Režie:
Michael MannKamera:
Dante SpinottiHudba:
Elliot GoldenthalHrají:
Johnny Depp, Christian Bale, Marion Cotillard, Billy Crudup, Jason Clarke, Rory Cochrane, David Wenham, Giovanni Ribisi, Stephen Lang, Leelee Sobieski (více)Obsahy(2)
Film začíná v roce 1933, kdy se po odpykání 9letého trestu dostává John Dillinger na svobodu. Má obrovské sympatie veřejnosti, navzdory tomu, že páchá ty největší zločiny. Podle státních institucí vykrádal banky. Podle lidí trestal ty, kteří zavinili hospodářskou krizi. Dillinger spolu s Johnem "Zrzkem" Hamiltonem a dalšími kumpány přepadával banky za denního světla. Během loupeží zásadně nebral peníze chudým občanům, dokonce i k rukojmím, které využíval k bezpečnému útěku z místa činu, se choval vždy zdvořile. Mezitím se Dillinger vrací do Chicaga, kde potkává napůl Francouzku, napůl Indiánku Billie, do které se zamiluje. Elegantní gangster je mistrem úniků před spravedlností, a proto se policejní prezident J. Edgar Hoover rozhodne založit úřad zaměřený na potírání nebezpečných zločinců (pozdější FBI). Na tento případ nasazuje jednoho ze svých nejlepších mužů, agenta Melvina Purvise, který se po Dillingerových stopách vydává se zuřivou zarputilostí a jejich stále napínavější hra kočky s myší vyvrcholí v legendárním strhujícím zúčtování. (TV Nova)
(více)Videa (6)
Recenze (1 260)
║Rozpočet $100miliónov║Tržby USA $97,104,620║Tržby Celosvetovo $214,104,620▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $16,923,870 //počet predaných kusov 817,593║ Tržby za predaj DVD v USA $37,120,386 //počet predaných kusov 2,154,194║ Michael Mann opäť tradične ponúka to čo najlepšie vie a to príbeh bez zbytočných prifarbovacích škropulí plný rachotiacich zbraní, presne tak ako sa to na gangsterku o zlodejok bánk patrí. Príbeh bez najmenších zádrhov frčí do smutného cieľa a ponúka život neotrasiteľného Johnyho Dillingera v skvelom podaní Johnnyho Deepa, kde sú hereckými oporami hrajúcimi na menšom priestore hlavne "šarmantná" Marion Cottilard a "neústupný a chladný" Christian Bale. /videl v kine: 95%/ ()
Díky digitální kameře mě Michael Mann chytil pod krkem a chtě nechtě mě vtáhl do svého filmu. O to víc pak člověk prožíval všechny ty přestřelky, naháněčky ale i tuctové tlachání u stolu. Jedinou výtkou tak je poněkud nevyrovnané tempo snímku, který pak i přes všechny uhrančivé Johnny Deppy působí poněkud hypnoticky, a to tentokrát v pravém smyslu slova. ()
Time is luck. -> Jedna z ustrednych viet, ktora emocne pohanala vo vire vzajomneho vztahu dve postavy z Miami Vice dostava v Public Enemies este vyraznejsie miesto. Temporytmus filmu je takmer vyhradne totiz determinovany skrz subjektivne vnimanie plynuceho toku casu hlavnymi postavami. Vysledkom toho je putavy paradox -> mame tu pribeh, ktory nie je pevne zovrety, ale skor pripomina spoza oparu prchave prebleskovanie sekvencii spomienok viacerych zucastnenych. Zaroven je pribeh az asketicky strohy -> emocii je tu takmer minimum, hlavne postavy sa takmer po cely cas filmu minaju a davkovanie informacii je vzdy zastavene v momente, kedy dalsie povedane by uz bolo prikraslovanim (t.j. esencia nutneho pre identifiakciu v deji je naplnena vzdy, ovsem za tuto hranicu do krajiny cisteho popisu film takmer nezachadza). A hoc film sa svojim umiestnenim v casopristore obtiera aj o Hollywood a jeho fabrikovane sny, svojim stylom (dig. kamera) neponuka divakovi ziadne vizualne trademarky toho obdobia (ci uz napodobnenim stylu nakrucania danej doby, alebo naopak priblizovanim sa k vizualnemu stylu gangsteriek odohravajucich sa v danej dobe). Nonsalantna atmosfera mimoakcnych sekvencii je vylucne sprostredkovana vybornou hudbou. ()
Film překvapí svou nekřiklavostí a klasičností, které jsou docíleny sofistikovanými postupy. Zdejší pohled na Johna Dillingera připomíná gangsterské filmy ze třicátých let. Ty se maximálně soustředily na své hrdiny a narozdíl od mafiánských eposů druhé poloviny století od nich neodváděly pozornost k historickému prostředí. Mann a jeho spolupracovníci tohoto efektu docílili použitím digitální kamery a realistickou stylizací záznamu. Kamera se drží v bezprostřední blízkosti postav, takže jejich okolí pozbývá důležitost. V nespektakulárních přestřelkách převládají krátké záběry, zoomy a švenky kamery, které vytváří fyzický dojem chaotické akce a diváky tak vtahují do dění. ()
Galerie (46)
Zajímavosti (41)
- Je pravda, že skutečný Dillinger (ve filmu Johnny Depp) si rád při správné příležitosti fotil policisty a často navštěvoval bary v Chicagu, ale nikdy nešel na policejní stanici, jak je tomu ve filmu. (HellFire)
- Konverzace mezi právníkem Louisem Piquettem (Peter Gerety), soudcem Williamem Murrayem (John Lister), státním zástupcem Robertem Estillem (Alan Wilder) a šerifkou Lilian Holley (Lili Taylor) o odstranění Dillingerových (Johnny Depp) pout je slovo od slova identická s tou skutečnou. (Maulincio)
- Dopravní letadlo, které se ve filmu objevuje, je Ford Trimotor, jež bylo vyráběno od roku 1925 a vzniklo na 199 kusů. (bejkovec)
VEŘEJNÍ NEPŘÁTELÉ jsou OBČANEM KANEM gangsterského filmu, a to píšu bez jakýchkoliv přehánění (až uvidíte, pochopíte, klíčová slova: "Bye Bye Blackbird/Rosebud"). Pokud s filmem má někdo problém (viz okolní podpůrměrná a průměrná hodnocení s pseudoargumenty jako "nuda", "Depp přehrává Balea" či "Mann neumí s digitální kamerou pracovat"), není schopen přistoupit na koncept a rozpoznat ústřední téma.____________________________________________________ Koncept spočívá v tom, že jednotlivé scény jsou přesně tak dlouhé, jak je zrovna vnímá postava, jejíž optikou je nám vše podáváno, přičemž nesledujeme celou dobu dění subjektivně vnímané jednou postavou či dvěma hlavními (jako tomu bylo v předešlých Mannových filmech), ale hned několika. Proto může pro vyprávění zdánlivě nepodstatný přechod z místa A do místa B, který ale vytváří určité napětí a očekávání, být ukázán celý, i z toho důvodu převážně diegetická hudba glosuje emoce či myšlenky postav v jinak chlapsky chladné podívané. Téma spočívá ve vztahu film - skutečnost/skutečnost - film, jak se vzájemně utvářejí a ovlivňují. Na to snímek několikrát zpětně upozorní, když z natáčení vyznamenání mladých chlapců přejdeme do již natočeného materiálu promítaného v kině, popř. když Dillinger v onom kině sedí a přitom je na plátno promítnuta jeho podobizna jakožto "veřejného nepřítele č. 1" a jsou osloveni diváci v sále, v kterém se najednou rozsvíti, aby se rozhlédli kolem sebe. Proto je film natočen na digitální kameru, která mu dodává realistický look, čímž se zároveň tento retro příběh podle skutečné události vymezuje jednak vůči protonoirům 30. let, jednak běžným biografiím. (Na rozdíl od takové AUSTRÁLIE, INDIANA JONESE 4 či PODIVUHODNÉHO PŘÍPADU BENJAMINA BUTTONA, kteří jsou formální nápodobou filmů klasického Hollywoodu, přičemž poslední zmíněný má s VEŘEJNÝMI NEPŘÁTELI společné to, že oba vypovídají něco o tom, jak v tomto kinematografickém období byly utvářeny hvězdy.)____________________________________________________________________________ Vztah film-skutečnost/skutečnost-film se ještě problematizuje, když si uvědomíme, že se natáčelo na místech, na kterých se před desetiletími odehrála onen "opravdový případ", že jakékoliv akční scény sází na zvukové efekty, jejich razanci a údernost, co největší uvěřitelnost, a úvodního titulku s názvem se dočkáme až v závěru; o paralelách s dnešní dobou (Krize, mučící prostředky při výsleších...) ani nemluvě. A douška na závěr: nejedná se o vyprávění o dvou lidech stojících na opačných stranách zákona (HEAT, COLLATERAL) či na těch stejných (MIAMI VICE), ale o jednom gansgterovi, který dojel - obdobně jako Denzel Washington v AMERICKÉM GANGSTEROVI - na to, že byl až příliš žánrový/filmový (viz Depp a jeho podoba s Clarkem Gablem). I proto ve vyprávění precizně dávkujícím informace se vše podřizuje postavě Dillingera. (A psát, že Bale, který hraje očima a hlasem - jížanským přízvukem, je stejný jako předtím a Depp ho přehrává, není argumentem sloužícím jako výtka.) 10/10 () (méně) (více)