Blockbuster
Režie:
Zdeněk Podskalský st.Kamera:
Ivan ŠlapetaHudba:
Vítězslav HádlHrají:
Hana Zagorová, Josef Abrhám, Juraj Kukura, Waldemar Matuška, Laďka Kozderková, Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák, Petr Čepek, Jiří Korn, Jiří Schelinger (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Začínající scenárista Jíša napsal scénář, který je sondou do života současné vesnice a měl by podat pravdivý obraz prostého venkovského života. Krátce nato se dozví, že jeho scénář byl přijat a režisér už vybírá herce do hlavních i vedlejších rolí. Jíša vzápětí zjistí, že jeho ryze realistické dílo bylo přepsáno a pojato jako velkolepá revuální show plná písniček a tance. Filmaři se záhy odeberou do vesničky Lipovec, aby tu za vydatné pomoci místních obyvatel začali natáčet. Hrdinou jejich příběhu je elegantní pyrotechnik Ticháček, který nastupuje v místním JZD, aby progresivní metodou hnojení dopomohl k vyšším výnosům. Ubytuje se u manželů Lukešových a při procházce po okolí vesnice se seznámí se sympatickou učitelkou Eliškou, která miluje majitele místního zámečku Pavla Lenského. Seznámí se také s hajným Kalinou, který bedlivě střeží nevinnost svých tří dcer a střelbou zahání na útěk všechny nápadníky, kteří se často velmi rafinovanými způsoby pokouší přiblížit k hájovně. To vše doprovázeno, ke zděšení scenáristy Jíši, zpěvem, tancem a rozjásanou atmosférou velké revue. (TV Nova)
(více)Recenze (441)
Když jsem Trhák viděl v dětství, neměl jsem vůbec šanci pochopit, o co v něm jde, ale přesto mi to už tenkrát přišlo hodně zábavné. Nyní s odstupem let, po novém zhlédnutí v telce, jsem se do Trháku (a jeho písní) téměř zamiloval a nově mi zde ten film přijde docela nedoceněný (byť Podskalského filmy jsem nikdy moc nemusel a z dnešního pohledu by se asi řeklo, že to je dějově strašný bizar, který se netrefí do chuti každému). Obsazení je v podstatě bezchybné, stejně jako ty písně, místy mi to přišlo skutečně hodně vtipné, a celkově je to mnohem chytřejší film, než by se mohlo na první (povrchní) pohled zdát. Navíc už je to dnes jedna velká nostalgie, neboť většina umělců, kteří se zde objevili, už jsou dávno po smrti nebo jsou z nich starci nad hrobem, takže není divu, že lidi na YouTube pod každou písničkou z filmu svorně vzdychají, jaká je to krása a současně smutek, že takové filmy už se dnes netočí, což je samozřejmě pravda. ()
Pořád skvělé i po mnohém zhlédnutí. Takže 5* Kravina na kvadrát! Výplod šílence! Debilní paskvil! Ten člověk se mi líbí. ()
Poněkud zvláštní a docela provokativní hudební komedie a hlavně parodie na filmové zákulisí, která se vtipně vysmívá stupidním filmům (a nejenom jim) prostřednictvím snahy o parodii. To se daří zejména dobrému hereckému obsazení. Když byli na place Smoljak jako režisér, co tak úplně nepochopil "umělecké" záměry přizpůsobivého scenáristy Svěráka, a do toho nervák Čepek jako producent, kterému dochází peníze i trpělivost, byla to legrace. Tihle tři mě hodně bavili a zbytek nebyl nejhorší, ale jim se nevyrovnal. Pár písniček se z filmu stalo nesmrtelnými, jako třeba "Nech brouka žít". Jenže jako celek to právě dost často směřovalo k typům filmů, které tady byly znevažovány. A nakonec ta uhlazenější forma byla zvolena přece jen nešťastně a tvůrci asi věděli proč raději nedráždit tehdejší režim. 80% ()
Jeden z mojich najobľúbenejších českých filmov. Nesmrteľné songy, veľkí herci a - to najdôležitejši - nekonečá zábava, ktorá mi smiechom vženie slzy do očí, hoci aj po miliónty krát. Nedať tomuto filmu plné hodnotenie by bolo z mojej strany kacírstvo. ()
Navzdory hvězdné účasti jsem snímek dlouho odkládal kvůli zdejšímu nelichotivému hodnocení a žánrovému zařazení do kategorie hudební. Ani jedna obava se neukázala býti opodstatněnou. Drtivá většina zařazených písní byla dobrých a zdejší hodnocení je zase jen ukázkou toho, s jakými retardy a nevděčníky musí člověk obývat tuto malebnou filmovou databázi. Trhák je neskutečně vtipná a neskutečně uvolněná záležitost. Velmi rád jsem se na 94 minut stal součástí tohoto "příběhu ze života", jak to Zdeněk Svěrák nazval. I když to na první pohled nemusí být patrné, tak tento film funguje současně na tolika úrovních a má tolik vrstev, že se tomu nechce ani věřit. Scénář je velmi inteligentní a humor zde má tolik podob, že jsem místy skoro až brečel. Smoljak pro sebe napsal jednu z nejvtipnější rolí v rámci českého filmu. Jeho role režiséra neměla nejmenší chybu a připomínalo mi to velkou spoustu jeho výstupů z DJC. Nebyl ovšem jedinou dobrou postavou. Kam se podíváte, tam je k vidění velká tehdejší hvězda, která si svůj čas na place velmi užívá. Moc příjemné polechtání bránice a pohlazení po duši, že bych se v budoucnu nenechal dvakrát přemlouvat k dalšímu zhlédnutí. [85 %] ()
Další komedie z tvorby Svěrák Smoljak. Celé to je o natáčení filmu. Jak to asi může dopadnout... "Nech brouka žít." :D ()
Prvotřídní obsazení i přes ne tak vysokou koncentraci jasně rozpoznatelný nezaměnitelný humor scénáristické dvojice... 70% ()
"Nech brouka žít..." ()
Trhák můžu vidět často, ale k dokonalosti mu přece jen něco chybí... ()
Odvážný film. Respekt stejnak mému oblíbenému duu Svěrák - Smoljak i všem zpěvákům a dalším hvězdám, kteří se ho účastnili. Nejvíce dostane/pobaví posledních pár vět. Vzhledem k roku natáčení se divím, jak mohlo něco takového projít komisí, ale jsem za to rád. ()
Komedie lehounká jako vánek! Střihač měl sice trochu tupé nůžky, ale o to tu opravdu nejde. Nejde tu o nic. Tato svěží komedie je oslavou českých komedií se všemi rysy, které mají mít. Některé hlášky jsou tak typické, čímž podezírám pány Svěráka a Smojlaka, že jim koukal přes rameno samotný Jára Cimrman a trochu jim do toho kecal. Zdeněk Podskalský předvedl tvůrcům jihoamerických telenovel, že k tomu, aby se nakonec všichni zamilovali a vzali, nepotřebuje 800 dílů, ale stačí 94 minut!! ()
Asi som vnútorne nikdy nebol fanúšik tohto filmu. "Trhák" je vo výsledku celkom okey. Je to zahrané dobre, je to zvláštne bizarný film a technicky môžeme povedať, že tu máme aj film vo filme. Má to niečo do seba a niektoré fóry fungujú, no myslím si, že jediné, čo som mohol vysoko pochváliť a čo ma osobne najviac pobavilo sú scénky Ladislava Smoljaka a Petra Čepka. Oni dvaja sú podľa mňa highlightom tohto filmu. Všetky scénky s nimi ma rozosmiali naplno a fugnovali bravúrne. No sledujeme ako sa režisérova vízia "trháku" dáva dokopy a popravde som skôr čumel na to, akú blbosť tu dávajú vlastne dokopy. Hudba je dobrá, no s výnimkou skladby "Nech Brouka Žít" si spätne nevybavím asi ani jednu skladbu. Najpamätnejšie momentky tohto filmu sú pre mňa trhanie košieľ producenta a potom ten nezabudnuteľný výbuch, ktorý Smoljak absolútne fantasticky komentuje. To sú skutočne najlepšie momentky. a skoro by som ešte zabudol na Zdeňka Řehořa, ktorý išiel na svoj vlastný pohreb. Nie je tu nič, čo by ma vyslovene iritovalo, alebo otravovalo, no myslím si, že Smoljak a Svěrák ako scenáristi mali na to prísť s niečím lepším. Alebo minimálne ten koncept spracovať o niečo vtipnejšie. Myslím si, že ako komédia je to pozerateľné a samé o sebe okey. No ako film z pera môjho obľúbeného scenáristického dua je toto celkom sklamanie. Hodnotenie: C+ ()
Projekce na plzeňském náměstí vyšvihla mé fanatické zbožňování Trháku do nepředstavitelných výšin. Chybělo snad jen roztržené plátno. Ono venkovní sezení v rámci festivalu Finále má svoje nepopiratelné kouzlo a všichni to vědí. Navíc myslím, že celý tenhle nápad byl realizován pro Trhák. Kult s geniálním Petrem Čepkem nedává příliš na vybranou. Pro tuto brutální šílenost platí víc než kde jinde - milovat nebo nenávidět, není nic mezi tím. To je blbost! Uvidíte ty následky. Mimochodem zmíněné promítání bylo teprv mé třetí zhlédnutí Trháku...tedy myslím za poslední dva měsíce. Jinak to samozřejmě umím nazpaměť a jsem připraven na přezkoušení. ()
no moja srdcoFka :D ... nech brouka žííííít ()
Možná hodnotím neobjektivně, protože jsem Trhák viděl od útlého dětství viděl hodněkrát (ač teď už asi potřetí s výraznějším časovým odstupem) a už během úvodní melodie na pozadí titulků na mě útočí nostalgie, ale já na tom filmu prostě nenacházím chybu. Trhák se mi líbil jako dítěti, když jsem si vychutnával hlavně ty písničky a zpěváky, líbí se mi i dnes, když na něm mj. stále víc oceňuji i ten výborný satirický obraz filmového průmyslu a produkce lidové zábavy (nejen) za socialismu. Originální film o filmu je plný nesmírně vtipných nápadů, výběrem na konkursu počínaje a doslovním trhákem konče, a trefně s nadhledem ukazuje nejrůznější zapeklité situace z atraktivního zákulisí natáčení filmu. Snad jen příliš infantilní projev mé jinak oblíbené zpěvačky v hlavní roli mi občas vadil, ale to není jen záležitost Trháku. Film, který chvílemi připomíná hudební estrádu na plátně (Zdeněk Podskalský jako režisér Kabaretu U dobré pohody a dalších hudebně zábavných pořadů této éry se nezapře) a záhy zase díky Smoljaku a Svěrákovi v tomto ohledu pomrkává po skryté satiře až parodii, bývá často shazován a rozporuplně přijímán právě pro tuto rozpolcenou dvojitost. Budu možná jedním z mála, ale já tu rozpolcenost beru naopak jako jedinečný klad, vždyť z toho jde obrovská autenticita své doby a snímek tak krásně funguje ve dvou vrstvách. Nenápadného výsměchu se zde vedle pořád dost obstojné muzikálové části dočkává ta skutečně odvrácená, angažovaná tvář tehdejší zábavy („Prosím vás, nás teď zajímají ty vaše dožínky!“). Samotné písničky, mezi nimiž nechybí vtipně vymyšlené hudební čísla stejně jako pěkné balady, se podle mě většinou povedly hodně (hajný Matuška, listonoška Kozderková a další...) a nedělají filmu ani pověsti účinkujícím žádnou velkou ostudu. Je to prostě Trhák! :o) [95%] ()
Tak toto nie, to mi pripomenulo, aké to muselo byť skľučujúce, keď ste si v tých rokoch zapli televízor, po rusky ho dvoma buchnátmi opravili a dávali tam len toto, alebo na druhom kanáli záznam zo zasadania Ústredného výboru. Ja by som prepol, ten Husák by mi prišiel prínosnejší. ()
Na co šáhl Podskalský, to se pozná po pár minutách. ()
Excelentní ukázka toho, že Podskalský byl skutečně pouze velmi průměrný režisér. Vedle několika opravdu nadprůměrných filmů (a je jich určitě méně než prstů na jedné ruce) natočil desítky velmi nezajímavých dílek, které sice byly mnohdy velmi zvláštní, ale vždy spolehlivě průměrné. Buďto šlo o bláznivé "komedie" (Velká filmová loupež) jimiž se ZP zřejmě snažil navázat na filmy pánů Lipského či Vorlíčka, ale které připomínaly spíše onen nejmenovaný cukrářský výtvor pejska a kočičky, nebo o bezstarostné, dějově notně pitomoučké hudební komedie (Noc na Karlštejně, Sedm žen Alfonse Karáska), či o podobně dějově "komplikované" "komedie" televizní (Ohnivé ženy, Křtiny). Trhák je do jisté míry mixem všech těchto "žánrů". To, že nakonec nejde o úplný blábol je zjevně především dílem Smoljaka a Svěráka, jejichž scénář nabídl řadu skutečně kongeniálních fórů a také roztomilý satirický podtext. Naopak Podskalského záliba v hudební komedii film sráží do neuvěřitelného marasmu. Je znát, že se mu ty neuvěřitelné, normalizačním popem zrozené a uhnětené hudebně-pěvecké kreace vlastně líbily, což parodický potenciál filmu zcela neutralizuje... Podobně jako sběratel sádrových trpaslíků se jim Podskalský sice vysmívá a paroduje je, ale přitom je ve skrytu duše má rád a velmi si jich váží... Na závěr si dovolím malé srovnání s formálně příbuzným filmovým opusem, totiž s poslední (Sklepáckou) částí filmu "Pražská pětka" s názvem "Na brigádě". Na daleko menší ploše a s daleko menšími náklady než "Trhák" představuje "Na brigádě" ve všech směrech o dva řády zajímavější podívanou. Přitom by v případě "Trháku" asi stačilo zdánlivě málo... Sám Podskalský byl musel celý ten film brát o dost méně vážně... Zajímavé komentáře: Marigold, Radek99 ()
Svěrákovskosmoljakovský humor patrný ve filmové komedii o natáčení komedie ve vsi Lipovec. V příběhu hrají důležitou roli písničky, proto účinkuje řada zpěváků. Zagorová v roli učitelky Elišky kouzelně naivní, její partneři pyrotechnický agronom Ticháček (Abrhám) a řezník (Kukura) roztomile nemotorní. Nejlepší scény: 1. režisér Kohoutek (Smoljak) odmávající výbuch, 2. účast staříčka Lukeše (Řehoř) na vlastním pohřbu. ()
Zaražený pilote, oroduj za nás. Tučného hadice, oroduj za nás. Náušnice v Kornově uchu, oroduj za nás. Jiráskové můstku, oroduj za nás. Svěrákův stane, oroduj za nás. Čepkovy košile, orodujte za nás. Blembáku na Čepkově hlavě, když za zpěvu „Pěkně se zelená ta česká krajina“ stíhá Smoljaka, oroduj za nás. Kolo původně neplánované listonošky, které jsi bylo preexistenčně vyvoleno už při castingu, oroduj za nás. Malto nevybraného Hrušínského, oroduj za nás. Melancholie Slováka Kukury v posledním záběru po větě „stejně jsme my Češi šikovnej národ“, oroduj za nás. Aristotelés v Prvních maturitikách učí, že substanci nelze vnímat smysly, vidíme jen akcidenty. To už neplatí, protože substanci parodie vnímat lze a je to Trhák. Naopak se potvrzuje Platónův náhled, že jsoucí je to, co je samo se sebou totožné. Protože substance Trhák je sama se sebou totožná: sám sobě parodií. Tato sebetotožnost je ovšem dána svou bytostnou dvousložkovostí: na jedné straně autoři Svěrák se Smoljakem jevící jakoby sami sebe, ani točí přiblblý film-šou, na druhé straně režisér Podskalský skutečně tuto uslintanou šou točící. Nesmíme si však onu podvojmost v jednotě představovat, jako by k sobě nějak přistupovaly „protiklady“, k čemuž by nás mohlo svést naivní srovnání výjevů „na palce“ s výjevy „ve štábu“. Ne, je to kontinuum: netřeba číst v titulcích tu všezahrnující škálu autorů písní od Uhlíře se Svěrákem až po Karla Vágnera; samotný živý poslech božské „Nech brouka žít“ nebo fenomenální „Když dítě škrtne zápalkou“ („stříkáme na plný hadice“) na jedné straně, kastrátského diskosboru traktoristů na straně druhé a vší té pestrosti mezi tím nám poskytuje názor více než dostatečný; zcela totéž kontinuum se však v zavinuté podobě projevuje v jedné každé písni, v každé scéně, ano v každém záběru i větě (zároveň se zde potvrzuje, že v podstatě jsoucna tkví coincidentio oppositorum, neboť spatřujeme krásu v hnusu a hnus v kráse, neoddělitelně a nerozlišitelně). Toto kontinuum je však jen jedním aspektem sebetotožnosti. Druhý je velmi znepokojivý, neboť naznačuje rozpor už v samotné podstatě jsoucna: je to onen trojúhelník Sváru scénárista Svěrák – režisér Smoljak – produkční Čepek, spojovaný ovšem principem Lásky dramaturgem Mouchou. Jako důkaz, že celý tento výklad není nějakým mým soukromým nálezkem, nýbrž je podložen svatými Písmy, postačí uvést „Jednou já jednou ty vždyť jsme oba z Jednoty maj bejby“. Nevěřícím pak podávám důkaz biologický: „pivečko je boží dar, máme doma televizi a po práci v srdci žár“ – dokáže-li někdo, zda jde o výraz lichocení národu nebo pohrdání národem, sním tento komentář. To se však nestane. Pokud jde o národ, můžeme být hrdi, že v historii celého kosmu teprve druhé zjevení podstaty je zároveň prvním filmem s cimrmanovským námětem – cizinec přináší třaskavý pokrok v hnojení (jmenuje se Jaroslav; Liptákov zaměněn za Lipovec). Cimrmanův génius však skrze Rekonstruktory proniká celým dílem a nutí režiséra Podskalského jako v záchvatu mystického šílenství k velkolepému stvořitelsky sebezničujícímu gestu, jímž aplikuje převratnou metodu metání hnoje dynamitem na živnou půdu umění. Plody jsou nepřeberné. Orgie Československé socialistické televize, při nichž Bambini dr. Kulínského nemohou chybět. Scheißdorf od Prodané nevěsty až po Slunce seno včetně. Nic než národ. Nech brouka žít. () (méně) (více)