Sokolovo

Co se týče filmařiny, tak to je naprosto profesionálně odvedená práce se vším všudy. Troufám si tvrdit, že do dnešního dne nikdo nenatočil tankové bitvy tak, jak je ztvárnil Otakar Vávra. Bohužel film trpí dosti podstatnou komunistickou propagandou. Nejvíc mi vadí, že bezesporu jasné a prokazatelné historické události jsou zabaleny do obalu bolševické propagandy. (24.02.2013)

Vávra vehementně opisuje od svých Sovětských vzorů (jako bych koukal na Osvobození). A stejně jako u výše jmenovaného se dá o Sokolu říci, že to není špatný film. Jen ta do nebe volající záměrná manipulace s fakty, velebení Sovětů a komunismu (úlitba době nebo smýšlení tvůrců?) a soustavné očerňování exilové vlády. (18.06.2009)

Ve druhém díle jsou stranické zásahy silnější - především v rozdělování cílů západního x východního odboje (což bohužel přebírají někteří nadšenci i dnes, jen obráceně) a v oněch provoláváních slávy KSČ v Lidicích. Technicky natočeno na úrovni dobového průměru, ale samotný průběh bitvy je vylíčen docela reálně, rozhodně nejde o gerojské umírání s rudou vlajkou v ruce a nadšením v očích. BTW zjistil jsem, že když se "soudruhu" oslovujou Rusové, nevadí mi to, u Čechoslováků to ale tahá za uši. (28.09.2008)

Stejná nuda jako předchozí Dny zrady, která je o ždibíček lepším filmem jen proto, že je tu daleko méně (důležitých, jednajících, mluvících) postav. Zdejší hodnocení je dle mého názoru zcela zasloužené, pokud mohu posoudit podle první části filmu - krátce poté, co se prapor vydal na frontu, DVD odmítlo poslušnost a ani po několika dalších pokusech už se nerozjelo. Nemůžu říct, že bych kvůli tomu brečel. (21.06.2009)

Po mnoha letech jsem měl možnost nedávno znovu zhlédnout i pro mě nanejvýš kontroverzní film. S překvapením oproti vzpomínkám jsem musel konstatovat jedno: ideologický balast zůstal nezměněn, zato však velmi výrazně v mém pohledu posílila dokumentární i umělecká, jakoby odosobněná složka filmu. Připomenutí toho, co československé vlastence všeho věku přivádělo do československé východní exilové armády, zůstává - a zřejmě nadlouho zůstane - vlastně velmi slušným jediným filmovým zpracováním. Srovnání s Vávrovým dokumentem - filmem CESTA K BARIKÁDÁM - nejlépe ukazuje, nakolik výstižně se tomuto velikánovi naší kinematografie podařilo zachytit neopakovatelnou atmosféru hrůzných válečných událostí mrazivého zimního předjaří 1943, které bylo neseno podmínečným zdarem jednoho z posledních německých ofenzívních pokusů na východní frontě druhé světové války. Pochvalu zaslouží i připomenutí širšího dějinného kontextu (nacistické plány na českou etnocidu, atentát na Heydricha, lidická katastrofa, úvahy v londýnské vládě), které také kompozičně vyvažují tuto největší Vávrovu filmovou epopej rozsahem srovnatelnou s Bondarčukovou VÁLKOU A MÍREM (de facto šlo o hexalogii). Ještě zajímavější je to, co muselo být na zásah komunistických cenzorů rané normalizace vynecháno: kontext Benešových londýnských úvah, které ho "usvědčují" z nenapravitelných demokratických sklonů; postava národního hrdiny generála Heliodora Píky, statečného obhájce československého státního a národního zájmu v Moskvě, který se rozhodujícím způsobem zasloužil o ustavení jednotky; česky psaná jména německočeských demokratických antifašistů (Spiegel, Redisch), ale kupodivu i postavy pozdějšího ministra národní obrany Bohumíra Lomského (Svobodův zástupce), jeho náměstka a srpnového kolaboranta generála Otakara Rytíře (náčelník praporního štábu) i pozdějšího generála, nositele poválečného tzv. rudého gestapismu a spoluarchitekta procesů padesátých let generála bez kvalifikace Bedřicha-Fricka Reicina (zprvu osvětový, později zpravodajský důstojník jednotky). Přes tyto již podstatné faktografické razury se ještě podařilo Vávrovi natočit mimořádně zdařilý film, který vyniká jak pojetím, tak zvládnutím bojových scén (boj o Sokolovo). Druhý díl současně tvoří přechod k závěrečnému dílu trilogie OSVOBOZENÍ PRAHY, v němž řádění cenzury již nabylo nezvladatelného rázu a negativně ovlivnilo úroveň i vyznění nejen této části, ale současně i celé trilogie. (25.08.2007)