek v Reinhardově kabrioletu. A když konečně dojde na to kýžené vypalování, které by mělo v divákovi vyvolat záchvaty tísně a klinické deprese, dáme na Horákově statku zahrát svižný marš, jenž málem jednoho přinutí vesele si podupávat nohou do rytmu. A to hudbu u filmu obvykle nevnímám. Nabubřelá nuda, která svědčí pouze o tom, že nám Péťa asi pospával, když se promítal Vyšší princip. No nic, reparát asi naštěstí nebude možný, protože "Lidice returns" by byly patrně kapku od věci a nezbývá než doufat, že pan režisér vychlastal při natáčení všechny Ležáky. (31.10.2011)

Vzhledem k tomu, že se jedná o první film, ve kterém účinkuji, jsou mé rozpaky ještě o něco větší. Zúčastnil jsem se natáčení davové scény přímo v Lidicích, které trvalo celý den. Z toho byl ve filmu použit záběr zhruba čtyřvteřinový, navíc s nesmyslným obdélníkem velikosti fotbalového hřiště vprostřed celého davu. To však jen na okraj. Nutno podotknouti, že tento jev se zcela ztratil v celé záplavě dalších nejasností a nelogických posloupností. Což o to, film nebyl pojat vůbec špatně. Když se podíváme na dosavadní filmografii Petra Nikolaeva, je s podivem, že výsledek vypadá takto. Kupříkladu kamera je parádní, moderní a poutavá. Herecké výkony vcelku vyrovnané, samozřejmě vyčnívá Kája Rodenů. Sice jsem měl místy pocit, že sleduji Hlídače č.47 2, ale za to samotný Karel nemůže. Mírné zklamání pociťuji z výkonů Zuzany Bydžovské a dcery slovutné paní Janžurové. Obě dámy snad neměly dostatečný prostor, jinak si to nedovedu vysvětlit. Co mi však vadilo nejvíce byl kvapík, kterým utíkal děj dopředu jako by šlo o nějaký závod. Otázky ve mně vzbuzoval střih i scénář samotný. Tak kupříkladu návrat Rodena z vězení do rodné vesnice. Co to mělo být? (Pozor, následuje spoilerová věta) Přeběhne zasněženou louku, dvakrát jej obkrouží kamera a to je celé? To měla být nejemotivnější scéna celého filmu! A co takový dodatečně točený atentát na Heydricha? (Opět spoilerová větička) Nálož bouchne pod autem, kteréžto se ani nepohne, Reinhard se chytne za záda, jako by měl housera, a šlus... Můžu směle pokračovat. Na paškál by se dal vzít i soundtrack. Před návštěvou kina se ke mně dostalo CD prodávané na stáncích, na jehož obalu jsou jako účastníci hudby k Lidicím uvedeni Lucie Bílá, Dan Bárta, Aneta Langerová, Divokej Bill nebo Vypsaná fixa. Kde je tedy chyba? Já totiž slyšel jen jednu všudypřítomnou orchestrální melodii na deset způsobů variovanou, přičemž nemám dojem, že by se Vypsaná fixa nebo Divokej Bill věnovali symfonické tvorbě... Jak už jsem tedy v úvodu naznačil, jsem z Lidic rozpačitý. To měla být obrovská pecka útočící na naše emoce, měl z toho prýštit americký patos po česku, mělo to být uhlazené a jasné. Bohužel, nic z toho se u mě nekonalo. Výsledný dojem je takový, jakoby to celé bylo šito horkou jehlou a poslepované na koleni cestou ze studia na premiéru. V případě příběhu o Lidicích mě to mrzí natolik, že jim dám druhou šanci. (27.06.2011)