The Twilight Zone

Zatímco jsem v první epizodě měl problém s hereckým (divadelnickým?) výkonem  Boba Cummingse, tak v  této další psychopovídce ze Zóny smekám klobouček a  pětkrát provolávám slávu  Joe Mantellovi.   Doslova komorní povídka, kde jsem  zase jednou uvěřil osudové změně charakteru hlavního hrdiny. Možná proto, že se jí v tomhle podání nedá věřit.  Za mě zatím i jedno z nejlepších hereckých představení v rámci Zóny vůbec. Máme doma pět zrcadel, asi se do nich konečně  kouknu pořádně... (15.06.2021)

V předchozí sezóně skvělé béčkové Execution a hned v následující sérii neméně přímočarým béčkem nasáklé A Thing About Machines. Až je člověku líto, že režisér David Orrick McDearmon se filmařskému řemeslu  zřejmě nijak zvlášť nevěnoval. V hlavní roli dokonale nesympatický, nadutý a protivný Richard Haydn, jemuž se v jeho vlastním domě postaví na odpor domácí  spotřebiče a jiné přístroje, automobil nevyjímaje.  Spíše lehká černá komedie než cokoliv jiného, byť zpočátku se McDearmonovi daří vyvolat i lehké mrazení v zádech, brzy se však roztáčí groteskní kolotoč událostí s holící "kobrou" či jezdícím "býkem" v poslední španělské koridě. "Zmizte odsud, Finchley!" (16.06.2021)

Tady se dá pochválit snad jen gotická atmosféra a nechávám si jednohvězdičkovou rezervu na možnost, že v druhé Zóně opět narazím ještě na něco horšího.  Užvaněná, naivní a nepřesvědčivá hloupost, kde mi hlavní tragický hrdina lezl na nervy  už od prvních vteřin a při personalizaci Zla jsem si hned vybavil lože vyvrhelovo a Hrátky s čertem.  Ty mám ovšem rád. Až se mi nechce věřit, že na režijní stoličce seděl Douglas Heyes, jenž stál z mého pohledu za dosud nejlepší povídkou And When the Sky Was Opened. Inu i mistr tesař se holt utne (16.06.2021)

Celkovým zpracováním do této chvíle asi nejoriginálnější povídka v Soumračné zóně. Nic jsem o ní nevěděl, přesto jsem pointu chvíli před jejím odhalením správně tipnul. V prizmatu své doby je pak toto téma i sžíravou satirickou připomínkou stále živých vzpomínek na  totalitního běsa a varovně vztyčeným prstem upozorňujícím na vlastní současné problémy. Trochu hořkým faktem, zase v prizmatu současnosti, je, že dnes by podobný snímek mohl být natočen de facto v opačném smyslu, kde se odlišnost  stává privilegiem. Ale to už je na jinou povídku. Samozřejmě plný počet. (18.06.2021)

Dočasná přeměna vyrovnaného elegána Shatnera v člověka stiženého mamem mi příliš nesedla a moc jsem jí nevěřil. Na druhou stranu je téma pádu do závislostí a vlastně neschopnosti se postavit na vlastní nohy aktuální i v dnešní době. Spolehnout nebo se vymluvit na osud je vždycky pohodlnější a tak jsem v závěru souzněl s hrdiny, kteří se rozhodli prostě prožít svůj život podle svých představ se všemi možnými riziky. A tak to má být, a jen pro tenhle pozitivní vzkaz dávám o jeden cent navíc, než by si tenhle ve všech jiných směrech průměrný čertík na krabičce zázraků zasloužil. (18.06.2021)

Prvně jsem v Zóně zaznamenal technické  zpracování podobné našim tehdejším televizním seriálům a jak jsem se dočetl byla to jedna z šesti epizod natočených na videopásku v rámci  pokusu o snížení nákladů, zajímavé zjištění.   Po vynikajicím bradburyovsko-asimovovském Elegy a doslova příšerném Mighty Casey se v Zóně opět objevuje téma robotiky a za sebe musím říct, že se to opět příliš nepovedlo. Hapruje zejména uvěřitelnost, robotická dívka se hroutí pod tíhou svých emocí, protože je jí údajně zapovězena láska...ehm, to mi přijde minimálně poněkud zvláštní  a když jsem si při hereckém výkonu Inger Stevens vzpomněl na Káču z Takové normální rodinky? Inu, tříhvězdičková fraška, která neurazí, nic víc, nic míň. (18.06.2021)

V pořadí asi už několikátá "druhá šance" v Zóně formou návratu do minulosti a  uvědomování si toho či onoho.  Životem unavený herec dostává možnost nahlédnout do minulosti, ke které se pořád rád vrací a události v ní prožité si přeloží ve svůj prospěch a nalézá chuť znovu a skutečně žít.  Já to celé pak nějak nepochopil, protože epizodu z minulosti bych si osobně vyložil jako něco úplně jiného než hlavní hrdina, ale přiznávám, že závada může být tentokrát v přijímači.  Dvě hvězdy, zejména za Pippu Scott a její pogo. (18.06.2021)

Tak z mého pohledu zatím žánrově nejčistší komedie v Zóně, pochopitelně  černá. Nenáročné, morálně naprosto úžasné zkažené, byť padouchům se dostane spravedlivé a díky úplně poslednímu vtípku se nebojím říci i úplně nejspravedlivější odplaty. Vcelku unikátní v tom, že tu nenajdete ani jednu kladnou postavu a nevážné pojetí pak hraje ve všech ohledech naprostý prim.  Po Time Enough at Last další epizoda, kde mi po celou dobu nezmizel úsměv z tváře. Spokojená čtyřka (a velmi příznačná). (18.06.2021)

Sentimentální vánoční povídka na téma Happy Christmas. Na jedné straně jsou prý Vánoce o lásce, na té druhé je třeba rozdat kupu dárků. Americky prostý mainstream, na který je jednoduché plivnout a pak jít koupit dárek dětem. Nebudu velký pokrytec, jen průměrný. (19.06.2021)

"Byla jednou jedna vesnice, postavena z rozpadajícího se jílu a shnilého dřeva. Ošklivá se krčila pod žhnoucím sluncem, jako prašivé nemocné zvíře čekající na smrt. Všichni lidé sdíleli stejnou nákazu. Vir bídy, beznaděje a ztráty víry. Ti bez víry, naděje a obtěžkáni bídou, tráví svůj čas pronásledováním ostatních." Úvod povídky, jejíž poselství by se nemělo jen tesat do kamene, ale genovými manipulacemi vpravit do samotné podstaty lidstva. Nic zde není nijak objevné, některé prostředky jsou prvoplánové, místy až sladkobolné, ale osobně tuhle povídku okamžitě zařazuji na piedestal "soumračné" lidskosti, tedy takové, jakou bychom měli mít a díkybohu pořád občas i máme. Pět zrníček kouzelného prachu letí vzduchem... (19.06.2021)

Cesty časem a velké události v minulosti. Bylo by možné je změnit? Četli-li jste někdy nějaké sci-fi o cestách časem, určitě jste na tuhle otázku narazili. TZ se touhle řemeslně hezky zpracovanou povídkou vydává právě na toto pole a i když se jedná vlastně o otřepané téma, není co příliš vytýkat. Dokonce i pointu jsem už někde četl. Pěkná pocta H.G. Wellsovi, méně než čtyři hvězdy přeci nejde dát. (19.06.2021)

Další komediální a přímočará epizoda, tentokrát na téma, co kdybychom nemohli lhát. Ve světě obchodníka s ojetými auty je to pochopitelně velký problém a co teprve v politice a třebas i mezinárodní... V hlavní roli exceluje vynikajicí Jack Carson, jehož protřelý obchodníček dodává celé této lehké povídce šmrnc a závěrečný vtípek musel tehdejší Američany hodně pobavit. Pohodová čtyřka. (20.06.2021)

Co do pojetí je povídka o  mimozemských Vetřelcích velmi originální. Nedočkáme se tu ani jediného dialogu a k tomu  tísnivá atmosféra předtechnického obydlí osamělé ženy, která svede bitvu o holý život s nezvanými návštěvníky. Formálně, stíny, zvuky, vzezření a chování vlastně  divé ženy vynikající a vybroušené, vše trochu kazí směšné hračky aka vlastní Vetřelci, ale to fanouškovi panenkových hororů nemůže příliš vadit. Jen škoda typické twajlajtovské pointy, být tentokrát jiná, opravdu překvapivá, dal bych této výjimečné povídce i plný počet. (20.06.2021)

Morálně hodně popletená povídka aneb jak ňouma, práskač a vyděrač ke štěstí přijde. Lapsus umně skrytý za romantickou veselohrou, na druhou stranu oduševnělá krása June Dayton, zde neuvedené, trochu oslazuje mé rozhořčení. Tři, ale trochu se za ně stydím. (20.06.2021)

Žádné moralizování, ale povedený mysteriozní horor, kde si pointu sice uvědomíte chvíli před jejím odhalením, ale nijak zvlášť to nevadí. Žánrově čistá povídka, kde mi drobně nesedl jen charakter hlavní postavy. Její křik byl však báječný a Arlene Martel jako démonická sestra úžasná.  "Je tu i jiná místnost, drahá"  A já dodávám, že je to pokoj číslo 5. (20.06.2021)

Další variace na oblíbené  téma TZ cestování časem, tentokrát se podíváme do slavného bermudského trojúhelníku a do jednoho letadla, které se dostává do časových vírů. Zajímavá zápletka, která v pohodě vydá i na seriál, kdo zná Ztracené, dá mi za pravdu, se tu trochu ztrácí  v heroizování posádky letadla, kde její absolutní profesionalita a klid působí zkrátka a jednoduše hloupě a neuvěřitelně, ale zase nachází pevnou půdu pod nohama s překvapivým ne-happyendem. Silné tři dobrodružné hvězdičky. (20.06.2021)

Burgess Meredith má nesporný komediální talent, což dokázal  už ve své první roli v TZ,  tedy v Time Enough at Last.   Tentokrát pod taktovkou stejného režiséra opět hrajeme na nevážnou notu, ale v povídce která nabízí dětsky naivní zápletku o nadměrné síle či inteligenci a jak s těmito dary dokážeme jako nedokonalí lidé naložit. Lehce zapomenutelné dílko, které by se ale díky kostýmům mimozemšťanů dalo brát i jako pocta Edu Woodovi.  Za dva. (21.06.2021)

X-tá variace na téma "druhá šance v životě" . Díky Deanu Jaggerovi a smutně melancholické náladě, kterou se jedním emotivním mono(dia)logem podaří navodit Alice Pearce, Static rozhodně, i přes nejen v TZ stokrát omletou písničku, nelze zatratit. I když je to de facto v bledě modrém to samé jako třeba Stop at Willoughby, jen ta pointa tu není doslova vyřčena a rozdílný věk postav  je pro mne v životních postojích (mých) méně konfliktní. Ještě tři písničky z rádia... (21.06.2021)

Odlehčená epizoda, kde hrají prim paranormální schopnosti, tentokrát telekineze. Přímočaré, jednoduché a v pointě pak příjemně hřejivě lidské.  Sázím vše  na červenou čtyřku. (21.06.2021)

Slušně děsivý duchařský horor, který předbíhá všechny ty dnešní zaříkávání démonů, záludné dámy v černém i paranormální aktivity. A stačí mu k tomu dětský telefon a pár minut gradujícího napětí.  Pár logických lapsů mne pak nemůže odradit od minimálně čtyřhvězdičkového hodnocení, docela řídce se vyskytující de facto čistý horor si  to v rámci TZ rozhodně zaslouží. (21.06.2021)