Snad každý vzpomíná na svá školní léta – ať už s nostalgií, úsměvem či dokonce nelibostí - nevyhnul se tomu nikdo. I proto se těší takové divácké oblibě filmy a seriály ze školního prostředí. Jedním z nich je i český seriál My všichni školou povinní, který v roce 1984 natočil režisér
Ludvík Ráža. Opět tedy můžeme sledovat životní příběhy žáků, učitelů i jejich rodin, které spojuje jedna škola. Setkáme se s malým prvňákem Jirkou Olivou, jeho bratrem Lubošem, s Jitkou Povejšovou a Barčou Hrdinovou, Jolankou a Jindrou Joklovými, jejich rodiči soudcem Olivou (
Jiří Bartoška) a jeho ženou (
Jana Šulcová), herečkou oblastního formátu Alicí Povejšovou (
Jana Preissová) a jejím manželem, hudebníkem Filipem Povejšem (Václav Hanzlík), budeme sledovat rozvodové problémy rodičů Joklových (
Jiřina Bohdalová a
Vladimír Brabec). V neposlední řadě je tu učitelský sbor: oblíbený učitel Lamač (
Jiří Sovák), ředitelka školy (
Věra Galatíková), krásně nesympatická nervní učitelka Hajská (
Gabriela Vránová), nastupující učitel Michal Karfík (
Miroslav Vladyka) a nová pionýrská vedoucí Jana Vychodilová (
Veronika Žilková), učitelka Zmatlíková (
Dana Medřická) a mnoho dalších. Všichni tu prožívají své osudy, někdy se vzájemně prolínající a nejen děti, ale i dospělí zjišťují, že se stále mají čemu učit a že jsou v životě i situace a věci, které už se nedají vzít zpět. Pochopitelně nechybí ani přiměřená dávka humoru. Jednotlivé postavy jsou vcelku věrohodně napsány i zahrány, takže diváky vtáhnou do děje, který společně s nimi mohou prožívat. A přitom si opět zavzpomínat na ta svá školní léta…
(Česká televize)
Na DVD
od:
jatamansi
Mé kolegyně to tehdy hrozně prožívaly a protože člověk se neměl pak o čem bavit, pár dílů jsem viděla. Trpělivost jsem neměla a jen si pamatuji, že Veronika Žilková tam byla taková oplácaná. A vím, že šlo o problém zvláštních škol. Prostě socialistické seriály pro mne prostě nikdo točit nemusel. Na opakování jsem si nevyčlenila ani minutu, ve frontě čekají zajímavější věci.(27.5.2008)
sportovec
V předlistopadové produkci se nepochybně nejedná o špičkové dílo. Zdůrazňuji, že v předlistopadové, protože v polistopadu by tento seriál nepochybně patřil do absolutní špičky české původní televizní tvorby. Jako ve všem, i tady se jedná o otázku výchozích zorných úhlů. Vnějškový pohled nalezne to, co chce vidět a co je v seriálu opravdu obsaženo: tendenci k harmonizaci konfliktů, aparátníky, stranické organizace, prorežimní aktivismus. Alternativní pohledy si spíše povšimnou jisté neprovázanosti realizace námětu, dílčích scénářových nedořeků a určitého nesouladu mezi již konstatovanou - nikoliv zcela jednoznačnou a jednosměrnou - prorežimní tendencí a vnitřním životem postav v podobě volně asociovaného řetězce psychologických scén mezních životních situací všech okruhů postav, jež seriál vytváří (učitelé, žáci osmé třídy, rodiče osmáků a jejich specifické problémy). Základ tohoto pohledu umožňuje naopak zvýraznění kladů POVINNÝCH: galerie celistvých, během seriálu se vyvíjejících, psychologicky věrohodných postav, trs skvělých hereckých výkonů nejen ošlehaných protagonistů (Sovák, Havelková, Medřická, Kolářová, Menšík, Vinklář, Hanzlík, Preissová, Augusta, Bartoška, Šulcová, Brejchová), ale i těch mladých a nejmladších (Kudláčková, Vladyka, Žilková, Fischerová, Janěková); přesvědčivé a mistrně zvádnuté kresby prostředí (rodičovské schůzky, základní organizace KSČ, soudní scény, melouchářství) i jasných známek rozkladu režimu (Karfíkova troufalost před výborem základní organizace KSČ, izolovanost frázovitého okresního poskoka ve výborném Větrovcově podání, přefeminizovanost školství, nedostatkové zásobování, rozpad rodiny ad.). To, s čím polistopadové seriály svádějí neúspěšný boj - věrohodnost zachycení atmosféry normalizačního komunismu, "gulášovost" doby - , je tu podáváno se spontánní samozřejmostí natolik silnou, že i pohádkové rysy většiny postav POVINNÝCH působí reálně a přesvědčivě. Ve školské řadě původní české filmové a televizní hrané tvorby patří tento převážně v Liberci a okolí natáčený seriál pod taktovkou dnes již zvěčnělého režiséra Ludvíka Ráži k těm nejpodařenějším a opravdu nezapomenutelným.(23.9.2007)
mazadlo
Jestli existuje nějaký horor, který ovlivnil mou dospívající mysl pak je to právě tento seriál. Nedělní ráno na ČT, školní úkoly přede mnou a jediná možnost úniku tento připitomělý seriál s nejdepresivnějšího prostředí, které může v choré mysli člověka vzniknout. Postavy působí nemocně, umučeně a depresivně. Atmosféra je šedivá, temná a hutná. Pokud chodíte na ZŠ s tím, že vám to prostě vůbec nejde, spolužáci vás trýzní fyzickými tresty a učitelé se vám posmívají, že nezapadáte do kolektivu pak je asi jasné, že vám tento seriál příliš nepomůže. A protože jsem měl bohužel smůlu na kvalitní výrostky po svém boku po celou základní školu, a velmi špatnou schopnost učit se nesmyslům tak je pro mě tento seriál ztvárněním syrové noční můry, kterou jsem prožíval. A nedej bůh abych to ještě někdy viděl....hrůza! PS: Socialistická školní výchova viděná v tomto seriálu bohužel vydržela na vesnických školách doposud....ufff a je to venku a hned je mi lépe.(3.6.2012)
Martin741
Drahi normalizacni sudruhovia, nasrane militantne feministky, militantni katolici, lokalne nazorove autority, klobaskovi inzinieri, samozvani psychologovia, samozvani filmovi kritici, zakomplexovane a zamindrakovane nuly, uspesni - i menej uspesni absolventi VUML, dementali, retardi, blazni, polosalene existencie, prechytrale tlchuby, mentalni invalidi a spiny tlste dementne! Tento prednovembrovy - pred 17. 11. 1989 - svoje kvality mal. Chvalim plejadu znamych hercov, ktori sa tu zisli, dobre vykreslene skolske prostredie, scenaristicku rozvahu, obcas herecke vykony na urovni a dobre rozohrate pribehy. Takze na rozdiel od toho hnoja, ktory sa teraz sinie zo sukromnych TV /VKV, Ordinace a podobny sajrajt/ bol tento serial vybornym zobrazenim reality Ceskoslovenska 80. rokov. Za mna vysokych 74 %(10.9.2014)
Djoker
Tzv. Vladykův paradox na sebe může aplikovat opravdu jen málokdo. V pětadvaceti za komára atlet a idol žen i v hadrech ze sekáče, krátce po revoluci ve svých nejlepších letech sešlý a ukňouraný pablb. Na samotném seriálu je pak nejlepší fakt, že i sebemenší štěky hrají herci, kteří ve filmech té doby měli hlavní role. Zařazením Sováka a Menšíka to nekončí. Kostka, Brejchová, Zázvorková, Kolářová, Vinklář, Kanyza, co vedlejší rolička, to hvězda. Ráža dal do kupy parádní sestavu. Zároveň tady můžeme vidět možná úplně nejhorší dětský herecký výkon v českém filmu, Janatová-Havlátová předvádí něco nepopsatelného.(26.6.2016)