Veřejní nepřátelé

Legenda mainstreamových hollywoodských thrillerů režisér Michael Mann se pokusil zkřížit starou dobrou gangsterku s melodramatem, což je spojení sice hodně originální, ale výjimečně se, měřeno Mannovou filmografií, nadstandardní film nekoná, Mann si pohrává s filmem a dokazuje, že řemeslo zvládá dokonale, ale skloubení žánrů mu pod rukama nesrůstá v živý tvar, je příliš vykalkulované a nemá sílu ani gangsterské ságy (první polovina), ani kýženého melodramatu (druhá půle), na konci oko divákovo zůstává suché, absence slz a plochost emocionálního segmentu film potápí do hlubiny průměru. Nezachrání to ani jindy bravurní Johnny Depp... (02.10.2009)

No, když jsem nato šel do kina, moje očekávání nebylo nijak vysoké, ale o to příjemnější zjištění bylo, že jde o solidní gangsterku. Je fakt, že veškerou pozornost na sebe strhl výborný Depp a ostatní herci nedostali až tak moc prostoru, ale to vlastně vůbec nevadilo, protože John Dillinger byl fakt švihák a stačila jen chvilka, abyste mu začali fandit. Příběh sice mohl být kratší (zvlášť to s tím ptákem na konci si moh nechat Mann pro sebe ;-)), ale jinak jsem se nenudil, napětí tu rozhodně nechybělo, navíc ještě dobře stupňované výbornou hudbou, efektně a vcelku realisticky udělané přestřelky a sem tam decentní humor. Samotná kapitola je zvláštní kamera. Někdy mě trochu rušila, ale v některých momentech mě z kinosálu vtáhla přímo do děje (zvláště při těch přestřelkách). Ve výsledku to vidím na slušné 4*. (27.08.2009)

Proč bych to schovával za horu textu, když existuje jedno slůvko, které dokáže Public Enemies popsat nejpřesněji - nuda. Možná ještě rozšířená o přívlastek digitální. Těžko říct, čím si tahle plochá gangsteka, v níž se ani jeden z hlavních protagonistů nikam znatelně neposune (Purvis má jeden cíl celou dobu, Dillinger se od setkání s Billie také nijak nevyvíjí), vysloužila tak dlouhou stopáž. Nezajímavost obou hlavních postav je naprosto zásadním problémem - co má jako divák dělat, když ani jedné postavě nemůže fandit (protože oba lze vnímat spíše negativně) a jejich osud je mu ukradený? Slabších 6/10. (18.08.2009)

Promarněná látka. Příběh Johna Dillingera by si snad zasloužil lepší scénář, určitě ale i lepší zpracování. Od Manna jsem čekal impozantní a krásnou podívanou, místo toho se mi dostalo 140 minut experimentu s digitální kamerou. Moje zklamání těžko uhasí i vysvětlení celého technického konceptu filmu. Pardon, ale takhle jsem to vidět nechtěl. (01.08.2009)

Mel jsem cekat, ze film od Manna proste neni pro me, takze stejne jako u vetsiny jeho dalsich kousku jsem se vcelku nudil. Ale tentokrat za to nemuze ani tak Mann, i kdyz nejakou napinavou scenu aby tu clovek pohledal a to je pri faktu, ze tu jsou docela casto honicky, prestrelky a loupeze docela problem. Tentokrat nejvetsi problem je hyper vymrdana kamera. Ta nejenze zabira vse silene zblizka, takze je to desne neprehledny a blbe se na to kouka, ale zaroven pusobi neskutecne lacine, jak kdybych koukal na film natocenej u nas. Tresnickou na dortu pak jsou zmrseny zvuky, kdyz to porovnam z minulym Miami Vice, tak je to tady jak od nejakyho amatera. O hudbe ani nemluvim, tri fajn pisnicky, jinak k nicemu nebo chybejici hudba, kde by bejt mela. Ty tri hvezdicky jsou tak za docela povedeny kulisy a kostymy a hlavne za Deppa, kterej film svym charismatem tahne kupredu. Bale a Cotillard jsou sice fajn, ale maj fakt dost malicky role. (21.07.2009)