Rozpaky kuchaře Svatopluka

Koncept kinoautomatu je moc fajn, ale jakmile víte, že je úplně jedno, pro jakou možnost se zahlasuje, protože po pár minutách se děj stejně ustálí, ztratí to na zajímavosti (pro fajnšmekry: na DVD jsou všechny varianty). Bez téhle narativní hříčky jsou ale Rozpaky obyčejný seriál, který navíc kazí to, že je úplně o ničem. Konflikty tu jsou na úrovni Ženy za pultem - spor o šopák tu nahradil spor o omáčku atd. Sváťa Kuřátko je vesměs sympaťák, Josef Dvořák ve studiu a jeho křečovitý vtípky už méně. Seriál je bohužel díky jeho vstupům zbytečně rozsekaný a vedlejší postavy tu moc nevydrží (i když některé by mě hodně zajímaly). Poslední výhradu mám už jen k určitým "socialistickým" detailům. Dietní strava tu znamená knedle s omáčkou, fláknout ženskou všechny postavy nadšeně obhajují a v pohodě tu prochází katastrofální hygiena v kuchyni. Když ale uznali, že americké rozestavení kuchyně má něco do sebe, tak jsem celkem "čuměla" :)) (26.12.2014)

Z otravnej šede socialistických televíznych seriálov to vytrháva jedine to, že sa jednalo o pokus aktívne zapojiť divákov do formovania vývoju samotného deja. Niekoľko starostlivo vybratých súdruhov prišlo do štúdia, aby v určitých zlomových situáciach zahlasovali akou cestou sa má dať hlavný hrdina, kuchár Svatopluk Kuřátko. Ľudia pri televíznych obrazovkách dávali najavo svoj názor prostredníctvom zapínania či vypínania elektrických spotrebičov, čo v energetickom ústave vyvolalo výkyvy spotreby jedným alebo druhým smerom a tak sa rozpoznal hlas väčšiny. Bolo to originálne, nevšedné. V dnešnej dobe je podobný projekt už úplne nemysliteľný. ** (01.04.2013)

Při úplně prvním vysíláním více než děj a dramatické /či komediální/ zápletky je třeba oceňovat interaktivní "kinoautomatový" způsob vysílání se zapojením diváckého hlasování /i když ve finále volba kterékoliv varianty nabízené jako volba divákovi vedla dříve či později ke stejnému dějovému vyústění (při tolika volbách v každé epizodě logicky nemohlo existovat tolik "verzí" vývoje děje ) (14.01.2023)

Tak co, milí diváci. Má nash. drtivě setřít normalizační seriál a odhalit tu falešnou možnost volby jako zrůdnou manipulaci a nechtěnou alegorii tehdejšího hrůzného režimu? Nebo se má vykašlat na politiku, a podívat se na seriál jako na nenáročnou kuchařskou zábavu. Hlasujte teď. Jejda, to nám to lítá. Prosím dohlasujte. Jednadvacet, dvaadvacet, třiadvacet. Tak nashi. Vidíš to sám. Jdi na to. ––––– Roztomile hravá blbinka, která sleduje raketovou kariéru kuchařského zelenáče od knedlíků až téměř po ministra kuchyní a jídelen, to vše za pomoci žárovkami blikajícího národa. Zatímco Sváťa Kuřátko měl každou chvíli nejasno, soudruh Jílek mrknul na energetické ukazatele a měj jasno. Neustálé vstupy do děje sice občas rušily, zejména když maskovaly překvapivě plytký děj plný všedních kuchařských klišé, to vše ale vyvažovalo skvělé obsazení a některé výtečné herecké party, takže bylo většinou potěšením se dívat. Všechno to samozřejmě byla hra, která měla diváka pobavit a vtáhnout. Že výsledky hlasování neovlivní vývoj příběhu, ale vyvolají jen lokální vlny, které se během chvíle opět ustálí do původního směru bylo zřejmé a neměl jsem s tím problém. A myslím, že ani diváci, kteří se tehdy hry účastnili. Stejně tak pobavily některé zdejší komentáře ve stylu „nechutná mystifikace o svobodě volby odráží hrůznost tehdejšího režimu.“ Jako kdyby to dnes bylo jinak. (29.11.2015)

JOOOO, tak Sváta Kuřátko prostě jel. Za komančů se tenhle televizní interaktivní "experiment" stal doslova hitem. Lidé zhasínali a rozsvěceli po celé Praze okna, podle toho, jestli měl Kuře napráskat špatně vařícího kolegu, nebo se na to vykašlat a hledět si, aby dobře zahustil svíčkovou. Poté, co ho ČT zopakovala a já ho měl možnost vidět prvně musím říct, že když si odmyslím ty komančistické kecy, tak tu máme výborný pohled do gastronomického zákulisí...A pokaždé sem měl strašnou chuť na něco dobrého.. No a Dvořák tu hraje vyjímečně obstojně. (24.12.2008)