Days of Betrayal I.
Režie:
Otakar VávraKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Jiří Pleskot, Bohuš Pastorek, Gunnar Möller, Jaroslav Radimecký, Martin Gregor, Bořivoj Navrátil, Otakar Brousek st., Josef Langmiler, Rudolf Krátký (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Tento velkofilm Otakara Vávry předkládá podrobný záznam událostí, vedoucích k přijetí osudné, ponižující smlouvy, rozmluvy státních představitelů prý vycházejí ze zachovaných stenografických zápasů. Avšak zdánlivě objektivní pojetí je zcela poplatné ideologickým požadavkům - jedinou silou, která odmítala podřízení nacistickému Německu, se licoměrně stávají českoslovenští a sovětští komunisté. Dopad mnichovských událostí je sledován jak ve vládních kruzích (zvláště v protikladném přístupu poraženeckého Beneše a rozvážně bojovného Gottwalda), tak v osudech dělnických rodin a též u vojenských jednotek v příhraničních oblastech. Lid vedený komunistickou stranou se chtěl bránit, ale ničemná buržoazie jej zradila. Postižení vzhledu historických postav je přesvědčivé stejně jako napodobení způsobu mluvy, v gestech i chůzi, jen jazyková rovina není zcela domyšlena: zatímco Hitler vyřvává německy, francouzští a angličtí diplomaté mluví česky. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (123)
Oba dva díly hodnotím jako celek...Celkem slušný film nebo spíš hraná "rekonstrukce" okolností předcházejícím podpisu mnichovské dohody. Bohužel to má několik vad na kráse. 1) Je to dost dlouhé, a tak věčné schůzky vyslanců s prezidentem po čase nudí. 2)Němci mluví německy, Češi česky, Britové česky, Francouzi česky. 3)Některé postavy, jako třeba sudetští němci jsou tu vylíčeni s až chorobnou nenávistí. 4)Doba vzniku filmu velkou měrou ovlivnila zpracování některých stran a postav....Na druhou stranu bych rád vyzdvihnul herecké výkony, hlavně Hitler a Beneš, naopak Chamberlainova postava byla uspávající. ()
Režisér nastavuje zrcadlo předválečnému období a prokazuje tu svůj talent výborně. ()
Základ je pravdivý, ale zfilmováno je to z neobjektivního komunistického pohledu. Každopádně je dobře, že daný film vznikl, je to důležitá část naší historie. ()
Z přemáháním za tři. Vávrovi se to nepovedlo, ale téma je silné a Němci jsou... ()
Na tento film by se měli podívat hlavně občané tohoto státu, kteří posílali blahopřání a dary k nedávné "královské svatbě" v bláhové naději, že za to dostanou nějaké výhody. Poznají, že na slavném "Západě" to s touto zemí myslejí stejně jako na "Východě", a že další Mnichov na sebe nemusí nechat dlouho čekat! Jinak takový komentář, jako napsal uživatel Woody, to člověk přemýšlí, pod jakou návykovou látkou to ten člověk psal nebo zda mu to diktoval pan děkan z jeho domovské fakulty! Jen by mě zajímalo, kdo mu tam konečně opravil ty pravopisné chyby! ()
Nechci tady hodnotit nebo se ztotožňovat s názory, že se jedná pouze o obyčejnou komunistickou propagandu. Samozřejmě, bereme a musíme vzít v úvahu, že tento film, resp. všechny tyto filmy byly natočeny v určité době a v určitém politickém režimu, ale základní historické milnky zde jsou nastíněny správně a bez skrupulí - návštěva lorda Runcimana v československém pohraničí, jednání Hitlera s Chamberlainem v Godesbergu, setkání prezidenta Beneše se sovětským velvyslancem ve věci sovětské pomoci Československu, diskuze francouzské diplomacie o případné účasti na československém "problému", jednání nacistických pohlavárů ve věci Československa atd. Domnívám se, že kdyby tento film byl prachsprostou propagandou, tak by zde vůbec nebyly zobrazeny např. scény jednání Chamberlaina s Hitlerem v Godesberghu, nebo jednání prezidenta Beneše s britskými a francouzskými představiteli. Shrnulo by se to výhradně na SSSR a rekonstrukce jednání britské nebo francouzské reprezentace by zde vůbec zobrazena nebyla. V každém případě, jak již bylo řečeno, film v určitých fázích vyvolává pozitivní, ale i negativní emoce. Mně osobně velmi zaujalo nadšení českého národa, který odhodlaně přijal mobilisaci a byl připraven bránit svou vlast za každou cenu. Ať se již názory na tento snímek, resp. snímky různí, musíme si přiznat, že Otakar Vávra byl kromě jiného velmi schopným, talentovaným a úspěšným režisérem, který převedl na filmové plátno celou řadu filmů, které si získaly mnoho příznivců, ale současně i odpůrců. V každém případě zatím žádný tvůrce nepřišel s ničím novým a lépe řemeslně zvládnutým filmem, který by divákům poskytl lepší a realističtější pohled na období "Mnichovské dohody". Výjimkou je snad série Roberta Sedláčka "České století - konkrétně díl "Den po Mnichovu". A i v dnešní době si tvůrci upravují filmy podle vlastních představ, nebo podle nařízení shora, tudíž ani dnes se nemůžeme stoprocentně spolehnout na správnost a pravost prezentovaných informací. ()
Filmařské kvality se tomu nedají upřít, ale ta ideologie z toho kape jak mlíko z pytlíku. Kolikrát jsem to viděla povinně ve škole? Rozhodně víckrát než bych chtěla. ()
Vávrův návrat k velkofilmům s sebou nese jeho charakteristickou rozporuplnost. Obě části Dnů zrady jsou až překvapivě záživné a přesvědčivé, což je zřejmě do značné míry zásluhou tradičně skvělé Šofrovy kamery a vizuálně velmi přesného hereckého obsazení. Vykreslení britských a francouzských protagonistů kupodivu nijak moc nevybočuje z klasického narativu o zradě a appeasementu, a dokonce tu vidíme i opoziční proudy v obou zemích, takže se nekoná žádná protizápadní prvoplánovost. Daleko problematičtější je vykreslení československých politických poměrů a přehnané zdůrazňování ochoty SSSR pomoci Československu, byť jí asi nelze zcela opomenout. Bizarní propagandistické oslavování chrabrosti komunistů má značně oslabený účinek vzhledem k příšernému výkonu Bohuše Pastorka v roli Gottwalda, který absolutně zkazil každou scénu, kde se objevil, což dokonce Jiří Menzel označoval za Vávrův skrytě protirežimní krok. O moc přesvědčivější není ani vzorná dělnická rodina bránící svou vlast (Rozsíval, Tichá, Krampol, Jandák, Hanzlík, Doleželová). Jakkoliv bezesporu prvorepubliková pravice byla v lecčems problematická, nelze tolerovat její zploštění do konspirace, že se chtěla spojit s fašisty proti vlastnímu lidu, což je obzvláště nehorázné v případě premiéra Hodži (v rámci nesmyslného zadání skvělý Vladimír Šmeral) a bankéře Preisse (Jaroslav Raušer). Pleskotovo vykreslení Beneše je docela empatické, i když je patrně trochu zveličována jeho slabost a Pleskotův projev je místy teatrální. Myslím, že je škoda, že Beneše nehrál svou strohou dikcí mnohem bližší Šmeral, ale to už by asi bylo na normalizační poměry příliš umělecky odvážné. ()
Tak jsem pročetl ty komentáře a dokonce i dobrou polovinu toho woodyho elaborátu. Nesouhlasím s tím hodnocením Vávra=patolízal=odpad. Podle mého soudu to není až tak ideologicky zabarvené - v kontextu ostatních normalizujících velkofilmů. Gottwald vypadá jako opilec a ne jako hrdina. Ve filmu se objeví Jan Masaryk. Beneš tady není neschopný a nic nechápající dědek ... Film působí více jako rekonstrukce než jako propaganda. ()
Ano, historie je zde zkreslována a z filmu div nevyznívá, že kdyby bylo na komunistech, tak možná žádná druhá světová válka ani být nemusela (zprvu bychom se bránili sami, záhy by nám na pomoc přišli Sověti a Hitlerovi by rychle spadlo sebevědomí). Neřekl bych však, že by Dny zrady byla nějaká plakátová propaganda, ale "jen" alternativní verze dějin (a uvozovky u slůvka jen chápejte prosím jako velmi tučné). Forma jakéhosi hraného dokumentu je nadmíru působivá a divák tak může mít pocit, že je opravdu u toho. Scény z politických schůzek jsou pak prokládány davovými scénami, z kterých až mrazí - zejména ze scény pochodu Nerudovou ulicí k Pražskému hradu. Plus také je, že se v takových velkolepých výjevech režisér Otakar Vávra nijak nevyžívá a servíruje je jakoby nic. Dny zrady jsou jednoznačně nejlepší díl trilogie. ()
Bylo by potřeba to natočit jesště jednou a objektivně, aby bylo poznat, co je pravda a co propaganda. Ale i na takového řemeslníka dost banální a plné klišé. ()
Neskutečně dlouhé (1. + 2. díl dohromady), vlastně i přes zobrazované dramatické události docela nuda, oproti Osvobození Prahy je zde pouze lehký ideologický závoj, hudba výborná, někteří herci velmi podobní svým historickým předobrazům, jiní vůbe, pro mne jakožto milovníka historie - těžké zklamání. ()
Tento film hodnotím čistě jen jako umělecké dílo, bez ohledu na jeho politické směřování. Po filmařské stránce je tenhle film na vysoké úrovni, výborná dobová výprava, úžasné masové scény ať už z Prahy nebo ze sjezdu NSDAP v Norimberku. Reálně vystižená atmosféra ze Sudet v letech 1937-38. Též herecké ztvárnění historických postav je na vysoké úrovni, Beneš J.Pleskota, Gottwald B.Pastorka, Hitler G.Mollera a Chamberlain J.Radimeckého jsou reální a autentičtí, podle mě hlavně B.Pastorek. Kamera J.Šofra se snaží být aktivní i u stolových scén plných dialogů a navíc to vše zastřešuje geniální hudba Z.Lišky a režie O.Vávry. ()
Lze ke všemu, co to zaznělo dodat. Ano ony Vávrovy filmy nebyly objektivní, protože to nešlo. Ale na druhou stranu Vávra udělal vše co mohl, aby to neobjektivní zakryl. Už to tu bylo zmíněno. Je třeba filtrovat a pokud odmyslíte ony "nutnosti doby vzniku", tak dostanete kvalitní film. Tak buďte prosím být dnes objektivní vy, co budete hodnotit. Ale pravdou je, že některé části jsou děsné ale co hlavně bije do očí krom těch stranických jsou dialogy v cizích jazycích. On říká německy a ten druhý mu odpovídá česky apd... A z Hiltera udělali nemocného šílence. ()
Film hodnotit nebudu, protože to nedokáži. Až budu někdy někomu vysvětlovat, co znamená slovo ambivalentní, asi jako příklad uvedu tento film. Na jedné straně skvěle natočený historický film s úžasnou výpravou, na druhé příšerná agitka. Pokud by se vystříhala míste, ze kterých ta jednoduchá propaganda nejvíce bije do očí, což jsou vlastně všechny scény s Gottwaldem, Rudým právem a milujícími velkými bratky ze SSSR, kteří se tak diví, proč od nich nechceme pomoci, a zejména všechny scény s vedoucími představiteli české pravice (Beran) a čs. velkokapitálu (Preiss), kteří jsou zde vylíčeni pomalu hůře než Hitler a ta jeho smečka, tak by se film snad dal vysílat i dnes. Ideově odpad, obrazobě vynikající. ()
Národní umělec Otakar Vávra se zde snažil, zdokumentovat období kolem Mnichovské krize, jde o první část monumentální trilogie(Zbraně pro Prahu a Sokolovo), bohužel stejně jako o dvacet let dříve u Husitů, i zde jde o dílo hodně poplatné režimu. KSČ v té době snad nejmenší parlamentní strana nehrála, tak důležitou úlohu a vůbec neměla tak širokou podporu, jak se nám pan režisér snaží, vsugerovat, stejně jako Rudá armáda se zastaralou výzbrojí a decimovaným důstojnickým sborem, by určitě nebyla tím potřebným spojencem. Naopak ve filmu vůbec není zmíněna skutečnost, že jediným státem, který byl ochoten opravdu pomoc, bylo Rumunsko, ale vzhledem, k tomu, že bylo teprve pět let po vstupu vojsk, které se Rumunsko jako jediné, ze států Varšavské smlouvy nezúčastnilo, tak nebylo vhodně jej jmenovat. ()
Historická vypovídající hodnota je mizivá, film je neobjektivní a značně ovlivněn komunistickou ideologií. Vedle toho musím ocenit výkon herce Jiřího Pleskota, který opět výborně ztvárnil ve filmu E. Beneše. ()
V žádném případě se zde nemohu ztotožnit s většinou negativních komentářů. Nebudu hodnotit film po tzv. "filmařské" stránce, které nerozumím. Ale ten, kdo se zajímá o historii, čte historické publikace (samozřejmě ty, které vyšly po listopadu 1989), ví, že film je z 90% zcela autentický. Chci tím říct, že kdyby se vystříhaly scény s Gottwaldem a ze sekretariátu KSČ, mohl by se promítat v hodinách dějepisu ve škole. ()
Otakar Vávra zabodoval. Cením si ho také proto, že dokázal do tohoto filmu dát co nejméně propagandy tehdejšího režimu. ()
Jak už jsem psal u Dnů zrady II. - nebýt té nechutné komunistické propagandy, mohlo jít o jeden z největších českých velkofilmů. Škoda... 50 % ()
Související novinky
Otakar Vávra: 1911 - 2011
Ve věku 100 let zemřel včera nejstarší žijící český režisér Otakar Vávra. Režisér před nedávnem podstoupil operaci zlomeniny krčku, kterou si přivodil krátce po jarních oslavách svého významného… (více)