Náš vůdce

„Die Welle“ je krásným příkladem toho, že skutečnost a film se mnohdy nemají rádi. Že k vytvoření fašistické společnosti došlo v Americe za 1 týden, je možné, ale ve filmu mě od nevěřícného úšklebku zachraňuje právě a jen tato znalost. „Die Welle“ sice zapadá mezi podobné německé filmy o zhoubném vlivu moci či mezi filmy rovněž mluvené v hatmatilce, které takřka nerozumím, ale kde je třeba v Experimentu překotný psychologický vývoj obhajitelný extrémními okolnostmi a v Klass tím, že celá věc je již léta v pohybu a nyní pouze krystalizuje, tam u „Welle“ nezbývá než toto pokorně přijmout. Brilantní závěrečná scéna, která teprve sděluje, o co tvůrcům šlo, pak může být sebepůsobivější, ale na to, aby opravdu rezonovala, by musela být vrcholem předchozího děje a gradace, nikoli jen moralistním přílepkem jen úzce souvisejícím se samotným filmem. Ale němčinu se na „Die Welle“ určitě budu učit ráda. (01.08.2008)

Zajímavý německý film s nosnou ideou, že i přes demokracii kolem fašismus a násilí dříme latentně v nás a stačí jen najít silného vůdce - třeba schopného učitele názorně vysvětlujícího pojem autokracie. Silné herecké výkony učitele a vůdce Vlny (Jürgen Vogel) i mladých herců podtrhují věrohodnost filmu. Trailer: http://www.csfd.cz/film/239674-nas-vudce/videa/ (19.10.2011)

"Well I don't care about history, Rock, rock, rock'n'roll high school, 'Cause that's not where I wanna be..." Začíná se nám tu formovat zajímavý subžánr "německých filmů inspirovaných americkými sociologickými experimenty". Po EXPERIMENTU, který mě moc nevzal, se přihnala WELLE a ta už mě oslovila podstatně víc, i proto, že jejím cílem není jen vyprávět o tom, jak snadno se lidi nechají strhnout k totalitě, ale strhnout vás k ní taky, což se jí se mnou podařilo na výbornou. Princip je jednoduchý - v úvodních deseti minutách je nám na rozháraném kolektivu bez ideí a představ o budoucnosti rychle demonstrována neefektivnost a osamělost individualismu a poté ukázána síla a hrdost pramenící z totalitní sounáležitosti, přičemž opozice je samozřejmě vylíčena jako upjaté levičácké hysterky, abysme si nakonec stejně jako hrdinové zoufale přáli pokračovat a nechápali, co se vlastně pokazilo. Jasně formulovanou provokativní myšlenku zabalíme do svižné formy, nakopneme agresivním soundtrackem a ozdobíme zřejmě jedinou hezkou dívčinou v Německu (byl jsem jediný, komu připomínala Kristen Stewart?) a máme dokonalý moderní film pro mládež, který jí má co říct a umí to říct tak, že u toho neusne. Nejlepší německý film od LOLY. (16.03.2009)

"Nová VLNA zaplaví celé Nemecko!"...Nemecká kinematografia prináša každý rok množstvo kvalitných titulov a minimálne jeden, ku ktorému sa budete s radosťou vracať. Náš vodca patrí do tejto kategórie výnimočných, medzi ktoré radím Good bye Lenin, Napola, Pád tretej ríše, Životy tých druhých... . Naozaj výborný film zo školského prostredia, kde učiteľ dostal týždeň voľnú ruku na tému samovláda, diktatóri. Žiaci sa až prekvapivo s chuťou chytili tejto témy a postupne sa pridávajú ďalší nadšení žiaci z iných tried,ktorí by radi nosili bielu košeľu. Vodca /učiteľ/ po týždni zisťuje, že im to všetkým prerástlo cez hlavu... Výborný scenár, hodnoverné dialógy, všetka tá eufória prichádza postupne, nesilene, na nič sa netlačí, je to akési prirodzené a poviete si, bolo by fajn mať takúto rovnošatu a disciplínu na školách. V dnešnej dobe drzej mládeže, zvlášť aktuálna téma. Pobavil som sa pri scéne likvidácie značkového oblečenia vo fúriku a záver, ten je úplne dokonalý /"Si s nami alebo proti nám!"/, a až na trošku silenú a možno aj zbytočnú akčno-dramatickú scénu, môžme nemcom takéto filmy iba závidieť. Film 80%. (08.02.2009)

Můj osobní film roku 2008. Přitažlivý moderní filmovou řečí & obsahově a myšlenkově neskutečně hutný. Obdobný sociologický pokus se skutečně odehrál v šedesátých letech v Americe - jak ale režisér Gansel příhodně ukazuje převedením děje do současnosti - nic není nemožné a bylo by chybou myslet si, že fašismus je jednou provždy záležitostí učebnic dějepisu. Záverečný projev učitele Wengera (v podání výtečného Jürgena Vogela) je dechberoucí... a co následuje po něm - je plně nevyhnutelné. Po odchodu z kina se mi hlavou honilo milion otázek s jednou zásadní odpovědí - ten film musím vidět ještě jednou! (30.05.2008)