Poslední dny na Marsu

Já u těchto filmů mívám problém s tím, že to, co by měli být jedni z psychicky nejodolnějších a nejtrénovanějších lidí planety, jsou v podobných filmech většinou třesoucí se konstituce hrozící sesypáním. Ani k tomu nepotřebují mimozemské organismy. Zde v tomto podání aspoň co do vybavení základny a některých postupů to působí celkem věrohodně, dokonce ani tolik není dáván důraz na hororovou stránku, spíš se to pokouší být thrillerem o lidech v neobvyklých situacích. Problém je v tom, že se to celé seběhne vlastně docela rychle a celkem bez napětí a sympatií pro postavy, až na Schreibera a Romolu Garai. Takový ucházející průměr. Ovšem, po naprosto všech stránkách lepší než Prometheus :) (06.11.2013)

Čekal jsem něco ve stylu Europa Report, jenže ta zas měla problémy jinde. Tenhle debut Ruairiho Robinsona do lehkého nadpůrměru vyzvihuje zejména výborná stylizace a nesmírně sympatický Liev Chreiber, kterého by měl tak nějak začít více sledovat, třebas zkoukout i ten jeho seriál. A zbytek, podle mě je tohle téma marťanských zombíků jeden velký mindfuck...6/10 (26.02.2016)

Vysoce virulentní a patogenní extraterestriální mikroorganismus napadne malou posádku neméně malé výzkumné stanice na Marsu. Projevem onemocnění je smrt a následně změny chování agresivního charakteru. Nemocných přibývá, teror se stupňuje a divák se nudí. Podobné sci-fi opičárny obvykle sází na akci, napětí a postupnou likvidaci bezmocných lidských tvorů, tady se dočkáme jen občasných stydlivých záběrů na čerstvé zombie, přesunů zbývajících členů posádky z bodu A do bodu B, bodu C a bodu D, tmy, monumentální digitální prachové bouře a psychicky labilního Schreibera. Přišlo mi to tak trochu málo, no. (02.12.2014)

Zase Vetřelec? Ale to snad....skutečně je příběh ze sedmdesátých let minulého století (pomíjím inspiraci u ještě staršího snímku) tak silný, že ho scénáristi nedokáží přebít jiným, stejně dobrým či snad lepším? Zřejmě zatím asi ne. Na druhou stranu se mi film směrem k závěru líbil čím dál víc, a tak z původních 2* se mi dostal téměř ke 4*. Kombinace se zombie snímky tomu sice dává jiný rozměr, ale hlavní wellsovsko-čapkovská myšlenka o nebezpečí kolem nás zůstává. Více snad ještě Wellsova, že totiž z vesmíru bychom měli očekávat spíše hrůzu, než civilizaci přicházející s láskou a pochopením. Člověk objeví mezi hvězdami něco, co může přinést lidstvu utrpení a zkázu. Pak nastává dilema z vetřelčí ságy - dostat tuhle hrůzu na Zemi, nebo jí v cestě k nám zabránit všemi dostupnými prostředky? Otevřený konec nechá diváka na rozpacích. Co může lidstvo očekávat? Člověk jako spouštěcí mechanismus oné hrůzy a současně jako ten, kdo by ji umožnil cestovat vesmírem, je nakonec trestán - kdo seje vítr, sklízí bouři. Lze v tom samozřejmě vidět i alegorii na jakékoliv konání člověka vedoucí k jeho případné záhubě. Pěknou vizuální stránku kazí snad jen příliš pixelová bouře na Marsu, ale jinak jsem byl spokojen. Komorní drama ve vesmíru, které má nakročeno k masakrální řeži, ale jen nakročeno. Tentokrát mi to nevadilo... (08.11.2013)

Ruairi Robinson by měl raději zůstat u svých výborných a atmosferických kraťasů. Na ploše celovečerního filmu totiž nezvládá pracovat s vyprávěním a postavami, tudíž se celé The Last Days on Mars mění v nezáživný hororový příběh s plochými hrdiny, o něž není zájem. Realizace si vzhledem k nízkému rozpočtu sice zaslouží obdiv, ale i tak je film nikterak objevným příspěvkem k subžánru, kterým se dá doslova pronudit až do konce. Europa Report nebo i takový Prometheus (jimž se Mars náležitě podobá) jsou na úplně jiné úrovni. (10.11.2013)