Biografie
Vladimír Ráž se narodil 1. července 1923 v Nejdku u Karlových Varů. Už od dětství, díky matce, se věnoval četbě a recitaci poezie. Vystudoval pražské reálné gymnázium. Nejdříve se chtěl stát lékařem, nastoupil na studia, ale po uzavření vysokých škol nacisty odešel v roce 1942 na dramatické oddělení Státní konzervatoře v Praze. I po uzavření této instituce pracoval jako dělník v pletacím sdružení Dorka.
Po okupaci přeci jen konzervatoř absolvoval (1947) a stal se členem Realistického divadla Zdeňka Nejedlého (1947 – 1949), Divadla státního filmu (1949 – 1951), Hudebního divadla v Karlíně (1951 – 1954) a činohry pražského Národního divadla (1. 9. 1954 – 31. 12. 1990), kde hostoval ještě v penzi roku 1996.
Hostoval taktéž v kladenském divadle a Lyře Pragensis. Zpočátku byl Vladimír Ráž připraven pro úlohy lyrických milovníků, k čemuž ho předurčovala statná mužná sympatická postava a příjemně zabarvený hlas. Sám Ráž však tíhnul k rozporuplným charakterním kreacím, které v sobě nesly složitý konflikt.
Jeho projev byl civilní, hlavním výrazovým prostředkem byl hlas, vrozený šarm, světáctví i dvornost a přesně promyšlený pohyb („Smrt obchodního cestujícího", „Škola pomluv", „Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou", „Smrt Hippodamie", „Noc na Karlštejně", „Hamlet", „Král Lear" nebo „Romeo a Julie").
Na filmovém plátně se mihl poprvé ještě jako konzervatorista v úloze úředníka balíkové pošty v dramatu MRTVÝ MEZI ŽIVÝMI (1946) Bořivoje Zemana.
Po několika menších úlohách strážmistra Lázničky (NEROZUMÍM) či studenta (ALENA) se stal oblíbeným představitelem větších či menších charakterních rolí (v první fázi své filmové kariéry to byly nejčastěji milovnické úkoly) historických postav studenta J. V. Friče, vynálezce Josefa Božka, malíře Františka Ženíška a profesora Ramlera v Krškových snímcích REVOLUČNÍ ROK 1848 (1949), POSEL ÚSVITU (1950), MIKOLÁŠ ALEŠ (1951) a STŘÍBRNÝ VÍTR (1954), psychiatra Jana Janského a Jana Sladkého Koziny ve Fričových dramatech TAJEMSTVÍ KRVE (1953) a PSOHLAVCI (1954), Tomeše Johy v dramatech Otakara Vávry JAN ŽIŽKA (1955) a PROTI VŠEM (1956) a pohádkových hrdinů: král Miroslav a rybář v Zemanových pohádkách PYŠNÁ PRINCEZNA (1952) a BYL JEDNOU JEDEN KRÁL... (1954), kníže pekel Solfernus v HRÁTKÁCH S ČERTEM (1956) Josefa Macha, princ v RUSALCE (1962) či sluha Radovid v příběhu RADÚZ A MAHULENA (1970).
Z jeho „normálních" úloh sluší připomenout rekreanta Pavláta v DOVOLENÉ S ANDĚLEM (1952), bohémského Zbyška v Krejčíkově komedii MORÁLKA PANÍ DULSKÉ (1958), houslistu Karla Maška v dramatu DNES NAPOSLED (1958) Martina Friče, třídního učitele ve Weissově snímku ROMEO, JULE A TMA (1959), Tůmu z Kolče v dětském filmu NA ŽIŽKOVĚ VÁLEČNÉM VOZE (1967), ministra Sergeje Ingra ve Vávrově dramatu SOKOLOVO (1974), doktora Huberta Ripku v „historickém" snímku VÍTĚZNÝ LID (1977), nakladatele Bellmana v ROMANETU (1980), pana Příhodu v PŘÍHODÁCH PANA PŘÍHODY (1982) Karla Steklého či poslední roli von Heeckerena v dramatu DIVOKÁ SRDCE (1989).
Namluvil rovněž řadu dokumentárních filmů a Hofmanův televizní večerníček POHÁDKY O MAŠINKÁCH (1987). Jeho krásný charakteristický hlas se rovněž skvěle uplatil při recitátorství (Lyra Pragensis), v rozhlase („Fanfán Tulipán", „Tři básně", „Nikola Šuhaj loupežník" či „Dobývání Luny"), dabingu („dvorní" dabér Lexa Barkera a Jeana Maraise) a televizi (NEDĚLNÍ CHVILKA POEZIE).
V televizi se samozřejmě uplatnil i herecky v inscenacích (MODLITBA PRO KATEŘINU HOROVITZOVOU, KONEC VELKÉ EPOCHY, PŮLPENNY, RŮŽOVÁ SOBOTA, SMRT CÍSAŘE A KRÁLE KARLA IV., ČERTŮV ŠVAGR, POPEL A HVĚZDY, ŠŤASTLIVEC SULLA, RABÍN A JEHO GOLEM) a seriálech (ŠŇATKY Z ROZUMU, HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO, F. L. VĚK, BYL JEDNOU JEDEN DŮM, 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, ZLÁ KREV, GOTTWALD, ŽIVOT NA ZÁMKU, ZDIVOČELÁ ZEMĚ nebo HOTEL HERBICH).
Vladimír Ráž byl manželem hereček Alexandry Myškové (1922 – 19??) a Aleny Vránové (*1932). Za své umění získal tituly Zasloužilého člena Národního divadla (1971) a Zasloužilého umělce (1984), za recitaci Křišťálovou růži (1991), Cenu Senior Prix (1993) a za celoživotní mistrovství v dabingu Cenu Františka Filipovského (1997). Vladimír Ráž zemřel 4. července 2000 v Praze. Zemřel přesně tři dny po svém sedmdesátém sedmém jubileu.
Herec
Dokumentární | |
---|---|
2013 |
Příběhy slavných (seriál) - a.z. |
Milovník života - a.z. (S13E03) |
|
1998 |
Sprayem po zdech - vypravěč |
1994 |
Mýtická trilogie (TV film) - vypravěč |
1990 |
Obrazy z Čech (TV film) - vypravěč |
1988 |
Symfonie psané pohybem - vypravěč |
1987 |
Jak daleko je hvězda |
Po zarostlém chodníčku (TV film) |
|
1983 |
Moskva od večera do rána |
Suita in C - vypravěč |
|
1976 |
A byl pátý máj (TV film) |
A řeka mu zpívala… (TV film) |
|
Komunisté (seriál) |
|
1973 |
Volání výšek - létání - vypravěč |
Země pod Himálajem - vypravěč |
|
1970 |
Úsměvy a slzí třpyt (TV film) |
1968 |
Dreyfusova aféra (seriál) |
Epizoda 3 (E03) |
|
Epizoda 2 (E02) |
|
Tajná chodba zuřivého reportéra (TV film) |
|
Vzducholodí k severnímu pólu - vypravěč |
|
1947 |
Daňová morálka |
Divadelní záznam | |
---|---|
1995 |
Rok na vsi |
1959 |
Smrt obchodního cestujícího |
Krátkometrážní | |
---|---|
1974 |
Růžová sobota (TV film) |
1967 |
Deštník (TV film) |
1961 |
Okamžik, spojím! |
1959 |
Docela všední neděle (studentský film) |
1947 |
Nedělní odpoledne |
Účinkující
Pořady | |
---|---|
1997 |
Úsměvy |
1993 |
O poklad Anežky České |
Vladimír Ráž |
|
1991 |
Album |
1985 |
Kavárnička dříve narozených |
1968 |
Chvilka poezie |
Fanklub
(43)- EvaM herec
- minus herec
- duddek herec
- Pikurka herec
- Den herec
- DjsVorel herec
- zahrobnik herec
- melisos herec
- Simon Says herec
- FosilieN herec
- unwares herec
- Valhalla herec
- shampoo33. herec
- foehr herec
- rakosabasta herec
- terkil herec
- malipivo herec
- Saintsatan herec
- alimraj1 herec
- valisimek05 herec