Náš vůdce

Nemecké filmy o labilnosti a krehkosti ľudskej povahy, a jej náchylnosti nechať sa ovládať a manipulovať, mám veľmi rád, podobne spokojný som bol aj s filmom 'Das Experiment'. Vôbec by ma neprekvapilo, keby bolo pred záverečnými titulkami uvedené, že udalosti boli nakrútené podľa skutočnosti. Strhujúci film, ktorý ma prinútil sa zamyslieť. Režisér si vybral naozaj neľahký námet, ale spracoval ho s prehľadom, rovnako som bol prekvapený aj pomerne vyrovnaným hereckým výkonom, najmä zo strany mladých hercov. 85%. (27.09.2009)

Tedy, popravdě, německá kinematografie mne stále nepřestává (příjemně) překvapovat. Že režisér Dennis Gansel od upocené teenagerské komedie Holky to chtěj taky dojde k téhle univerzálně platné filmové studii vzniku a procesu utváření totalitního systému, to by mne nenapadlo ani v těch nejodvázanějších představách. (On už ale ve svém předešlém filmu Napola / Hitlerova elita naznačil svou touhu pojmenovat mechanismy iniciování moci...nyní se jen posunul z historické do (nepříjemně) hypotetické roviny...) Odvaha a především míra vypořádání se se svou vlastní temnou minulostí je skutečně obdivuhodná (a o to citelněji je znát její absence v naší společnosti). ,,Takže vy si myslíte, že diktatura v Německu by už nebyla možná, jo?" ,,Rozhodně, už jsme se přece poučili..." Die Welle dává bohužel přesnou odpověď - v každém společenství je množství citově frustrovaných, vnitřně nejistých, osamělých, duševně nevyrovnaných a sociálně neukotvených lidí dost velké na to, aby se něco takového stávalo stále znovu, záleží jen na míře dané konkrétní lability... Dennis Gansel přitom nezachází nikam do extrémních, ani utopických fikcí (ač se to může zdát paradoxní i absurdní) - jeho film je totiž adaptací proslulého románu Američana Todda Strassera (publikuje pod literárním pseudonymem Morton Rhue), která vychází ze skutečného sociologického experimentu na jedné střední škole v Palo Alto v Californii v roce 1969. Tenhle příběh se tedy nějak podobně v Americe udál. (Američtí vědci vůbec v dané době - během války ve Vietnamu - podrobovali svému zkoumání velmi zajímavé cílové skupiny, jejichž výsledné efekty a závěry z nich plynoucí byly skutečně deprimující - viz třeba známý Stanfordský vězeňský experiment, který se uskutečnil jen o dva roky později, tedy v roce 1971...) Podobné filmy: Experiment, Klass, Klub rváčů (20.01.2009)

Dennis Gansel si udělal průzkum mladých nacistů v předchozím filmu Napola: Hitlerova elita a zde, svou robustní režií, natočil spíše demonstraci než drama. Ale vykompenzoval to silnými výkony, především co se týče mladých herců. Na jednu stranu mě mrzí, že skutečný případ se stal v Americe a filmový příběh je zasazen do Německa (že by rejpnutí?), ale na druhou stranu to působí lépe. Kdy se objeví amerického remake? Tragický konec už výrazně vychyluje od skutečnosti, ale filmová dramaturgie nezná slitování a prostě to tam musí být. Možná se zdám být moc kritický přesto, že dávám kladné hodnocení, ale ten film má hodně co do sebe a navíc mě donutil se o to zajímat více (Samuel P. Huntington ve své knize Třetí vlna zmiňuje procesy demokratické tranzice včetně Československa). (24.02.2011)

Výborný film! Na snímek jsem narazil zcela náhodou v rámci jednoho hudebního festivalu konajícího se v našem městě a Náš vůdce mi opravdu vyrazil dech. Bylo to drama, které pro mě v německé kinematografii téměř nemá obdoby. Nevinný začátek, který by mohl připomínat teenagerský film se postupně proměňuje v neuvěřitelně silný snímek s postupně houstnoucí a gradující atmosférou (při Wengerově projevu ve školní aule mi opravdu běhal mráz po zádech). Vlastně mě ani nenapadá nic, co bych mohl vytknout, protože snímek splnil vlastně vše, co bych od něj mohl očekávat. Tohle JE realistický film, příběh by se MOHL docela snadno stát i v reálu a hlavní myšlenka BUDE stále aktuální. Zajímavý komentář: pshimi (07.06.2009)

Všichni víme, co znamenal fašismus, že pod tímhle slovem se skrývají miliony zavražděných lidských životů. Všichni víme, že tyhle strašný hrůzy začínaly, postupně a nenápadně. Stále větší skupina lidí si začínala hrát na vyvolený, stále větší skupina lidí cítila v jednosti a uniformovanosti obrovskou sílu. Stále větší skupina začínala zasívat strach v mysli lidí. Až nakonec neexistovala už žádná skupina lidí, ale jen vyvolená rasa se samozvaným právem všechny nevyvolené vraždit a terorizovat. Miliony hrobů po celém světě z téhle hrůzy by měly jasně řvát ne, tudu cesta nevede ! A já se ptám ? V jaký žijeme době, když koukám na film, který je přesně o tom co jsem popsal o pár řádků výše a přijde mě tak strašně reálný, samozřejmý a přirozený až naskakuje husí kůže. Proč se nám nechce dívat na hromadný hroby, ale proč necháváme běhat na svobodě lidi co řvou TO ONI, ONI jsou na vině. ONI nám chtějí vzít naši zem, ONI nám chtějí vzít naše štěstí, ONI, ONI, ONI. Někdy mám pocit, že s „ONI jsou teroristi“ a s „ONI jsou bezvěrci“ se sami ženeme tam, na co se tak neradi díváme a při čem se jen nevěřícně ptáme „Jak jsme to mohli dopustit !“ Film Náš vůdce je jedinečný ve své působivosti, adaptaci do dnešní doby a skvělým hereckým výkonům. A já si jen přeji, víc takových filmů a jen houšť a větší kapky do nás všech, dokud to bude potřeba, tedy po celou dobu existence lidí na této planetě. (12.05.2008)