Milenci a vrahovia
Režie:
Viktor PolesnýHudba:
Karel SvobodaHrají:
Ondřej Vetchý, Zuzana Norisová, Jiří Langmajer, Zlata Adamovská, Danica Jurčová, Jakub Prachař, Veronika Žilková, Petra Špalková, Pavel Řezníček (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Snímek je dynamicky natočenou groteskou, jakýmsi leporelem lidských osudů, které se před námi odehrávají v rychlém tempu, s nadhledem a humorem. Skvělé herecké výkony, dobové hity i scénická hudba K. Svobody, to vše pod taktovkou zkušeného režiséra V. Polesného z něj činí filmovou lahůdku. Filmová adaptace slavného románu V. Párala je hořkým obrazem lidské touhy po požitcích, moci, majetku i panoramatickým záběrem opakujících se situací dějin moderní společnosti. Motorem příběhu je výbušná síla nenávisti těch „dole“, toužících po rozkoši lásky a společenském uplatnění, a kultivovanost, ale i únava světa lidí „nahoře“, kteří se už dost namilovali a užili moci, a tak vlastně rádi podléhají náporu barbarství. Vylhané naděje roztáčejí vždy znovu a znovu šílený kolotoč lidského života až k závěrečným ztraceným iluzím. Ústředním místem děje je dům v Ústí nad Labem, kde se střídají náhodní i trvalí zaměstnanci místní továrny. Příběh Borka Trojana (J. Langmajer), ambiciózního inženýra, a jeho lásky k Zitě Gráfové (Z. Adamovská), manželce ředitele továrny, příběh mladičkého Romana Gráfa (J. Prachař), zoufale až k sebezničení milujícího neklidnou Maddu (K. Kloubková), to jsou základní osy mnohavrstevného vyprávění, odehrávajícího se v průběhu šedesátých let s přesahem do doby po roce 1989. (Česká televize)
(více)Recenze (249)
Průmyslové. Komunistické. Depresivní. Šukající. Stylové. Herecké. Dobové. Soundtrackové. Dojemné. Nechutné. Závistivé. Působivé. Místy trapné. Prospěchářské. Nejautentičtější pár - Taclík a Špalková. Škoda těch herců namaskovanejch na staro - nepovedené. Pěkná Madda (Kristina Kloubková), i když kurevská. A hnusná písnička na konec (Kolář). ()
Od úvodní hudby ♫ (Svoboda-nesvoboda) se dá tušit zrada. Co dál, že by retro-muzikál ? Filmová expozice kvalit seriálové znělky -"Ahoj, Juldo." -"Ahoj Romane", atd. Prostě film, jehož tvůrci řeší základnější problémy než převod Párala do filmové řeči. "Proč mě chceš zabít, Románku ?" Návrat Zl.Adamovské do páralovské role s generačním odstupem aneb Tak se kalilo (v) Ústí ()
Napadá mne text mé oblíbené kapely Helmutova stříkačka: "Život je jen pornofilm, co stále probíhá..." Tak nějak zápletka snímku asi vyznívá. Tenhle pohled na svět skrz pohlavní život není každému po chuti a i mně přijde trošku jednostranný. Jelikož jsem Párala nikdy nečetl a asi ani nebudu, bylo to pro mne minimálně příjemné vykolejení z té mnohošedi českých filmů v poslední době. Jinak ovšem nic jiného než "změnu" nelze od filmu očekávat. Závěrečná půlhodinka trošku napravuje jinak velice průměrný dojem. 70% Film ale s léty zraje jako víno. ()
"Jsem zmatený. Všichni jsou proti všem, všichni jenom lžou, berou si bez ptaní, a zabíjejí a pořád dokola. Kdy to skončí." I po letech jsem z tohoto filmu hodně zmatený. Nejsem si totiž úplně jistý, zda je to primárně už o Páralovu scénáři nebo až o Polesného režie, z čeho se mi při sledování tohoto filmu chtělo někdy doslova zvracet. Proč jsem to tedy i podruhé dokoukal? Asi jen proto, že už jsem si vůbec nepamatoval, jak to celé martýrium lidské ubohosti, v němž se všichni (s výjimkou postavy Ondřeje Vetchého) ženou jen za uspokojením svého mrzkého chtíče, dopadne. I když si teď říkám, jak jinak tohle asi mohlo dopadnout než blbě... Pokud bych i přes onen pocit celkového zhnusení měl aspoň něco vyzdvihnout, pak by to asi byla mrazivá hudba Karla Svobody, která svého tvůrce určitě nezapře. A úplně špatné (z hlediska navození jisté dobové atmosféry 60 let) nebylo ani použité starých televizních záběrů s dobovými šlágry. ()
Opět jeden z filmů, u kterého nepobírám zdejší hodnocení. Na mě to působilo a osudy všech postaviček jsem si užíval. Dobová atmosféra natočená bez chyby a soundtrack dosahuje téměř pelíškovských kvalit. Návštěva Langmajera u Adamovské v ústavu je jak u Sáry Goldfarbové :) ()
Kdysi jsem Párala hodně četla, ale MILENCE A VRAHY bohužel ne - ale možná, že si jí přečtu, jestli je fakt tak hrůzostrašná jako tenhle film. Ano, ve většině jeho knih se chodí přes mrtvoly (a hlavně za sexem a kariérou), ale tohle mi přišlo trošku moc. Např. "SOUKROMÉ VICHŘICI" z 60. let také podle Párala se dá hrdinům smát, litovat je, ale i s nimi a jejich pachtěním soucítit - tady ne. V celém filmu není jediný sympatický respektive uvěřitelný člověk - Vetchého postavu nepočítám, protože ta je úplně odjinud - nejvíc mi připomněla Schmitzrova hrdinu z flmu "DŮM PRO DVA" (kde paradoxně hrál Vetchý toho, který potřebuje spasit). Už dávno se mi nestalo, aby se mi český film tak silně nelíbil.... ()
Vcelku zajímavý český počin. Nebýt toho ujetého konce v "současnosti" hodnotil bych lépe. Tady je přehrávání a přehnaná karikaturizace asi na místě, Celkem mi film svou první částí připomínal Feliniho Amarcord. Zajímavé postavičky v nelehké době. Podané ujetým ale přesto velmi pravdivým způsobem. Po lidské stránce film stojí za shlédnutí. Po filmařské asi ani moc ne. ()
Zmatené, depresivní, mimo Danisi Jurčové se není na co koukat. ()
Po druhém shlédnutí měním hodnocení na 5* ()
S Páralovými adaptacemi to jde z kopce a tohle je naprostá zhovadilost nejhrubšího zrna. Předpokládám, že Ondra tušil do čeho jde, ale výsledek mu určitě radost neudělal. Dal bych z fleku odpad, ale pouze kvůli němu dávám jednu *. ()
Jedno město. Jedna továrna. Jeden starý dům. Skupina zcela nesourodých obyvatel - plejboj, inženýr, ředitel továrny s manželkou a dospivajícím synem, potrhlá dvojice, mladá slečna a další, ti všichni spolu musí v domě spolu nějak koexistovat. Ale mezi jakoukoliv skupinou lidí vznikají a zanikají vztahy, což s sebou nese jak radosti, tak i strasti. Ale občas holt někdo vše neunese, a pak na sebe neštěstí nedá dlouho čekat ... Když jsem viděl film poprvé, byl jsem rozhodnut mu dát odpad - nezaujalo mne na něm vůbec nic. Teďka jsem si ho zopákl, a přece jen bych nějaká pozitiva našel (není jich moc, ale přece jen). Za prvé - prostředí - skvěle vykreslené prostředí konce osmdesátých let dvacátého století, se vším co k tomu patří. Za druhé - naprosto dokonalá rodina Tušilova - přesně typ malého čecháčka, který hledá co by kde nahlásil, a pokradmu po stěně se vyšplhá až nahoru. Za třetí - posledních deset minut filmu - vše je jak začarovaný kruh. Po pár letech se historie opakuje - v jiném obsazení, ale stále znovu. Ale nic z toho nevytáhne film z těžkého podprůměru .. ()
Vladimír Páral je autor s osobitým stylem fabulace. Jeho knížky jsem četl celkem rád, ale zase nepatří mezi ty, ke kterým bych se vracel. Milenci a vrazi odráží (tu více, tu méně realisticky) dobu politické nesvobody a její různé podoby cest za úspěchem či postavením. Film mě arci zklamal. Zaměřil se hlavně na několik motivů, zejména si libuje v sexuálních scénách (to se dnes dobře "prodá"), vytratila se satira či kritičnost, zbylo jen nedůstojné a plytké zesměšňování lidského zoufalství, šílenství či dokonce vraždy. ()
Předlohu jsem tedy nečetla, to se přiznávám, ale asi je to "lepší"... aspoň nemám s čím srovnávat.... Chtěla bych říci, že malinkatou roli měl zde i Jaromír Nosek. ()
Nuda, nuda.. Předlohu jsem sice nečetl, ale filmové zpracování nestojí až na hereecké výkony některých známých herců v podstatě za nic.. No ale aspoň mam nějaký plus k budoucí maturitě, třeba se to bude hodit :-) ()
Vzletný obsah filmu, výborné obsadenie, a pritom takáto hrôza. Do príbehu ani postáv som sa nevedel dostať, a ani sa mi nechcelo snažiť. ()
Ak je knižná predloha akokolvek dobrá,film ma znechutil ju čítat. Jedna * je Zlate Adamovskej,aj ked si viem jej postavu predstavit v kvalitnejšom filme. ()
Pěkné, avšak přespříliš depresivní. Zlata Adamovská, Marko Igonda a Jiří Langmajer byli ve svých rolích nejpřesvědčivější, ale kvalitních herců je zde celá řada... Jen mě mrzí, že v závěru neukázali, jak to dopadlo se všemi postavami, i když osudy by to nejspíš byly nehezké. ()
Tak tohle je opravdu průser českého filmu. Hrůza!!! Bez ducha a bez sebemenšího náznaku zábavy. Jeden z nejhorších filmů tohoto roku! ()
Výjimka, kdy mi film připadá stravitelnější než literární předloha, proto 2*. (Kniha by měla jen 1* za popis socialistického Ústí.) ()
Slabší žánrově nevyjasněný film, který zklamal. Mohli jsme vidět exkurzi do zváštního sanatoria velmi ploše vykreslených postav, jejichž společným hnacím motorem je pohlavní pud. Docela nechutně je zobrazeno, jak střídavě žadoní o vlastní ukojení. Čeho je moc, toho je příliš. Mnoho z účastníků této bizarní podívané se navíc pachtí za majetkem a mocí. Téměř výhradně všem dělá velkou radost ubližovat ostatním, ať už přímo nebo alespoň tupým pasivním nezájmem. Děj se odehrává ve třech časových rovinách, takže je možné sledovat vývoj některých postav. Podívejme se na některé trošku zblízka. Langmajer je mladý inženýr, kterého naoko zajímá další studium. Ve skutečnost se však jen pachtí za sexuálními dobrodružstvími. V pracovní době se vyvaluje na střeše haly a opaluje se. Když je v pozdější době ředitelem, pozoruje jiného takového týpka, jak činí totéž. A nezasáhne. Stejně jako nezasáhl bývalý ředitel, apatický Vlasák, kterého nezajímá nic jen on sám. Langmajer je k stáru vyhořelý. Cítí velké zdravotní problémy, ale svého potěšení v podobě o generaci mladší sekretářky se nehodlá vzdát. A stojí ho to život. Stárnoucí Adamovská a Žilková, které jednají s pocitem nenávratně ujíždějícího vlaku, klesnou až na samé dno své důstojnosti. Zatímco Žilková se z toho časem jakž takž oklepe, pro Adamovskou mají její úlety destruktivní následky – smyslů zbavená dožije v psychiatrické léčebně. Zvrhlého nadsamce si zahrál Igonda. Používá stejné metody jako Kloubková. To znamená okouzlit, svést, trápit, zmačkat a zahodit. Režisér Polesný vůbec nešetří ani dělnickou třídu. Jeho party dělníků jsou zhýralá individua, která stále dokola organizují orgie. Ikdyž někdo hodnotí tento film jako věrné vykreslení života „v době nesvobody“, nemyslím si, že by takové excesy byly tak časté. Spíše je to nadsázka a od režiséra snaha šokovat a vyvolat nutkání domýšlet si, co se pak dělo (na ubytovně v alkoholovém opojení, ve zdemolovaném bytě po zapálení ubrusu, na korbě nákladáku, s Adamovskou mezi smrčky). Tak alespoň představivost diváků Polesný určitě stimuloval, to se musí nechat. Taclík a Špalková nepůsobí moc věrohodně, spíše komicky. I jejich rozdělení na „lidi s bytem a bez bytu“ je úsměvné. O generaci později přicházejí jejich „důstojní“ následovníci. S cílem ulovit si svého manžílka přichází do chemičky pohledná Norisová. Za pomoci kolegyně škodí tak dlouho, až má na svědomí ředitele Vlasáka a nepřímo i Adamovskou. Jelimánka si zahrál Jakub Prachař. Vyjevený introvert je sveden vampem Kloubkovou, která využívá svoje vnady úplně stejně požitkářsky jako Igonda. Vztahy berou jen na jedno použití, pak pálí mosty a nechávají zhrzené oběti napospas osudu. Buď se z toho dostaneš sám, nebo tě to zničí. Tak jako mladého Prachaře, který po marné snaze získat zpět svou lásku dává průchod emocím a vraždí Vetchého. Ten je jednou z mála kladných postav ve filmu. Je to skutečný idealista, který si chodí popovídat ke starému muži do sklepa vily. Je docela divné, když vyčítá člověku, který už klepe na nebeskou bránu, že s ním nemluví. Snaží se pomáhat dětem v dětském domově a vůbec konat dobro. Paradoxně se nakonec stane obětí. Kuriozní je také setkání jasnovidců v závěru filmu. Je léto 1989 a Kloubkové i Prachařovi je naprosto jasné, že do půl roku to tady musí prasknout. A to už se do Aussigu stahují i naši západní sousedé s cílem vybudovat zde ozdravné lázně s dámskou obsluhou pro přepracované západo i východo německé spoluobčany. Vasil Biĺak měl kdysi ve výučním listě napsáno „na saka nepúšťat“. Já bych k tomu přidal pro režiséra Polesného „na plnohodnotné filmy nepouštět“. Měl by setrvat u nízkorozpočtových televizních filmů, které umí dělat docela dobře a taky u svého Všechnopárty. Své názory vám právě sdělili chlapci Gek a Čuk. () (méně) (více)