Dnes neumírej

#20 - Krajšie lokácie (úžasné a grandiózne finále na zamrznutom Islande), ešte viac sexi bondgirl, viac výbuchov, svižná akcia, premakané bondovské hračky. Zdalo by sa, že píšem komentár k najlepšej bondovke, no pravda je inde. Scenár má pomerne dosť múch, zadrháva sa hlavne v scénach mimo akciu a strhnúť na seba pozornosť sa nedarí ani hercom. Brosnan fajn, ale je vidno, že si svojho Bonda neužíva ako v prvých dvoch dieloch, záporák v podaní Stephensa - skôr priemer, našťastie tomu dopomohol Rick Yune. Bondovka (a zvlášť táto výročná) si ale jednoducho zaslúži väčší drive, vyššie obrátky a väčší zápal od všetkých zúčasnených. 60%. (13.01.2014)

Nejslabší brosnanovská Bondovka... Stejně ale čtyři hvězdy, protože mě bavila od s přivřenýma očima téměř realisticky pojatého začátku do megapřepísknutého konce. Je to dárek k Bondovým narozeninám, a tak si ho užijí hlavně jeho fanoušci, kteří budou poznávat jednu citaci za druhou a budou se cítit jako v sedmém špionážně-akčním nebi. Písnička od Madonny je děs. Hudba (až na "kubánské rytmy") také... Ach jo, kde ty Barryho časy jsou. (17.01.2010)

Vizuálně nejrobustnější a nejopulentnější bondovka na velmi dlouhou dobu s přihlédnutím k tomu, že je dnes trendy úsporná, syrová a přízemní filmařina. Zprasené digitální efekty se dají přežít není jich tolik, ale celé je to občas až příliš over the top. Brosnan slušně hláškuje a bondgirls se povedly na jedničku. X exotických lokací, skvělá akce a nabitá technická stránka. Chybí šarm, napětí, atmosféra. Úlet jak blázen a završení jedné filmařské dekády. (07.05.2005)

Celkovo je snímka poňatá úplne odlišne od toho, na čo sme boli po celú sériu zvyknutí. Začiatok je typicky na Brosnana temný a megalomanský, ale potom sa všetko uvoľní a odvíja v pomalšom tempe. Tvorcovia sa pozreli trochu do budúcnosti a Bondovi naservírovali také high tech hračky, že si nejeden fanúšik hovorí, že už to asi zrejme trocha prepískli. Značne ubudlo aj hlášok, taktiež na Bonda netypické. Ono sa vlastne vedelo, že sa jedná o poslednú Brosnanovu bondovku a tak ma napadá, či sa tým nenasvedčovalo, že s novým predstaviteľom bude aj nové filmové vyznenie. Každopádne sa určite nejedná o zlý film. Len si na tie zmeny musí nejeden fanúšik zvyknúť. (08.01.2015)

Bondovi se oslava čtyřicátin hodně povedla, byť nezastírám, že k plnému požitku z filmu je třeba mít staré bondovky v malíku a všímat si příjemných detailů, které odkazují až hluboko do časů Dr. No, Srdečných pozdravů z Ruska či Thunderballu. Brosnanova interpretace Bonda je svá, chlapácká, charismatická, akční... 007 v jeho podání nehýří vtipem, ale spíš pohybem a akcí (absenci opravdu dobrých hlášek beru za velké mínus filmu), která občas překračuje míru dobrého vkusu, ale přesto je zábavná a dobře natočená. Klidně bych se ale obešel bez přepáleného závěru, který je umělý jak silikony Pamely Anderson. Příběhem neudělá Bond číslo dvacet díru do světa (satelit, diamanty, zloduch s proměnlivou tváří, to všechno už tu bylo), ale je to urovnané do poutavého proudu děje, který navíc koření Bondovo zlidštění skrze utrpení a následné "povstání z popela". Vážný a temný tón úvodu filmu moc sluší... Vadí mi následující – Halle Berry je na prostou Bond girl až moc dobrá herečka, Toby Stevens v roli ústředního zloducha nemá ten správný šmrnc a Lee Tamahori úplně zbytečně pašuje do jinak řemeslně slušně zmáknuté režie moderní kamerový stop time a další klipové vychytávky, které jsou samoúčelné a dojem z filmu kazí... Dnes neumírej je totiž stará dobrá bondovka převlečená do hávu moderny, ale se srdcem pěkně staromilským, lehce naivním, avšak upřímným. A tak se mi musí líbit... se znatelnými ale. Edit 2012: Která roky bobtnají. Předně - ta slepá ulice z filmu doslova křičí a potvrdí ji i doprovodný materiál z Blu Ray. Brosnanův Bond se nedá nikam posouvat, posouvat se dá jen jeho okolí, a to do absurdní fantasy. S odstupem času se tenhle film jeví skutečně jako výkřik absolutní nostalgie smíšený s opozdilou touhou z Bonda udělat i konkurenceschopnou komoditu v době sílícího CGI spektáklů. Je to úplně mimo, hlavně v druhé polovině, jejíž digitální hnusota léty narůstá. Jinak jako sbírka fetišů a odkazů mě to baví, ale Tamahori je nedokázal zakomponovat jinak než jako náhodné "nostalgické předměty" - to o něčem hovoří. Předislandská část je ale pořád víc než tolerovatelná. (09.11.2004)