Režie:
Michael MannKamera:
Dante SpinottiHudba:
Elliot GoldenthalHrají:
Johnny Depp, Christian Bale, Marion Cotillard, Billy Crudup, Jason Clarke, Rory Cochrane, David Wenham, Giovanni Ribisi, Stephen Lang, Leelee Sobieski (více)Obsahy(2)
Film začíná v roce 1933, kdy se po odpykání 9letého trestu dostává John Dillinger na svobodu. Má obrovské sympatie veřejnosti, navzdory tomu, že páchá ty největší zločiny. Podle státních institucí vykrádal banky. Podle lidí trestal ty, kteří zavinili hospodářskou krizi. Dillinger spolu s Johnem "Zrzkem" Hamiltonem a dalšími kumpány přepadával banky za denního světla. Během loupeží zásadně nebral peníze chudým občanům, dokonce i k rukojmím, které využíval k bezpečnému útěku z místa činu, se choval vždy zdvořile. Mezitím se Dillinger vrací do Chicaga, kde potkává napůl Francouzku, napůl Indiánku Billie, do které se zamiluje. Elegantní gangster je mistrem úniků před spravedlností, a proto se policejní prezident J. Edgar Hoover rozhodne založit úřad zaměřený na potírání nebezpečných zločinců (pozdější FBI). Na tento případ nasazuje jednoho ze svých nejlepších mužů, agenta Melvina Purvise, který se po Dillingerových stopách vydává se zuřivou zarputilostí a jejich stále napínavější hra kočky s myší vyvrcholí v legendárním strhujícím zúčtování. (TV Nova)
(více)Videa (6)
Recenze (1 261)
Celá banda schytala co zasloužila a tak to má bejt. Komu se nelíbí, když řeknu, že jsem Billie těch pár facek při výslechu celkem přál? Chtěla tvrdýho chlapa a sklidila tvrdej osud. Její volba. Tak jsme otevřeli nadrsno a tak to k filmu se syrovejma přestřelkama ala Michael Mann patří. Jeho styl akčních scén mi přesně sedne (snad jen ta kamera nemusela bejt zas ten okatej digitál, i když je to lepší než v Miami Vice - a aby bylo jasno, vůbec mi nevadí to snímání zblízka a detaily na obličej), a přestřelka v Little Bohemia se zařadí mezi moje nejoblíbenější akční scény vůbec. Vůbec mě nezajímá, kdo má větší prostor, jestli je nebo neni duel stejně vyhrocenej jako v Heat, důležitý je, jestli funguje film jako takovej. Funguje. Dokonce i moje křehká manželka byla s filmem nad očekávání spokojená, což jsem od ní nečekal. Od Manna IMHO nejlepší. (BTW ta jejich obhajoba, že trestali viníky hospodářský krize mi dost připomíná bratry Mašíny). ()
Tak jsem byl zase jednou na jiném filmu než většina tady.. Jeden ze symbolů zločinu 20.století John Dillinger potvrdil starou známou pravdu, že kriminálníkem se člověk stane většinou až v kriminále a ačkoliv řádil se svou bandou bankovních lupičů jen něco málo přes rok, nesmazatelně se zapsal do americké historie. Mann si v rámci dramatizace několik věcí přikrášlil a pár lidi nechal zemřít o něco dříve než hlavního hrdinu, ale vše slouží pro dobro příběhu a já musím ocenit režisérův smysl pro perfekcionismus v detailech a taky ho definitivně korunovat na filmového Krále pouličních přestřelek. Digitální kamera mě normálně nechává chladným, ale tady se ten "home video look" snoubený se zvukem náramně vyjímal, především u zcela realistického gunfightu u lesní chaty. Zastanu se Balea, který jakožto cílevědomý agent přesvědčivě postupuje k cíli a svého partu se zhostil se ctí a potřebně chladnou nečitelností. Stejně zaujala i zelená guma z Avataru Stephen Lang v roli speciálního agenta Winsteada a hlavně - bylo hezké zase jednou vidět skvěle hrajícího Johnnyho bez nánosu bledých líčidel.. Některé ptáčky prostě nejde držet v klecích. Bye-bye, Blackbird… ()
No, když jsem nato šel do kina, moje očekávání nebylo nijak vysoké, ale o to příjemnější zjištění bylo, že jde o solidní gangsterku. Je fakt, že veškerou pozornost na sebe strhl výborný Depp a ostatní herci nedostali až tak moc prostoru, ale to vlastně vůbec nevadilo, protože John Dillinger byl fakt švihák a stačila jen chvilka, abyste mu začali fandit. Příběh sice mohl být kratší (zvlášť to s tím ptákem na konci si moh nechat Mann pro sebe ;-)), ale jinak jsem se nenudil, napětí tu rozhodně nechybělo, navíc ještě dobře stupňované výbornou hudbou, efektně a vcelku realisticky udělané přestřelky a sem tam decentní humor. Samotná kapitola je zvláštní kamera. Někdy mě trochu rušila, ale v některých momentech mě z kinosálu vtáhla přímo do děje (zvláště při těch přestřelkách). Ve výsledku to vidím na slušné 4*. ()
Když jsem se posedmé během prostřední hodiny filmu podíval na hodinky ("To uběhlo jen deset minut? To není možný!"), pochopil jsem proč američtí recenzenti tolikrát použili tak vágní přívlastek, jakým je slovo nudný. Dvě hodiny dvacet se už dlouho nezdály být tak monstrózní, přepálené a hlavně zbytečné a upřímně si moc nedokážu vybavit, co se mezi úvodem a závěrem dělo kromě toho, že poldové se připravovali na zásah, pak si malinko zastříleli, zatímco lupiči vybrali jednu banku, popili a pak si též malinko zastříleli... ten film je vlastně hrozně plochý, jak suchý dobový záznam, v němž opravdu žije jen ústřední milostný páreček (samozřejmě skvěle zahraný). Paralely s Nelítostným soubojem jsou spíš vymodlené ze strany některých diváků, i kvůli tomu, že když Purvis nese Dillingerovu lásku, je to jeden z mála výraznějších a "stimulujících" momentů. Jenže o opakování svého opusu se Mann ani nepokouší, Bale a Depp se míjí - a i kdyby se pokoušel, Veřejní nepřátelé by padli poražení na hlavu. A digitální kamera? Zdaleka ne takový průšvih jak jsem se bál, dokonce i zpomalovačky na HDčku fungují! Ale v příšeří a v noci to opravdu připomíná spíš domácí video nebo televizní seriál (český) a ne film za miliardu a půl. Černý puntík přidávám za hudební vykrádačku Temného rytíře během lesní honičky. ()
Galerie (46)
Zajímavosti (41)
- Channing Tatum (Pretty Boy Floyd), Billy Crudup (J. Edgar Hoover), David Wenham (Harry Pierpont) a Christian Stolte (Charles Makley) jsou jediní herci, kteří hrají postavy ve svém skutečném věku. Všichni ostatní hráli postavy mnohem mladší, než byli ve skutečnosti oni sami. Christian Bale (35) hrál 28letého Melvina Purvise, Johnny Depp (45) 31letého Johna Dillingera, Stephen Graham (35) 25letého Baby Face Nelsona, Stephen Dorff (35) 27letého Homera Van Metera a Giovanni Ribisi (34) 27letého Alvina Karpise. Liší se tak i vzájemné věkové rozpětí. Zatímco věkový rozdíl mezi skutečnými Johnem Dillingerem a Melvinem Purvisem byl 3 měsíce, Johnny Depp je téměř o 11 let starší než Christian Bale. (Caszidy)
- John Dillinger (ve filmu Johnny Depp) ve skutečnosti nebyl dobrý střelec. Zastřelil pouze jednoho člověka a ještě k tomu náhodou. (Maulincio)
- Šlo o čtvrtý film, v němž Johnny Depp (John Dillinger) hrál skutečného člověka. Ty předchozí byly: Ed Wood (1994, postava Eda Wooda), Krycí jméno Donnie Brasco (1997, Joseph D. Pistone alias Donnie), Kokain (2001, George Jung). (AntiasKing)
Základními parametry Veřejní nepřátelé sice naplňují žánr gangsterského filmu (najdeme zde zločince, dobové oblečení, rekvizity, osudovost, vzestup a pád), ale formou zpracování se film od klasických postupů značně odklání. Na různých úrovních je možné vystopovat narušenou kauzalitu, časovou diskontinuitu a neurčitost, kdy se vyprávění zaměřuje na subjektivní vnímání postavy. Scény jsou tak buď velmi krátké, dlouhé nebo časově neidentifikovatelné. Realita může působit v daný okamžik částečně zdeformovaně, a ačkoli kompozice obrazu, barevnost či vztahy mezi objekty mohou vést naši narativní aktivitu určitým směrem, skončí naše snaha identifikovat pocity postav spíše na úrovni spekulací. Do myšlenek postav se totiž příliš nenoříme (percepční subjektivita). Speciálním příkladem subjektivně vnímané situace jsou segmenty záběrů ve zpomaleném pohybu. Zde v určitém smyslu můžeme hovořit o subjektivitě mentální. Michael Mann těmito (a mnoha dalšími) ozvláštňujícími prvky netradičním způsobem naboural zažité konvence o dobovém snímku. [==] Filmovou formou a způsobem prezentace je divák pobízen k určité mentální aktivitě. V rámci rekonstruování fabule ale obvykle chápe i hlubší smysl obrazů, klade jim určité významy. Na úrovni významů implicitních, kdy je divák nucen interpretovat, můžeme Veřejné nepřátele chápat jako určitou paralelu boje proti institucionalizaci a establishmentu, kterému vládnou výhradně muži (ve filmu nefiguruje jediná ženská postava nabývající nějakého vyššího společenského postavení). Můžeme jít v této tezi ještě odvážněji dál a vztáhnout postavu Dillingera k postavě samotného režiséra Michaela Manna stojícího se svojí určitou „vizí“ proti všem hollywoodským studiím, stejně jako Dillinger stojící proti policejním či zločineckým složkám. Mann i Dillinger jsou pak vnímáni jako anachronismus. Oba ale v opačném významu – Dillinger je zastaralý a nepřizpůsobivý jako darwinistická odchylka, která v průběhu změn doby a institucí zastarala. Je ale natolik dobrý ve své činnosti, že i tak dokáže nějakou dobu přežít. Mann naopak Veřejnými nepřáteli a obecně svým dílem značně inovoval klasický hollywoodský styl. Na jeho filmovou vizi tematizující zdeformovanou mediální zkušenost vnímání světa společnost pravděpodobně ještě není úplně připravena. [==] V rámci symptomatických významů můžeme film interpretovat jako paralelu hospodářské deprese (let třicátých a té současné, respektive z let 2008 a 2009). Obecně byla třicátá léta doba velké nejistoty, život byl krátký, lidé byli bez práce a neviděli stejně jako gangsteři před sebou žádnou budoucnost. Podobným, i když ne tak drastickým způsobem, tomu tak bylo i v době vzniku filmu. V obou případech ale můžeme hovořit o ještě více se prohlubující třídní diverzitě. [==] Tématem pokračují Veřejní nepřátelé v duchu hollywoodských konvencí, svým zpracováním ale zcela proti nim. Pravděpodobně ještě nějakou dobu po natočení této mužské podívané z mužského světa nebude zaznívat spojení digitální kamery a dobového filmu příliš často, ne-li vůbec. Jenom čas ukáže, zda tato Mannem navrhnutá cesta je jen slepou uličkou, nebo směr, kterým lze dál postupovat a nalézat další inovativní způsoby vyjádření. () (méně) (více)