Bláznivá, zatracená láska

Přítomnost Štefana Carella predikovala Šílenou, stupidní kokotinu, avšak k mému překvapení se jednalo pouze o kokotinu prostou. I taková se však pyšní dvěma opravdu nechutnými primáty, a to v podobě párečku snad těch nejhnusnějších hereček, co kdy brázdily mou padesátipalcovou Sonku! Opravdu se mi místy stávalo, že jsem odporem až odvracel zrak a nestrávená večeře mi zoufale klepala na hltan! Naštěstí jsou ty dvě obludy alespoň trochu vyváženy přesladkým panem Goslingem, jemuž konečně někdo povolil rozbalit naprudko jeho metrosexuální charm. No, nemít prázdnou nádrž s estrogenem, asi bych při pohledu na něj taky zamířil za hlasitého mlaskání rukou na jih jako některé místní kikiny (viď Mařenko!) a brutálně to nadhodnotil. Průměrné vztahové sci-fi s prvky kokomedie, jehož odsouzení jsem nucen zaokrouhlit směrem dolů kvůli toho kýble páchnoucích zvratků, jenž mi byl v posledních patnácti minutách zcela nekompromisně a bez skrupulí vychrstnut do xichtu! (13.11.2011)

Romantická komedie, která má podle mě téměř nakročeno k dokonalosti (osobně bych kupříkladu přeobsadil tu ošklivku Analeigh Tipton nebo zcela vypustil to trapné finále ve školní tělocvičně, s těmi stupidními projevy o lásce, na tohle americké klišé jsem už strašně alergický). Nejvíc mě na tom asi baví ta první část, kdy Cal prochází proměnou a objevuje své ztracené mužství - naopak dějová linie s jeho zamilovaným 13 letým synem mě tam spíš jen otravovala (není to navíc vlastně vykrádačka Lásky nebeské?), a některé dějové zvraty na mě působí dost nevěrohodně (např. když se ukáže, že Hannah je Calova dcera, nebo když se Jacob v závěru Calovi svěří, že by vlastně chtěl být jako on - ostatně celá ta jeho proměna z děvkaře na monogamistu je sama o sobě dost těžko uvěřitelná). Celkově je podle mě ten film hodně vtipný a bavil mě i na podruhé, a ačkoli je to v některých momentech slabší, tak ho stejně řadím k tomu nejlepšímu v rámci žánru za poslední dobu. (27.02.2013)

Taková hvězdná konstalace, a takový plytký výsledek. Co na tom, že před kamerou září herci jako Carell, Moore, Emma Stone nebo nový lamač dívčích srdcí Ryan Gosling, když jsou součástí scénáře tak naivního a prvoplánového, že to při vší snaze prostě nešlo ignorovat. Tři romantické linie do sebe sice krásně zapadají a první setkání všech aktérů tváří v tvář pozvedá celý film na trochu vyšší úroveň, ovšem s výjimkou Goslingovy aférky jsou příběhy málo zajímavé, v některých ohledech vyloženě přitažené za vlasy (toho malého kluka bych střílel) a navíc slepě předvídatelné krok po kroku až do závěrečného usmiřujícího happyendu. Nechci moc kritizovat, protože to si tahle komedie určitě nezaslouží, ale jak jsem se jednoduše moc těšil a očekával skoro americkou Lásku nebeskou, tak nakonec jsem musel skousnout jen další rutinní, ani ne moc vtipnou, ani nijak originální podívanou. 70% (14.03.2013)

Ako vždy, tak aj tu zdôrazním, že takéto tipy filmov moc nepozerám. A tento krát ma to prekvapilo o to viac. Klasické romanťáky ma nebavia a tento som si tiež v podstate nechcel pozrieť, ale keďže to nevyzerá s hodnotením, tak zlé niečo na tom asi bude. Tak som si to teda pozrel a prekvapilo ma to viac ako som čakal. Dobrý príbeh a super scenár, ktorý dokáže zaujať. Taktiež aj herci tomu dosť napomáhajú, aby som to povedal jasnejšie, tak herecké obsadenie je skvelé. Postáv je tu dosť a každý "pár" ma nejaký ten svoj príbeh, takže je dosť veľká šanca, že sa vás chytí aspoň jeden, aby ste sa nenudili. Záver je vymyslený teda perfektne, skvelé atmosféra, hudba, humor, strih a prekvapivo tvorcovia pekne zamiešali karty s postavami. Ja som sa skvelo bavil a s môjho pohľadu jeden s tých lepších romantických filmov, ktorý sa dá pozrieť aj viac krát. 85% - 4* (21.01.2012)

Láska je boj. Dokonce i ve filmu v zásadě bezkonfliktním. Romantické komedie o lidech ztrácejících a znovu nalézajících životní jistoty najdou uplatnění v libovolné době. Vždy budeme chtít utíkat a naivně věřit. Druhý film režisérů nápaditě vyprávěné hříčky I Love You Phillip Morris žánr kdovíkam neposunuje ani kdovíjak neobohacuje, ale splní přesně to, co navenek nabízí – potěší. Potěší víc než tituly totožného zařazení. Díky sehraným, sympatickým hercům, hladkým přechodům mezi fraškou a tragédií, ironickému poukazování na žánrová klišé (déšť, balení na Hříšný tanec) a nečekanému odhalení, jež zpětně ospravedlňuje zdánlivě chabou propojenost rozvětvených dějových linií (a neboť spočívá v chytré práci s informacemi, resp. v jejich zatajování, nepůsobí vykonstruovaně). Zásluhou propojenosti jednotlivých motivů to není komedie nevkusná (necudné fotky elegantně vyřeší jednu dějovou linii), hloupá ani naprosto nereálná svým závěrem. Jednoduše důkaz, že i ke zdánlivě vyčerpanému žánru lze přistoupit svěže a přitom bez nutnosti jít do krajnosti. 75% (20.09.2011)