Dny zrady II.

Dny zrady, největší velkofilm Československa s rozpočtem (v přepočtu na dnešek) 400 milionů korun, rozdělený na dvě části, byť tak úzce propojené, že by to bylo lepší jako jeden opravdu dlouhý film. Má to svůj smysl - ten film v sobě má mnoho směšných detailů, neskrývanou agitaci komunistů a Gottwalda jako hrdinu, jenže díky funkční střihové skladbě se mi do toho povedlo dostat a prostě jsem jen se zájmem sledoval děj a pitomostí si tolik nevšímal. Buď to, nebo je druhá část skutečně lepší - a dávalo by to smysl, protože mimo její začátek a konec zde nejsou kecy KSČ a Gottwalda a na těžce přehrávajícího Gunnara Möllera se dá zvyknout, když tu je několikanásobně víckrát na scéně než v první části. Filmařsky to sice málokdy přinese cokoli zajímavého, ale tématem a atmosférou by to skutečně mohl být skvělý český velkofilm... který ale vznikl za normalizace a už to dává jasně najevo, jak moc to pohřbívá výsledek. Celou první část jsem s tím dlouho bojoval a měl jsem pocit, že sleduji cosi mezi parodií a mizernou televizní inscenací. Že tu bude KSČ bojovat za blaho světa a že Sovětský svaz bude za hrdiny, které kdyby tehdy Beneš požádal o pomoc, tak by všemu zabránili a snad ani válka by nebyla, jsem čekal. Ale že mě bude rozesmívat představitel Hitlera při každé druhé replice, to bych fakt neřekl. Jako sorry, ale když srovnám Gunnara Möllera a Wolfa Musera, který ztvárnil Hitlera v seriálu Muž u vysokého zámku, tak je Muset nesrovnatelně lepší. Z něj jde strach a je nepříjemné ho jen sledovat, zatímco Hitler v podání Möllera má asi čtyři herecké projevy - 1. Za chvíli dostanu infarkt, 2. Za chvíli dostanu záchvat, 3. Naštvaný ksicht, 4. Mám pokročilou demenci. Třeba v tom je záměr, který mi úplně nedochází, ale vždycky když se Hitler rozeřval, tak jsem se musel začít smát. A úplně nejlepší je detail na něj, když vidí nadšení po svém projevu a on se tváří, jak kdyby zapomněl kde je, kdo je, co se tu děje a kde má brýle, které nikdy nenosil. V nějakém Tromáckém filmu by vynikl líp. A co se týče té inscenovanosti, nejvíc bije do očí opět ve scénách z první části, kde při prvním záběru s Benešem vidíme, jak má spoustu práce a okukuje nějaké papíry na stole, ale vše to vypadá směšně a uměle. Takových míst je tam opravdu mraky, ale jak už jsem psal, přijde mi, že jsou hlavně v první části. V druhé se objevila i scéna, která mě vyloženě nadchla - je to ta s rodinnou večeří, kdy všichni netrpělivě čekají, jestli z rádia ohlásí válku či ne, jedni se bojí, druzí jsou optimističtí, do toho se s mezerami opakuje znělka zpráv v rozhlasu (což mě vždycky znepokojovalo, prostě má něco přijít a stále to nepřichází, tudíž se stal problém  a nikdo mimo studio neví, jaký), pak přijde otec s tím, že jeden jejich syn byl zastřelen Němci a v tu chvíli se všichni dozví o mobilizaci. Sice mě štve, že ona rodina pak z dění zmizí (až na úplný závěr), ale přesto mi tahle scéna přišla nesmírně působivá - a naprosto upřímně. První části dám takové zmatené 2* se shrnutím Nevěděl jsem, jestli se mi to líbí nebo ne, přičemž označení "líbí" zde znamenalo "je to vtipný brak" - který mě ale zároveň upřímně bavil. a druhé částí dám čisté tři se shrnutím Nebýt vší té agitky, mohlo to být solidní a silné, ale takhle se to nevyhlo patetickému nacionalismu typickému pro normalizační válečné filmy, které nemůžou mít podle historie šťastný konec, ale aby v nich něco šťastného bylo, musí přijít štěstí z pocitu jednoty. 2*/3* (21.03.2024) (méně) (více)