Harry Potter a Relikvie smrti - část 1

Jednoznačně nejvyspělejší díl celé série. Moc se mně líbilo, že podstatná část filmu je zaměřena na vztah tří hlavních postav a vše ostatní šlo stranou. Snad poprvé za celou sérii jsem měl pocit že sleduju lidský bytosti, reagující na vývoj událostí podle svých pocitů a emocí. Ohromně příjemně jsem překvapen z Ruperta Grinta, celou serii jsem si ho moc nevšímal a spíš jsem na něj žárlil, že se šmrdolí kolem Hermošky a já ne. I tady to ze začátku vypadalo, že jediný jeho výkon bude to, že se bude zamilovaně dívat na Lady Hermy, ale v druhý půlce se to všechno změnilo a bylo to právě Rupert kdo v čele hereckýho peletonu přitáhnul heráčka před brány finále. Další kdo mně příjemně potěšil po všech stránkách je samozřejmě slečna Emča má v sobě obrovský charisma a když je v záběru, prakticky nedokážu posunout oči jinam. Co se Harryho týče tak je mě líto. Daniel je neskutečně topornej a dřevěnej, prostě on ve svým poheldu nemá emoce jako Rupert, což by nevadilo, kdyby měl alespoň herecký projev jako Emína, ale bohužel. On tam protě jen chodí a bloumá a skáče jak Hermoška píská, to je taky král kouzelníků na hovno. Kdyby byl Voldemort co k čemu a nevypadal jako prasopes po dvaceti pivech, tak už Harryho prdelka dávno poznává středověk od bandy zfetovanej kouzelníků. Celkově je film nesmírně dynamickej, jen je obrovská škoda, že má v kinech 15ti minutovou přestávku, co to je za prasárnu? Prej kvůli pohodlí diváků? To je jako kdybych šukal a v nejlepším mně holka oznámila, že kvůli mému pohodlí jde vyměnit prostěradlo. Do hodnocení tuhle prasárnu sice nepočítám, protože za ní nikdo z tvůrců nemůže, ale na mém prožitku se to dost silně podepsalo. Jinak přemýšlím co bych vytknul, ale není moc co. Honička v leze vynikající, Hermionino vymazávání dojemný, návštěva na hřbitově temná, útěk od soudu napínavý, povídka o třech bratřích přenádherná a vizuálně nezapomenutelná. Možná bych dal větší prostor tématu fašizující se Bradavice, ale třeba se ještě dočkám. Dokonale strhující podíváná. (16.12.2010)

Dobře natočený film o ničem. Jakožto čtenář předlohy musím říct, že můj zájem o knihy opadl někdy s Ohnivým pohárem a dál celou sérii považuji za něco, co J. K. Rowling psala prostě proto, že těch sedm let v Harryho životě něčím naplnit musela. A podobně na mě vyznívá i první část "velkolepého finále", kde jsou pro dalši vývoj důležité asi tak tří scény (ministerstvo, kreslený příběh a zamrzlé jezero s jedním artefaktem na jeho dně), zatímco zbytek mohl být nemilosrdně zkrácen, kdyby kdosi netrpěl představou, že je potřeba převést na plátno každou miniaturní zápletku. Upřímně, takhle by asi vypadal Pán prstenů, kdyby se Jackson rozhodl natočit díl mezi Společenstvem prstenu a Dvěma věžemi založený jen na tom, jak Frodo a Sam putují krajinou a sem tam narazí na nějakého nevýznamného nepřítele. Doufám, že druhá část Relikvie smrti bude lepší, ale vzhledem k naprosto odpornému epilogu se jí už teď obávám. (20.11.2010)

Problém podle mě tkví v tom, že se rozhodlo rozdělit poslední film na dva. Logicky je první film bez finále a po výborným úvodu se převážnou většinu času jen mluví a vyvíjí se charaktery tří hlavních postav. To je sice taky důležitý, ale podle mě by se to dalo zkrátit a hodně zbytečností vystříhat. Škoda, protože v mnoha scénách byla ta osudovost jasně cítit (hlavně scény ze zasedání Smrtijedů) a i některý režijní nápady byly fajn - hlavně ta animovaná legenda o Smrti a Relikviích. Ron i Hermiona hráli perfektně - Hermiona obzvlášť, Harry nijak nevybočil ze svýho neohromujícího standardu, ale žádnej průšvih to taky nebyl. Rozhodně se ale těším na poslední část, protože ta by mi snad ten nedostatek akce mohla vynahradit. Silný 3* (17.04.2011)

První částí posledního dílu (ehm) pro mě přestává být z estetického hlediska zajímavé dobrodružství obrýleného kouzelníka a za pozornost stojí již jen jako fenomén, který na místo toho, aby cílil na nejširší diváckou skupinu, se zaměřuje na fandovskou základnu. Umocnilo se to, co mě tolik iritovalo na šestce - není o čem vyprávět (a když se o to film snaží, selhává), zatímco styl se snaží diváka přesvědčit, že o něco zásadního jde. Charakteristické znaky blockbusteru nahradil fanouškovský diskurz. Nejen že je sedmička až otrocky věrná předloze (a invence v podobě taneční scény působí nepatřičně), ale zároveň postavy přebírají rétoriku hard-core fandů (testujeme navzájem své znalosti kvízovými dotazy, popř. počítáme s tím, že víme, kde je kdo a co je co, ačkoliv tomu bylo předtím ve filmových adaptacích věnováno minimum prostoru a zde mají klíčové prvky i postavy pouhou úlohu nezbytného zjevení se). Ačkoliv jsem dostatečně obeznámen, abych se neztrácel, nebaví mě to. A nejotravnější mi přijde příklon k fan-fiction, kdy nejde o hledání viteálů a přípravu na souboj s Vy-víte-kým, kdy by se vyprávění posunovalo dopředu, ale naopak stojí na místě a nirmá se v pocitech postav, které na místo záchrany světa a svého života řeší milostné trable. Potíž je v tom, že ústup epiky na úkor lyriky selhává proto, že vyprávění ve své "omezenosti" na titulního hrdinu jednak umísťuje úmrtí vedlejších postav mimo hlavní dění, a tak emoce absentují, a prostředí, které by mělo vykreslovat emoční stav ústřední trojky, je ve svém odkazování se k historickým realiím příliš doslovné a nefunkční. Nepomáhá ani styl, který nijak výrazně nevybočuje z toho, co se stalo normou v rámci blockbusterů let minulých, a tak užití (velkých) detailů pro zvýšení dramatičnosti a rádobyrealisticky trhané akční sekvence jen unavuje. V kině jsem se nedokázal zabavit ani záměrnými nadinterpretacemi (mainstream pracující s vyprázdněnou narací) a podvratným čtením (HP jako vyprávěni o vybojování si heterosexuality, když po Harrym jde Voldemort, který se obklopuje samými muži či butch lesbami a který musel oddělat svou konkurenci v podobě staré buzny Brumbála). Ne, ono je to o síle kamarádství, toleranci a tak, což musí být v závěru explicitně řečeno jednou z postav, protože divák se sérií možná dospívá, ale cílovka je ve věku, kdy se jí často odkrvuje mozek a krev se navaluje do jiných částí těla. (23.11.2010)

Finále ságy sa blíži a zároveň, zdá sa, že definitívne rozdeľuje masy. Nie je to dokonalé, no pokiaľ Yates dokázal takto atmosféricky previesť tú menej zaujímavú časť poslednej knihy, dvojkou" určite nemôže šliapnuť vedľa. A hoci by si táto sága zaslúžila i lepšieho scenáristu ako je Steve Kloves , bolo by nefér jeho prácu vyložene očierňovať. So zmenou konceptu totiž prichádzajú i veľmi dobré nápady a čiastočne drhnúce tempo v druhej polovici napráva i práca s mladými herci, ktorí pod skúsenou režisérskou taktovkou konečne dospeli.  Nebyť čitateľ predlohy, možno by môj názor nadobúdal odlišné kontúry, no za týchto okolnosti mi neostáva nič iné len sa tešiť na úplný záver a dúfať v najlepší možný výsledok. (23.11.2010)