Nabarvené ptáče

Ťažké a dosť depresívne dielo, ktoré docení pravdepodobne len málo divákov. Väčšina bežných, konzumných divákov si totiž dobrovoľne nepustí film preto, aby im počas jeho sledovania bolo ťažko či nepríjemne. Ja osobne si myslím, že filmy majú v nás vyvolávať širokú škálu emócií. Nie len pozitívnych, ale aj negatívnych. A tento rozhodne prináša mnoho negatívnych emócií a to veľmi intenzívnym spôsobom. Že je film čiernobiely rozhodne nevadí, ba naopak pomáha výborne dotvoriť celkovú atmosféru a vyznenie snímku. Technická stránka je na úrovni zahraničných filmov a vo svete sa Česi za Nabarvené ptáče skutočne nemusia hanbiť. Petr Kotlár v hlavnej úlohe obstál, Skarsgard skoro zbytočný a skôr ako marketngový ťah. Harvey Keitel potešil, podobne ako Udo Kier, ktorý tu stvárňuje jemu typický typ postavy. Príbeh a strasti chlapca s ktorými sa stretáva pri putovaní krajinou sú niekedy až prehnané, keďže stretáva väčších a väčších pošukov a úchylov. Objektívne treba priznať, že toľko smoly na ľudí ako mal tento chlapec, nemôže mať snáď nikto. Niektoré scény mrazivé, naturalisitické a veľmi nepríjemné. Film má aj mierne nedostatky, medzi hlavné z nich je prehnaná dĺžka, vďaka čomu je tempo niekedy pomalšie. Ocenenia však podľa mňa zaslúžené a za mňa pochvala Václavovi Marhoulovi a jeho štábu. Ale film to naozaj nie je pre každého. 80% (21.02.2021)

Lepší, než jsem čekal. Žádná hra na umění (např. jako byl Křižáček). Fantastická kamera, z většiny záběru by byl krásný samostatný obraz, děj vrývavý do paměti, že i za dlouhou dobu bude stačit jen výjev a vybavíte si celý film. Kdyby byla využita hudební složka, větší odvaha v dialozích a především trochu vybrousit hlavní linii vývoje chlapce, tak to mohlo být světové. Každopádně zdařilé, žádná tuctovka na opakované téma, kde nevíte, zda jste to už viděl, či nikoliv. (07.03.2021)

Po šukačce starce s prsaticí na louce jsem to vzdal kvůli neskutečné nudě. Kamera výborná, ale prostě jakýsi mix apokalyptického venkova a válečného dramatu jde mimo mne. Více za mne honajz2. (07.03.2021)

Marhoul, Marhoul.. To jméno mi něco říká! To je ten rejža s tím nejrozporuplnějším filmem česko-slovenské kinematografie, ne? Po projekci jsem si připadal jako klaun s dvěma obličeji. Jedna část mluvila o neskutečné práci kamery, kterou jsem celou dobu obdivoval a kdybych měl stopnout film v jakékoliv části, bude na plátně snímek patřící do galerie s názvem "nejlepší černobílé snímky", Marhoul se Smutným prostě věděli co dělají, když chtěli Nabarvené ptáče v černobílém a bez hudby, která mi tam vůbec nechyběla. Od druhé části se mi z příběhového hlediska začalo pomalu, ale jistě svírat tělo, přičemž při posledních scénách už jsem přestával dýchat a atmosféra mě (konečně!) pohltila. Co se ale týče první části, zde to silně pokulhává. Nucenost některých rádoby nechutných scén nebyla vůbec na místě, jelikož jsem si pouto k hlavní postavě našel až v druhé části snímku, proto mi přišlo dávat některé gore scény naprosto nemístné, v některých případech i hloupé až trapné. Epizodní vyprávění. To není můj šálek kávy z důvodu, že to film neskutečně natahuje, což zde ale nebylo moc poznat, vzhledem k tomu, že scénografie byla vcelku slušně uspořádána a akce bylo habaděj. Co mi ale vážně vadilo, bylo opakování příběhu v epizodách, prakticky beze změny. Dítě hledá cestu domů a putuje z rodiny do rodiny, ze smrti do života, jako kolotoč. Avšak z pohledu české kinematografie jde zároveň o jeden z průkopních, prvních filmů, který se nebojí tuzemské konzervativnosti a chová se jako "plnohodnotný" film, takže motivuje mladé české filmaře ke tvorbě. Střet názorů je na místě, i přesto děkuji, Pane Marhoul. (13.09.2019)

upocený odpad se snahou, jak tříska za nehtem,zaujmout a jak řekli sami tvůrci film byl povšimnut...za každou cenu---- teď ho ještě vyváženě musí zakoupit do vysílání všechny české tv.Už nikdy opakuji nikdy se nedám strhnout hodnocením umělecké veřejnosti, zvlášť když film neměl početnou návštěvnost v kině. (17.09.2019)

Je mi jedno, jaký to má být údajně majstrštyk, je mi jedno kolik stál a jak moc dojmul kde koho. Mě nudil, strašně. Celé to bylo takové divné, divná atmosféra, divné zvuky, divné xichty. Hereckým výkonům a celému pojetí jsem prostě nedokázal uvěřit, působilo to na mě příliš vyumělkovaným dojmem, na jednu stranu moc tlačili na pilu, do toho kontrast kluka, který se celou dobu tvářil jak po zánětu trojklanného nervu. Viděl jsem mnoho jiných dramat a válečných filmů, kde jsem se snadno ztotožnil s některou postavou a společně s ní prožíval strach i radost, vztek a hořkost. Jenže ptáče bylo opravdu jen nabarvené, nic mi nepřišlo skutečné, nic z toho jsem nedokázal brát vážně. (24.02.2020)

Výborně znázorněné dílo, kde doslova vidíte, jak se děcko snaží přežít druhou světovou válku. Ovšem není to v žádných zákopech. Tady je to ukázáno jako by pod válkou. Lokace jsou tady moc krásně povedený. Je jich tu až nečekaně moc. Netipl bych to tedy na dvacáté století. Kdyby ve filmu nebyly zbraně a vozidla, tak bych si myslel, že se to celé odehrává ve středověku (nevím, jestli je to zápor nebo ne). Naprosto jasné je, že se na to všichni chtějí podívat kvůli brutalitám. Ony tu skutečně jsou. Ukážou se tady úchylné, nechutné a vynalézavé scény, které jsem jinde neviděl (což já takové věci vyhledávám). Některé jsou opravdu parádní. Nejradši bych nějaké vyjmenoval, ale byl by to spoiler. Ovšem má to samozřejmě největší chybu, jako ostatní podobné filmy. Všechno se to odehrává mimo záběr. Žádná drsná scéna není vidět přímo. To je ta největší škoda, nejhlavnější důvod, proč tomu nedát v hodnocení plný počet. Naštěstí jsou ty nepříjemný příjemnosti natočeny velmi dobře. Ono vás to přímo nabádá k tomu, abyste si to sami v hlavě představili, jak to může vypadat a chápu, že je to i schválně tak udělané. Jenomže na to já kašlu, tohle mi fakt vadí. Chci to vidět naprosto jasně. Už jenom z těch ukázek jsem se na ně moc těšil. Docela mě zklamalo, že ve skutečnosti ty ikonické záběry z traileru byly strašně krátké. Přitom má snímek skoro tři hodiny, to si potom tu délku mohli odpustit. První polovina mě bavila nejvíc. Musím nenápadně zmínit (vážně nerad) to, že maličký mínus bych dal i hlavnímu herci. Podle mě stál za nic. Ten jeho strach jsem mu absolutně nebaštil, ale jelikož je to dítě, tak nechci být samozřejmě přísný. Celý tenhle sloh vypadá, jak kdybych chtěl snímek shodit, jenomže to tak není. Celé je to vážně výborně natočené. Stojí to za to. 8/10 (24.03.2020)

Film, který rozhodně není romantický a ani sentimentální. Nemá dát odpovědi na otázky, ale má nám dát ty otázky... (08.09.2020)

Audiovizalne to prekracuje temer veskerou domaci produkci a me osobne i hodne bavila forma vypraveni, kdy se cely dej podava subjektivne ocima ditete. Misty jsem se tedy citil, jak kdybych sledoval nejake torture porn, ale nakonec to tak horke nebylo. Ale ostrejsi strihacske nuzky by tomu mozna prospely. (17.11.2020)

70% (01.02.2021)

Zapamatuj si to. Oko za oko, zub za zub. Nutné obdivovat, těžší ocenit, náročné užít si. Natočit film k pohodovému večeru s praženou kukuřicí ale nebyl Marhoulův záměr. A je to dobře. Ptáče je nejambicióznější český film. Plných 169 minut snímku představují po technické stránce dokonalou filmařinu, počínaje suverénní černobílou kamerou, plastickým zvukem, castingem vedlejších rolí, který v tuzemské kinematografii nemá a jistě dlouho nebude mít obdoby (Kier, Keitel, Skarsgård, Sands, Pepper jako věčný sniper a Pavel Kříž v nepoetické roli měšťana masakrujícího zraněného Žida), četnými odvážnými rozhodnutími - ne-hudbou, diváckou nepřívětivostí, tempem skoro čtenářským a explicitním zobrazením východoevropského vidláckého pekla, které nakopnuté Poláky dráždilo již v časech uvedení knihy, aby se k jeho restauraci po řadě let vrátili na celostátní úrovni. Některé scény i v Marhoulově precizní, důsledně neexhibující minimalistické režii vyloženě explodují - v dobrém a někdy i doslova. Na druhou stranu se přes obrovské úsilí potvrdilo, že Kosińskiho román lze ilustrovat, ale ne natočit. Působivost knihy z velké části spočívá v osobnosti dětského vypravěče, který interpretuje události primárním, ale ne hloupým způsobem - a samozřejmě jinak, než jak to činí "dobře" vychovaný a "dospělý" čtenář. Divákovi Marhoulova filmu jsou prezentovány události, v nichž vypravěč figuruje, ale nikoliv z jeho perspektivy. Tento rozměr by nemusel scházet zcela v případě, kdyby měl Marhoul šťastnější ruku při volbě představitele hlavní role. O podobné smůle by se dalo vyprávět mnohé i v případě divácky závislejších projektů, vzpomeňme sérii o Harry Potterovi, jehož producenti se museli dlouhá léta modlit, aby si nikdo nevšiml, jaké dřevo je Daniel Radclife. Ani Petr Kotlár není Haley Joel Osment (nebo Dev Patel, trváte-li na korektnosti); jeho rozsah se tomu Radcilffovu limitně blíží (i když tak zoufalé to není). To, jak na mysl Kotlárova hrdiny doléhají hrůzy, se na herecké úrovni nedozvídáme. Nedokážu odhadnout, do jaké míry šlo o tvůrčí záměr, něco jako pokus navodit vyhoření dětské mysli, ale v takovém případě nutno podotknout, že nejde o hrdinu Kosińskiho předlohy, který události aktivně interpretuje a prožívá. Což je velká škoda. (Nemluvě o nechtěně žertovné skutečnosti, že je Kotlárův "Joska" na časové trajektorii narůstající bídy ke konci války čím dál tučnější.) Chovej se jako komunista. (28.02.2021)

Tříhodinovej černobílej cinemascope ještě nerovná se art. ___ Takhle plochej a prázdnej film jsem dlouho neviděl. Ptáče postrádá jakoukoliv vnitřní dynamiku, nefunguje tam skoro nic. Vrstvení jednoho násilnýho výjevu za druhým nestačí. Marhoul si ukousnul moc velký sousto a mrzí mě, že lidi promítají do svých hodnocení jakýsi respekt k tomu, že se to podařilo zrealizovat. Opravdu to stačí? Pokud se tu bude aplaudovat projektům, kde už sama ambicióznost má garantovat kvalitu, česká kinematografie se nikam nepohne. Jaromír Blažejovský ve Filmu a době píše, že film svoji podobu nakonec obhájil (aniž by to jakkoliv dále rozvedl) - to je strašně zbabělé a servilní tvrzení, právě, že ji neobhájil ani v nejmenším! Promarněná příležitost a vyloženě škoda filmovýho materiálu. Nepamatuju, že bych kdy vycházel z kina víc rozladěnej. O to víc, že jsem tomu hrozně fandil a moc jsem si přál, abychom taky jednou exportovali do světa něco víc než taškařice s Trojanem a Vetchým. Za mě průser kolosálních rozměrů. (05.06.2021)

Film asi vzbuzuje hodně podobné pocity. Neochotu ke kritice, vzhledem k tomu, kolik času a energie do toho Marhoul vložil, o penězích nemluvě, ale na druhé straně nemožnost přivírat oči. Filmové scény působí uměle, nakašírovaně, divák jim nevěří a to, co je na knížce hezké, tady zcela upadá pod stůl, myslím popis chování venkovanů. Nejhorší je mluvené slovo, tedy těch pár dialogů, které ve filmu zazní. Kdyby postavy nechal němé nebo jim dal nějakou neznámou řeč, byl by výsledek jistě lepší. Na jednu stranu rozvleklost a na druhou zkratkovitost jednání postav. Vizuálně je to film pozoruhodný, ale je to pořád jen sekvence krásných černobílých obrazů, jakoby vystřižená ze starých pláten. A to nejen malířských, ale i filmových. Ptáče ve mně nezanechalo emoce, a to ani negativní. Jen lítost, že film nesplnil očekávání. (12.09.2019)

Je mu vyčítána repetitivnost. Povrchnost. Přílišná násilnost. Manýrismus. Opakuje se tu jen zdánlivě. Podobné tragédie, postavy a setkání se ukládají v hlavním protagonistovi jako účinky jaderného záření. Nejdřív nejsou vidět, nic se na první pohled nemění, ale nakonec se - naprosto neodvratitelně - projeví. Povrch tady znamená tvář Petra Kotlára. Často nehybná, neprůzračná. Nikdo nám neřekne, co cítí. Emoce z nás nevykutá hudba, ani exaltované herecké výkony. Za nevýrazem, za povrchem, se toho přesto děje mnoho. Absence hudby a dialogů tu pak není manýrou, ale naprostou nutností, jak pomalu, neokázale, a přitom efektivně přitahovat pozornost k prostému, skutečně se v mnohém opakujícímu ději, odpoutat ji od chlapcova nitra, aby nakonec jeho odhalení bylo o to bolestivější. Bezvýchodnost je to strašná, ale nepramení z explicitního zobrazování násilí. To je tu nakonec zobrazeno oproti předloze cudně a v náznacích. Je to právě způsob vyprávění, které předstíraně negraduje, nechává nás zažívat shodné věci znovu a znovu, a nenaservíruje nám katarzi na zlatém podnose, které dělá z Ptáčete temně hypnotickou kroniku zoufalství, lidského údělu a podle mě jedinečné kinematografické dílo, které tu skutečně nebylo celá desetiletí. (11.10.2019)

Když to srovnám s adaptací literárního díla pana Procházky - Kočár do Vídně, tak z toho vychází Ptáče jako nebohý sirotek. Oba filmy jsou strohé a ve vyprávění chudé na dialogy. Přesto bych bez předchozího přečtení Kosinského knihy asi netušil, co za sled katastrof na plátně pozoruji. Film nemá expozici, zápletky jsou po nějaké době už i ve své krutosti únavné a nějaké poselství či přesah už vůbec. V knize je mimochodem dost důležitá čast, odehrávající se v sirotčinci. Chlapce tam šikanují a on najde zastání u staršího chovance. Spolu chodí ven a na tržišti Joska omylem schodí hrnčířský stánek. majitel ho surově zbije a připraví i o zuby. Oba spřádají pomstu a staršího napadne, že vykolejí vlak, kterým trhovci jezdí. Starou rezavou výhybku, která vede na slepou kolej, rozpohybují, a vlak navedou do rokle. Stane se velké neštěstí a zahyne mnoho lidí. Dojde k ohromnému rozčarování, když za týden vidí na tržišti hrnčíře, jak si vybaluje zboží. Tento téměř klíčový moment o vině a trestu, o zlu které málokdy dojde potrestání, Marhoul nahradí nesmyslným a nevěrohodným vykonáním vraždy zastřelením. Přemýšlel jsem, kam asi tak Joska pistoli ukryl, když ho přivedli do sirotčince. Režisér se všem obtížným situacím vyhnul zkratkou a zatmívačkou. Ale film není jen dlouhá řada krásných fotografií. (27.02.2020)

Uležalo sa mi to v hlave a tri hviezdičky sú málo. Priznám sa, že som sem-tam kontroloval čas, rovnako som neuveril záverečnému odpusteniu, ale dojem z filmu vo mne pretrváva aj po dvoch týždňoch, a preto ho nemôžem hodnotiť ako priemerný. Viaceré kapitoly, ktoré malého chlapca konfrontujú s tými najspodnejšími ľudskými pudmi, mám stále pred očami. Zároveň si pamätám, že každý nasnímaný záber si pýtal pozvánku do galérie. Pred pustením sa do filmu som čakal srdcervúci kalkul a dostal naturalizmus s umeleckým presahom v plnej poľnej. Chýba tomu snáď len celistvejšie zovretie a nekompromisná bodka. (07.11.2021)

Nabarvené ptáče. není to film, je to směsice pocitů ze snímků, které tě dokonale pohltí a ovlivní smýšlení o dnešním světě.. to je tak psychologicky nechutný ale tak dokonale v souladu s tím, co se jmenuje tehdejší život-naprosto v surové, nechutné, běžné podobě.. Nešel jsem do kina, opravdu jsem si nekoupil popcorn a opravdu jsem nečekal, že se budu bavit-šel jsem do minulosti. Šel jsem do doby-která nebyla hezká, byla přímo nechutná. Málokomu se to podařilo takhle dokonale vystihnout jako Panu Marhoulovi. (12.09.2019)

… vypravěčskou strukturou naprosto jednotvárný, postrádající dramatický oblouk, uměleckou symboliku … Trochu mě tyhle kritiky připomínají známý sklepácký skeč literárních kritiků meditujících nad biblí: „Přátelé, je to dlouhý …“ Pro mě je to, že tenhle FILM v našich končinách a poměrech vzniknul, naprostý zázrak a zjevení - unikum. Srovnání s ním u nás snesou podle mého názoru maximálně tak top kusy Vláčila nebo Křižanův porevoluční Sekal. Václav Marhoul zvládnul Nabarvené ptáče natočit s precizností, s citem a se silným závěrem. Násilí (vůbec není proč, prchat ze sálu) není rozhodně podáváno šokujícím naturalistickým způsobem a přesto je prožitek mimořádně intenzivní. Lví podíl na kvalitě filmu má kamera Vladimíra Smutného. Vím, že je výtečný kameraman, ale tohle je majstrštyk a vizuální pecka, plně využívající potenciál černobílého provedení (film, na který se rozhodně vyplatí zajít do kina). Úspěchu na festivale v Benátkách se vůbec nedivím a moc přeji filmu a tvůrcům další úspěchy ve světě. Přeji je tedy i doma, ale když vidím ta hodnocení :-) … Inu, kdo je doma prorokem, že? Děkuji za mimořádný zážitek. (14.09.2019)

Ne, Nabarvené ptáče není možné srovnávat ani s jedním filmem/jménem, se kterým často srovnáváno je. Z mého pohledu je to tak pro Václava Marhoula lepší, natočil čistě svůj film, film minimálně evropských rozměrů, ale přesto... Na styl vyprávění jsem si dlouho zvykal, rozdělení do kapitol v tomto případě nepotěšilo. Herci nemají potřebný prostor, snad proto svými výkony neoslní, jejich postavy přicházejí a často až příliš brzy zase mizí. Kamera je bezpochyby naprosto úchvatná, přesto jsem měl pocit, že některé kompozice jsou tu poněkud navíc. Samozřejmě, byl to pouze můj pocit, který postupem času odezněl, ono totiž i na ty "kompozice navíc", je skutečně radost pohledět. Kamera Vladimíra Smutného je výborná a spolu se zvukem tvoří snad nejzásadnější složku filmu. Se zvuky, hudba tu opravdu nechybí, atmosféru tvoří právě příroda, případně v podstatně menším množství válečný rachot a zase zásadní dobovost... kostýmy, rekvizity, lokace natáčení, vše dotaženo k dokonalosti. Jenže drama jakoby nebylo, snad má zásadní podíl ono rozdělení do kapitol, nebo hlavní hrdina. Kráčel stále se stejným pohledem, pohledem diváka, což bylo možná vhodné, ale "po změně" se na pohledu nezměnilo prakticky nic. Nebyla důvěryhodná ani přesto, že viděl co viděl a zažil co zažil. Věčně omílané násilí a hrůzy film prakticky neobsahuje, samozřejmě, ty scény tu jsou, ale pohled kamery se u nich odvrátí. To sice zase občas na hrůze neubere, pouhý zvuk dělá často své, jenže tento pocit jsem u ptáčete neměl, tedy snad jen ty úchylky. Naopak dialogů je přesně tolik, kolik takový film potřebuje. Většina kompozic je stejně jako hudbu skutečně nepotřebuje, jsou silné samy o sobě. Jenomže "ten pocit" po filmu a především dlouhé, několika denní myšlení na něj, jsem u ptáčete očekával, žel nepřišlo ani jedno. 70% (16.09.2019)

Neodvážné i neobohacující. Aneb jak adaptovat knihu o hrůzách války, ale výhýbat se explicitnímu vyobrazení těch hrůz. Marhoul na DVTV říkal, že je to film o lásce (snad v tom smyslu jak to vypadá, když láska mezi lidmi není), to mi ale stále přijde zavádějící. Výsledek ale příliš sugestivní nebyl. Je to dlouhé, mnohdy přihlouplé, repetetivní a nudné. U jedné scény jsme se ale v kině velmi nasmáli. V príběhu filmu ten malý cikán doputuje k nymfě, která se uprostřed stepi stará o dědka jen proto, aby měla dick na který skočit. Zarostlý dědek už ale mele z posledního. Vypadá jak Tolstoj, když mu na dřevěné lžíci dává k rtům polívku. Připomínal nám svým vzezřením Tolstého a tomu jsme se nemohli přestat smát. Nepředpokládám však, že by to vtipné připadalo i ostatním. Zde mi byl film dobrým jaksi omylem. Zbytek filmu ale za nic nestál. Četl jsem i předlohu, která ve své době hodnotu a smysl měla, ale mě už v roce 2020 nijak neudivovala, protože jsem už iluze neměl. Nejlepší mi z ní přišel doslov. Je to pár stran, doporučuji. (16.09.2019)