Irčan

Martin Scorsese natočil ultimátní gangsterku, ve které nechává zářit herecké legendy s omlazenými ksichty, ale také střídá režijní styly tak, jak by mu to asi v kině nikdy neprošlo. Irčan umí být rychlý a strhující, ale také pomalý, ukecaný nebo překvapivě emotivní. Scorsese u něj nemusel dělat kompromisy a rozhodně stojí za to vidět, co dokáže předvést, když dostane hodně peněz, své vysněné herce a volnou ruku. Přesto by možná nebylo od věci, aby mu za zády stál někdo, kdo by ho alespoň taktně upozornil na okamžiky, kdy se jeho velkofilm přeci jen trošku táhne. (28.11.2019)

Scorsese - další tvůrce, který jako Ritchie natočil téma, který už zpracoval několikrát a mnohem povedeněji. Přesně jak píše Choze - herci hrají svůj standard, jejich omlazování je trapné, délka filmu je děsivě přepálená a motiv uvědomění si svých chyb, které se zračí v očích dcery hlavního hrdiny, zase strašně banální. (17.08.2020)

Když Irčan po zhruba dvou hodinách opouští přepínání mezi dvěma vyprávěcími rámci a třemi časovými rovinami, spoluurčující rytmus filmu, vychází najevo, že hlavním cílem Frankovy cesty ve skutečnosti nebyla svatba. Do road movie rámce zároveň vstupuje jedna podstatná postava z Frankovy minulosti. Film se oproti zvyklosti, kdy s blížícím se koncem dochází ke zrychlení tempa, stává pomalejším a soustředěnějším, upouští od řady odboček a přeskakování mezi mnoha lidmi a událostmi. Uvědomujeme si, že vzpomínka na danou událost má pro Franka zásadní význam a chce ji vylíčit co nejpodrobněji, krok za krokem, minutu po minutě. Díky kontextu poskytnutému předchozími dvěma hodinami současně chápeme, k čemu se schyluje a co jednotlivé postavy prožívají. Dochází nám, že Frank od začátku jen plnil další ze svých misí, na jejichž konci zpravidla dojde k vymalování nějakého kvartýru. ___ V prvním vyprávěcím rámci se Frank nachází v poslední fázi svého života, těsně před smrtí. V tom druhém ke smrti směřuje. Zdá se, že se veškeré události v jeho životě určitým způsobem týkají umírání a smrti. Odtažitý přístup k zabíjení dobře demonstruje Scorseseho odklon od dynamičtějšího stylu jeho dřívějších mafiánských filmů. Násilí zde není „cool“, někdy jej ani nevidíme, jen slyšíme z dálky. Hraje-li během jednoho z mordů v autě rozverná písnička, pak jenom proto, že ji řidič pustí v rádiu, aby přehlušil chrčení škrcené oběti. ___ Frankovým černým svědomím, připomínkou jeho hříchů a neslučitelnosti násilného chování s pocitem bezpečného domácího zázemí, je jeho dcera Peggy. Díky ní nám dochází, že Frank slovy zaplňuje citovou prázdnotu a odvádí pozornost od svého nitra k vnějšku. Jakkoli se Frankův vztah k dceři může v kontextu příběhu, v němž umírají lidé, vybuchují auta a mafiáni uplácejí vrcholné politiky, jevit jako něco druhořadého, právě on nejlépe vypovídá o tom, jak se cítí a po čem především touží: odejít na onen svět smířený se sebou i se svými blízkými. Gró filmu tak přes prvotní zdání nepředstavuje Frankův průnik do struktur italoamerická mafie a odborů, nýbrž to, co kvůli svému kariérnímu postupu ztratil. Důležitější než zevrubný popis světa podsvětí a věcné zachycení Frankových pracovních postupů, se jeví civilní dialogy a čas trávený v rodinném kruhu. Irčan je především intimním dramatem o nefungujících vztazích a stále přítomnosti smrti, jejíž zárodky si neustále neseme v sobě (jak si uvědomujeme i díky digitálně omlazeným hereckým veteránům), ne velkou mafiánskou ságou. 95% Zajímavé komentáře: novoten, Triple H, Glowski, F.W.Colqhoun, BOURQUE, Joedas HellsAngel (15.01.2021)

Nějakou dobu jsem zvažoval, zda to vůbec chci vidět, protože ta stopáž mě dost odrazovala (btw. zmiňovat v souvislosti s tímto filmem pořád dokola jeho extrémní délku mi osobně přijde dost otravné). Nakonec ale zvědavost zvítězila, protože mám Scorseseho filmy rád a hrají tam snad všichni mí oblíbení herci. A za sebe musím říct, že se mi to dost líbilo a bavilo mě to; má to velmi dobrou kameru a soundtrack, jezdí tam hromada krásných starých aut, některé momenty jsou hodně působivé, a samostatnou kapitolou jsou herecké výkony, které jsem do jednoho shledal jako mimořádné (nejvíc se mi asi líbil Joe Pesci). Z pohledu na toho omlazeného De Nira jsem byl sice celou dobu poněkud nesvůj, ale můj zážitek z filmu to přesto nijak zvlášť nerušilo. Když jsem se navíc po zhlédnutí filmu dočetl, že pojednává o skutečných postavách (což jsem předtím nevěděl), ještě mu to v mých očích přidalo na zajímavosti. Asi bych byl opatrný v prohlášeních typu "je to starý dobrý Scorsese", ale osobně mě prostě bavilo na to koukat, a samotný závěr mi přišel hodně silný, takže jsem byl nakonec rád, že jsem se rozhodl tomu dát šanci. Btw. nechápu, proč český název nemohl být prostě jenom "Ir", a taky jsem moc nepochopil, komu hlavní postava celý film vypráví, když se přitom v ději k hlavní vraždě nikdy nepřiznal - prostě mi zde tenhle ohraný vyprávěcí postup nedával smysl. (20.12.2019)

Na film jsem se skutečně těšil od konečného potvrzení produkce. To obsazení prostě nemohlo zklamat a beru to jako jedno obrovské rozloučení za gangsterskou ságou, kterou Scorsese (a nejen on) se svými dvorními herci točil v minulém století. Zklamaný nicméně jsem, hlavně v tom kontextu, že jsem před pár týdny koukal na Tenkrát v Americe a tam zkrátka Irčan není. Pomlaskával jsem si při oznámení tři a půl hodinové stopáže a plně chápu, že si to lidi uměle rozdělili, k nelibosti slavného režiséra, na více částí...ostatně jsem to tak udělal také a věnoval tak tomuto filmu dva víkendové večery, protože jsem se zkrátka občas nudil a nevydržel jsem to. Pravděpodobně to bylo zapříčiněno pouze mým momentálním rozpoložením, ale zkrátka jsem čekal něco jiného. Aniž bych chtěl ve svém krátkém komentáři nějak dále rozvíjet De Nirovu, Pacinovu, Pesciho a Keitelovu spolupráci více, než pouhým konstatováním, že je zkrátka radost sledovat tyto zasloužilé matadory světové kinematografie pohromadě, nejde se nezmínit o jejich tolik propíraném omlazování, díky němuž se film rozpočtově vyšplhal do astronomických rozměrů a i gigantovi typu Netflixu pomůže film ospravedlnit až případné oscarové ocenění. Omlazování je vskutku zvláštní. A to do té míry, že jsem krom vyložených flashbacků měl problém poznat, co je CGI a co divně spravená maska, hlavně Robert De Niro vypadá strašně zvláštně. Ale nic co by kazilo můj zážitek, což je asi největší pozitivum, v jaké tvůrci a odborníci od počítačů doufali..dle ohlasů ale soudím, že to je značně individuální a jelikož je to hrozně provařená informace (datum uveřejnění tolikrát odsouvalo), že se na to diváci budou o to více soustředit. Irishman je zkrátka film, který budí emoce a pravděpodobně si jej v budoucnu budu chtít zopakovat. Pokud si tedy radši znovu nepustím Příběh z Bronxu nebo Casino. (02.12.2019)