Paralelní světy

Mnoho sci-fi stojí na fikčním světě, na jeho konstruování, zákonitostech, pravidlech. Jak píše J*A*S*M, v Paralelních světech je těch nelogičností příliš mnoho na to, aby se člověk mohl v klidu soustředit na příběh (který je k tomu silně konvenční). Spíše přemýšlí nad tím, jestli to či ono dává alespoň trochu smysl. A ono spíše nedává. K tomu všemu je často ztížena divákova prostorová orientace ve smyslu "má teď postava padat nebo naopak?", tzn. akceptování pravidel daného světa (horního/dolního). Hlavní záporácká korporace mi přišla podivně pasivní (postavy jsou zatčeny, ale za malou chvíli se znovu setkají). Divím se, že se takovému polotovaru, který nedává moc smysl, Kirsten Dunst a Jim Sturgess vůbec upsali. (30.12.2012)

Promarněná šance. Už úvodní titulky nastolující fyzikální zákony nového fikčního světa se začnou ledabyle porušovat v první scéně filmu. Sofistikovanost v poměrně originálním námětu nehledejte - se stanovenými pravidly obou "paralelních světů" tvůrci zacházejí nahodile, zrovna podle toho, jak to příběh potřebuje - což dělá z Upside Down hodně nepromyšlenou báchorku, ve které se věci dějí čistě pro efekt. Korunu tomu ovšem nasazuje scénář, který jako další ze zástupu dystopických sci-fi černobíle rozděluje svět na bohaté a chudé, přičemž právě mezi těmito protipóly se začne odehrávat romantická zápletka. Zde však zbavena jakýchkoliv emocí, dramatických zvratů a napětí - poslední část filmu dokonce trpí takovou mírou zkratkovitosti a nerozhodnosti, jakou cestou se vydat, že může zkazit zážitek i těm, kteří nad celou nelogičností a prostoduchostí filmu mávli rukou. Zde se přídomek "pseudo" hodí víc, než kdekoliv jinde... (26.12.2012)

Kde bylo, tam bylo… dva světy (boží), vypadalo to celkem dobře (ještě lepší) noóo následně na to se začala řešit láska a to hned v tom nejtrapnějším slova smyslu, kde Adam (vid. méno a nepřehledni to její) nezapomněl na svou dětskou lásku a nikdy na ni nepřestal myslet. A v tom co vidí - nevidí?... Eva v TV, ale kde? Na Venuši! Adam z Marsu, Eva z Venuše a jak to už jen vymyslet, že? Naštěstí nám to Diego v počátcích vysvětlí… Adam veme fúru šrotu, obaly do matračky a šup s ním na Venuši. Hrozneée... Bohužel, nepovedlo se a jako fakt že né! 2/10 a to jen za pár vizuálek, nic víc… (27.12.2012)

Láska vzdoruje zákonům... tentokrát gravitačním. Vizuální stránka je úchvatná, příběh zase pohádka o bohatých a chudých vsazená do originálního prostředí. Zákony tu nepracují podle našich měřítek, takže kdo chce strávit skoro dvě hodiny tím, že bude plkat o tom, že by se hlavnímu hrdinovy nahrnula do hlavy krev (nebo, že hoří nějak pomalu) a skápl by hned při prvním přelezu do Horního světa, může. Solanas to obětoval, aby mohl vyprávět příběh, který až na trochu uspěchané finále, neselhává. Kirsten Dunst i Jim Sturgess jsou dobře vybraní a dobře ví co se od nich čeká. Celkově je to prostě povedená pohádka, která se odehrává v okulahodícím světě. (23.12.2012)

Dva rozdielne svety. Tí hore a tí dole. Vrch predstavuje moc, peniaze, hojnosť, spodok zase rozklad, kriminalitu, chudobu. Nepriepustné a zároveň neprípustné je prenikanie jedného sveta do druhého. Kastovníctvo a sila pôvodu púta k sebe silou gravitácie. No láska dokáže divy. Spolu s neprispôsobením sa uniformite. Rozdelenie slúži vykorisťovaniu. Poznanie je jasné: dva rozdielne svety sú a predsa je len jeden. Kryštalicky jasné posolstvo o zmiernení majetkových antagonizmov silou srdca odeté do dnes populárneho new ageového hávu fantastického príbehu. Myšlienka? Originálna! Vyústenie? Pozitívne! Vizuál? Skvelý! Herci? Mňam! Samé pozitíva a predsa celok pôsobil ako článok v magazíne s lesklými stránkami a skvelým dizajnom. Neobvykle a novo informujúcim o fungovaní spoločnosti. Po prečítaní však zanechávajúcom pocit minimálneho myšlienkového obohatenia, pretože zase šlo len o atraktívne podanie dávno známych právd. (13.02.2013)