poster

Síla lidskosti - Nicholas Winton

  • slovenský

    Nicholas G. Winton - Sila ľudskosti

  • anglický

    Power of Good: Nicholas Winton, The

Dokumentární / Životopisný

Česko / Slovensko, 2002, 64 min

Režie:

Matej Mináč

Střih:

Patrik Pašš

Zvuk:

Igor Vrabec
(další profese)
  • Webb
    ****

    Dost emocionální dokument o záchraně dětí Nicholasem Wintonem. Jednou za čas je třeba si takovéto dokumenty připomínat aby se nezapomnělo na lidskou solidaritu a také si pročistit oči.(7.11.2009)

  • Jirka_Šč
    *****

    Velmi silné téma, ke kterému není příliš co říct. Abych se tak cítil u dokumentárního filmu, nepamatuju ... a to, že na to vpodstatě zapomněl a padesát let o tom nemluvil ... neuvěřitelné.(17.8.2011)

  • Marek1991
    ****

    Podobne ako neskorší dokument Nickyho rodina, ani tento nie je žiaden skvost, no zvolil si až zdrcujúco silnú tému so silným príbehom, čo ľudia vďaka tomu, že s tým nielen súhlasia, ale hodnotia tu skôr jeho činy než samotný dokument, vyšvihlo v súčasnosti medzi najlepšie filmy. Osobne poznám množstvo investigatívnych a spoločenských dokumentov, ktoré sú skvosty a takejto pocte sa im nedostalo, lebo sa neboja kritizovať mnoho ľudí a tým pádom neujdu kritike a poškodzovaniu. Dúfam, že tu sa to zmení, aj keď hodnotenie na tejto stránke sa veľmi objektívne vždy brať nedá, podľa mňa má niekedy výchylky až 20% od reality, lebo tu hrajú mnohé citové faktory. Čo sa týka napríklad filmu Život Briana, tak aj možno nenávisť, či nepochopenie, lebo ten film nie je hodný vôbec najlepších filmov, ani nie dobrých, je to odpad. Na druhej strane by som bol rád, keby si toto dielo o Wintonovi ľudia pozreli, lebo sa jednalo o neobyčajné činy muža, ktoré sa dajú porovnávať napríklad s tými Schindlerovými. Áno, Mináč nie je Spielberg, na viac asi nemal, najmä pri druhom hranom dokumente, ale oba boli silné a koniec koncov zo 669 zachránených detí, zrejme všetkých židovských, je dnes už približne 5000 populácia. Winton nebol obyčajný biznismen, nebol to sobec, ktorý by si len užíval, ale pomáhal ľuďom aj na vlastné riziko, navyše o svojom čine dlho so skromnosti mlčal, teda dúfam že to nebolo z nejakého strachu alebo z váhania, či urobil správne, keďže nakoniec niektorí z tých židov sa stali aj takpovediac lobistami, čo sa za dobré veľmi považovať nedá. Verím, že to prezradenie bolo najmä kvôli verejnosti a inšpirácii pre ľudí. Isto je to veľký človek, ktorý si dokument s takýmto výstižným názvom zaslúžil, rovnako, ako všetky tie ocenenia od politikov. Trochu mi na záver vadili titulky, ktoré akoby hneď spomenuli, kto sa tam zúčastnil a to hlavne tých, čo len na okamih, najmä takí kontroverzní ľudia ako Havel, či Wiesenthal. Radšej mohli hneď začať menovať zachránených. Mimochodom v tomto dokumente sa proste nedá, aspoň mne nie, ubrániť slzám, je to príliš silné, najmä pri tých spomienkach na ten televízny program.(5.8.2013)

  • hendrich6
    ****

    U dokumentárních filmů o lidech je nedůležitější, jestli je ten příběh zajímavý a když je, tak snad ani nejde hodnotit negativně.Tenhle příběh je hodně zajímavý a navíc je nutno zmínit pěkné zpracování,výbornou hudbu(teda spíše jednu stále se opakující melodii) a také únosnou délku.Určitě bych sice tenhle dokument neřadil do top 200 filmů, ale ve svém žánru si svých poctivých 80 % zaslouží.(12.5.2011)

  • borsalino
    *****

    Přestože za války bylo mnoho dalších lidí, které zachránili či pomohli zachránit lidské životy (Wallenberg, Pesev, Schindler aj.), je příběh Nicholase Wintona výjimečný. Winton nebyl členem žádné skupiny, zmocněnec vlády, bojovníkem za lidská práva, atašé či vlivný podnikatel aj. Z tohoto pohledu jde o "prostého" člověka, jemuž "pouze" nebyl lhostejný osud dětí v Československu těsně před zahájením druhé světové války, a to až při celkem náhodné návštěvě Prahy v roce 1938. Vnímám dokument v základních dvou rovinách - z pohledu příkladného, hluboce lidského, nezištného a skromného přístupu a chování jednoho člověka, který se rozhodl nečekat, až někdo něco udělá a vzal osud téměř 700 dětí do svých rukou. Současně je obžalobou zbytku světa, který odmítl přijmout děti z okupovaného Československa a tento čin bezesporu patří k nejtemnějším skvrnám 20. století. Pouze Británie a Švédsko poskytly svou pomoc. Například USA odmítlo přijmout uprchlíky s odkazem na dané kvóty. Skutečností byly blížící se volby, ve kterých chtěl Roosevelt uspět, ale dobře věděl o protižidovských náladách u amerického obyvatelstva a nechtěl tak zmařit své politické cíle. Je tohle lidskost? Druhou rovinou je pohled rodiče, který je schopen pochopit pouze ten, kdo má malé děti. Tato část dokumentu mě hluboce zasáhla. Neumím si představit, že bych zítra odpoledne měl vzít svou téměř dvouletou holčičku, posadit ji do vlaku s vědomím, že ji již nikdy neuvidím a doufat, že někde v dáli bude někdo, kdo se o ni bude starat, je pro mě i v této naštěstí teoretické rovině jednoznačně nepředstavitelná. Co museli prožívat rodiče na Wilsonově nádraží, muselo být peklo na druhou. Fakt, že až v roce 1988 vyšel celkem náhodou čin Nicholase Wintona "z půdy na světlo" (1938 - 1988), neboť on o tom neřekl ani své manželce, na mě rovněž velmi zapůsobil a upevnil mě v jednoznačné nezištnosti a čistotě jeho činů. Věřím, že až se naplní čas Nicholase Wintona, nasedne na svůj poslední vlak a pojede nejkratší cestou rovnou do nebe. Zpracování dokumentu mě sice vysloveně neoslovilo, ale o to vůbec nejde. Tady jde o obsah, nikoli o formu.(4.9.2009)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace