Plivu na váš hrob

Z hlediska gender studies by bylo velmi zajímavé film zanalyzovat, především z mužského pohledu dominance a jeho vnímání ze strany žen. Divák zde má možnost sledovat dvě odlišné poloviny, kdy v každé je moc a dominance v rukou někoho jiného. V té první se hlavní hrdinka Jennifer mění ze subjektu "zájmu" v pouhopouhý objekt. Je s ní zacházeno doslova jako s kusem hadru a musí se podřizovat úchylným a zvráceným choutkám agresorů. Jednotlivé akty mají svůj řád a jsou stupňované - od méně násilných (připodobnění orálního sexu) až po ty extrémní (opakovaná znásilnění). Mučení vyvěrá z podvědomého uspokojování libida, kterého je dosahováno výhradně voyeuristickým přístupem (jednoho uspokojuje nahrávání na kameru, další ukojí svou touhu "pouhým" sledováním znásilnění). V druhé části nastává symbolická "Jennifer's revenge". Aktivita Jennifer je směřována ke každému z násilníků zvlášť, přičemž proces mučení je daleko systematičtější a rychlejší; nejde o uspokojení, ale o samotnou pomstu. (02.03.2011)

*** a půl. Strašáci u Jezera smrti. Zjistila jsem, že snad ještě častějším faktem v hororech, než jsou podivní lidé v podivném městečku, kteří zpravidla útočí na skupinky teenagerů, kteří tudy projíždějí, je zvrácená, zkažená a brutální banda vesnických buranů, kteří si za své oběti vybírají krásné, osamocené dívky v opuštěných domech. Tento film je precizní ukázkou toho, že se nevyplatí být ani zhýralým vesničanem, ani osamělou dívkou. Zhruba po celou dobu se děj odehrává podle standardních, žánrových pravidel i klišé. Otrlého filmového diváka, zvyklého na kdejaký ten gore, brutalitu a zvrhlosti, tak už ani praktiky, jichž se na Jennifer Hillsové burani dopouštějí, nedokáží nijak emočně zasáhnout. Divák tak jen sedí, bez známek šoku, hrůzy či lítosti nad postavou a netečně sleduje, jak se nebohá dívka snaží přežít. A ONA přežije. Ale ONI to neví. Nyní k výkonu hlavní hrdinky. Sarah Butler je krásná dívka, ale co se týče jejích hereckých schopností, těmi mě tedy příliš neupoutala. Ale někdy se stačí jen dívat, že jo:) Ale za to, je nesmírně šikovná. Poté, co JIM, zbavena nevinnosti, hrdosti, zmlácená na těle i duši unikla, a oni si myslí, že je konec, začíná plánovat svou dokonalou pomstu. Během několika dní, kdy přežívá zřejmě jen o výhoncích a spadaném listí v lese, projde kompletním skautským výcvikem a naučí se vše, nad čím poté můžeme jen žasnout. Naučí se vázat všemožné provazy, odhadnout tíhu objektu, který zároveň dokáže i utáhnout či vyzvednout. A vůbec, při její zručnosti a technických schopnostech se skutečně tají dech:) To, čeho se nám nedostávalo po celý film, nám vysoce bohatě vynahradí závěrečná půlhodinka, při které opravdu tuhne krev v žilách, a i já jsem se v určitých scénách prostě nedokázala dívat. Nad takovými brutálními mučidly a pastmi by jistě s úžasem obdivně pokýval hlavou i samotný mistr, Jigsaw. Zde se však také dostane před zraky ono (ne)herectví Sarah Butler. Měla jsem pocit, že do svých "hrátek" nebyla dostatečně ponořená. Bylo vidět, jak se snaží "hrát" tu pomstychtivou, šílenou dívku. Neděsila mě, nemrazilo mě z ní. Snažila se být tou "bad girl" a moc jí to nešlo. Neměla jsem hrůzu z ní a její přeměny, ale z těch jejích "vychytávek." Škoda, kdyby byla více opravdová, "skutečně šílená," výsledek by byl perfektní. Tak mě napadlo, že skvěle by do té venkovské sebranky, coby "Big Sheriff", zapadl R. Lee Ermey:) (31.10.2012)

Tak konečně pořádný masakr, který si skrze brutalitu a psychický nátlak vyšlape vysněnou cestičku do divákova hlubokého podvědomí. Jasně že je to snímek plný klišé a svým zpracováním, strohými dialogy a některými hereckými výkony se zařazuje k řadě jemu podobných béček, ale tentokrát je zkrátka ten emocionální dopad tak silný a lahůdkově vygradovaný (vysloveně s brokovnicí za zadkem), že to překryje jakékoli nedostatky. Jak první půle trochu nudila a pozornost udržovala výhradně Sarah Butler v ultrakrátké sukni, ta druhá ve znamení krvavé vendety vše bohatě vynahradila a režisér to na mě rozbalil v takovém stylu, že jsem jen strnule přihlížel. Škoda, že to nešlo více do hloubky a více se nezapracovalo na jednotlivých postavách, ale to už bych chtěl až příliš.. :) (21.03.2013)

Horor dobrý, ale od začátku předvídatelný. Obrovská brutalita a hlavních aktérů znásilněné ženy mi nebylo ani trošičku líto a přál jsem jim daleko horší věci. Nejhůř dopadl Johnny a vůbec se nedivím. Neviděl jsem předchozí verzi ze staršího roku, ale co čtu komentáře, tak REMAKE byl o dost lepší.. 7/10 = 78% (29.01.2011)

Poprava svépomocí aneb oko za oko a zub za zuby (!!!) I Spit on Your Grave je jednou z těch moderních předělávek, ze který je už od první minuty cítit, že vás bude chtít ojebat. Chci říct, stačí pár záběrů, úvod děje a vy už tušíte, že s vámi zajdou až do krajností, že to bude sakra bolet a že se u toho budou tvářit jakoby nic. Jenomže stejně jako u The Last House on the Left na to nemají koule. Nebo možná jen o trošku větší. Průšvih většiny moderních exploitation je, že se příliš nechávají unést obraznou brutalitou a zapomínají, jak tenká je hranice autenticity, na které balancují. Jo, alespoň v první půlce se Steven R. Monroe docela držel, šovinistický burani, jeden tuplovaný kokot a kočka v upnutým svršku, která skutečně jela do chaty jen pracovat. Pěkná kamera, obraz, slušná hudba. Jenže samotný očekávaný finále, vlastně jsem jen skřípal zubama a sledoval, kdy tomu ratingu dojde dech. Nakonec z toho byla taková zálesácká homemade skládačka zakončená veršem: "Kdo má moc a chtěl by více, toho čeká brokovnice!" Technicky to nebylo špatný, ale co do uvěřitelnosti šlo I Spit on Your Grave posunout dál, mnohem dál. [final rate: 65%] (25.07.2013)