Quantum of Solace

Tak se mi zdá, že se agent 007 bez kapky toho protřepaného Martini nedokáže uvolnit.. Již delší dobu marně vyhlížím tvůrčí posloužení Bondovi a nikoliv Bondovo sloužení tvůrci a ač jsem nikdy nevěřil, že to řeknu, tak to teď říkám: „Rogere Moore, vrať se mi!“ I místní všeznalí neurochirurgové musí ocenit jeho starý dobrý koncept plný nadsázky, kdy recepce percepci ještě čistila boty a kartáčovala oblek (honička, zabíjení, soulož - honička, zabíjení, soulož - spousta zabíjení, obrovský výbuch a soulož - tou to musí vždycky končit). V Quantum of Solace ovšem Bond v sobě nemá ani tolik slušnosti, aby se představil a nabízí tak jen minimální, hyperaktivním Edwardem ve střižně zkalené, množství útěchy.. Edit po 12 letech: Po asi šesti dobrovolných reprízách za tu dobu to potřebné množství útěchy nakonec nacházím. Jak ve Forsterově stopě, tak v samotném Bondovi, který zatím nemá čas hynout na svou toxickou maskulinitu. Normálně to s odstupem času nedělám, ale zvyšuji ze tří plechovek motorového oleje na čtyři.. (05.08.2009)

Et tu, Marcu? Quantum of Solace je apendix, slepé střevo, které nemá v bondovském těle prakticky žádný význam. Dovršení oné Vespeřiny linie mohlo být v následující bondovce vyřešeno za deset minut a místo parazitismu na Casinu Royale mohl být agent Jejího Veličenstva vyslán na další misi. Ono hnutí mysli by stejně dobře vyjadřoval dialog mezi M a Bondem, popřípadě mimické schopnosti Daniela Craiga. Nebudu ale kritizovat QoS za to, čím není a čím být mohlo, ale za to, čím (bohužel) je. Laciná a /dle rozpočtu předražená/ kopírka bourneovské roztěkanosti se mi začala zajídat po patnácti minutách, řídký příběh s mnoha slepými odbočkami chvíli poté. Neházela bych vinu na Forstera, protože v interiérových scénách a dialozích mu to klape- postavy, zejména M a Bond si bezchybně nahrávají a jejich herecké výkony chrání QoS před trapasem. Zamrzí pouze rozplizlý záporák i uměle dosazené figury obou rádoby bond-girls, které navíc paradoxně nesplnily svou zásadní úlohu : dodat bondovce elegantní sexuální scénu. Pochopitelně jde čistě o můj divácký přístup. Nepochybuji, že někoho baví mrkat mezi makrodetaily, nervózním chaotickým střihem a tipovat, která končetina patří komu a který akrobatický prvek jsme v tom mžiku právě viděli, ale tohle patří k figurám tzv. real-agentům typu Bournea. Subjektivizace Bondovi nepochybně uškodila. Jde o postavu, jejíž virtualitu a surreálnost si uvědomuje v mnoha náznacích sama postava, sochu na piedestalu, kterou by se chtěl divák stát, ale s níž se neidentifikuje. Forster se poněkud lehkovážně zbavil všech bondovských hračiček a serepetiček, jimiž je tradičně ověšen a které mu přidávají na onom supermanském obalu, ale nepřidal nic nového, psychologická paleta se od CR rozhodně nerozšířila a o eye-candy záběrech typu honička na Madagaskaru nebo suchých hláškách typu You noticed si můžeme nechat jen zdát. Za jediný Forsterův přínos považuji místy nekorektní politické aktualizace, které dávají Bondovi a především M úlohu jakési vtipného glosátora světového pořádku. Za největší provinění ovšem považuji to, že film s takovou hustotou honiček se prakticky nepohne z místa a navzdory omezené stopáži nudí místy zcela neomezeně. James Bond už přežil nebezpečnější zabijáky, zrádnější situace a horší filmy. Jeho nesmrtelnost, Craigova bravurnost a campbellovský um mi dávají to minimální množství útěchy. 60% P.S. Napodruhé lehounké zlepšení: líbí se mi prolínačky, Tosca, zvířátka na každém rohu a důraz na irelevantní detaily. A Craig je Bůh. I v průměrném nebi. (07.11.2008)

Ako tak citam okolite komentare, mozem sa povazovat za stastneho cloveka, kedze som od filmu dostal takmer vsetko, co som ocakaval (kvantifikovanie ci to bolo malo/vela nechavam na inych). Drobne skrabance sa najdu - titulna piesen velmi nevyrazna, postava Strawberry Fields vzhladom na dlhe roky pestovany image a trademark Bonda (nielen Goldfinger a On Her Majesty's Secret Service) v pochopeni akceptovatelna, aj ked pre ine ucely (zatial) zbytocna. Dalej vsak prevladaju iba pozitiva. Vyvoj Bondovej postavy, (t.j. jeho chlad a hlad po dolapeni zloduchov - vdaka comu vysiel napol v ustreti Bourneovmu "muzovi z ocele") mi prisiel vzhladom na udalosti v Casine Royale ako logicky a vdaka vybornej mojej malic...ehm Craigovi :-) aj dokonale presvedcivy. Sceny budujuce urcitu intimitu a nahlad do pozadia maju tu spravnu subtilnost a za prispenia Forsterovho sposobu nasnimania a kompozicie scen az pritazlivo "nezavisly" smrnc osudovosti. V nadvaznosti na samotny nazov filmu a jeho skutocny vyznam ma potom i zaver patricne emocie. Vtipky a narazky na Bondov v minulosti vystavany vesmir funguju, rovnako ako aj popieranie a obchadzanie zazitych trademarkov - dokazom oboch nech je napriklad vyborne pointovane vysvetlenie mena/skratky Bondovej nadriadenej "M" :-) . Akcne sekvencie vykazuju prvky "Bourne copy & paste", ale nevadilo mi to. Maju patricny svih, gradaciu a aj ten strih je v dnesnej dobe sekundovych zaberov zvladnutelny a k neprehladnosti ma daleko. Ukazkovym prikladom je cela sekvencie s operou Tosca. Jej vyvrcholenie s pararelnou montazou opera / Bondova akcia (mimochodom koniec opery takmer totozny s tym, ako Bond skoncuje so zloduchom) je synergiou Fosterovho pristupu k Bondovi - vlastny, osobity nahlad prostrednictvom zanrovych schem s urcitym presahom (resp. inak povedane, ohnutie klasickych zanrovych modelov). Pripomenulo mi to silnu nazorovu polarizaciu u Bong Joon-hovho korejskeho monster filmu Goemul, kde tiez nebolo zamerom zanrovy model naplnat, ale vyuzit ho pre reziserove potreby (i ked v pripade Goemul sa k nepochopeniu pridava i neznalost korejskej mentality i narodnej historie a sucasnej situacie). QoS mozno bez Casina nestoji tak uplne pevne na svojich nohach, ale to som od neho ani necakal. Dolezite pre mna je, ze spolu tvoria funkcny celok. 9/10 (05.11.2008)

Videl som budúcnosť akčného žánru. Marc Forster si jednoducho povedal, že sa s tým nebude srať a urobí z Bourna pomalý film. Revolučný spôsob strihu už v geniálnej úvodnej scéne jasne naznačuje, že treba naštartovať vnímanie a uvedomiť si, že začalo nové tisícročie. Kto chce dlhé zábery a plynulé prechody, nech si užíva oldschoolovú "jungle chase" v štvrtom Indym alebo potkýnavú útrednú naháňačku z Temného rytiera. Quantum prichádza s koncepciou sekania mikrosekundových záberov, ktoré zdanlivo nenadväzujú, pretože sú medzi nimi vynechávané iné mikrosekundové zábery. Chaos? Práve naopak - brilantná práca, ktorá núti divákov mozog, aby si dopĺňal tie chýbajúce kúsočky a skladal si celkový obraz akčnej scény v hlave. Iste, mnohí sa nechytajú. Chápem a je mi týchto divákov ľúto, pretože už tento rýchlik nestihnú (podobne sa nečudujem môjmu otcovi - dôchodcovi, že má bordel z Matrixu). Výsledkom tohto spôsobu strihania a celkového podania akčných scén je neuveriteľná rýchlosť a intenzívny tlak na diváka - naposledy som takto brzdil o sedadlo pred sebou, keď Jason uháňal ulicami Moskvy na žltom moskviči. Kým akcii tlieskam, so scenárom je to horšie. Iste, stále je to ČISTÁ BONDOVKA (samozrejme upgradovaná o Craigovo poňatie postavy v štýle "menej hlášok, viac lámania kostí"), ale občas trochu zadrháva alebo emocionálne nefunguje (smrť jednej postavy má byť dojímavá - nie je - a jedna postava je tam len kvôli efektnému odkazu na staršie diely). Celkovo som si však vôbec nie istý všeobecne panujúcim názorom, že je Quantum "slabšie ako Casino". Čo mu na CR chýba v scenáristickej prepracovanosti, to bohato doháňa výdatným akčným nátlakom a dobre prehĺbeným vzťahom Bonda a M. Teším sa na "trojku". (29.11.2008)

Scénář: Paul Haggis, Neal Purvis, Robert Wade .. Všechno špatně. Směr, který nasadilo Casino Royale je do puntíku držen, seriálovost pokračuje, přesto za ním „Quantum neplechy“ i tak znatelně pokulhává. Nemám problém ani tak s tím, že tento „nový“ Bond je už spíše Jason Bond (a obecně k tomuto stylu moc netíhnu), ale spíše s tou vnucovanou rádoby reálností a po ní s neustále stejným zakrvaveným výrazem hlavního hrdiny. Jedno se ale musí nechat, producentská rodinka to má spočítané velice dobře a ač na filmu nejde čtvrt miliardy dolarů překvapivě vidět, jistě se stejně vrátí. Omladina jednadvacátého století tenhle chaotický módní klip žere a dostatečně platí a kdo si ujel třeba na nedávném Eagle Eye, ujede si i na Quantum of Solace. Dostanou totiž, slabou dějovou kostru krycí, porci akce, keců, akce akce, keců, akce akce akce, keců - jenže přehršel akce není vše a zrovna mě nebere, když ji nic podstatného a zajímavého (tedy ty "kecy") nepojí a nevyvažuje! Snaha o módní Bourne nádech, která prosakovala už do Casina je nyní umocněna rovnou najmutím bandy profíků, kteří zmíněnou trilogii posvětili, jenže vznikl jen luhovaný a druhořadý, nijak ohromující produkt s urputně marnou snahou o bombastičnost maskovanou chaotickým střihem a výrazným zvukem. Přes tuto povrchní mašinérii bych se ještě přenesl, jenže předložený příběh je vyprázdněný/bez vývoje, záporák upozaděn, bond-girl ne(zne)užité, vztahy postav neosobní, poctivého humoru jak šafránu, psychologie u bodu mrazu. Daniel Craig si sice vede stále obstojně, ale Marc Forster byl dle mého omylem, protože akce není jeho parketa a v ostatních směrech mu zase nohy podráží plytký scénář. Nepatřím k vyznavačům dvaceti původních bondovek, to v žádném případě - jen mám pocit, že to, co je pojilo už tyhle novodobé a osamocené (dva) díly nemají. Jsou vším možným - in, aktuální, módní atrakcí - jenom ne stylová filmová bondovka dle dvacetkrát zažitých postupů a ingrediencí. 50%. (09.11.2008)