Snad každý vzpomíná na svá školní léta – ať už s nostalgií, úsměvem či dokonce nelibostí - nevyhnul se tomu nikdo. I proto se těší takové divácké oblibě filmy a seriály ze školního prostředí. Jedním z nich je i český seriál My všichni školou povinní, který v roce 1984 natočil režisér
Ludvík Ráža. Opět tedy můžeme sledovat životní příběhy žáků, učitelů i jejich rodin, které spojuje jedna škola. Setkáme se s malým prvňákem Jirkou Olivou, jeho bratrem Lubošem, s Jitkou Povejšovou a Barčou Hrdinovou, Jolankou a Jindrou Joklovými, jejich rodiči soudcem Olivou (
Jiří Bartoška) a jeho ženou (
Jana Šulcová), herečkou oblastního formátu Alicí Povejšovou (
Jana Preissová) a jejím manželem, hudebníkem Filipem Povejšem (Václav Hanzlík), budeme sledovat rozvodové problémy rodičů Joklových (
Jiřina Bohdalová a
Vladimír Brabec). V neposlední řadě je tu učitelský sbor: oblíbený učitel Lamač (
Jiří Sovák), ředitelka školy (
Věra Galatíková), krásně nesympatická nervní učitelka Hajská (
Gabriela Vránová), nastupující učitel Michal Karfík (
Miroslav Vladyka) a nová pionýrská vedoucí Jana Vychodilová (
Veronika Žilková), učitelka Zmatlíková (
Dana Medřická) a mnoho dalších. Všichni tu prožívají své osudy, někdy se vzájemně prolínající a nejen děti, ale i dospělí zjišťují, že se stále mají čemu učit a že jsou v životě i situace a věci, které už se nedají vzít zpět. Pochopitelně nechybí ani přiměřená dávka humoru. Jednotlivé postavy jsou vcelku věrohodně napsány i zahrány, takže diváky vtáhnou do děje, který společně s nimi mohou prožívat. A přitom si opět zavzpomínat na ta svá školní léta…
(Česká televize)
Na DVD
od:
argenson
Ludvík Ráža se od počátků své tvorby věnoval práci pro děti, případně o dětech. Tenhle největší projekt jeho režisérské kariéry pak v sobě spojil obojí, i když snaha o podívanou pro vícegenerační diváctvo je vždy cestou na tenký led. Jasně, celé je to prostoupené dobou vzniku, ale v kontextu tehdejší tvorby se na to dá podívat (vybavuju si například úsměvný dobový detail, kdy Galatíková někoho zve do ředitelny se slovy: "Pojď na chvíli dál, sehnala jsem čerstvý kafe"). Podívat se na to dá už jenom kvůli hereckému ansámblu. Přesněji, herců ve vedlejších rolích. Věřím tomu, že seriál napomohl k růstu popularity Miroslavu Vladykovi, ale postavit značnou část děje na jeho nepřesvědčivém hereckém výkonu byla celkem tragédie. Totéž se týká Veroniky Žilkové. Zatímco dnes je z ní okouzlující šarmantní dáma, tady zamlada s oplácaným ksichtíkem a příšerným účesem rozhodně nebyla sexuální modlou (ano, po svazačce to taky nikdo nechtěl). Jiří Sovák výborný, nicméně jeho čítankový prototyp lidského chápajícího pedagoga je málem těžko uvěřitelný, i když já osobně jsem se s takovým učitelem na základce setkal. To už je pro mě příjemnější role jeho manželky - Blanka Bohdanová nám rozhodně není sympatická, ale pro její konání máme pochopení. Stejně tak působí čítankově manželský pár Šulcová-Bartoška (i když ten, aby jeho postava dostala lidštější rozměr, nechává se svádět letitě provokující Evou Hudečkovou). Jako jejich příjemný protipól pak působí prvoplánově záporná Hrdinovic family (Obermaierová-Augusta a ty jejich dvě příšerný děti). Za zmínku pak stojí rozhodně fenomenální Gabriela Vránová, kterou jsem tady jako dítě zaregistroval poprvé a dlouho k ní pak hledal cestu, aniž bych si nevybavil její famózní kreaci hysterické učitelky Hajské. A přestože řada dalších postav nedostala takový prostor, jejich osobnosti jsou lidštější větší přirozeností a střídajícími se sympatiemi, které k nim chováme (například Jiřina Bohdalová nebo Jana Preissová). Hudba Petra Hapky je sice dobře zapamatovatelná, ale hlavní motiv není nijak nosný. Proto se také sáhlo k běžnému, často používanému a přitom lacinému triku, jak vyplnit seriál hudbou - všimněte si, že jako kulisa v pozadí často znějí výhradně Hapkovy písně.(9.11.2008)
Martin741
Drahi normalizacni sudruhovia, nasrane militantne feministky, militantni katolici, lokalne nazorove autority, klobaskovi inzinieri, samozvani psychologovia, samozvani filmovi kritici, zakomplexovane a zamindrakovane nuly, uspesni - i menej uspesni absolventi VUML, dementali, retardi, blazni, polosalene existencie, prechytrale tlchuby, mentalni invalidi a spiny tlste dementne! Tento prednovembrovy - pred 17. 11. 1989 - svoje kvality mal. Chvalim plejadu znamych hercov, ktori sa tu zisli, dobre vykreslene skolske prostredie, scenaristicku rozvahu, obcas herecke vykony na urovni a dobre rozohrate pribehy. Takze na rozdiel od toho hnoja, ktory sa teraz sinie zo sukromnych TV /VKV, Ordinace a podobny sajrajt/ bol tento serial vybornym zobrazenim reality Ceskoslovenska 80. rokov. Za mna vysokych 74 %(10.9.2014)
plechulka
Vzhledem k tomu, že se jedná o často reprizovaný seriál a viděla ho snad většina obyvatel Česka i Československa, je zajímavé, jak se na něj rozcházejí názory. U většiny mého okolí narozené po přibližně r. 1972 jde o sentimentální vzpomínku na dětství, kdy jej sledovali v televizi a tudíž k němu mají sentimenální vztah. My, jak se trapně říká "dříve narození" si většinou vzpomeneme na své zážitky ze ZDŠ a své učitelky "Gabriely Vránové" a jde nám husí kůže ještě dnes. Jinak normalizace se vším všudy s Jiřinou Švorcovou v čele!(5.8.2007)
Chmur
Nechápu tak špatné celkové hodnocení. Možná je to proto, že seriál ocení teprve lidé, kteří mají děti, neboť příběhy, radosti i strasti hlavních postav prožíváme my všichni. Každý se může v seriálu najít a uvědomit si, jak křehká je nejen dětská duše. Markéta Zinnerová psala nádherné lidské příběhy a tento seriál není výjimkou. Učitelé zde nejsou jen ubohé kreatury ala Gympl, ale lidé jako všichni ostatní. Melancholický nádech seriálu je výrazně podtržena nádhernou Hapkovou hudbou.(2.12.2018)
Opferlamm
Nikdy jsem tento seriál neměl moc v lásce. Ne snad proto, že by byl nekvalitní, ale právě protože ukazuje tak věrohodně a nadčasově trable ve školách i v rodinách, což jsem před lety jako školák vnímal citlivěji než dnes. Dobré herecké výkony v kombinaci s pochmurnou, občas až zlověstnou hudbou, vytváří působivý celek, možná až zbytečně moc melancholický celek. Skvělá Gabriela Vránová vystřihla psychopatickou učitelku Hajskou naprosto dokonale. Nenávist k dětem, ke své práci, syndrom vyhoření, na tu dobu i celkem odvážné. Školství nemůže být v pořádku, když jeden malý Jirka Oliva kolem sebe šíří trable a utrpení, ačkoliv je to úžasně spontánní, dobrosrdečné i chytré dítě.(25.12.2018)