Strážci vesmíru

Jasná blbost pro malé děti, na které většina dnes vyrostlých byla závislá. Jednotlivé díly byly jako přes kopírák. Strážci v civilu užívají života, jenže kde se vzal, tu se vzal nový záporák, značící nutnost přesunu do velína za rozpláclím Zordonem. Ten jasně rozkáže a jde se do boje! Nepřítel statečně odolává a když už strážcům dojdou nápady na jeho zkolení, pošlou si pro své roboty, spojí se v jednoho velikého a jediným smrtícím úderem náhodou taktéž zvětšeného protivníka udolají. Jak jednoduché a funkční:) (15.09.2008)

Až moc hejtovaný seriál, který jsem v mládí docela hltal. Pořád dokola stejná šablona, ale na druhou stranu pestrost monster byla unikátní. Na postavy dvou exotů, čarodějky a plno přidrž tašek se nedá zapomenout. S odstupem budiž, není to nic valného, ale jako dítě jsem to miloval a budíček na pět hodin jsem měl vždy připraven.....6/10 (12.01.2017)

Kdo nezažil jako dítě, nikdy nepochopí. A už tehdy nám to bylo se svými kartonovými paneláky krajně podezřelé, nicméně hádkám o to, kdo bude červený, popř. později zelený a bílý strážce to nezabránilo. Černé hodnocení? Ale bože, jmenujte jediný televizní seriál, který v dětech od jejich úzkého věku podněcuje náklonost ke klasickým japonským monster filmům (a dinosauřím robotům, co jsou schopni se spojit v samuraje). Navíc se mi obzvlášť líbí, jak se tvůrci v rámci rasové korektnosti rozhodli zapojit do týmu strážců jak afroameričana, tak asiata .... a navlékli je do žlutého a černého obleku. (15.12.2009)

Legendární hláška "morfujeme" a neskutečně debilně udělaní záporáci, kteří se, když jim dojdou tríčky, zvětší. Pak se barevní pajdulácí seštelujou do megarobotka a zvětšeného hnusa porazí. Pozn. red.: barevných pajduláků je sem tam trochu jiný počet a sem tam jsou i jinak barevní. Naprosto přesně si dodnes pamatuju na záporáčka, kterému trčel ze zad semafor, a pak se mu legračně kinklal na zádech. Haha! (14.11.2011)

Absolutně jsem to nechápala ani jako dítě. Když se mě kamarádi ptali, jestli jsem žlutá nebo červená, nevěděla jsem, která bije a měla jsem sto chutí si poklepat na hlavu. Ale stejně jsem řekla, že jsem červená, jak jinak, aby mě neměli za blba, i když jsem absolutně něměla páru. Když jsem zjistila, co tím mysleli, byla jsem vděčná, že nám mamka jako malým zakazovala Novu. Bůh jí žehnej! (17.03.2010)