Pravo na prošloje
The Right for the Past
Režie:
Martin Hollý ml.Kamera:
Stanislav SzomolányiHudba:
Jevgenij KrylatovHrají:
Jiří Kodeš, Anna Javorková, Michal Dočolomanský, Václav Knop, Radan Rusev, Petr Lepša, Věra Sotnikova, Michail Žigalov, Vladimír Durdík ml., Andrej Rimko (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Na sklonku 80. let vzniklo několik filmů které se chtěly vyrovnávat se zločiny stalinismu, avšak činily tak velice alibisticky - v podstatě sdělují, že stačí omylnou úchylku komunistického režimu odstranit, aby se tento společenský systém opět stal plně humánním. To platí i pro těsně poválečné osudy někdejších frontových bojovníků - jeden bojoval v sovětské Rudé armádě, druhý v anglickém letectvu, další byl vojákem slovenské armády. Těžkou prověrku charakterů zakončí až 20. sjezd sovětských komunistů, který odsoudil nedávné přehmaty. Snímek vznikl podle námětu někdejšího ministra zahraničí Bohuslava Chňoupka. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (18)
Přes silný politický podtext je v popředí lidský příběh. Martin Hollý mě opět přesvědčil, že je skvělým režisérem a se ctí se dokáže popasovat i s předlohou Bohuslava Chňoupka ()
"V Rusku je všetko tajné, ale nič nie je tajomstvom..." Postupne si odškrtávam filmy z bohatej filmografie M. Hollého. Jeho film Právo na minulosť možno doplatil na zlé načasovanie, pretože ono to vôbec nie je zlý film. V 89-tom roku bola socialistická politika v Československu už v troskách a preto sa do filmu podarilo dostať i dialógy, ktoré by ináč režimom asi neprešli. Film zaujímavo poukazuje na osudy človeka, ktorý spadne medzi pomyselné kolesá meniacich sa režimov a ocitá sa medzi ľuďmi, ktorý šikovne prezliekajú kabáty...Povojnové časy boli pre mnohých ťažké, mnohí boli obvinený so spolupráce s Nemcami a ťažké to má i náš hlavný hrdina, ktorý stratil svoje dokumenty a nemôže dokázať , že stál na správnej strane. Zaujímavou časťou filmu je hľadanie svedkov a jeho bývalých spolubojovníkov v ZSSR. Natáčalo sa pravdepodobne naozaj v Rusku, aspoň to tak vyzerá i s ruskými hercami. Najviac filmu ublížil neprofesionálne zvolený dabing. Napriek tomu, že sa z pier hercov dá odčítať ruština, je všetko nasilu predabované a to pôsobí rušivo. Myslím, že celkovo ide o neprávom zabudnutý film, ktorý síce má pár chýb, ale rozpráva veľký a nadčasový príbeh. 70%. ()
Příběh, jenž lze po závěrečné scéně nazvati ironií osudu – těžce zraněný válečný hrdina bojující v Rudé armádě jako jedna z menších obětí "kádrového mechanismu" po únoru '48. Samotný námět zde mapuje v necelých dvou hodinách poměrně rozsáhlý tematický záběr. Odvrácená tvář budování socialismu po "Únoru", těžký poválečný osud československých letců bojujících proti nacismu z "opačné strany", mediální cenzura a propaganda, vrcholící napětí studené války, po únoru 1956 šok z odhalení Stalinova kultu a pokusy o rehabilitaci státem vykonaných zločinů... to jsou nicméně témata, ke kterým mám stále potřebu se vracet a různě si připomínat. Zde některé z nich zůstávají nastíněné spíše ve vedlejších až epizodních motivech, ale vcelku to nijak neškodí a naopak z dnešního pohledu film může pro diváka posloužit i jako funkční "opakovačka" dějin prvních dvou dekád poválečného Československa. Závěrečný dialog nad vydáním knihy jakoby symbolicky podtrhoval možnost vynést na světlo světa v době perestrojky příběh na pozadí poválečných dějin v otevřenějším duchu. Ač lze souhlasit s textem distributora, že kritika režimu je zde skrze šťastný konec přeci jen ještě trochu alibistická. Martin Hollý byl vždy režisérem spíše lidských příběhů, než velkých politických eposů, soustředí se na osudy postav, vzahy mezi nimi (v centru stojí pan Griga jako bezmocná oběť systému) a pokud se naladíte na jeho vlnu, lze přesně tak vnímat i Právo na minulosť. Jako film řemeselně zručně natočený i hutným příběhem naplněný. Ač nezastírám, že následující Hollého dramata s náměty z 50. let Tichá bolest a Zámek v Čechách jsou mi o něco bližší a v rámci sovětských perestrojkových filmů oceňuju víc Abuladzeho Pokání. 80% ()
Filmu sa nedá uprieť odvaha popisovať skutočnosti 50- tych rokov, hlavne z ruských reálií. Treba však podotknúť, že predloha je od komunistického pohlavára Bohuslava Chňoupka (reportáž Vstaň a choď z knihy Generál s levom), takže aj pre stranu to bolo prijateľné... Skúsený režisér Martin Hollý sa s látkou popasoval výborne, snímok je rozhodne zaujímavý a dobre natočený s podmanivou dúmavou hudbou. ()
Kritika excesů 50. let z pozice komunistického aparátčika. 1) Podle reportáže Bohumila Chňoupka z roku 1974 Vstaň a choď z knihy Generál s levom natočil v roce 1989 režisér Martin Hollý film Právo na minulosť. Předlohu jsem nečetl._____ 2) Sám Chňoupek, dlouholetý ministr zahraničních věcí, byl zbaven funkce v roce 1988 v rámci vnitrostranického boje jako přívrženec Gorbačovových reforem. Určité náznaky tohoto vnímání věcí jsou patrné i ve filmu, který mimochodem dobře ilustruje dobový slovenský výraz pro přestavbu - prekabátenie._____ 3) Ano, už se píše rok 1989 a režim není, co býval. Je to patrné i ve vyšší kritičnosti snímku, k čemuž očividně přispěla spolupráce s přestavbovým Sovětským svazem, kde se tehdy o podobných tématech rozsáhle diskutovalo._____ 4) Nicméně ve filmu nepadne ani slovo o politických procesech a trestech smrti nebo dlouhodobého vězení v Československu. Anglický letec jezdí jako řidič náklaďáku a zpravodaj československého rozhlasu se kamarádí s americkým kolegou v Moskvě (!)._____ 5) Přesunem děje do Sovětského svazu získal film trochu na šťávě. Dialogy se staly dobově věrohodnější, alespoň trochu je patrná atmosféra strachu. Od smrti Stalina uplynuly tři roky, většina jeho pochopů je stále ve funkcích a Chruščovova zpráva o kultu osobnosti je zatím tajná. Lakování na růžovo je vidět pořád...například v distingovaném vzhledu moskevské komunalky (byt, v němž v každé místnosti bydlí samostatná rodina, kuchyni a koupelnu mají společnou - běžný způsob bydlení ještě za Gorbačova)._____ 6) Zaujal mě příjemný 31letý Petr Lepša (novinář Zdeno Zajaroš)._____ 7) Přes nejrůznější výhrady, z nichž o některých jsem se zmínil výše, na mě film zapůsobil svojí atmosférou bezmoci a rezignace, tak typickou pro život v socialismu._____ 8) Snad jen ten dabing nebyl moc na místě. Spíš bych ocenil, kdyby postavy mluvily v souladu se svou národností a s dějem. ()
moja zaujímavosť: Filmovanie snímky prebiehalo v Stupave, Vysokej na Morave, Zlatnom na Ostrove, Bratislave, Moskve, Odese a Gupagu na Kaukaze. (dyfur) ()
Nezaujímavá komunistická píčovina, čo nemá s koncom vojny nič spoločné. Na jednej strane nudné, na druhej strane ma to len vytáčalo, aké svine komunistické mohli chodiť po tomto svete. ODPAD! ()
Druhý film podľa predlohy Bohuslava Chňoupka dopadol podstatne lepšie ako môj prvý včerajší. Určite je to aj zásluha špičkového režiséra, ale aj predloha príbehu slovenského agenta bez minulosti má svoje pozitíva. Film je zo sklonku socializmu, ale v rámci glasnosti už opatrne tne priamo do živého na našej socialistickej republike a dokonca aj na Sovietskom zväze. Počas skoro dvoch hodín má film stále čo povedať, niet čas na nudu. Na obraze sú väčšinou neznámi slovenskí a ruskí herci, ale dabovaní veľkými hlasmi ako Kňažko, Haverl alebo Kvietik. Nečakal som to, ale spokojnosť. –––– Pán správca, vraj ste zvýšili výrobu mydla, ale v obchodoch ho stále niet. –––– V každej krajine sú nejaké obmedzenia pohybu osôb. – To áno, ale tu sú iba samé obmedzenia. –––– Inteligencia nie je trieda. Je to medzitriedna vrstva. ()
Ačkoli byl film natočen až na sklonku totalitní éry a s tragikou komunistické krutovlády v letech 1948–1956 se vyrovnává se značnou shovívavostí, nelze mu upřít suverénní vypravěčský styl, řemeslnou zručnost a především neopakovatelnou atmosféru... Atmosféru bezmoci člověka v soukolí dějin všemocné zrůdné ideologie, jež ho donutí dříve či později k rezignaci, neboť jediné, po čem touží, je "zůstat věrný svému nezištnému údělu..." ()
Hodnotit tento film je nesmirne obtizne. Martin Holly je totiz velmi dobry reziser a Pravo na minulost a Tichou bolest dělí jen jediný rok, ale v nekterych pripadech je rok hodne dlouha doba. Aktualnost a platnost pribehu skoncila v propadlisti dejin minuleho rezimu, pravdepodobne i koncem 80.tych let mohl byt problem takovy scenar prosadit, ale vysledek je velmi umirneny a prilis smirlivy. Rovina filmova je ovsem velmi slusna, zvlast moskevske sceny maji velmi pusobivou atmosferu a sira ruska duse urcite na frak nedostala. Chtelo by se napsat, ze je skoda, ze film nevznikl o nejaky rok pozdeji, ale to by uz nejen nikoho nezajimal, ale nejspis by nevznikl vubec. ()
Napětí mezi výpovědní hodnotou a kvalitou vlastního filmu je všudypřítomné. Příruční učebnice perestrojky podle předlohy dlouholetého normalizačního prominenta podaná s vypravěčskou suverenitou (čti rutinou), která byla Hollému ostatně vlastní. Ďábelská sovětská hudební kompozice návdavkem.. ()
Zaujímavý film zobrazujúci život po vojne - osudy vojaka ČA Grigu (Kodeš - hovorí Paulovič), Cabadaja, ktorý bol pri transportoch židov (Václav Knop - hovorí Kňažko), majora britského letectva Koubeka (Rusev) a neskôr novinára Zajaroša (Petr Lepša - hovorí Ján Kroner). Po čase je Koubek v kameňolome, Griga, keďže nevie dokázať, že bol v ČA, pracuje v uhoľných skladoch a Cabadaj sa stane vplyvným komunistickým funkcionárom. Novinár Zajaroš pátra v Rusku po spolubojovníkoch Grigu. Pri tom spoznáva amerického veľvyslanca v Moskve (Županič - hovorí Haverl) a zisťuje aký je život v Rusku. Griga nakoniec dostáva vyznamenianie. Hrá tu množstvo ruských hercov, ktorí sú predabovaní slovenskou hereckou elitou. Svoj hlas ostal len Javorkovej a I. Romančíkovi. ()
Zajímavý, kvalitní a bohužel zapomenutý snímek. Zjevně mu ublížila skutečnost, že šel do kin těsně před Vítězným Listopadem. Pak už měli lidé jiné starosti, brzy vznikaly filmy, které byly ke komunistickému režimu ještě tvrdší. Děkuji stanici CS film za uvedení, jinak bych se ke snímku určitě nepropracoval. ()
Když jsem v titulcích zahlédl, že film je natočený podle knihy Bohuslava Chňoupka, domníval jsem se, že půjde o obvyklou normalizační selanku bez valné hodnoty. O to překvapenější jsem pak byl v průběhu jeho sledování. Chňoupek byl jeden z nejinteligentnějších vrcholných funkcionářů normalizačního vedení KSČ a na obsahu snímku je to i znát. Tím spíš, že se jeho natočení ujal již na sklonku komunistického režimu v době Gorbačovovy perestrojky vynikající režisér. K nesporné kvalitě snímku jistě přispěla i sovětská koprodukce, protože v době „glasnosti“ zažívala sovětská kultura ohromné tvůrčí vzepětí a rozmach, naprosto otevřeně se přehodnocovala minulost, diskutovalo se bez zábran o čemkoliv a vznikaly nesmírně otevřené a kritické filmy, o jakých se u nás nejen v té době nikomu ani nesnilo. Tehdejší společenská atmosféra se v celé sovětské společnosti a v intelektuálních kruzích zejména podobala atmosféře Pražského jara 1968 a velký rozkvět zažívaly naděje, které se ovšem stejně jako u nás později nenaplnily, což se nakonec u nás znovu ve slabším měřítku zopakovalo i po sametové revoluci, i když už mimo komunistický rámec. Na svůj příklon ke Gorbačovově linii koneckonců doplatil i sám Chňoupek, když byl v roce 1988 odvolán z postu ministra zahraničí. V roce 1989 totiž u nás panoval stále ještě poměrně tuhý Jakešův režim, který se sovětské perestrojky oprávněně bál jako čert kříže, takže asi nebylo úplně jednoduché tehdy podobný film natočit, i když nepamětníkům už by se to nejspíš špatně vysvětlovalo. Obsah filmu je samozřejmě poplatný komunistické ideologii, ale s nečekanou otevřeností zároveň odhaluje její fatální slabiny (mnohdy možná i kouzlem nechtěného), a navíc má zajímavý nosný příběh, v němž Chňoupek zřejmě zúročil i své vlastní zkušenosti z novinářské i politické praxe. Leccos je i přikrášlené, ale na dobu vzniku je to pochopitelné. Každopádně bych ale shlédnutí tohoto snímku doporučil všem, kteří předchozí režim už nezažili, protože z něj mají šanci pochopit rozporuplnost poválečného vývoje u nás i v SSSR, což se ze současné všudypřítomné černobílé propagandy rozhodně nikomu povést nemůže. Soudný člověk si pak vlastní názor dokáže udělat sám, pokud ovšem patří do menšinové části populace (cca jedné třetiny), která je obdařena schopností kritického myšlení. Pokud jde o čistě uměleckou stránku, film má i své mouchy, zejména některé herecké výkony jsou málo přesvědčivé a některé dialogy i šustí papírem, celkově jde ale jistě o nadprůměrný a pozoruhodný počin v době dodýchávání státní čs. socialistické kinematografie. ()
"Načo je treba zbaviť ľudí viery? Veď je to chyba." Z fronty do špitálu, zo špitálu do funkcie, z funkcie k lopate. Aj také boli osudy hrdinov z druhej svetovej. Našťastie je tu obetavý priateľ, ktorý sa v samotnom Sovietskom zväze snaží dopátrať pravdy a zbaviť nášho hrdinu dobového biľagu. Film natočený na sklonku socializmu, kedy už bolo dovolené veľmi opatrne naznačovať, že nie všetky obdobia budovania nového krajšieho sveta boli stopercentne dobré, krásne a radostné. Film podchytí dobu čerstvo povojnovú, pofebruárovú aj tesne postalinistickú. Pekná scéna je súdružka kádrováčka s dôslednou kartotékou, aj postrehy amerického novinára v Moskve 50. rokov stoja za pozornosť. Dobová československá aj sovietska výprava slušná, herci až na malé výnimky predabovaní do slovenčiny a napriek skoro dva a polhodinovej stopáži žiadne hluché miesta. ()
Na jednej strane smutný príbeh, na druhej nezaujímavý vojnový film, tak trocha otvorenosti a kritika niekdajších pomerov v Sovietskom zväze. Určite pátrať po nejakých skrytých zmysloch v príbehu nebudem a nabudúce sa snímku vyhnem. ()
2. ze 2 hlavních filmových rolí Jiřího Kodeše a po shlédnutí velice rozporuplné pocity. Jako odsouzení stalinských čistek a "přešlapů" 30 let poté a přitom rok před plyšákem ještě takovéhle lezení do řiti soudruhům z vastoku . To si pan režiser snad už nezasloužil. ()
Nudné, rozvláčné a o ničem. Když si vezmu, že námět byl dle předlohy normalizačního komančského ministra Chňoupka, tak je jedna hvězda až moc. ()