Režie:
Julian SchnabelScénář:
Ronald HarwoodKamera:
Janusz KamińskiHudba:
Paul CantelonHrají:
Mathieu Amalric, Emmanuelle Seigner, Marie-Josée Croze, Anne Consigny, Patrick Chesnais, Niels Arestrup, Jean-Pierre Cassel, Marina Hands, Max von Sydow (více)Obsahy(2)
Film známého režiséra Juliana Schnabela (Než se setmí, Basquiat) se skvělým hereckým výkonem Mathieua Amalrica (Mnichov) a brilantní kamerou Janusze Kaminskeho, který je dvorním kameramanem Stevena Spielberga, byl uveden za velkého zájmu diváků i odborné kritiky. Film byl natočen podle skutečného příběhu na základě knižní předlohy Jean-Dominiqua Baubyho, který pracoval jako šéfeditor ve francouzském časopise Elle. Charismatický a úspěšný Jean-Dominique si užíval života až do tragického momentu, kdy po náhlé mozkové příhodě ochrne na celé tělo. "Znovuzrodí se jako oko", je totiž schopen komunikovat pouze mrkáním jednoho oka. Jeho vůle dál žít a pracovat je obdivuhodná, ve filmu je vykreslena jemně a s nadsázkou své vlastní tregédie. Hrdinovi skutečného příběhu se totiž podařilo doslova "namrkat" knihu. Bohužel v českém vydání zatím nevyšla. Mathieu Amalric, který ztvárnil Jean-Dominique Baubyho, převzal roli po původně obsazeném Johny Deppovi, který pro svoji vytíženost z filmu odstoupil, a vdechl do postavy silný náboj, který navíc podtrhuje subjektivní kamera. Právem si Julian Schnabel odvezl z Cannes cenu za nejlepší režii a je jasné, že o tomto filmu ještě uslyšíme. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (339)
U takového příběhu potřebuji více času, proto zde u mě vítězí kniha ale film je také na výborné úrovni. ()
Filmy s tématikou překonávání trudného osudu v naprosté většině nic nového nepřináší a rychle se okoukají. A proto jsem si ani od toho filmu nic nesliboval. Mýlil jsem se. Připouštím, že zejména díky kameře (ne, nejsem filmový intelektuál). Co do scénáře to bylo na jedno brdo s filmy této kategorie. První polovina filmu na pět hvězdiček, druhá polovina za tou první zaostává když ne o parník, tak minimálně o dvě pramice, což je na takové průměrné tři hvězdy. Ve výsledku 4 hvězdy. ()
Originálny film, smutný príbeh ()
Když se tragédie setká s poezií, aneb občas stačí jen několik vět a aby se člověk dojal, netřeba slz ani explicitní zobrazování smutku, to divadlo se odehrává uvnitř (ať už uvnitř diváka nebo uvnitř ústřední postavy tohoto snímku). A skvělý soundtrack jako třešinka na dortu ()
http://tosk.bloguje.cz/659582-skafandr-a-motyl.php A málem bych zapomněl, Max von Sydow! ()
Za každého diváka v kině dávám jednu hvězdičku, pro méně chápavé - bylo nás čtyři ()
Silný příběh o jednom těžkém osudu,mladý člověk v nejlepších letech upoutaný na lůžko a zcela bezmocný píše knihu,komunikuje pouze jedním víčkem,a přes všechny problémy to zvládne... Noblesní hudba! ()
Nádherný a perfektně černěhumorný příběh. ()
Aj ked film bol pre mna priemer...jeho skutočný život sa bodovaním ohodnotiť nedá ... ()
Skvelý Mathieu Amalric vo zvláštnej roli, kde až na niekoľko retrospektívnych pohľadov, hrá skoro výlučne iba svojim ľavým okom. Toľká kŕčovitá húževnatosť, toľká tvrdohlavosť a nepoddajnosť! A zároveň bezradnosť... To stretnutie s rodinou, s deťmi na deň otcov - to boli scény, ktoré ma vážne zložili. A veľmi dôležité - z môjho pohľadu úžasná kamera. Mal som dojem, že v pozadí toho oka sedím ja, že nemôžem von z toho nehybného tela, že to nemôžem ani vykričať, lebo nik nepočuje. Chjoo, smutný príbeh. A krásny film. ()
His friends stated that in real life, his girlfriend visited at the hospital almost daily. In contrast, de la Rochefoucauld is only mentioned once in his book, when she brings his two children (Théo and Céleste) to the hospital to celebrate Father's Day and they experience a wonderful day on the beach. Bauby's friends claim his girlfriend was the one who came day after day and carried out his wishes and that Bauby died in her arms. ()
Excelentní! Tak tohle mě dostalo. Tento snímek cloumal a dělal si se mnou, co chtěl a vůbec se za to nestydím. Už v začátku filmu jsem měl chuť to vypnout. To, když kamera byla brána s pohledu hlavní postavy. Říkal jsem si, že jestli to bude takhle rozostřený (Dominique se probíral) ještě chvíli, tak mi polibte prdel francouzi, s nějakým skvělým a úžasným nápadem, točit film nějak nevšedně a zajímavě. Jen, aby to vypadalo jako dílo, které obdivuje pouze inteligentní člověk. Naštěstí Jean-Dominique procitl a obraz jeho pohledem, získal správné hodnoty. Film je jakýsi mix dokumentu i když neuvěřitelným, přesto prostým, dojemným, ale hlavně LIDSKÝM příběhem, od kterého jsem nemohl odtrhnout zrak a neviditelná chapadla emocí. Převládá bezmoc, ale místy se objeví i známky nevtíravého humoru, který mě ve filmu docela překvapil. Tím pádem není film tak ponurý a pousmáním trošku odlehčí. Odkaz na různá poselství a zamyšlení se nad skutečnostmi jsou zde pochopitelné. Snadno uvěřím, že takhle to opravdu bylo. Povaha filmu se nese v duchu přirozeném, bez nějakých zbytečných zkrášovadel. Postavy přemýšlí a chovají se, jako v reálném životě. Film ve mě zanechal nesmazatelné stopy. ()
Nádherný film, pri ktorom som, po veľmi dlhej dobe, plakala. Avšak nie od smútku, ale pre niečo ťažko popísateľné, čo vo mne motýľ v skafandri zanechal. A pritom nebolo cieľom a účelom tvorcov rozplakať všetkých naokolo a servírovať emócie veľkou lyžicou, len aby sme spotrebovali balík vreckoviek. Na to stačil im silný príbeh, trošku irónie a kvapka humoru. Et le papillon est libre. ()
Film nebol zlý, ale čakal som od neho trochu viac. Je to ale iba môj subjektívny názor :D ()
Dokonale natočený, ale to málo z děje co jsem věděla předem, mě připravilo o jakýkoliv překvapení... ()
Krutý osud a neúnavný boj s ním, v kombinaci s autentičností příběhu jsou nejsilnější momenty filmu. Ocenit se dá do určité míry i fakt, že divákovi je vnuceno skvělou kamerou podobné omezené vnímání světa jaké má hlavní hrdina. Ten je po mozkové mrtvici postižen locked-in syndromem, což znamená, že jeho myšlenkové a smyslové vnímání je zachováno, ale od očí dolů je celé tělo nehybně ochrnuto. Na druhou stranu, nitro hlavní postavy není odhaleno zdaleka tak důkladně jak by si tenhle námět zasloužil a na to, že je divák skoro dvě hodiny hostem v mozku postiženého, na konci zjišťuje, že ho vůbec nezná. Respekt před tím, že se Jean-Dominique Bauby ve svém stavu stal autorem knihy! Film je ale trpké zklamání. ()
kamera kamera kamera ()
Neuvěřitelně silný film, který nejde popsat, takže se o to ani nebudu pokoušet.... ()
Existují lidé, kteří film nepochopí. Lidé, kteří pochopí. Lidé, kteří pláčou. Lidé, kteří sedí s otevřenou pusou. Lidé, kteří vypnou po prvních 3 minutách záběru oka. Lidé, kteří neusnou...A pak existuje film, který Vám svým kamrovým zpracováním rozbuší srdce, námět, scenář, režie a herecké výkony Vás donutí sedět a jen čučet. Já plakal několikrát během filmu a jsem za to rád, protože si můj brek film zasloužil. Nebrečel jsem ale proto, že mi někdo naservíroval plačtivé téma o osudu. Brečel jsem z kontrastu beznaděje a lásky ke kráse, z kontrastu smutku a radosti, života a smrti. Považuji tento film za jeden z nejsilnějších, které jsem kdy viděl a také jako jeden z nejlepších a nejdokonalejších ztvárnění lidského citu. ()
Dojemný snímek zinscenovaný podle skutečnosti vypráví o tom, jak tvrdý život dokáže být. Kolik se toho pro vás může změnit s jedním okamžikem a jak můžete v jednom momentu ztratit vše. Příběh Jeana-Dominiqueho je důkazem toho, že člověk si nejvíce uvědomí hodnotu věcí až ve chvíli, kdy je ztratí. Velkou pochvalu si zaslouží především kamera a střih, kterým se dokonale povedlo ztvárnit pocit, jež je pro dílo prioritní. Jak se musí cítit člověk, pro kterého se vlastní tělo stane vězením a jedinou volnost vnímá ve svobodě svých myšlenek... ()
Reklama