Snad každý vzpomíná na svá školní léta – ať už s nostalgií, úsměvem či dokonce nelibostí - nevyhnul se tomu nikdo. I proto se těší takové divácké oblibě filmy a seriály ze školního prostředí. Jedním z nich je i český seriál My všichni školou povinní, který v roce 1984 natočil režisér
Ludvík Ráža. Opět tedy můžeme sledovat životní příběhy žáků, učitelů i jejich rodin, které spojuje jedna škola. Setkáme se s malým prvňákem Jirkou Olivou, jeho bratrem Lubošem, s Jitkou Povejšovou a Barčou Hrdinovou, Jolankou a Jindrou Joklovými, jejich rodiči soudcem Olivou (
Jiří Bartoška) a jeho ženou (
Jana Šulcová), herečkou oblastního formátu Alicí Povejšovou (
Jana Preissová) a jejím manželem, hudebníkem Filipem Povejšem (Václav Hanzlík), budeme sledovat rozvodové problémy rodičů Joklových (
Jiřina Bohdalová a
Vladimír Brabec). V neposlední řadě je tu učitelský sbor: oblíbený učitel Lamač (
Jiří Sovák), ředitelka školy (
Věra Galatíková), krásně nesympatická nervní učitelka Hajská (
Gabriela Vránová), nastupující učitel Michal Karfík (
Miroslav Vladyka) a nová pionýrská vedoucí Jana Vychodilová (
Veronika Žilková), učitelka Zmatlíková (
Dana Medřická) a mnoho dalších. Všichni tu prožívají své osudy, někdy se vzájemně prolínající a nejen děti, ale i dospělí zjišťují, že se stále mají čemu učit a že jsou v životě i situace a věci, které už se nedají vzít zpět. Pochopitelně nechybí ani přiměřená dávka humoru. Jednotlivé postavy jsou vcelku věrohodně napsány i zahrány, takže diváky vtáhnou do děje, který společně s nimi mohou prožívat. A přitom si opět zavzpomínat na ta svá školní léta…
(Česká televize)
Na DVD
od:
joelly01
Tak moje hodnoceni asi pochopi (aspon doufam) jen ten, kdo byl na zakladce naprosto nechutnym zpusobem sikanovan ucitelkou jeste horsi jako ta blizna Hajska (timto zdravim uchylnou pizdu vsech pizd = ucitelku Tureckovou ze Zlina). Ve druhe tride (v prvni bezproblemova a chvalena jednickarka), po zmene skoly a ucitelky (stehovani) jsem najednou mela same trojky a ucitelka me navrhla do pomocne skoly. Po dlouhodobych peripetii a perverzni sikane me osoby me poslali k psychologovi aby mi napsal posudek na skolu pro blbecky, ale ten rekl ze to vypada ze mam vyssi IQ nez ta ucitelka a rodicum doporucil preradit me do jine tridy (na normalni skole, samozrejme). Odpor ke skole a neduvera k ucitelum ve me zustal az do vysoke skoly. Mnohalete trauma. Kdyz se divam na My vsichni skolou povinni tak z dejove linky Jirky Olivy dostavam neskutecnou deja vu tresavku. Nic pravdivejsiho, nic co by na me fyzicky a psychicky tak pusobilo jako tady tohle jsem jeste ve filmove ani televizni tvorbe nezazila.(9.7.2016)
plechulka
Vzhledem k tomu, že se jedná o často reprizovaný seriál a viděla ho snad většina obyvatel Česka i Československa, je zajímavé, jak se na něj rozcházejí názory. U většiny mého okolí narozené po přibližně r. 1972 jde o sentimentální vzpomínku na dětství, kdy jej sledovali v televizi a tudíž k němu mají sentimenální vztah. My, jak se trapně říká "dříve narození" si většinou vzpomeneme na své zážitky ze ZDŠ a své učitelky "Gabriely Vránové" a jde nám husí kůže ještě dnes. Jinak normalizace se vším všudy s Jiřinou Švorcovou v čele!(5.8.2007)
argenson
Ludvík Ráža se od počátků své tvorby věnoval práci pro děti, případně o dětech. Tenhle největší projekt jeho režisérské kariéry pak v sobě spojil obojí, i když snaha o podívanou pro vícegenerační diváctvo je vždy cestou na tenký led. Jasně, celé je to prostoupené dobou vzniku, ale v kontextu tehdejší tvorby se na to dá podívat (vybavuju si například úsměvný dobový detail, kdy Galatíková někoho zve do ředitelny se slovy: "Pojď na chvíli dál, sehnala jsem čerstvý kafe"). Podívat se na to dá už jenom kvůli hereckému ansámblu. Přesněji, herců ve vedlejších rolích. Věřím tomu, že seriál napomohl k růstu popularity Miroslavu Vladykovi, ale postavit značnou část děje na jeho nepřesvědčivém hereckém výkonu byla celkem tragédie. Totéž se týká Veroniky Žilkové. Zatímco dnes je z ní okouzlující šarmantní dáma, tady zamlada s oplácaným ksichtíkem a příšerným účesem rozhodně nebyla sexuální modlou (ano, po svazačce to taky nikdo nechtěl). Jiří Sovák výborný, nicméně jeho čítankový prototyp lidského chápajícího pedagoga je málem těžko uvěřitelný, i když já osobně jsem se s takovým učitelem na základce setkal. To už je pro mě příjemnější role jeho manželky - Blanka Bohdanová nám rozhodně není sympatická, ale pro její konání máme pochopení. Stejně tak působí čítankově manželský pár Šulcová-Bartoška (i když ten, aby jeho postava dostala lidštější rozměr, nechává se svádět letitě provokující Evou Hudečkovou). Jako jejich příjemný protipól pak působí prvoplánově záporná Hrdinovic family (Obermaierová-Augusta a ty jejich dvě příšerný děti). Za zmínku pak stojí rozhodně fenomenální Gabriela Vránová, kterou jsem tady jako dítě zaregistroval poprvé a dlouho k ní pak hledal cestu, aniž bych si nevybavil její famózní kreaci hysterické učitelky Hajské. A přestože řada dalších postav nedostala takový prostor, jejich osobnosti jsou lidštější větší přirozeností a střídajícími se sympatiemi, které k nim chováme (například Jiřina Bohdalová nebo Jana Preissová). Hudba Petra Hapky je sice dobře zapamatovatelná, ale hlavní motiv není nijak nosný. Proto se také sáhlo k běžnému, často používanému a přitom lacinému triku, jak vyplnit seriál hudbou - všimněte si, že jako kulisa v pozadí často znějí výhradně Hapkovy písně.(9.11.2008)
Xmilden
Joklovi, Hrdinovi, Povejšovi a Olivovi aneb život rodin v 80. letech, ve kterých se nacházejí studenti jedné základní školy. Nikdy bych si nepomyslel dokud jsem neviděl tento seriál že to s námi v éře komunismu bylo až takhle špatné. Spousta problémů, spousta hnusáren a podrazů a hlavně ta dramatická depresivní hudba alá Star Wars mě bude děsit ještě dlouho. Nepředpokládám že si tohle pustím někdy znovu, protože té radosti zde mnoho není a člověk si nechce nutně kazit náladu když nemusí. Překvapilo mě že ve školních lavicích toho času zase tolik nestrávíme. Herecky zde dominuje moudrý Bartoška a samozřejmě Milan Šimáček v roli Jirky Olivy. 50%(14.2.2019)
triatlet
Pokud chcete být učitelem, tak Karfíkovy (Vladykovy) didaktické kompetence (když už to slovo teda máme) a Lamačova (Sovákova) lidskost vás v tom teda neodradí... Ty problémy osmáků - kam jít na školu - mi před čtvrtstoletím, kdy jsem taky řešil, jak se připravit na přijímačky, přišly věrohodné. Markéta Fišerová v roli vychovatelky na internátu.(24.7.2008)