1984

Pomalá, no totálne depresívna prehliadka toho, čoho je schopný človek. Až nechutne pravdivá, kruto realistická a do detailov zachádzajúca. Skutočne nič príjemné. A scéna mučenia krysami je jednou z najnechutnejších filmových scén vôbec. 80% (09.11.2008)

Myslím, že je to jedno z nejpřesnějíších zpracování podle knižní předlohy. Síla knížky je samozřejmně větší, protože je popisnějíší a obsáhlejíší, ale toto filmové zpracová nebylo vůbec špatně udělané. Pět minut nenávisti, Goldsteinismus, absolutní poslušnost straně, která se považovala za samozřejmost a už i standart. Winstnova touha po lásce, chycení, vymívání mozků. Skvělá podmanivá hudba na výsledku jěště přidala. Bezkonkurenčně za pět. (13.11.2008)

Radford adaptoval Orwellův román velmi věrně a podařilo se mu téměř dokonale zachytit tísnivou atmosféru knihy, ale jelikož nemám knihu rád, nemůžu mít rád ani film. 70% (18.11.2009)

Koľko vidíš prstov? (19.03.2010)

Udělat film podle knihy od Orwella zaručuje zajímavý námět, ale zpackat se dá určitě všechno. Naštěstí to není případ tohoto filmu. Atmosféra i look solidní, ale s knihou se to samozřejmě rovnat nemůže, protože do 90 min. se všechno nacpat nedá a tady toho chybí zatraceně hodně. (04.06.2010)

Dokonalá vizualizace anti-utopického románu George Orwella, který se v hrobě neobrací nýbrž tleská. Perfektní atmosféra, vybrané lokace i herci. Není to film z dlouhé chvíle, je to zasloužená pocta autoru předlohy. (24.10.2010)

Není možné pochytit vše a je pravda, že mám s tímhle filmem problémy, ale přesto... Totalita jako totalita, umím si představit, co by ve mě vzbudilo přečtení se knížky, bohužel na to úplně nejsem a tak mi nezbývá než říct, že jsem upřímně rád, že žiju ve světě, kde 2 a 2 =4. John Hurt rulezzz all the way! (05.04.2011)

Ťažko možno pretvoriť úžasné myšlienky do pohybujúcich obrázkov. Radford natočil silný príbeh, ktorý však pre nečitateľa nebude dávať vždy zmysel. Film čo nedáva zmysel, nemôže byť kvalitný, nech má akokoľvek skvelé výkony, atmosféru či práve myšlienky. (27.10.2011)

Orwellův román 1984 jsem spolu s Farmou zvířat četl v samozdatovém vydání za dob socialismu a spolu se Solženicynovými Soustroví Gulag a Jednoho dne Ivana Děnisoviče ve mě vybudovali slušnou rezistenci k právě probíraným dějinám KSSS. 1984 je sevřená, nesmírně působivá kniha bez slabých míst s místy, ze kterých doslova mrazí. Radford ji pojmul jako střídmé drama, výpravou evokující spíš televizní inscenaci, a jakkoliv tento přístup nebyl úplně špatný, emotivního dopadu knihy film zdaleka nedosahuje, i přes výtečné obsazení (Hurt, Burton i Hamilton jsou skvělí). Radford používá často záběry zblízka, daří se mu navodit dusnou, špinavou atmosféru, celý film jsme vystaveni nepříjemnému televiznímu vysílání a pohledu BB a povedou se mu některé scény (dvě minuty nenávisti, Parsons ve vězení, místnost 101), ale filmu prostě něco chybí. Pokud se rozhodujete jestli film nebo knihu, volba je jasná. A nevynechejte doslov o newspeaku! PS V titulcích jsou uvedeni jako autoři hudby Eurythmics, behěm filmu od nich ale nezazní ani nota (kromě v jedné verzi uváděné Julii v titulcích). Když totiž Radford slyšel, co mu Eurythmics připravili, mohl vyletět z kůže, hudba se mu do filmu nehodila a před odpor producenta ji studio nakonec z filmu vypustilo, celou hudební složku zařídil Muldowney. Přesto byla deska 1984 vydána jako soundtrack k filmu, obsahuje kromě instrumentálek 3 zpívané skladby (úspěšný singl Sexcrime -1984, Julia, Doubleplusgood) a shání se hůř než jejich řadovky. (07.02.2012)

Převod geniální předlohy do filmové podoby se mimořádně povedl. Film je maximálně věrný a vzhledem ke stopáži sdělí vše podstatné. Ale kniha je prostě písmo svaté. (17.07.2012)

Creepy. Opravdu, vytvoření toho hnusu, nechuti, deprese, paranoie a všeho možného, co si jen člověk dovede představit, se povedlo. Hurt s Burtonem jsou výborní a ta totalitní atmosféra z knihy se prostě na plátno opravdu dostala. Druhá věc je ovšem to, že pro člověka, co tuto knihu nečetl, to bude asi naprosto o ničem. Film je prostě jen takovým obrazovým doplněním, jen něco navíc. Děj je totiž jinak dost nesrozumitelný a vždy se něco nakousne a hned se jde dál. Takže ze začátku člověk opravdu pociťuje tu nepříjemnost v každém kousku těla, ale jinak to moc záživné není. Ovšem poslední řekl bych třetina, kde se ocitáme na ministerstvu a Winston je podrobován přeměně, je tak brutální, že mi to hodnocení nakonec ještě zvedne. Film určitě na jedno použití - takové depresivní doplnění knihy - ovšem s tím, že dlouho zůstane v paměti. (29.12.2012)

Jakožto člověk, který knížku 1984 miluje, si prostě nemůžu dovolit dát lepší hodnocení. Bohužel - filmové prostředí je velice podařené a všechno se to snaží být krásně intuitivní. Na druhou stranu se ale obávám, že nejednat by se o někoho, kdo již knížku četl, nemusel by tento film být zcela pochopen. Ono je hrozně těžké natočit film podle knížky, člověka to prostě nikdy neuspokojí (to a to chybí, nebo je něco vyobrazeno jinak, než co si člověk představuje, a milion dalších a dalších důvodů). Nakonec jsem však rád a musím říct, že Nineteen Eighty-Four je jednou z nejlepších filmových adaptací, co jsem kdy viděl. Konec je skvělý, leč děravý, ale to bych už fakt byl hnidopich. Takže nakonec s přimhouřením obou očí dávám 4 hvězdičky - 8/10 (12.11.2013)

Popravdě, nečíst knihu, tak bych vůbec nechápal, co má tohle být. A myslím, že smyslem filmový adaptace je, aby byla pochopitelná i pro toho, co knihu nečetl, a to v tomhle případě si nejsem dost jist. Svým způsobem asi ta psychopatická atmosféra celýho filmu je žádoucí, ale na mě to stejně působilo celé až příliš vyumělkovaně a narychlo zplácané... (16.10.2014)

Až na určitou zkratkovitost, kterou si však zpracování knižní předlohy logicky vyžádalo, jde o špičkovou adaptaci Orwellovy knihy. Velmi působivé od první do poslední minuty, navíc prodchnuté pěknou hudbou. (16.01.2015)

O Orwellově knize vím asi to, co každý, kdo knihu nečetl. Antiutopie o tom, co by čekalo lidstvo, kdyby se poddalo Velkému bratrovi a Straně. Odpůrci komunismu budou v této varovné fikci ovšem vidět jednostranně obžalobu socialismu, já v ní vidím obžalobu jakéhokoliv totalitářského systému, který mohl a může získat vliv a moc nehledě na státní a společenské zřízení, pokud proti němu nezakročíme v samotném zárodku. Nacismus, stalinismus, maoismus, ale také mccarthismus; proti koncentračním táborům Evropy 20. let stojí dnešní tábory v Guantanámu a jinde... Samozřejmě, jako fikce nepostihuje žádnou známou skutečnost, jen z ní vybírá některé momenty (sborové zpěvy, propaganda, snaha změnit myšlení a chování lidí), z nichž dnes je asi nejaktuálnější právě vymývání mozků mediálními prostředky, kde za jedinou pravdivou pravdu je pokládáno to, co schválí dnešní Velký bratr. A v tom je nadčasové poselství Orwellovo. Jinak film je dějově dost náročný a kromě základního příběhu Smithe a Julie by bylo jen obtížné jej převyprávět. Tato tíže a pak možnost jednostranného výkladu srázilo počet hvězdiček na tři. (16.02.2015)

Samotný příběh, který zde Orwell napsal je naprosto nadčasový a měl by ho znát každičký člověk, protože dokonale zobrazuje absolutní nadvládu Strany nad člověkem, což se ve velice podobném smyslu děje i v dnešní době po celém světě. Záměrně zmiňuji, že dokonalý je příběh a hlavně knížka, která nastavila tak vysokou laťku, kterou film nemohl v žádném případě překonat a i když se nejedná o špatně natočený film, tak knížka je prostě na jiné úrovni, proto doporučuji nejdříve knihu, která jde samozřejmě daleko více do detailů a poté pokud se Vám bude líbit knížka, tak až film. Čisté 3* (28.06.2020)

Dodnes mám v paměti, jak Žižek kdesi vypustil, že Orwellův literární odkaz opravdu nesnáší, a i když jsem ani neměl čas doposlechnout důvody, nemyslím, že budu daleko od pravdy, podpořím-li toto znechucení z Orwellova díla s odůvodněním, které je docela nabíledni. Orwellova doleva kritická tvorba posloužila a bude sloužit antikomunistům proti každé aspiraci po troše pořádku a veřejné kontroly nad některými výkony a statky. Kdejaký rázem intelektuální blb, co si udělá čas pro těch ani ne sto stránek hrůzy, má Orwellovou docela neúmyslnou zásluhou pohodlnou omluvu pro každou liberální zlodějnu a dehonestaci státu. Ještě víc se tu shodnu se Žižkem, pokud si někde přečtu nebo poslechnu, že Orwellova dystopie nastala v socialistickém Československu, takže s ní vlastně dotyčný prodělal vlastní zkušenost. Takové srovnání mi okamžitě vyzní jako absence nejmenší zkušenosti s knižní předlouhou, stejně jako přirovnávání komunistické totality k nacistické vyhlazovací mašinérii pochází z hlav nejen nacismem, ale nezřídka i komunismem zcela minutých. Komunismus byl bláhový a hloupý, zatímco nacismus byl uvědoměle temný a destruktivní proud politické filosofie, a pokud i pamětník komunismu chce tuto na světy vzdalující odlišnost podceňovat, patrně sám za komunistů mnoho netrpěl, nebo dodnes neslyšel, co se dělo za kapitalismem vyvolaného a kapitálem poháněného nacismu. / Samotný film podle mě dává nejlepší prostor těm pasážím, kde se ke slovu dostává mnohem širší výklad fenoménu moci v poměru k otázkám svobody, pravdy a autenticity citu. „How does one man assert power over another?“ „By making him suffer.“ „Exactly. Obedience is not enough. Power is inflicting pain and humiliation. Otherwise, you cannot be sure. Power is tearing human minds apart... and putting them together again in new shapes of your own choosing.“ „A také vy jste vůlí k moci, a jinak nic.“, připomněla se mi právě tak exaltovaná a do moci masochisticky zamilovaná pasáž z Nietzscheovy nedokončené Vůle k moci. V tomto nekonečném obdivu k moci je kus železného zákona oligarchie i uhranutí válkou pod návalem propagandy. Válka nám prostřednictvím moci, která ji sama vyvolala, aby nás mohla zdánlivě chránit, vnutí takový postoj k situaci, že se jejím vzýváním definitivně přibližujeme ke svému smyslu a dovršujeme vlastní účel. Cynismus tímto stavem zruinované psychiky, v motivaci jeho oběti ulevit si od svého selhání, ty dosud neporažené chce získat na svou stranu a přesvědčit je, že mohou milovat vlastní ponížení, jemuž se zatím pouze z donucení podvolili, protože stačí pochopit jakousi jim skrytou podstatu. Kinematograficky bych 1984 přiblížil k Threads (1984) a k Tarkovského pozvolnějšímu dialogovému vyprávění. 80 % mu za mě určitě přiznávám i do budoucna, třebaže záběr na součet mazaný po stole by podle mého klidně mohl být poslední. (03.06.2022)

Michaelu Radfordovi se 1984 podařilo natočit vskutku obstojně. film pěkně vystihuje atmosféru knihy. Z ampliónů říká hlas, jak se zvyšuje veškerá produkce a John Hurt prochází zbořeništěm. V závodní jídelně lidé poslouchají totéž a dostávají nějaký blaf (a samozřejmě gin vítězství). 4* dávám proto, že v druhé část přes všechnu tu hrůzu a skvělé výkony Burtona i Hurta nedosahuje drsnosti a tvrdosti knihy. Pro milovníky pana Orwella přesto povinnost. (28.06.2006)

1984 jsem viděl dvakrát. Když to bylo poprvé tak sem předlohu neznal, takže jsem byl především ze scén mučení naprosto zdeptán jak už dlouho ne. Když sem pak četl knihu, věděl jsem do čeho jdu, ale stejně mě to málem sundalo a myslel jsem že ji nedočtu. Když sem viděl film po jejím dočtení podruhé, svým způsobem mě překvapil,a to tim jak se doslovně snaží přenést na platno předlohu. Přestože je na platně vidět asi řadově jedna pětina knihy, tak musím přiznat, že předevšim prvni polovina se naramně povedla. To se ovšem neda tak uplně řict o te druhé. Druhá čast byla proškrtána přespříliš, až je to na škodu a je jen velmi slabým odvarem toho co je v knize. Jistěže krysy a natahování není nic pro slabé povahy, ale vzpomenu-li si jak autor popisuje devastaci Winstona např. slovy "byl vyzablý tak že koleno bylo širší než stehno", musim přiznat, že tady film zásadně ustoupil. Netvrdím. že mi to ve filmu chybí. Jde o to, že se mi vytrácí jeho smysl, měla to být adaptace nebo přepis? Z celého filmu mám tedy pocit, že ikdyž je po filmařské stránce velmi dobrý (John Hurt je naprosto vynikající, stejně jako např. hudba) je krapet nedotažený do finále. (19.02.2007)

Film je hodně nepříjemný(jak Schindlerův seznam) a přesně takový by mněl být. (12.03.2007)