Mission: Impossible III

Přinejmenším stejně progresivní jako bourneovská trilogie, o třídu progresivnější než v devadesátých letech zakotvený, na první díl navazující Matrix Reloaded a z Heatu se napájející TDK, nemluvě o over-the-top Transformers nebo stoickými karetními prolukami prolezlý Casino Royal, a vůbec definice akčního filmu pro 21. století. Ačkoliv MI3 vyvolává podobný divácký zážitek jako spousty jiných filmů, zpochybňuje zároveň dosavadní představu diváctví založenou na klasickém modelu zbavené tělesnosti a navrací tento prožitek zpět do dob raného „kina atrakci“, kde je čistá vizualita doplněna o příjemné, fyzické uvědomování vlastních koordinovaných vjemů v architektonickém prostoru; vertikálami v Šanghaji vzbuzujícími pocit výšky, několikanásobnou sítí horizontál ve Vatikánu a narušením kolmosti třetí tvůrčí silou, šikmým pohybem, v Berlíně. ____ Mluví-li se o důmyslnosti MI 3, zmiňuje se nejčastěji serialita a teaser na začátku nebo propojení akce a konverzaček, které jsou neoddělitelně spojeny jako gin a tonik v koktejlu do jedné intenzivní dvouhodinové intelektuální atrakce, unášející bezmocného diváka napříč „nemožnými misemi". Bohatství zjevů, jež MI3 podává divákovi, je nevyčerpatelné, a nelze je už stlačit v racionální jednotu. Na její místo nastupuje rychlost a plnost, neboť i skutečnost se děje rychle a bez mezer. Přitom největší progresivitu celého filmu skýtá otázka, zda mohou mít agenti normální vztahy a zda je možné se navrátit ke kořenu všech amerických filmů, kterým je rovnoměrná dělba filmu mezi lásku a práci, respektive mezi Ethanovu akční partnerku Lindsey a romantickou partnerku Julii. Černoch Luther Toma Cruise varuje, že osobní vztahy a špionáž propojit nelze, a ačkoliv se nám MI 3 snaží namluvit, že i heterosexuální romantická láska má dnes ve filmech své místo, (-spoilery-) v konci tuhle ideu obrací vzhůru nohama a dává Lutherovi za pravdu. Paralela mezi Julií, která vezme na konci bouchačku a pomáhá Ethanovi, se stejnou scénu v Berlíně, kde se ohání pistolí Lindsey, je nepopiratelná. Práce nakonec pohltila lásku: Julia je asimilovaná Ethanovým světem, dokonce se potkává s celým teamem. Co se zdá býti neuvážlivým prozrazováním přísně tajných informací, je ve skutečností předvojem budoucích událostí a dokladem seriality filmu: Ethan vycvičí Julii stejně jako Lindsey, tudíž jí může všechno vyžvanit. MI 4 by klidně mohla začínat únosem Julie, parafrází únosu Lindsey ze trojky. Nejvíce reálná scéna – happy endingový epilog, v němž míří pár za líbánky – je tak nejméně reálnou scénou, neboť pár míří na cvičiště, kde předělají Julii ve špionku. V oxymóron mnohdy přecházející nadsazený realismus MI 3 nám nedovoluje brát podobně oxymoronické eventuální spolčení lásky a práce vůbec vážně. ____ Nakonec je tedy film nucen uznat dnešní svět, v němž heterosexualita vyšla z módy. Co převažuje, jsou za prvé workoholici bez rodiny jako Jason Bourne, v laboratořích a po garážích kutící Sherlock Holmes a Tony Stark, nebo übersexuálové vyhledávající pouze krátkodobé avantýry podobni George Clooneymu v Lítám v tom; za druhé geekové, autisti poznamenaní Aspergerovým syndromem a outsiderské typy mužských identit, soustředěných kolem pop-kultury, fantastických žánrů a digitálních médií jako jsou počítačové hry, internet či informační a komunikační technologie obecně, které charakterizuje rozsáhlé odborné znalosti a upřímné dětské nadšení, na čemž jsou založeny i dominantní produkty Hollywoodu, dětské příběhy – produkty hračkářského průmyslu (Transformers), zábavní atrakce (trilogie Piráti s Karibiku) či literární předlohy (heptalogie o Harry Potterovi) pro vrtošivé děti, věčné adolescenty, jejichž celé bytí spočívá v neustálé výměně jedné hračky za druhou; a za třetí abnormálně blízké homosociální vztahy dvou mužů z bromance vztahovek (I love You Phillip Morris, I Love You Man). Muži jsou příliš dospělí, nedospělí, anebo nezávislí - a pro ženitbu podobně jako banány přezrálí, nevyzrálí, či teprve zrající. ____ Kolem 47. minuty sledujeme, jak se Maggie Q kamsi zahledí, načež v dalším záběru vidíme objekt jejího zájmu, který kamsi odchází, ovšem co je zajímavé, v záběru se octne i Maggie Q, jako kdyby se dívala sama na sebe. A nepřipadá nám to vůbec divné. Jde o jakési porušení osy, asi jako kdybychom snímali při dialogové scéně tváře obou herců z levého profilu, či levého natočení. Proklatě důmyslné. Za druhý je hudba přesně nastřihaná na obraz a na kvadrát zintenzivňuje prožitek z filmu. And be sure to get some popcorn too! (23.05.2010) (méně) (více)