Iveta

Ten, kdo zažil bouřlivé diskotéky osmdesátých let, tak mi jistě dá za pravdu, že nastupující královnou československých diskoték byla právě Iveta a její slavičí hlas. Iveta začínala svou úspěšnou kariéru s mladým talentovaným zpěvákem Petrem Sepéšim. Jejich lásku jim v té době přáli snad i vrabčáci na střeše a nebylo člověka v naší socialistické republice, který by tento zamilovaný pár neznal. Joo holt v Americe byla Madonna, v Německu měli Nenu a Sandru, v Itálii kozatou Sabrinu, v Británii Kim Wilde a spoře odděnou Samanthu Fox a i my jsme měli u nás naší ikonu osmdesátých let a to právě naší zlatou Slavici Ivetu Bartošovou. Jsem rád, že si tvůrci vybrali prvotní etapu její kariéry ve které ještě nebyla součástí mediálních supů a ve které se mohla v klidu pohybovat a svobodně dýchat a ve které mohla v klidu jezdit třeba i vlakem. Což už se po revoluci nedalo. jelikož se stala každodenní senzací v bulvárních plátcích ve kterých dominoval jeden nejmennovaný tlustokožec, kterému vyšlapal cestičku jeho tatínek a který si dnes hoví jako prasostarosta v jedné nejmenovanné pražské čtvrti. Člověk se v této minisérii dozví mnoho známých i neznámých věcí o Ivetě, třeba jaké to bylo a co vše předcházelo tomu než se dostala do Prahy, jak to poté probíhalo v Praze a i když je z toho cítit takový ten novácký styl, tak musím pochválit kostyméry a kulisáky, že ta atmosféra těch osmdesátek byla aspoň trošku cítit. Písně byli poslouchatelné, herci byli koukatelní, příběh stravitelný, takže suma sumárum můžu za sebe říct, že jsem se nenudil a že jsem nečučel jako buldozer na schnoucí asfalt, protože po přečtení zdejších korespondentů, kteří asi všichni znají životopis této legendární zpěvačky do posledního punťíku musím konstatovat, že tito kritici se musí nudit asi i při koncertě německé kapely Rammstein. Ještě jednou konstatuji, že jsem moc rád, že si tvůrci vybrali právě toto období, kde má naše hrdinka ještě lidskou tvář a doufám, že tvůrci nebudou chtít pokračovat v nastavované kaši a já jim radím ať to nedělají, protože jak říkal nějaký ten myslitel, že v nejlepším se má přestat, tak ať se drží tohoto přísloví a nechám ji známku mého hodnocení na těch přijatelných 70ti %. (20.05.2022)

Hodnotím po prvních třech dílech. Líbili se mi oba představitelé hlavních postav, Vojtěch Vodochodský mě v roli Petra Sepéšiho fakt ohromil. Vedlejší postavy byly hrozně jednorozměrný, příkladně pan Bartoš byl stejně divnej patron v Ivetiných pěti i dvaceti. Důvod proč by to tak mělo být? Netuším. Podivnejma existencema se to tady jen hemžilo, a to se přitom zatím na scéně neobjevil Tříska, Pomeje, Rychtář, Martucci, Macura…. Koukal jsem na to s 18-ti letým synem a ten vůbec nepochopil, že Sepéši umíral jako hvězda. Kam se poděly všechny ty prachy, co vydělali? Ten radioaktivní spad z Černobylu u Sepéšiho v ložnici a nejen tam nebyl úplně OK, ale budiž… (23.06.2022)

1. série: To Voyo je jasně jinde. Ta tvorba je v něčem nějak v plenkách. V něčem docela v pohodě, v něčem totálně patetická až hloupá. Jenže mapování takovéhoto příběhu je děláno tak, aby člověk věděl o co vůbec šlo, tak oukej. Je jasné, že filmařsky je kvalita dost ambivalentní, ale jako kdo ví? Časem Voyo snad bude konkurence. Teď má zajímavá témata, ale tím to končí. (02.09.2022)

Je to hrozně natahované nato, co vše se tam děje. Je to jako bych celé tři hodiny sledoval dvě minuty Štěpánka když vykládá básničku Jeskyňce v modrém světle. Jenže tam je to dobrě sestřihané do pár minut. Ale tu to člověk má téměř celé tři hodiny a v růžové. Příběh se jmenuje Iveta. Ale stejně tak by se mohl jmenovat Petr. Protože spíš je to o startu a konci života Petra Sepešiho. Z kterého mimochodem udřlali pěkně namachrovaného a arogantního troubu. Zato Iveta byla čistá jak Johanka z Arcu. Aspoň ji udělali naivní. Je otázkou, co z toho je záměr - čti očištění - a co skutečnost. Každý vidí své milé v tom nejlepším světle a tak prezentuje i svou výpověď. Myslim teď rodiče, sestru a všechny, kteří dali svolení a výpovědi pro tuto minisérii. Kdo byl přesvědčivý a uvěřitelný to byl Hanuš a Mihulová jako rodiče. Překvapil i Brzobohatý jež jeho přirozená arogance či sebejistota se spojení s maskou krásně dokreslila Štajdla. Každý díl byl vesměs spojen s jednou písničkou. A jak jsem psal hrozně uzahaným dějem. Ale to je spíš otázka režie a střihu. Třetí díl byl dynamičtější - už pro tu milenku, hádku, otázka úspěchu a kdo byl ten první s té dvojice či smrt Sepešiho. Konec opět sklouzl opět do té lyrické formy. Jen mě celé tři díly vrtalo hlavou ty odbočky k tomu vojákovi. Až díky titulkům a zpětné analýze mi došlo. Tedy pokud víte něco z Ivetina života. Suma sumárum Iveta je na jedno podívání a stejně jako skutečná Iveta, prostě seriál zazářil a zhasnul. (21.05.2022)

Celkově se mi seriál zatím líbil, jen mi Ivetu vzhledově víc připomínala Patricie Pagáčová než Anna Fialová (jinak jsem tu "zápletku" s Patricií a jejím seriálovým manželem moc nepochopila). První série mi přišla ucelenější, v té druhé už byly (na můj vkus) moc velké skoky a šlo spíš o střípky ze života než vyprávění. (01.04.2024)