Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Hrdinou filmu režiséra Bořivoje Zemana je nejoblíbenější postava českých pohádek Honza, který se vydá do světa za štěstím. Ovšem není to hloupý Honza, nýbrž chytrý a veselý mládenec, který má rád lidi a nesnáší nespravedlnost, ať už se děje lidem nebo zvířatům. Netouží po království, ani po princezně, ale usiluje o prosté lidské štěstí, které se dobývá rozumem a prací. Honza nebojuje s nadpřirozenými vlastnostmi, ale s lidskou zlobou, závistí, lakotou a omezeností. (Česká televize)

(více)

Recenze (307)

Adam Bernau 

všechny recenze uživatele

Ze čtyř proslavených Zemanových pohádek je ta poslední zdaleka nejslabší, nikoli však zanedbatelná. Nevím o tom, že by se před tím někdo pokusil zfilmovat klasického „českého Honzu“, Zemanovo pojetí je nicméně už rovnou parodické. Lze-li to tak vůbec říci, neboť postava Honzy v lidových pohádkách je komická sama o sobě (což evidentně nepochopil Zdeněk Troška). Zemanův Honza už ale předem ví (a když ne on, ví to jeho máma), jak to v životě chodí: že musí jít do světa, rozdělit se s chudým pocestným a tak dále, až k princezně a půlce království. Jak taky jinak. Začíná tedy Honzova cesta z pece do světa k princezně a zpět (k princezně!), na níž se nám nabízí množství jeho v různých na sobě nezávislých povídačkách fixovaných kousků. Klasické fatum ale nevychází, když se chudý pocestný objevuje okamžitě po utonutí jediného pecnu chleba. Inu, příležitost pro první z Honzových kousků. V naznačeném formátu film dobře funguje, a to i s přidaným Honzovým „stínem“, Kemrovým bubeníkem. Naopak velmi výrazným kazem je v první půli neustálé vnucování loupežnických scén (proč??) a především samotný (dosti trapný) úvod – loupežníci na trhu. Úplně by stačilo setkání Honzy s nimi a jejich královské okradení. Jejich stálý výskyt naznačuje, že s nimi půjde o něco zásadního, nakonec je to ale pouhá epizodka. Že Honza na své cestě potká tu svou princeznu, která na něj čeká po návratu, to je prostě osud. Mlčící princezna s nůžkami a s dózou s mouchami je dosti zajímavá figura a pokud vím, je to jediná princezna, jejíž zadnice v negližé je vystavena divákovi. (Není mi však jasné, proč král vlastně tolik stál o to, aby mluvila.) Velmi těžce uchopitelnou je postava stařeny s kosou. Nejprve se zdá, že jde o smrtku (ve velmi zdařilé scéně v hospodě), pak je ale kompromitována jako jakási intrikánská stařena a hlavně zosobnění tmářství. Takže prostě jakási žába na prameni radostného života lidu, že jsem skoro v pokušení dát si do spojitosti s ní Kornův verš „proč mám jinde hledat NEBE, když to svoje znám“. Každopádně závěrečné přejetí kosy bohužel nelze spojovat s biblickým „kde je smrti tvůj osten?“. Když jsem u těch písní: Honzův song nekomentuji, prostě tam je jako kornovsko-honzovský refrén, v pořádku. Zajímavé jsou písně jeho budoucí nevěsty (štíhlá Konvalinková, to je jako cesta strojem času do antiky): její „Kam ten potůček...“ musí být buď původní lidovka, nebo to napsal někdo, kdo má pro lidovou píseň mimořádný cit. Primitivní čtyřverší na hlavu poráží veškeré trapné umělotiny o lásce v různých opulentních muzikálech a narůžovělých mermomocných pohádkách naší doby. A potom ten slogan „Volám stráně lesy, ty můj Honzo kde jsi?“. Zde naopak zní slovesná estetika českých 50. let, stejně jako táž obrazová estetika ve scéně, v níž se poprvé prochází ve svých květinových šatech. Jestli jsem princeznu označil za zajímavou figuru, pak tahle děvečka je jejím zajímavým protějškem, zcela v rámci onoho parodického formátu „Honza jde do světa“. Prosvítávají-li tu a tam 50. léta (ve vší nevinnosti, je-li vůbec možná), bude zajímavé srovnat ideologický koncept s onou dobou. Vždyť všechny Zemanovy pohádky artikulují vládnoucí ideologii doby (jako zvláštní případ se v tomto ohledu jeví Šíleně smutná, ale i ta je dokonale dobová, v příkrém kontrastu proti dobovosti obou předešlých). Honza je skokem od Pyšné rovnou do husákovské normalizace, spočívající namnoze v korumpování „lidu“ zdáním dobrého bydla. Tady se už nebojuje o lepší zítřky, o svržení jha, tady se neadoruje lid uvědomělý, nýbrž je ukazován lid jako nositel pohodového soukromého žitíčka, lid jako vtipný vítěz nad zaprděnými středními vrstvami (lakotný hloupý sedlák, vojáci, u nichž je hloupost jedinou konstatovatelnou vlastností, hostinský – srov. s kovářem, královská rodina jako karikatura zhýčkané aristokracie, tulenářsky spolčené s loupežníky). Lze pochválit střídmé, neokázalé, ale šik kostýmy. Toho si všímám díky souslednosti sledování se Z pekla štěstí. (K čemuž ještě vypíchnu přesvědčivě působivou zkratku „kde máte česnek? kde máte...? a kde máte panímámu?“. Něčeho takového nemůže být cukrkandlový emoční dojič Troška schopen.) Celkově mám z výsledného tvaru této pohádky, i přes solidní koncept, dost rozpačitý dojem, takže bych váhal mezi dvěma a třemi hvězdičkami. Ovšem při vzpomínce, jak velkolepě (jako dramatické dobrodružství i jako komedie) na mne působila v dětství, jak kulťácké (při neznalosti tohoto pojmu) mi tehdy připadaly některé scény (např. buben v přeplněné hladomorně) se jednoznačně přikláním k vyššímu počtu (a poskytuji tak důkaz proti Šandíkovu předpokladu). Teď už mi scény, které mě tenkrát nejvíc bavily, nepřipadají zajímavé. Naopak zmíněnou scénu s utopeným chlebem, která mě rozesmála, si z dětství nepamatuji. Poztrácení zlaťáků mě tenkrát samozřejmě velmi iritovalo, nyní ho vnímám nejen jako zcela logickou komponentu, ale i jako příhodné překročení ideového stínu (lid sbírá a velebí Honzu). Z dalšího nemohu necitovat „na můj povel: cepy cepy, klepy klepy“. Ve filmu se objevuje šifra, kterou neumím rozřešit: Jednoruký pocestný se na Honzův pokyn stane němým. Později, když je Honza uveden k němé princezně, již má přimět k mluvení, první, co v její komnatě vidíme, je jednoruká socha. Ono to je vlastně celé postaveno na "tam a zpět", nejen v motivu princezny: vždyť poztrácením zlaťáků z loupežnické truhly (přes královskou rodinu a Honzu se peníze mimo jiné dostávají k oloupeným) dostávají opodstatnění i ty přebytečné loupežnické scény. /// Dodatek: Při dalším rodičovském zhlédnutí (srpen 2012) je dojem mnohem lepší. Především je vhodné odstoupit od ideové předpojatosti. Pak se mnohé scény a dialogy jeví v jiném světle. Zábava skvělá. Dokonce momentálně lepší než při Šíleně smutné, kterou už mám dávno ohranou až k nudě. Abych se už nerozepisoval, zmíním jen namátkou: selka ve scéně se sekyrkovou polévkou. Ačkoli je tato postava koncipována jasně šablonovitě, komunikuje zde krásně životně, zcela bez ohledu na její pojetí (což je v pohádkách vzácné). A takových míst by se dalo jmenovat více. Nebo naopak Skopeček čtoucí královský výnos ("...Lhostejno koho. Někoho..."). Nebo zcela jinak: celá sekvence "květinové princezny" je prostě krásná. Atd. () (méně) (více)

Cival 

všechny recenze uživatele

Vtipná pohodová pohádka, která mi narozdíl od jiných donekonečna omílaných děl neleze na nervy. Ba naopak - vždycky si ji rád vychutnám a s Jirkou Kornem zapěji... ()

Tosim 

všechny recenze uživatele

Tahle v podstatě klasická pohádka o Honzovi Chytrém je ozvláštněna Jiřím Kornem, který není vůbec tak špatný a koncem, který jsem přivítal. Já bych tu princeznu taky nechtěl :-) ()

Djkoma 

všechny recenze uživatele

Stará, ale velmi povedená pohádka. Je v ní ještě něco, co odděluje pohádky starší a skvělé od novějších nudnějších.... Zajímalo by mě, z jakých důvodů byl Jirka Korn předabován. V českých končinách mi to přijde jako docela velká rarita, ale současně musím uznat, že hlas Michala Pavlaty nemá chybu a Honza je s ním dokonalý. Je škoda, že zrovna hloupý Honza, jedna z nejklasičtějších pohádek, je poměrně podceňovaným filmem, přes jeho velké kvality. ()

Renton 

všechny recenze uživatele

Scénář: Oldřich Kautský, Bořivoj Zeman .. První filmová role zpěváka Jiřího Korna za doprovodu zkušeného hereckého ansáblu dopadla velice dobře! Dnes už klasická a skutečně výtečná a zábavná pohádka o "hloupém" Honzovi od Bořivoje Zemana. I při nedávné repríze jsem se už po několikáté dobře pobavil.. ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Klasik československé filmové pohádky Bořivoj Zeman (Pyšná princezna, Šíleně smutná princezna, Byl jednou jeden král...) uhlídal neherectví Jiřího Korna (typově přesného a věrohodného), nechal ho předabovat a vznikla pohádka, která vysoce (v rámci československé filmově-pohádkové školy) rozvíjí neokázalou poetičnost a zvláštní laskavý humor, kterým se sama definovala. Přibyla muzikálová intermezza (jako v Šíleně smutné princezně) a ubylo výpravnosti - vznikla lidová pohádka (v intencích normalizačních sedmdesátých let), což opisuje už sám název - Honza málem králem ... ()

Oskar 

všechny recenze uživatele

Tuhle pohádku jsem měl kdysi rád a Valerie Kaplanová mi připadala jako Smrtka krásně děsivá. No a dnes... asi jsem příliš otrlý, ale vše se mi jeví jako nuda. ()

Boss321 

všechny recenze uživatele

Velmi vtipná a zábavná pohádka o chytrém Honzovi, kterého ztvárnil nezapomenutelný Jirka Korn. Za zmínku určitě stojí i role Josefa Kemra a Nadi Konvalinkové. Jedna z těch klasických pohádek, kterou můžu vidět stále...... ()

flanker.27 

všechny recenze uživatele

Jestli některou z pohádek z jejich zlatého období v našich končinách fakt nemám rád, je to tahle. A Honza z Kornu a Tupé je toho jen jednou z příčin, celý ten svět je mi strašně nesympatický, stejně jako u většiny nových pohádek mu prostě nevěřím. Moc umělý, moc nesympatický. ()

Gilmour93 

všechny recenze uživatele

Tak a teď aspoň vidíš, Jirko, že ještě těžší, než zvolit MISS Moskva, je rozesmát nafoukanou slepici, nedej bože princeznu.. Dnes Honza málem králem, zítra Troškovy ušišlané báchorky aneb Poctivá sekyrková od Vitany s jemnými kousky rzi plovoucími na povrchu - kuchařky a kuchaři s fantazií tomu klidně mohou říkat mletá červená paprika.. ()

TheDarKnig 

všechny recenze uživatele

Příliš pitomá pohádka, kde se dějí náhodné, opravdu hloupé věci, objevují se prakticky nikam nevedoucí odbočky (i když zrovna v takové scéně si zaskotačila jediná opravdu charismatická, pamětihodná postava filmu v podání Valerie Kaplanové) a co hůř, téměř žádný z herců není sympatický. Ale jako taková úplná jednohubka na výplň Vánoc... proč ne. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Zdá se, že tato pohádka je víc než zdrávo poznamenána dobou svého vzniku. Záměr představit a jaksi nově, moderně objevit tradičního českého pohádkového hrdinu je chvályhodný. Méně zdařilý je už scénář a své slabší dny si tentokrát vybrala i režie. Tak trochu do suterénu tím zahnala i herce, z nichž relativně nejvíce zaujme tehdy začínající Naďa Konvalinková a nejpříjemnější překvapení filmu Jiří Korn. Ostatní jaksi nemají co hrát; platí stejně tak o Marii Glázrové jako o Filipovském či Kemrovi. Pohádce hodně škodí i schizoidní psychologie Honzovy postavy: z jedné strany se proslulý hlupák prezentuje jako nečekaně nápaditý až vychytralý protivník, který se dostává do kontrastu sám se sebou jako naivkou a přitroubelínem v řadě scén (nejvíc to platí o závěrečných sekvencích filmu, v nichž Honza s velkorysostí ne zcela svéprávného jedince trousí mince ve velkém). Ne zcela pochopitelné je i pojetí jednostrunně kňouravé princezny Jorgy Kotrbové. Celek budí dojem odbyté nebo nedokončené režisérské práce ve střižně. ()

Le_Chuck 

všechny recenze uživatele

Svítí, svítí slunce na hlavou, nad hlavou. Svítí až háj se zelenááá. Tak túto pesničku mám v hlave už asi desať rokov ! A vôbec mi to nevadí. Prefíkaný Honza, trucujúca princezná, krásna dedinčanka, zlá baba-kosa, protivný bubeník spravilí pre mňa z tejto pohádky klasiku, ktorá sa mi ešte stále neomrzela. ()

berg.12 

všechny recenze uživatele

Poslední z nepohádkových pohádek Bořivoje Zemana se musí jedno nechat, prototyp Českého Honzy trefila dokonale. Má vtip, nápad, skvěle obsazené vedlejší role a u mě rozhodně patří k pohádkovému nadprůměru. ()

sud 

všechny recenze uživatele

Jirka Korn je ve své roli neskutečně příjemný a nedokáži si nikoho jiného v té roli představit. Nadě Konvalinkové to za mlada velice slušelo a z vychrtlé Valérie Kaplanové jde opravdu strach. Bořivoj Zeman se k pohádce po letech vrátil a předvedl nám opět v čem byl tolik dobrý. Škoda jen té neuvěřitelné ospalosti v polovině. 85%. ()

Reklama

Reklama