Ano, šéfe!

Pořady o vaření v českých televizích měly vždy otřesnou úroveň. Sledovat slintajícího Náhlovskýho s Novotnym v pořadu MY RÁDI JÍME nebo stejně tak Zbyňka Merunku mlaskajícího nad hrncem po té, co ho vyrazili ze zpravodajství na Nově, bylo utrpení. Proto jsem se pořadům o vaření vždy obloukem vyhýbal. Pohlreichův pořad ANO, ŠÉFE! se stal závanem svěžího vzduchu na televizních obrazovkách, stejně jako v zatuchlých restaurací a hospodách, které se štábem navštívili. Ten pořad měl úroveň. Konečně ho dělal člověk z oboru, který tomu opravdu rozuměl. Navíc vtipně a neotřele. Absolvoval jsem všechny díly a s chutí. Tenhle pořad zaslouží poděkování, za to, že trochu zvednul všeobecné povědomí o kultuře stravování v restauračních zařízeních. Zkrátka přijít do restaurace a dát si smažák s hranolkama už není totéž co dřív. Člověk už vybírá a cena není jediný kritérium. Jedině změna přístupu zákazníků může přinést pozitivní změně v tuzemské gastronomii. Hospody a restaurace se musí přizpůsobit požadavkům, a ty dlouhou dobu žádné nebyly. Tohle byla i průprava pro lidi, kteří svoje hospůdky vedou. Kdo má nějaký takový podnik, měl by pořad absolvovat povinně. (11.08.2011)

Ne tak dobré jako jsou pekelné kuchyně Mr. Ramsayho, často jednotlivej díl smrdí předpřipraveným scénářem, sem tam slabej díl, často hospoda/restaurace plná dementů, ale jinak asi to nejzábavnější, co v české reality-show kdy vzniklo- jako že s velkým náskokem. Pohlreich sérii od série sice měkne, ale nezřídka kdy zábavnější než jeho slavnější kolega za kanálem La Manche. A hlášek má skoro tolik jako Bosák. (31.01.2019)

Od té doby, co sleduji Zdeňka Pohlreicha, beru si jeho hlášky k srdci. Dobré či zdravé jídlo, to není jen věc stylu, ale také radost. I to patří k životu. V restauracích či v motorestu už budu obezřetnější, neboť vím, že ti nikdo neřekne, že to co nám předkládají, není čerstvé. To by byli sami proti sobě. Ačkoliv jsem přisahal, že podobné jídlo si nedám, ale když žaludek kručí jak starý amplion. Naposledy jsem to zažil v jedné nejmenované restauraci na jídelním lístku bílého pangasia vydávaného za jesetera pečeného na másle. Záhy jsem po té rybí laskomině na záchodě strávil celou noc, bledý jak jezdec ze známého filmu. (01.12.2015)

V poslední sérii je vidět, jak to Pohlreicha nebaví, jak je kdekoliv jinde, jenom ne na place, a úroveň jednotlivých dílů podle toho vypadá. Chápu, že česká napodobenina Gordona Ramsaye nemůže převýšit originál, ale přece jenom nějaké zaujetí by to chtělo. Co v prvních sériích šlapalo, je nyní jen vybledlý odraz sebe sama. Bez koncepce, bez nějaké skutečné pomoci, jasných pravidel dílu, někdy snad ani není jasné, co se vlastně v tom dílu děje a proč. (10.12.2012)

Pohlreichova kouzelná pusinka. Budete potřebovat: pohled hyeny, tvrdou upřímnost, pár sprostých slov, které budete opakovat, kuchařský um, cit pro různorodá prostředí a možnosti, zabijácký úsměv a málo vlasů. Postup: 50 minut dlouhá příprava je především závislá na mixování slov od kuchyňské až po sprostou klasiku, kterou zasypáváte mučené pracovníky/majitele. Když se zvedne pěna, je nutné posypat trochou kakaa. Výsledek: Poučení o tom, jak se to v Česku dělá blbě a jak na vás nemá přijít hygiena s pokutou. Pokud jste opravdu dobří, dostanete i krásnou podobiznu na vstupní dveře. (22.12.2009)