F. L. Věk

Buch..buch...buch.. hudební overture jako z Terminátora...Má copánek, ale není to Steven Seagal, táhne se to jako žvýkačka, ale není to tak svěží, byl to vlastenec, a přesto to není Mel Gibson, mávající americkou vlajkou.....Byl to F.L.Věk. Muž, jehož Alois Jirásek, velký to český spisovatel, zplodil z koulí a péra a František Filip, velký to český televizní režisér, ho porodil. Dostal tvář Radka Brzobohatého, který ho uvěřitelně a sympaticky zahrál a dbal na to, aby jeho copánek nikdy nebyl vypelichaný jako ten Seagalův. Na rozdíl od všech amerických seriálů si tenhle zachoval poetiku, ryzí českou hrdost a k (smrti) nudil. Po tomhle národním obrození už české seriály nebyly tak jako dřív. Změnily se a to k horšímu. Proto tenhle seriál ze Zlatého archivního fondu České televize stále má divákům co nabídnout, není podbízivý a ukazuje, že jsme seriály minimálně po řemeslné stránce uměli točit. "My příjdeme", říká si nová generace seriálových tvůrců,"my příjdeme", ale to by mě zajímalo, kdy přijdete s nějakým normálním seriálem, který by se dal reprízovat a nezaplašil diváky svojí nepovedeností. Milovníci historie si pochopitelně připočtou nejméně dalších dvacet procent navíc. 60% (05.01.2014)

Velmi zdařilá dramatizace románu Aloise Jiráska. Povinná školní četba, může některým tento výpravný seriál dost znechutit. Nicméně vědět něco o našich národních dějinách neuškodí, v dnešní přetechnizované době, nikomu. Seriál se trošku pomalu rozjíždí, ale pokud se do něho zakousnete, už ho nepustíte. (08.12.2008)

Kdyby to šlo, dám 3 a půl. Zaokrouhluju nakonec nahoru, výhrad mám ale celkem dost a stejně tak rozhodně nesouhlasim s tim, že to je nejlepší českej seriál evr. Oceňuju ale nádhernou češtinu a skvělýho Brzobohatýho (i Lukavskýho), což mi společně s vlasteneckym a národnostně buditelskym apelem přijde jako nejsilnější stránka a největší hodnota seriálu. Občas to na mě bylo moc stylizovaný a repliky mě dost často bušily do uší, ale scénář obecně byl napsanej dobře (je to samozřejmě zčásti díky Jiráskovi, ale stejně) - např. linie rodiny Butteauových a Tháma je fakt silná. Ale stejně jako např. v Humbertu, tak i tady byly ženský role dobrý zase jen z poloviny (např. přehrávající a afektovaná Márinka, sice krásná, ale s hraním trochu prkenná Paula /Brejchová/, přehnaná a pipinkovská Betyna /Vránová/...), oproti tomu ale stojí skvělá Medřická, Hegerlíková a Bohdalová... A ta ústřední českobratrská písnička, to je prostě čirá nádhera. WTF moments: Zase mě srali ty dětský herci (bohužel v zásadě všichni, ale jasně s mladym Františkem v čele). Dechový nástroje používaný v seriálu jsou očividně po Böhmově reformě (např. představení Figarky), přitom byl rok 1787, tedy doba, kdy Böhm ještě ani nebyl na světě... Možná maličkost, ale režisér Filipova formátu by to vědět měl; řek by mu to každej muzikant, se kterym by to řešil. Scény s hraním na hudební nástroje obecně nepůsoběj vůbec věrohodně; chápu, že herci nemůžou bej muzikanti, ale tady je to vidět fakt hodně, zvlášť, když hraní na nějaký nástroje je dost zásadní složkou seriálu. (26.08.2015)

Tohle je moje srdeční záležitost. Pamatovala jsem si z něj jen tu národní písničku, kterou zpívala maminka svému synáčkovi. Časem se František naučil spoustu věcí, koupil klavír a mamince tu píseň zahrál a ona zpívala. Slyšet po letech znovu titulní melodii byl pro mně balzám na duši. Vrátit se do doby, kdy se více chodilo pěšky, než jezdilo na koni nebo v kočáře.Lidé tam měli k sobě blíže, více spolu mluvili, zpívali a hráli divadlo po hospodách. (12.02.2009)

Viděno z dnešního pohledu vůbec nechápu, jak se české televizi podařilo natočit něco takového a to ještě ve velmi pohnuté době, kdy vlastenectví nebylo bráno jako přednost. Při televizní premiéře jsem nevěřícně zírala na tento koncert naší herecké špičky, který doplňovala skvostná výprava a skvělá hudba. I teď po 40 letech od natočení tohoto seriálu na mne stejně jako kdysi z jeho klidu a harmonie dýchlo kouzlo starých časů. Tak si tu sedím a nechávám kolem sebe zvolna plynout příběh, v němž skupinka českých vlastenců kdysi dávno bojovala za národní cíle. Můj upřímný obdiv patří Františku Filipovi, který tak bravurním způsobem dokázal dostat na filmový pás obsáhlý román Aloise Jiráska. Myslím, že v naší seriálové produkci nemá konkurenci i když musím dodat, že pan Kramerius, pan Thám i pan Věk by se divili, jak dneska dáváme tomu „češtinovi“ zabrat. (26.07.2011)