Enter the Void
Enter the Void
Enter the Void
Vojdi do prázdna
Enter the Void
Režie:
Gaspar NoéScénář:
Gaspar NoéKamera:
Benoît DebieHudba:
Thomas BangalterHrají:
Nathaniel Brown, Paz de la Huerta, Marina Stone, Olly Alexander, Emily Alyn Lind, Gaspar Noé, Tošio HanaokaVOD (1)
Obsahy(1)
Po tragické smrti rodičů při autonehodě jsou sourozenci Oskar a Linda rozděleni. Znovu se setkávají až v Tokiu – v rušném, tajemném a pro dva mladé lidi nebezpečném městě. Oskar pracuje jako drogový dealer, Linda ve striptýzovém baru. Oba si slíbí, že už se za žádných okolností nikdy neopustí. Jedné noci je Oskar při policejní šťáře zastřelen. Ale slib, který si dali, mu nedovolí opustit tento svět. Jeho duch bloudí nočním Tokiem a realita ztrácí pevné obrysy. Přítomnost se začíná míchat s minulostí i budoucností ve vizuálně úchvatný a přitom děsivý koktejl. Podmanivý film z prostředí tokijských nočních klubů, který vypráví o životě, o smrti a o lásce. Režisér Gaspar Noé v tomto snímku posouvá hranice filmu a nabízí divákům nevšedně silný zážitek. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (394)
Óda na život. Na zrod, priebeh a koniec aby sa potom v nekonečnom cykle prírody mohla táto dýchajúca suita opakovať do nekonečna. Najlepšie je na tom to, že celé toto úžasné posolstvo nemá určitú, pevnú a jasnú formu. Tá sa dostaví až v samom závere keď si divák uvedomí prečo v posledných 10 minútach na obraze tvorca ukazuje iba ľudí pri pohlavnom styku. Ďalšia vec ktorá ma vtiahla do tejto prázdnoty bola tá neuveriteľná forma plná surrealistických prvkov, zabalená do halucinogénneho temného tripu ktorý mi odpálil triezve zmyslové vnímanie. A najzaujímavejšie bolo na tom to, že to malo jednoduchý príbeh ktorému bolo jednoduché porozumieť. Tomu by možno pochopil aj tupý žrút konzumu. Nesmierne sa mi páčili tie prechody z minulosti do prítomnosti a späť. Vždy tie momenty boli s niečim späté a tematiky rovnaké. Lepšie spracované halucinácie po LSD a Dymetiltriptamínu som rozhodne nikdy v živote nevidel a to som ešte nespomenul epileptický obraz akoby vypadol od tvorcu menom eter Tscherkassky iba s tým rozdielom, že tuto to bolo psychedelicky farebné. Ide o jeden z najlepších filmov aké som v živote videl. keď sa do toho pridá pridaná spiritualistická substancia, ako na konci z reinkarnáciou, nemôžem nič iné iba zložiť pomyslený klobúk a nahlas zatlieskať. Dokonalé ()
No jak jako tudle píše tendlecten Eodeon, že prej jako nejlevnější píp šou, tak pro mě teda vole jako spíš nejdražší péčko, dokonce mě vyšlo dráž než verbatimky, co jsem si na ně na gymplu vypaloval hanbatý filmečky, wo tom žádná. Vono todle Vejdi do prázdna jako není úplně bezvobsažnej biják, ale ta stopáž je teda jako dost přepálená. Jak se ten maník po dvou a půl hodině dostane do toho slavnýho mrd-hotelu Láska, tak jsem mu už jako dost fandil, ať si už vybere ňáký ty šukálisty a převtělí se. Kolegyňka, co je jako na tydle vokultní věci jako reinkarnace a tak a co jsem ji na ten film vzal, si připadala jako na tripu, asi jako když se vole v Karlovkách sjíždíš za tónů Michala Davida, a já jsem si zase připadal, že mi jako vodumřou zadní partie, páč tříhodinový čučení na blikající plátno a furt stejně snímaný záběry (jakože zaměření na prvek, voddálení, voblet jako polským vládním speciálem à la Smolensk, přiblížení a vplynutí), to dokáže člověka fakt vodradit a krutě znudit. Já teda nemám nic proti psychedelickejm vizuálním vorgazmům, ale tady šlo jako fakt vo extrém. Ale jako jinak myšlenky dobrý, takový to prázdno, rozumíš, jakože prázdnost pojmů jako láska, prázdno lidský duše a i toho zavšivenýho blikajícího města, to jako má dobrej potenciál, jenže když tam furt přelítáváš přes zdi a sleduješ neóny jako na hospodách na Jižňáku, tak to teda jako ne. (565.) ()
Gaspar Noé mi už leze krkem. Přestože se tohle jméno zřejmě nevyhne nikomu, kdo pomalými krůčky do prázdna vstupuje do oblastí "artovější" kinematografie, aby se stalo tématem "zasvěcených" rozhovorů nově nadšených fanoušků francouzského "undergroundu". Problém je zřejmě v tom, že Gaspar Noé se až tímto filme dokonale prozradil a mě tím i zprotivil. Využít podobnou subjektivní kameru zde již několikrát bylo a dávno. Přesto musím říct, že první půlhodina mě naprosto nadchla a všechno fungovalo tak jak mělo... Série flashbacků byla vystavěná také relativně nápaditě a umě. Problém nacházím ve všem ostatním. Sledování akrobatických kousků kamery, průletů nad městem a skrz pokoje může být působivé chvíli, ale ne 2 hodiny. Navíc naprosto vytáčející je všechna ta doslovnost, jasnost a vyřčenost. Forma je najednou strašně účelová a povrchní... Závěrečná facka přichází s koncem, který je tak strašně čitelný. Film je tak strašně jednoduchý, že kdyby bystřejší dramaturg dostal do ruky závěrečný sestřih, tak by mnohé mohl alespoň zamaskovat... Každopádně začátek byl famózní. A třeba je chyba, že jsem očekával evropštější přístup ke kinematografii. Nakonec nezbývá než rezignovat a znuděně opakovat své známé, když jsem se jich ptal jestli je to dobrý: "Dobrý? Hele.. Já nevím, ale určitě se na to podívej" ()
Snaha o vizuálne zdrogovanie diváka aby stratil pri sledovaní pojem o čase a nechal sa unášať na vlne rozvlečených halucinogénnych až fantazijných záberov mimo reality a vyvolanie psychedelických stavov ako po užití LSD, sa tak trochu minula účinku. Neveril som, že tam nabehnú záverečné titulky. Podaktoré scény sú vyslovene len prázdnou vizuálnou onaniou o ničom, vyvolávajúc pocity čírej nudy prekladaných pocitmi číreho zúfalstva z neuveriteľného a zbytočného naťahovania stopáže. Napriek tomu som to zvládol bez problémov dopozerať do konca, pretože som si vyslovene užíval neskutočne efektnú štylizáciu, ktorá je proste bezkonkurenčná, rovnako ako tie zdanlivo plynulé scény s parádne zakamuflovaným strihom a Noeho prácu s kamerou....silnejsie *** ()
Tenhle film na mě v mnoha ohledech zapůsobil, přesto mám těsně po jeho zhlédnutí spíše pocit prvoplánového šokování, o které se režisér snažil, a které často buď muselo zhnusit nebo nudit. Skvělé, zajímavě provokující vizuální zpracování a opravdu slibný začátek, který mě doslova pohltil, bohužel shodila nudná druhá polovina, zbytečně natahovaná. Důkaz toho, jak dlouhý může snímek být, přestože nemá žádný pořádný příběh. Přesto ale stojí za vidění. ()
Tenhle psychedelický nářez někdo možná bude shledávat zajímavým, ale podle mě je to nic neříkající, nudný a na nervy lezoucí fuckin´ shit. No ale ať si to každý zkusí, třeba ten průlet Tokijem na drgové vlně bude dobrým šálkem kávy. Já to dokoukal s vypětím posledních sil. ()
Občas prekvapivý obraz a povšimnutia hodný výrok, to delí tento film od "prázdna". Vizuálne by to bolo lepšie, nebyť toho otravného blikania, ktoré je dobré akurát na vyvolanie epileptického záchvatu. Počas filmu, som si spomenul na pár iných filmov, ktoré sa mi zdali rozvláčne nudné, ale v porovnaní s týmto to boli úžasne konzistentné akčáky :) Pozrel som si to, aby som zistil či sa mi oplatí ísť do kina na najnovší kúsok pána režiséra. Ruky preč od Gaspara Noé!! Ja radšej holdujem prízemnému hedonizmu. ()
Gaspar Noé: Umění krasohledu. Zvolna se posouvající příběh, posouvající se sem a tam, vpřed i vzad, prolnutý pohledy do krasohledu, a sám jemu uzpůsobený.... Příběh na bází písničky od Michell Schocked: "... But I'm tellin' you mister, don't you mess around with my little sister, no, no, no..." by mohl být zajímavější, kdyby se stal bankovnímu úředníkovi a pracovnici v marketingu, než - pro film asi atraktivnějším - "pracovníkům" ze světa drog a bílého masa. Nicméně pokus o novou vizualitu (rytmické zpracování krasohledných obrazů) mě motivovalo ke koukání až do konce. ()
ocenenia : MFF Cannes 2009 - nominácia na 1. cenu ()
Jsem poněkud alergický na cokoli,co se tváří jako že vo něco de ,ale ono vlastně prd (Dálnice 66,-Billy Elliot).I proto že se Noé,tak jako i jindy k tomu svýmu Arraratu doplácal a že ten jeho filmařský styl docela žeru, to i s tou Knihou mrtvých neletělo do koše.Občas trochu otravoval zbytečnou délkou záběrů (sice mi ještě nikdo takhle vizuálně nezprostředkoval halušky feťákovy,ale právě že je te to ,,jen" zprostředkování,kdy vizuál super,jenže ostatní pocity se samozřejmě nekonají a takže zatímco se feťák baví,divák po deseti minutách se nudí) - a když misteriózno tak aby se tajemno konalo a ne že mi je konec story jasný po prvním obětí Oskara se ségrou. Ovšem na druhou stranu jsem ocenil zasazení příběhu právě do japonska a to že mi fakt občas bylo až fyzicky nevolno (jako na kolotoči,-jenže tak jako na kolotoči i tady člověk po všech těch pindech ví,že každá sranda jednou skončí,kolotoč se zastaví,přijde pevná zem a člověk se hned může v klidu vyblejt před tím novým co zas přijde).(ještě že to už nemohl vidět Oidipus,který těmi svými prázdnými očními důlky čumí leda tak in the void,jinak by si po tomhle i gule urval,-pro jistotu)---teď už chci jen to, aby Gaspar natočil remake Opravdové blondýny a Miike remake tady toho! ()
Tokio, DMT, barvy, děvky, smrt a všechno ostatní. Můžete mít cokoliv, co chcete, opusť realitu, nech účinkovat tu sračku a odevzdej se tomu. Odpovědi na všechny tvé otázky se za chvilku dostaví. ()
5* Už je to přece jen dlouhou dobu, co jsem ho viděl a musím napsat, že mě nečekaně překvapil a byl to pro mě asi nejintenzivnější zážitek ze žánru o drogové závislosti. A doufám, že tento krátký komentář doplním určitě po zopakování něčím plnohodnotnějším. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 2 /// ATMOSFÉRA: 3 /// TEMPO: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Když už mám tu potřebu natahovat svoje filmy, musím to udělat tak, aby ten film nenudil a nebyl ztrátou času. Někdo to třeba umí, jenže tady se to dost nepovedlo. První zhruba půl hodina je celkem zajímavá, natáčená z pohledu Oskara, jen ten jeho drogový trip nemusel trvat tak dlouho, ale to je fuk. Mezitím se "odkrývají karty" a můžeme tušit, co se bude v tom filmu dít dál. Bohužel, jakmile Oskara zabijí, film se změní v neskutečnou psychedelickou nudu, ve které sledujeme Oskarův život, osud jeho sestry Lindy, kterou prostě nemůže opustit, když je jediný, kdo jí zůstal. Avšak tohle psychedelické vyprávění je zbytečně zdlouhavé. Tři hodiny? Asi si Gaspar Noe chtěl dokázat, že je obrovský režisér a nic. Na mě to prostě nezabralo. Kdyby si jen neliboval v pomalých záběrech a udělal z toho hodinu a půl dlouhý film, který ale bude zajímavý, nemám problém. Ale tři hodiny téměř ničeho o ničem, to je režisérská masturbace. Občas si to hraje na artový film, ale artové filmy by měli mít aspoň nějakou myšlenku. Co nám říká tohle? Svět je velmi drsné místo. Ty vole, to je přelomová myšlenka, úplně mi to změnilo život. Posledních asi 20 minut zase dostává nějaký smysl, jelikož to naštěstí má nějaký konec, bohužel jsem ho očekával, protože jinak to asi ani skončit nemohlo. Jo vlastně, mohlo, durmanem. A možná by to bylo i zajímavější, ačkoli by to nenabylo toho, co se na začátku rozjede. Je to zajímavě natočené, má to zajímavé momenty, ale za tu příšerně zbytečnou délku tady nechám jen jednu silnou hvězdičku. Já tam nakonec tu druhou hvězdičku dám, ale hlavně kvůli tomu, že i přes tu šílenou délku se mi to líbilo víc než Zvrácený. EDIT - Musím uznat, že po čase si na ten film pamatuji spíš v dobrém slova smyslu. Vzpomenu si na něj dokonce celkem často. A ono taky jo - ten styl je zajímavý, úvodní titulky a první půl hodina jsou úžasné, dokonce to má i nějaký příběh, co se nějak vyvíjí, takže to vítězství formy nad obsahem není až tak moc velké. Jo, mělo by to být o polovinu kratší, táhne se to jako prase a Noé se zas předvádí až moc (kdo od něj něco viděl, rozumí), ale nutno uznat, že dobré a poutavé momenty to má a celkově z toho filmu mám pocit spíš dobrý. Takže 3* mi připadají naprosto zasloužené. ()
Vizuálně naprosto úchvatná záležitost, od které nebudete moc odlepit oči. Při sledování úvodních titulků jsem si připadal jak zhypnotizovaný a po jejím skončení naprosto vyčerpaný a rád že jsem to přežil. To co následuje potom by se dalo označit za prolínání přítomnosti a minulosti dvou lidí, kteří nemají nikoho jiného než sebe. Potěší pár odkazů na Tibetskou knihu mrtvých. Celkově mě tento film mile překvapil i když by se dalo jít dál a víc využít potenciál nabízený ve spojení s reinkarnací a posmrtnými mezistavy. Nicméně to asi nebylo záměrem režiséra. ()
Tak toto bol film, v ktorom nechal režísér (a scenárista v jednej osobe) veľa odkazov. Podľa mna všetkým ani sám nerozumie. A keď si film pozrie o 20 rokov bude nad ním rozmýšlať, že čo ním chcel povedať. Áno prvotná myšlienka je jedna, ale potom sa vynára ďalších xy. (Hodnotenie 3,5) ()
Samoucelny pseudoart, ktoremu chybaju poriadne herecke vykony, strih, rezia a pribeh s dejovou liniou. Realie Tokia su fajn,a le divak sa nevie zbavit toho pocitu, ze su samoucelne. Plus v kinach to komplet zhorelo 20 % ()
Jelikož jde ve filmu primárně o prožitek, tak vizuálně mistrovské, ale ideově až příliš primitivní ztvárnění reinkarnace, může diváka urazit až v ne úplně vynalézavém a hloupém závěru filmu. ()
Po opravdu dlouhé době jsem musela odejít z kina. Kdyby se kamera ještě jednou otočila, tak pobleju ty tři lidi, co seděli v kině. A po přečtení recenzí, ať už s 5 nebo s 1 hvězdičkou, jsem velice ráda, že jsem kino opustila. Noého už nikdy víc. ()
Mnozí zde zmiňují, že je třeba být vhodně naladěn. Inu mě se do toho správného režimu přepnout nepodařilo, tudíž jediné co mohu hodnotit je forma. Vizuál a audio je totiž opravdu na jedničku. Zatím hodnotím dvěmi ale je mi jasné, že na tenhle trip dlouho nezapomenu a ve spojení s nízkým hodnocením mě to bude nutit zkouknout znovu. To je můj cíl: IT IS MY GOAL ()
Film začíná hned v prvních minutách ústřední zápletkou a kolem ní se postupně odvíjí vyprávění příběhu. Smrt hlavní postavy hraje naprosto stěžejní roli a kolem ní, nebo spíše na ní, se namotává tragický příběh dvou sourozenců, kteří si slíbili, že se nikdy neopustí. Sledujeme jejich osud od raného dětství až do osudné smrti Oskara, je nám přiblížen jejich velmi blízký vztah, který je ještě více utužen životem v Tokiu, které je tradičně pro cizince velmi cizí, takřka nepřátelské. Po Oskarově smrti sledujeme osud jeho sestry, která se snaží porvat se se životem, ve kterém už nemá žádnou rodinu. Je nasnadě, že její životní rozhodnutí nebudou z nejlepších. Vzhledem k velmi dlouhé stopáži a silnému příběhovému zaměření na oba sourozence člověk získá velmi blízký vztah k postavám. Minimálně v mém případě mi nečinilo žádné problémy se do jejich osudu vžít. Vizuál je velmi zajímavý - temný a zároveň velmi barevný, dýchá z něj Japonsko a jeho noční život. Kamera zabírá hlavní hrdiny buď zezadu nebo odněkud ze stropu. Hlavním hrdinům skoro nikdy není vidět do obličeje a vy si brzy přijdete skoro jako stalker. Tento způsob snímání není náhodou, protože má evokovat cestu duše (nebo snad ducha), který se dívá sám na sebe a své okolí z jiného světa, který ostatní nevidí. I zvuky jsou jiné, než jak je normálně vnímáme. Vizuál společně s kamerou a zvukem tvoří surreálný dojem, který můžeme zažít buď na drogách (které také skutečně jsou jedním ze stěžejních témat filmu) nebo po smrti. Myslím, že um, se kterým byl tento dojem "sledování zpovzdálí" navozen, je to, co činí tento film společně s příběhem velmi originálním. Přibližně v polovině filmu jsem byla připravena hodit sem pět hvězdiček, ale později jsem si to rozmyslela, protože film se začal utápět sám ve své filosofii a estetice a sledování se postupně stalo velmi vyčerpávající. Mnoho scén, ačkoliv krásných a dobře zvládnutých jak herecky tak technicky, bylo směrem ke konci vysloveně nadbytečných či nepřiměřeně zdlouhavých. Skoro jako by tvorba filmu režiséra bavila tolik, že nechtěl nikdy skončit. Proto nakonec pět hvězdiček neudílím, ale říkám rovnou, že ty čtyři hvězdičky jsou plně zasloužené. ()