My všichni školou povinní

Tzv. Vladykův paradox na sebe může aplikovat opravdu jen málokdo. V pětadvaceti za komára atlet a idol žen i v hadrech ze sekáče, krátce po revoluci ve svých nejlepších letech sešlý a ukňouraný pablb. Na samotném seriálu je pak nejlepší fakt, že i sebemenší štěky hrají herci, kteří ve filmech té doby měli hlavní role. Zařazením Sováka a Menšíka to nekončí. Kostka, Brejchová, Zázvorková, Kolářová, Vinklář, Kanyza, co vedlejší rolička, to hvězda. Ráža dal do kupy parádní sestavu. Zároveň tady můžeme vidět možná úplně nejhorší dětský herecký výkon v českém filmu, Janatová-Havlátová předvádí něco nepopsatelného. (26.06.2016)

Joklovi, Hrdinovi, Povejšovi a Olivovi aneb život rodin v 80. letech, ve kterých se nacházejí studenti jedné základní školy. Nikdy bych si nepomyslel dokud jsem neviděl tento seriál že to s námi v éře komunismu bylo až takhle špatné. Spousta problémů, spousta hnusáren a podrazů a hlavně ta dramatická depresivní hudba alá Star Wars mě bude děsit ještě dlouho. Nepředpokládám že si tohle pustím někdy znovu, protože té radosti zde mnoho není a člověk si nechce nutně kazit náladu když nemusí. Překvapilo mě že ve školních lavicích toho času zase tolik nestrávíme. Herecky zde dominuje moudrý Bartoška a samozřejmě Milan Šimáček v roli Jirky Olivy. 50% (14.02.2019)

V předlistopadové produkci se nepochybně nejedná o špičkové dílo. Zdůrazňuji, že v předlistopadové, protože v polistopadu by tento seriál nepochybně patřil do absolutní špičky české původní televizní tvorby. Jako ve všem, i tady se jedná o otázku výchozích zorných úhlů. Vnějškový pohled nalezne to, co chce vidět a co je v seriálu opravdu obsaženo: tendenci k harmonizaci konfliktů, aparátníky, stranické organizace, prorežimní aktivismus. Alternativní pohledy si spíše povšimnou jisté neprovázanosti realizace námětu, dílčích scénářových nedořeků a určitého nesouladu mezi již konstatovanou - nikoliv zcela jednoznačnou a jednosměrnou - prorežimní tendencí a vnitřním životem postav v podobě volně asociovaného řetězce psychologických scén mezních životních situací všech okruhů postav, jež seriál vytváří (učitelé, žáci osmé třídy, rodiče osmáků a jejich specifické problémy). Základ tohoto pohledu umožňuje naopak zvýraznění kladů POVINNÝCH: galerie celistvých, během seriálu se vyvíjejících, psychologicky věrohodných postav, trs skvělých hereckých výkonů nejen ošlehaných protagonistů (Sovák, Havelková, Medřická, Kolářová, Menšík, Vinklář, Hanzlík, Preissová, Augusta, Bartoška, Šulcová, Brejchová), ale i těch mladých a nejmladších (Kudláčková, Vladyka, Žilková, Fischerová, Janěková); přesvědčivé a mistrně zvádnuté kresby prostředí (rodičovské schůzky, základní organizace KSČ, soudní scény, melouchářství) i jasných známek rozkladu režimu (Karfíkova troufalost před výborem základní organizace KSČ, izolovanost frázovitého okresního poskoka ve výborném Větrovcově podání, přefeminizovanost školství, nedostatkové zásobování, rozpad rodiny ad.). To, s čím polistopadové seriály svádějí neúspěšný boj - věrohodnost zachycení atmosféry normalizačního komunismu, "gulášovost" doby - , je tu podáváno se spontánní samozřejmostí natolik silnou, že i pohádkové rysy většiny postav POVINNÝCH působí reálně a přesvědčivě. Ve školské řadě původní české filmové a televizní hrané tvorby patří tento převážně v Liberci a okolí natáčený seriál pod taktovkou dnes již zvěčnělého režiséra Ludvíka Ráži k těm nejpodařenějším a opravdu nezapomenutelným. (23.09.2007)

Jeden z nejzajímavějších českých seriálových počinů, který i po letech, krom oslovení soudruhu/soudružko, neztrácí na zajímavosti. Školní prostředí je plno žáků a učitelů mezi, kterými může vzniknout nepřeberné množství témat a příběhů, které lze donekonečna rozvíjet. Za 13náct dílů se zde ukázala docela slušná plejáda českých hvězd. (11.08.2007)

"Takže já třeba položím otázku: Co je to Archimedův zákon? A žáci přitáhnou vanu, naplní ji vodou a utopí v ní spolužáka." Moderní vyučovací metody byly za socialismu na velmi vysoké úrovni. To mohu potvrdit, neboť jsem produktem té doby. Nicméně tento seriál o učitelích, žácích a suplujících důchodcích mi vždycky připadal natolik nezáživný, že jsem k němu nedokázal zaujmout ten správný stranický postoj. Mě to zkrátka moc nebavilo, ale když jediný konkurenční program vysílal dokument o zemědělcích plnících plán na 110%, tak jsem se na to koktání soudruha učitele Kafíka taky občas podíval. (08.02.2017)