Hranice života

JE TO JEN HRA NA LYNCHE. Jen hra, ne snaha o to být jako Lynch, neboť film je koncipován na pevném piedestralu smeřujícím kupodivu i k pointě. To jen technicko-vizuálně-audiální prostředky kamery a střihu a promáknutý náznakový děj asociují něco extra intelektuálního. Stay je krásně učesaný psychedelický film, ne špinavý a prolezlý zlem, ne strašidelný ve smyslu - bojím se toho, co jsem já, co je uvnitř mě. Je to jen pozlátko, kterého se dlouho nebudete moc nabažit, lízátko, co vám ještě nějakou tu chvíli zanechá sladkou pachuť v hubě spolu s otázkami typu - proč se pořád opakují stejné věty, proč se opakují trochu pozměněné situace, proč nenosí ten člověk ponožky atd... Já jsem zklamána, čekala jsem daleko daleko víc, a i přesto si Stay ještě párkrát pustím. Proč? To abych znovu okusila chuť přístupnějšího a lidštějšího psychedelična, za které tímto Forsterovi děkuji! (04.04.2006)

Veľmi vysoko oceňujem vizuálne prevedenie filmu, elegantné vtiahnutie do deja, napätie, atmosféru a celkové kúzlo, ktoré z toho všetkého srší...nejdem sa tváriť, že som ten záver úplne pochopila, ani vyvodzovať vlastné úsudky... film ma zaujal, záver možno trošku prehlušil celkový skvelý dojem z filmu, preto len 4 z 5tich. inak šupa.. (30.04.2006)

Snímek, který v první řadě zaujme skvělou vizuální stránkou a hned po té silnou dějovou premisou. Postupně se z toho stává velmi dobrá lynchovina, kde naprosto netušíte na čem jste, kdo je kdo, apod. Velmi dobré obsazení celkovému dojmu silně napomáhá. Jenže Stay má narozdíl od filmů Davida Lynche jasnou pointu... A tou to bohužel jde celé do háje. Naštěstí není doslovná, ale nenechává moc prostoru pro vlastní názor. Nemůžu se zbavit pocitu, že bez závěrečné scény by byl snímek sice nepochopitelným, ovšem krásným zážitkem oplývající "snovým" kouzlem. Takto zůstává jen Forsterova exhibice a ve své podstatě podraz na diváka, protože to nejlacinější vysvětlení, je to jediné správné. Ve výsledku přeplácanější variace Jakubova žebříku. (09.04.2006)

„I dont know what is real anymore“ říká doktor Foster v poslední třetině filmu… Většina diváků se ztratí ještě daleko dřív… Stay je po všech stránkách psychotický film. Kromě hlavních postav, které jsou bez výjimky psychicky v nepořádku vstupuje princip fungování choré mysli i do formální stránky filmu. Střih Stay je postaven na prolínání, které dekonstruuje klasické vnímání prostoru a uvrhává postavy do chaotického světa bez jakýchkoliv prostorových souřadnic. Stejně tak chybí i spolehlivé souřadnice časové – prolínání minulosti s přítomností ústí ve zhoubnou všepřítomnou zacyklenost. Mimoto je napaden také systém označování pomocí jazyka, neboť ani jména nemají své stálé nositele. Forsterovi se podařilo vybudovat dokonale schizofrenní filmový časoprostor (přispívají k tomu i krátké kalhoty Ewana McGregora), otázkou je za jakým účelem. Pokud má být vyvrcholením chabá pointa, je Stay nesporným zklamáním; pokud jej divák bude sledovat jako „film o sobě“ bude pro něj Stay (zajímavým či nezajímavým) pokusem propojit kinematografii a psychiatrii. (10.11.2006)

Čas, při překračování prahu mezi životem a smrtí, zdá se býti relativní.. Forster se pokusil ojet mou mysl a pan Gilmour93 nemá rád, když mu ji vojíždí někdo jiný, než paní Lynchová. Hudbou (pominu-li Massive Attack), formou a s výjimkou precizní dvojice Gosling, Watts ani herci se mu nepodařilo najít vhodný lubrikační gel na můj mozek, ale je až krásným paradoxem, že o tom to celé vlastně je. O vnímání… (08.11.2011)