Once Upon a Time in America
C'era una volta in America
Vtedy v Amerike
Once Upon a Time in America
Režie:
Sergio LeoneKamera:
Tonino Delli ColliHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Robert De Niro, James Woods, Elizabeth McGovern, Joe Pesci, Burt Young, Tuesday Weld, Treat Williams, Danny Aiello, Richard Bright, James Hayden (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Jako kluci si slíbili, že jeden pro druhého zemřou. Jako muži slib dodrželi... Newyorský gangster David Aaronson, přezdívaný Noodles, uprchne z města před federálními agenty. Vrátí se až po pětatřiceti letech. Na známých místech ho pronásledují vzpomínky na mládí, kdy začínal jako vůdce klukovské bandy v židovské čtvrti. Jeho nejlepším přítelem se stal stejně schopný Max Bercovicz. Oni a další mladíci si v dobách prohibice dokázali vybudovat silné postavení v newyorském podsvětí. Brutální násilí pro ně už od dětství bylo denním chlebem, později se k němu přidala chtivost po penězích a moci. Zároveň by však nemohli přežít bez silného přátelského pouta a vzájemné důvěry. Jeden z nich však toto pouto přerušil, když na telefonu vytočil číslo policejní stanice... Legendární sága italského režiséra Sergia Leoneho patří mezi nejlepší díla gangsterského žánru. Tvůrce ji připravoval dvanáct let, přičemž podkladem byl autobiografický román spisovatele Harryho Greye "The Hoods" (Chuligáni). Strhující epos o násilí, moci, vášni a solidaritě uvedl Leone na MFF v Cannes v roce 1984 v téměř čtyřhodinové verzi. Američtí distributoři si v době premiéry vynutili zkrácení filmu zhruba o hodinu. Dílo tak značně utrpělo a vinou toho nezískalo žádnou oscarovou nominaci. Uznání kritiky i diváků si film v USA získal až později, po uvedení plné verze na kazetách a DVD. (Česká televize)
(více)Recenze (1 048)
Je možné, aby film, který trvá 227 minut neměl ani jedinou chybu a vy se při sledování vůbec nenudili? Že váháte. Sergio Leone je prostě mistr a svůj poslední film natočil tak neskutečně příjemným a dojemným způsobem, že by ostatní režiséři měli chodit kanálama a už nikdy nevylézt. Navíc obsadil úchvátné herce, kterým vévodí nebetyčně uhrančivý Robert De Niro. Byl jsem docela v šoku, když se film začal odehrávat v Noodlesovo dětství, protože ti mladí herci byli těm "skutečným" neskutečně podobní a zahráli to taky skvěle (Jennifer Connely už v té době byla skvělá). Jak už jsem se zmínil, film jsem viděl v té 227 minutové verzi a musím říct, že ač filmy takhle dlouhé nesnáším, ani jednou můj zrak nespadl na hodinky. Časem si tenhle film oblíbím ještě víc a co já vím, třeba jednou bude v mé top 10 úplně na vrcholu. ()
85% - Tento film mi sebral čtyři hodiny mého života…a naplnil je skoro celým životem Noodlese a lidí kolem něj. Byl to férovej obchod. Nevím, co psát k hypnotizujícímu filmu, který na mě od začátku působil tak neuvěřitelně přesvědčivě. Leone vypráví vlastně docela jednoduchý příběh o vzestupu a pádu jedné židovské mafie (nabízí se srovnání s Kmotrem). Pomalý statický styl vyprávění známe již z jeho westernů, a přece nás i zde překvapí něčím novým. Je to hlavně onen vnitřní obsah každé scény, co vyvolá sympatie a sounáležitost k hrdinům, kteří se rozhodně nedají označit za kladné. Ennio Morricone se překrásnou hudbou k tomuto filmu nadobro překonal. Dokonale jí vyjádřil melancholické vzpomínky a neurčitou touhu po něčem lepším. Tenkrát v Americe je jako studená deka, která nejprve mrazí, ale po čase hřeje tak, že její teplo cítíte ještě dlouho po tom, co jste vylezli z postele... ()
Já si nemůžu pomoct, ale mě tenhle film dostal... Bez ohledu na stopáž, která na první pohled vypadá děsivě... Ty tři a tři čtvrtě hodiny jsou vyplněny napínavým a bohatým příběhem, který je podbarven krásnou hudbou pana Morriconeho, ty tři a tři čtvrtě hodiny utečou jako nic. Co se mi líbilo nejvíc, byl způsob vyprávění, který Sergio Leone zvládl s bravurou mistra cechu režisérského. Dokonalé je například prolínání časových vrstev v úvodní části filmu, kdy na plátně sledujeme Noodlese (Robert de Niro) v plné síle "podnikavého" mládí, zatímco drnčící telefon nás pořád vrací k tomu, že jde o retrospektivu stránoucího ex-gangstera. Scénář snímku je pojat velkolepě. Postupná konfrontace tří časových období, od let dospívání až po zralý věk, dokonale zpracovaná atmosféra Ameriky za časů prohibice, skvělé vykreslení postav podsvětí, jejich návyky, chování.... To je kratičký výčet toho, co dělá Tenkrát v Americe skutečně vynikajcím filmem. Na závěr - nemyslím si, že je dobrý nápad, srovnávat Tenkrát v Americe s Tenkrát na západě, protože jde o úplně jiný film, s jiným stylem vyprávění. To je, jako byste srovnávali Kmotra třeba s Apokalypsou.. ()
Včera (pátek) se mi nikam nechtělo, a proto jsme si vybral jako společníka Sergia Leoneho, aby mi mohl ukázat svoje mistrovské umění :) Vrhl jsem se na Tenkrát v Americe a kolem sebe všude cítil prohibici, na hlavu mi mířil sám De Niro a v pokoji hrál orchestr Ennia Morriconeho. Tohle zažívám u Leoneho filmů pořád, zrovna minule jsem měl všude prach, kulky svištěly obrovskou rychlostí a po bytě se proháněli kovbojové na koních. Přitom jsem to co nejvíce oddaloval, smrtící stopáž byla postrachem, a ani předcházející pověst tří mistrů mně nepřesvědčila několik měsíců. Až teď! A proto mohu s obrovským klidem říct, že Once Upon a Time in America svojí monumentalitou strčí do kapsy i takového velikána jakým je sám Kmotr. Coppolův opus má sice obrovská hodnocení a Nino Rita stvořil legendární melodii. Ale to není nic oproti Morriconemu, který Ameriku posouvá někam úplně jinam, jinam z tohohle světa. Předělávka Yesterday mně úplně odrovnala a už po několikáte mi hlavou proběhlo, že Ennio prostě není člověk, ale bůh! Tohle byla jejich poslední společná práce a myslím, že to bylo dokonale rozloučení s publikem. Po herecké stránce nemám co vytknout, De Niro hrál perfektně a přirozeně, James Wood jako vždy slizký. Celkově to byl koncert všech zůčastněných. Osazenstvo vypadalo stylově a dobře ladilo s prostředím, ve mně to revokovalo pocit, že jsem přítomen ve filmu. Na tom mají největší zásluhu samozrejmě kulisy a výprava, protože tímhle postavili do latě všechny podobné gangsterky. Tenrkát v Americe - jeden z největších a nejdelších filmových zážitků utekl neskutečně rychle a kdyby měl ještě dvě hodiny na víc, jak to Leone plánoval, byl bych šťastný! ()
Viděl jsem SE, takže mám možná dojmy trochu pokažené délkou filmu. Film je vynijající. Nádherná kamera a hudba. Ani mi tolik nevadilo, že se film po celou svou stopáž snaží sentimentálně útočit na naše vědomí, to jediné, co mi trochu vadilo a nedovolí mi dát 5*, je to, že jsem celý film čekal na nějaké vyústění, nějaký závěr, prostě na něco. A ono se nestalo nic. ()
Dost dobrý, ale chvílemi taky docela zdlouhavý. Některé scény a pasáže jsou velmi povedené a člověk na ně civí s otevřenými ústy, pak se ale dostaví poměrně dlouhé minuty nudy. Pro mě teda určitě. Sorry. 75% ()
Předlouhé vyprávění o muži, který si vybral cestu a to hned dvakrát v životě... Nemohu říct, že by šlo o typického Leoneho, ale hudba společně s kamerou prozrazují na tohoto geniálního tvůrce mnoho. :-) ()
"All that we have left now are our memories." Vyzvánění telefonu.. jedna časová rovina se prolíná s druhou.. začíná mimořádně sofistikované představení. "Tenkrát v Americe" asi není tak krásné, v pravém slova smyslu, jako "Tenkrát na Západě". Rozhodně si nemyslím, že jde o film, který by si lidé pouštěli pořád dokola a bavili se u něho stejně oddychově jako u dolarové trilogie. Jsem ale přesvědčený, že právě u tohoto díla dosáhlo režijní mistrovství S. Leona svého vrcholu. Nemalou měrou mu k tomu dopomohla i melancholická hudba Ennio Morriconeho, velkolepá výprava a strhující herecké výkony. ()
Krásne vykreslenie troch období a v nich priateľstva najskôr detí a potom dospelých ľudí. Nie je to mafiánsky film v pravom slova zmysle, je to film O mafiánoch. Aj napriek svojim skoro štyrom hodinám som sa takmer nenudil (musím priznať, že by som si to vedel predstaviť aj bez niektorých scén). Robert De Niro je vynikajúci aj ako mládenec, aj ako starší pán. A nemôžem nespomenúť nádhernú hudbu. A v neposlednom rade som bol tiež nadšený z výpravy a kostýmov - to bola skutočne majstrovská práca. ()
4 hodiny nefalšovaný filmový magie.... ten film je sice o ničem, ale je prostě krásnej. Top tier Sergio. ()
Ačkoli gansterky jako takové moc nemusím, tak tohle čtyřhodinové dílo nemá chybu. Chytré a perfektně fungující rozdělení do tří časových rovin a výborná hudba, která příběh skvěle doplňuje a pomáhá vše lépe chápat, z filmu dělají výjimečný zážitek. ()
Opět dech beroucí Sergio Leone. Nevím sice co je pravdy na tom, že scénář zpracovával celých 12 let, ale když se podívám na konečnou kvalitu a vytříbenost tohoto filmu, tak bych tomu klidně věřil. 220 minut ubíhá jako dobře promazaný stroj, herci hrají jako o život, Ennio Morricone přispívá jako vždy nezapomenutelným soundtrackem. To vše v doprovodu monumentálně vyhlížejícího příběhu, který dokáže chytit diváka za pačesy tak pevně, že dřív než před závěrečnými titulky není šance na vyproštění. Leone velmi pěkně splétá všechny tři příběhové linie, dává divákovi prostor, aby k postavám pokud možno co nejvíce přilnul a načáchl tou atmosférou prohibiční doby, v níž se velká část děje odehrává. Ale teprve v samém závěru si uvědomíme, jak to Leonemu po celou dobu krásně fungovalo a jaké úžasně podmanivé a promyšlené dílo jsme měli tu čest právě vidět. A v tom vidím to největší kouzlo, které v sobě TENKRÁT V AMERICE skrývá... ()
Naprosto automaticky se nabízí srovnání tří velikánů v gangsterském žánru. A sice Scorseseho Mafiánů, Amerického gangstera Ridleyho Scotta, a Leoneho počinu Tenkrát v Americe. V tomto pořadí jsem snímky viděl a měly pro mě vzestupnou úroveň. Leone převálcoval konkurenci snad vším. Elegancí, jakou vykreslil tehdejší dobu, scénářem, prací s kamerou, cestováním v ději tam a zpět, nu a v neposlední řadě také hudbou. Ústřední motivek opakující se na flétnu mi nemohl neasociovat legendární harmonikovou melodii z westernu Tenkrát na Západě. Mimochodem, patrně nejsem první ani poslední, komu Amerika místy western připomínala. Kéž by všichni režiséři na rozloučenou natočili podobně kvalitní film. ()
Strhující. Úchvatné. Skvělé. Nemám co vytknout, ty 4 hodiny mi utekly velmi rychle. A ještě dlouho ve mně film rezonoval. ()
Spolu s Untouchables asi najlepšia gansterka minimálne osemdesiatych rokov. Dlhočizná minutáž tu má výnimočne svoj účel a vôbec nenudí. ()
Pro mě jednoznačně nejlepší film této italské legendy a prakticky jediný opravdu oblíbený. Velkolepá mafiánská sága se řadí mezi to nejlepší co na gangsterském „poli“ vzniklo. ()
Všichni byli v tomto snímku výborní, ale jen jeden byl vyjimečný, Ennio Morricone. Hodnotím čtyr hodinovou verzi, která ničím nenudila i při takové délce, okamžitě mě film strhl do děje a pohltil, díky vynikajícímu vyprávění a atmosféře. ()
Leone ve svém typicky pomalém vyprávění představuje raubíře Noodlese ve třech fázích jeho života. V pubertálním věku založil po vzoru Rychlých šípů svou první bandu, ale jelikož svůj život nežil zrovna podle desatera, tak bylo jeho uvěznění nevyhnutelné. V produktivním věku se vrátil z vězení a provozoval s přáteli skutečné mafiánské kousky, které logicky vedlly ke smrti jeho přátel. V důchodovém věku konečně zbohatl a pochopil, co se vlastně stalo. Jednotlivé životní kapitoly jsou časově přeházené, mozaika příběhu se jednotlivými střípky zaplňuje pomalu a prozrazení důvodů Noodlesova jednání si režisér nechává až na konec. Proto je Noodlesova motivace po většinu sdělovaného příběhu nejasná. Způsob vyprávění je chvílemi uspávající, ale občasný vtípek, jakým je poznávání zločince podle penisu, způsobuje to, že i takřka čtyřhodinová stopáž je vcelku stravitelná. ()
Myslím, že psát komentář k tomuto filmu, je zcela zbytečná záležitost. Úplně by stačilo napsat dvě slova: „MISTROVSKÉ DÍLO!“ Ano, tato pouhá dvě slova zcela vystihují tento téměř čtyřhodinový opus. Mistr spaghetti westernu Segrio Leone si pro svůj poslední film vybral odlišnou látku a dal vzniknout tomuto filmovému klenotu. Elektrizující atmosféru filmu navíc umocňuje hudba Leoneho dvorního skladatele Ennia Morriconeho. Tito dva géniové se podíleli na celé řadě skvělých filmů, ale tento je pro mě osobně nejlepší a naprostým právem zaujímá první místo mezi mými nejoblíbenějšími filmy! ()
Související novinky
Ennio Morricone - The Official Concert Celebration
Ennio Morricone - The Official Concert Celebration bude unikátní hudební událost s velkolepou produkcí, jejímž kurátorem je samotný Ennio Morricone. Pražský koncert se bude konat 6. dubna 2024 v O2… (více)
Zemřel herec Burt Young
Ve věku třiaosmdesáti let odešel americký na Oscara nominovaný herec Burt Young, mnohým fanouškům známý zejména svou rolí Paulieho Pennina z populární série filmů o Rockym Balboovi. Deníku New York… (více)
Zemřel herec Treat Williams
Ve věku jednasedmdesáti let zemřel americký herec Treat Williams, většině diváků známý zejména díky ztvárnění jedné z hlavních rolí v muzikálu Vlasy režiséra Miloše Formana. Smutnou zprávu médiím… (více)
Vzkříšené studio Titanus chystá pokračování Phenomeny
Pokud jste fanoušky klasické italské kinematografie a máte něco nakoukáno, možná si vybavíte i logo legendárního studia Titanus. Tato produkční a distribuční společnost byla založena už v roce 1904… (více)
Kdyby vše bylo fér, finančním propadákem stanou jen velmi podprůměrné až příšerné filmy a výborné až dokonalé filmy se všechny automaticky stanou finančními trháky. Jenže život není fér a tohle pravidlo bohužel neplatí. Jedním z těch slavných filmových projektů, který v kinech pohořel i přes to jak je geniální je právě Tenkrát v Americe. Na vině je potom jasně studio Warner Bros., které režisérovi Sergio Leonovi, který tvorbou filmu strávil 12 let a přihodil si při ní srdeční zástavu sestříhalo původní verzi na 139 minut a byl to důvod proč byla kritika v době uvedení velmi negativní, protože kvůli vystřiženým pasážím nemohli fanoušci film ocenit tak jak by si zasloužil. Film navíc šel do kina jen týden po uvedení Indiana Jonese a Chrámu zkázy a při rozpočtu 30 milionů dolarů si v kinech došel jen 5 milionů dolarů. Těch pořádně zasloužených ohlasů a statusu kultovní klasiky se film dočkal až poté co se na DVD objevila původní verze dlouhá 229 minut. V roce 2012 poté byla pod dohledem Leonových dětí sestříhala původní 251-minutová verze dle Leonovy vize, která čítala původně vystřižené scény sice v nepříliš valné kvalitě, právě až ona verze z roku 2012 je ale tou pravou Leonovou vizí, která stala na samotném počátku kdy chtěl Leone adaptovat román Ernesta Gastaldiho. A ve finále má Leone na krku jednu z nejlepších gangsterek všech dob a je tou nejlepší možnou tečkou za Leoneho tvorbou. Tenkrát v Americe má přesně to pomalé tempo jako slavné Leonovy westerny, konkrétně třeba Hodný, zlý a ošklivý či Tenkrát na Západě. Pokud tak čekáte živelnou gangsterku jako filmy Martina Scorseseho (Mafiáni, Casino....) nebo ryze gangsterkou záležitost jako Kmotr tak budete u Tenkrát v Americe trochu překvapeni. Tenkrát v Americe je sice film s velmi pomalým tempem, na druhou stranu ale dodá tu nejlepší možnou práci s postavami, perfektní vykreslení emocí a vývoje postav a navíc předvede krásu filmového řemesla v každé kategorii. Tenkrát v Americe je krásný, emocionálně silný a především fascinující mistrovské dílo, které právem patří mezi nejlegendárnější filmy všech dob. Tenkrát v Americe je parádním rozmáchlým gangsterským eposem, které se skládá napříč třemi různými generacemi a předvádí sílu přátelství, mezilidských vztahů a především změnu postoje. Sledováním té nejlepší možné verze (přesněji řečeno Director´s Cutu) sice strávíte 4 a 1/4 času, rozhodně ale každá minuta stojí za to. Jak už bylo řečeno tak budou lidé zvyklí na živelné hyperaktivní vyprávění nebo akčnější gangsterky mít možná trochu problém, Tenkrát v Americe ale přijde člověku na chuť velmi snadno a právem si ten film vyslouží známku mistrovského díla. Ona původně sestříhaná verze pro kina v roce 1984 sázela na to, že porušila vizi scénáře a celý film vyprávěla chronologicky. A i proto se dá pochopit, že právě kinoverze z roku 1984 sklidila takovou nenávist, protože přístup na který sází původní verze i Director´s Cut je výrazně lepší. Příběh je vyprávěn skrz vzpomínání hlavního hrdiny Noodlese, který postupně vzpomíná nejdříve na dětská léta a následně na léta 20. a 30. 20. století a oficiálně start mafiánské kariéry. Tenhle přístup z lineárního scénáře má mnohem větší smysl a je emocionálně silnější i díky tomu, že mistr herec De Niro dokáže ty pravé emoce uhrát pouhým pohledem. Kapitola z dětství nás s našimi hlavními hrdiny seznámí a setkáváme se s nimi v době kdy už sice jsou začínajícími kriminálníci, jsou to ale pořád jen amatéři a na ty pravé gangstery si vlastně jenom hrají. Mají ale odvahu a kuráž a i když jsou z chudých poměrů tak sní o velké budoucnosti. Mezi našimi protagonisty je silné přátelské pouto a dětští herci jsou v těchto pasážích parádní, především dětské verze De Nira (Scott Tiller) a Jamese Woodse (Rusty Jacobs) dostali skutečnou příležitost se tu vyřádit. Druhá a třetí třetina ale s tou první rozhodně neztrácejí a díky tomu, že je každá část jiná navzájem tvoří parádní celek, který utváří skutečně silný příběh se silným vývojem protagonistů. Sergio Leone byl filmový perfekcionista a na Tenkrát v Americe je jeho precizní schopnost s vyprávěním a vizuální vizí vidět do nejhlubších detailů. Film ho sice stál 12 let příprav, rozhodně ale těch 12 let stálo za to a o to více se Leoneho poslední film musí cenit. Nerad se na tomhle místě dopouštím srovnávání, přece mi to ale nedá- Tenkrát v Americe je vším co Irčan chtěl být a není. Tohle je ta silná americká gangsterka vyprávěná napříč dekádami a Leone v letech 1982-1983 na rozdíl od Scorseseho v letech 2018/2019 musel obejít jen s maskami na rozdíl od CGI a se zhruba o 129-220 milionů nižším rozpočtem. Myšlenka Tenkrát v Americe a myšlenka Irčana je sice zcela jinde a jak už bylo zmíněno platí tak je Scorsese výrazně jiný vypravěč než Leone, jisté srovnání jsem si ale zde nemohl odpustit a chtěl jsem říct, že jestli někdo chce opravdu vidět parádní gangsterku vyprávěnou napříč dekádami tak by měl volit právě spíše Tenkrát v Americe. Už jen proto, že De Niro maskou upraven na důchodce je stravitelnější než digitálně omlazený/zestaršený De Niro s digitálně mrtvýma očima Tenkrát v Americe by se dalo rozebírat ještě hodně dlouho- Záběr po záběr, stylizace, herecké výkony (De Niro a James Woods jsou zde dva herecké živly, jejichž živelný vztah měnící se mezi kamarádkou láskou a nenávistí je naprosto silný), boží kamera Tonina Delliho Colliho a především naprosto parádní hudba Ennia Morriconeho, která je v jeho kariéře dle mého skromného názoru nejlepší. Takhle to ale myslím bohatě stačí. Pozici mistrovské klasiky ale tomuto filmu nic nesebere a především jde asi o film u kterého je přece jen ta nejdelší verze tou nejlepší (i když jsem zkrácené verze neviděl). Leone na vrcholu kariéry natočil svůj nejlepší film, který se právem zapsal do dějin a jen tak se z nich nevymaže...... () (méně) (více)