Perníkový táta - Série 2

Tenhle seriál, k němuž jsem se (jak už se mi to tak stává poměrně často) dostala se zpožděním, má asi jeden z nejpomalejších rozjezdů, jaké jsem u seriálů s více sériemi kdy zažila. Když jsem se dodívala na jedničku, říkala jsem si, že stále moc nechápu to nadšení, které tento počin spustil. Stárnoucí borec, na kterém není vlastně nic moc zajímavého, se jednou za život k něčemu rozhoupá, využije (bohužel negativně) své inteligence a profesních dovedností (které bůhvíproč doteď naplno asi moc nevyužíval) a k překvapení zřejmě nejvíce sám sebe začne vařit perník. Ok, docela originální zápletka, ale zabývat se tím v tolika sériích? Na dvojku jsem se tak po jedničce nevrhala úplně s nadšením. Postupně jsem ale začala zjišťovat, že mě ten seriál čím dál víc zajímá, že se Waltovi a spol. podařilo vtáhnout mě do jejich světa, vzbudit různorodé emoce od zvědavosti, (ne)pochopení, napětí až po třeba znechucení. Baví mě, jak se jednotlivé dílčí zápletky odhalují, spojují a rozpojují postupně, baví mě různé náhody a absurdity, kterými je to čas od času ozvláštněno (místy mi to trochu v tomto směru připomíná Fargo). Líbí se mi, jak si v žádný moment nemůže být člověk úplně jistý, co přijde posléze. Nedá se tomu upřít dobrá atmosféra, výborné herecké výkony i hudební podkresy. Hlavní hrdina od začátku prošel velkou proměnou, která se rozhodně netýká jen účesu (s holou lebkou mu to tedy sluší mnohem víc než s tou věcí zkraje, co vypadala jako paruka; to jen tak na okraj). Jeho vnitřní boje mezi dobrem a zlem, morálkou a amorálností mě bavily od začátku a musím přiznat, že ve chvílích, kdy se z "mouchy sežerte si mě" stával borec, který si "umí dupnout", mi postava Walta byla nejsympatičtější, začala ve mně vzbuzovat i jiné pocity než jen lítost. Zase to ale musí mít trochu nějaké meze a tak, když sleduji, jak ta temná stránka evidentně začíná převažovat (resp. se možná čím dál více projevuje Waltovo pravé já?), jak už to je často více než o nebohém učiteli,  dohnaném nepřízní osudu ke škaredým skutkům, o chlapovi, kterého to celé prostě začalo bavit, trochu se bojím, jestli Walta na konci nebudu už pouze nesnášet. Zvlášť po opravdu skvělém posledním dílu druhé série (ta zbytečná smrt a to, co Walt udělá či spíše neudělá, jak to celé diváka šokuje, zasahuje, jak tím zároveň Walt zase o něco překračuje hranice, o kterých jsme si mohli myslet, že ještě existují; závěrečný monolog Skyler) se tentokrát na trojku opravdu těším a její zhlédnutí asi nebudu oproti dvojce moc odkládat. I když tuším, že se zákonitě zase o něco více ponoříme do s*aček... (16.05.2023)

Není to úplně šálek mýho čaje, chvílema už je mi to dlouhý, pokládal jsem si otázku, kterou dostala Waltova žena od Waltova onkologa: “Narodí se vůbec někdy to dítě?”, Waltův egoismus mě irituje a neimponuje mi, mám k tomu morální výhrady, ale srší to nápady a všechno tady dokonale sedí, proti tomu nemůžu říct ani popel, naopak opět po čase obdivuju vysokou úroveň americké seriálové tvorby. (12.10.2017)

Seriál má své kvalitně vybudované vrcholy v několika dílech rozesetých napříč sériemi, v nichž se spádově shromažďuje všechna mizérie světa křivd a bezpráví, a ty stojí za to prožít, ač mezi nimi má scénář spíše stabilně slabší rysy, jako třeba nemotivované twisty v chování postav či vztazích mezi nimi, ne vždy plně logické posuny v ději, a mnohokrát příliš jednoduše předvídatelné, až kýčovité sekvence scén. Umí ale pracovat s atmosférou a s hrou předzvěstí, předjímání, očekávání. A ty drsné vrcholové díly jednoznačně stojí za nějaké to utrpení mezi. Zatím se tedy dívám dál. *~ (16.12.2020)

"Jeden krok dopredu, dva kroky späť" - poznamenal Walt niekde v strede série v súvislosti s jeho doterajším postupom. A mne napadlo, že presne tak vidím aj ja - túto sériu. Tá ale začala naberať v 10 a 11 dieli druhý dych a až v posledných dieloch sa vrátila hustá atmosféra z prvej série. Tiež sa takmer celkom vytratila nepredvídatelnosť, zato ale všetko čo sa na obrazovke deje má svoj veľký dôvod a dá sa tušiť, že dej bude stále hustejší a aj vážnejší. 75% (16.02.2021)

Ned Flanders s pleší a moudrostí taťky Šmouly se navrátil s řadou druhou a ani přes vyšší počet dílů nepřestal úspěšně udivovat diváka, až se rozběhal mráz po zádech. Walta White (yo!) se nám už tady ale bohužel nemění tak moc jako v sérii předešlé, dialogyhned od začátku bohužel působí uměle a prostě napsané... to ale nic nemění na tom, že je to mistrovský kousek. Bryan Cranston a Aaron Paul (přemýšlím zda zmínit i Deana Norrise) jsou ďáblové, jejich postavy jsou neuvěřitelně díky nim lidské. Nové postavy též dokáží skvěle pobavit a zabavit a nestává se, že by snad působyly jako negativní nelidský prvek. Jen na Saula si budu muset/jsem si musel zvyknout. Ale stále mistrovské. Při hodnocení epizod mi to už téměř ale genialitou splývá, takže sice může být slabší epizoda, ale i přes to těch pět hvězd prostě dostane. (01.02.2023)