O ztracené lásce

Deprese, nic moc pro děti. Kromě předposledního dílu bych ji rozhodně nezatracoval. Andersen je taky brutus a přitom nádherný. Jsou tam dost silné momenty jako např. smrt statkářky nebo díl s Floxínou, psycho Janek atp. Navíc je ta série takovou nadčasovou parafrází - pár hodných a chytrých lidí, ale spousta závistivců, lhářů a podvodníků. Hodně prospěchářství, nespravedlnost, "honba za pokladem" nebo taky apatie a lidi, o kterých ani nevíte, co si máte myslet (třeba ženská s bodláky v posledním díle nebo komedianti atd.). Někdy je to takový děs, že člověku nejlíp poradí cigoška zalitá ve skle. :) Atypická je i happy endem možná trochu mimo očekávání. Bez povšimnutí by neměla zůstat také hudba Milana Kymličky. Ale samozřejmě tam byly i slabší momenty (např. Brožová v plátové zbroji, rozumberské muzikantské krysy nebo divně obscénní pasáž se songem na kolotoči v 8. díle). Přes to všechno dávám vysoké hodnocení, protože je to zkrátka originál a mimořádnost. (19.04.2009)

Předně oceňuju tradičnost a étos toho příběhu. Život, jaký kdysi na vsi býval, syrový a tvrdý, jen občas střípky tepla a světla. Spousta mravních poučení a rčení, tradic i nějaký ten základní katechismus. Víra, Láska, Pravda a Naděje. Hledání. Hledání sama sebe, svého místa na světě a své cesty po něm. Výborní herci, hudba, celej vizuál. Možná to byl záměr, aby ten pohádkovej svět byl (kromě postavy Lásky) v naprostém kontrastu, tedy spíše pitoreskní (pavoučice a Rafajda), než fantastický a spíše trapně pokleslý (celej ten lunapark ), než nebezpečný a strašidelný. To mámení a svádění bych viděla prostě raději pojaté jinou formou, ale je to na tvůrcích, jasně. Za mě to bylo špatný a jak čtu okolní komentáře, tak zdaleka nejsem sama. Jako celek je to ovšem dílo, jakému se ve zdejších luzích a hájích těžko něco vyrovná - tady už se točí jenom pitomé nebo napitomělé parodie na pohádky. Takže Evičko Hudekovis, příjmeně jsi mě překvapila, klidně v tom pokračuj dál! Dala bych i pět, ale za ten osmej díl fakt nemůžu, no:( (11.05.2020)

Od premiérového vysílání už uplynula dost dlouhá doba, byla jsem tehdy ještě malá holčička, určitě jsem ale z téhle zvláštní pohádky byla nadšená. Dnes už to vidím trochu jinak, vyzdvihla bych však herecké výkony v podstatě všech zúčastněných, krásnou hudbu (při které až mrazilo) a originální scénář. Snad bych hodnotila i výše, ale naprosto mě odradil předposlední díl s lunaparkem. Čičulíny i smrtka, to byl vrchol trapnosti a nevím, čeho ještě. A Tereza Duchková jako princezna? To už bylo vážně moc ;). (06.09.2011)

Celý seriál jsme s kamarády ve Švýcarsku zkoukli hned několikrát, a to z toho důvodu. Je to naprostý, totální psycho (skleněná koule, Janek, myší orchestr, zámek). Prvních pět dílů seriálu je na českou pohádkovou scénu vcelku unikát, v pátém díle nastává přelom a poslední čtyři díly jsou naprosté psycho ve stylu lacině natočeného snímku na přelomu tisíciletí (vypovídá o tom režisérova technika a styl točení). Teď se dostanu k Čičulínám: tyhle děvky by měly v seriálu zrušit a natočit s nimi vlastní snímek ve stylu laciných pornofilmů osmdesátých let minulého století. Herecké obsazení seriálu vcelku sedlo, překvapila Lucie Bílá v roli Pavoučnice Sklepnice, stejně jako kat, který se výrazem ve tváři ztotožňoval s D. Landou. Nečekaný konec (mile) překvapil, s psychotropní látkou v krvi 5/5. (21.08.2011)

Já jsem Láska. Tolik jsem toho o tobě slyšela… Kam máš namířeno? Hledám lidské srdce, které po mně touží. Takových jsou přece tisíce! Kdepak, spousta lidí se mě bojí, někteří mnou pohrdají. Moc ráda jsem si tuhle mystickou pohádku po letech připomněla. Viděla jsem ji vícekrát a pokaždé mě oslovila stejně. Pohádková je v příběhu základní tenze mezi dobrem a zlem, jednotlivé postavy zosobňují různé morální přístupy, tak jak je dobro i zlo přítomné v různých stupních a podobách v jednom každém z nás, a spolu s nimi pak vytváříme souhrn tohoto světa. Ač se pohádka do jisté míry nemůže vymanit z mezí, které jí poskytuje zázemí několikadílné televizní série, a to zde cítíme někdy více a někdy méně, celkově je to velmi silné, působivé dílo pro každého přemýšlivého člověka. Symboly nás navrací do zlatých časů mytologie, v nichž jsme byli bez zbytku ve spojení s tím, z čeho vyvěráme. Některé obrazy jsou tíživé a složité, některé situace dojemné, jiné roztomilé, použité výrazové prostředky i dialogy občas poskytnou i námět pro zasmání. Něco se tu dozvíme o lidských předsudcích a mezilidské nesnášenlivosti, ale taky o pokoře a čeho je možné s ní dosáhnout, nebo o rozdílu mezi pokorou a sobeckou rozmarností, či o síle církve, nositele morálky v bývalé vesnici, která nemá pokračovatele. Morálními ponaučeními pohádka nešetří, jsou ale, na pozadí příjemného venkovského (byť přece jen místy poněkud televizně umělého) prostředí, podány citlivě a přirozeně. Jsou tu poctivě seřazeny všechny možné jungiánské pohádkové archetypy: holka jako kluk, dítě bez lásky, a tak dále. Filmově jde o kompaktní celek, v němž součinně funguje scénář, hudba i herci. Výsledná atmosféra je tak většinou trefná a intenzivní. Moc se mi tu líbila Zlata Adamovská a Sabina Laurinová, ale o dobré herce, kteří si své role očividně užívali, tu nouze rozhodně není. Na místě je pochvala Míšy Doubravové, se kterou jsem jinde neměla tu čest, ale v roli malé Honzy byla velmi přesvědčivá. Jakoby ve vedlejším plánu je tu podmanivě zobrazené sepětí člověka s celým rokem – zima je skutečným nebezpečím a každé jaro je návratem naděje. S tou se na konci loučí i Ztracená láska. (14.07.2015)