Daleká cesta

Prvky předválečné avantgardy vyztužený, konvenčně vyprávěný příběh se silnými typy Waleské a Krejči. Střídmý a přesný výběr archivních záběrů, stručná historická etnografie holocaustu s emotivně silnými scénami, mrazivě působící dětské hlasy Brundibára. Řada hereckých akcí a dialogů je ovšem - co naplat - scénáristicky velmi schematická. 98´ 3-4* (12.02.2015)

Zlé sny, vtělené do souboru černobílých obrazů. Každý z nich je unikát a přece jsou spolu velice pečlivě a velice pevně svázané - poskládané s vizionářstvím … a zvláštní něhou, která je v ostrém protikladu s vykreslenými hrůzami. Dokumentární a hrané pasáže se doplňují se samozřejmostí, která přitahuje - i děsí … v jakési univerzální rovnováze - a pokoře … která jim zabraňuje drát se do popředí. Výsledek je neobyčejně působivý - a jeho hodnota je trvalá. (18.12.2014)

Měl jsem pocit, že sleduji nějaký politický nezávislý film z 80. let. Kamera je tak šokující, že se člověk obává, že za ní sedí Milota. Symbolismus holocaustu je propracován do nejmenšího detailu. Žid si připíná kříž za statečnost, žid se sbalí, má číslo 402 a spáchá sebevraždu, nic není ukázáno, každý pochopí. Děvčata v Terezíně si zpívají popěvek Osvětim Majdanek, Treblinky. Těch netradičních postupů Alfréda Radoka je tolik, že to vypsat nelze. Herecké výkony Blanky a Otomara a ostatně všech jsou tak famózní, že v r. 1948 by to člověk nečekal. Na filmu se mi ale něco velmi nelíbilo: To, že je to pravda....byl by o moc hezčí, kdyby to byla jen Radokova katastrofická vize. (09.12.2012)

Film, který nemá v české kinematografii své doby obdoby. Expresionistická studie vykreslující Terezín jako kafkovské bezvýchodné bludiště fascinuje všechny smysly. Obraz, zvuk, hudba i herecké výkony jsou na neuvěřitelné úrovni. Pokud člověk srovná produkci popřevratové doby a toto dílko, musí se ptát, odkud se, sakra, vzalo? (24.03.2010)

S přimhouřenýma očima jdu na čtyři hvězdy. Používání dokumentárních záběrů do filmu je dobrý nápad. Obsahově mi film neřekl nic nového, jen jsem si trochu upravil svoji představu o tom, jak vypadalo terezínské ghetto. Na herectví 40. let jsem zvyklý, nijak zvlášť mi nevadilo, naproti tomu některé krátké montážní sekvence za vydatné podpory hudby jsou velmi působivé. A po výtvarné stránce je film také povedený. Jen škoda, že ono závěrečné osvobození Terezína vypadá jako komunistická propaganda, ale vzhledem k roku vyroby se není co divit. (03.06.2005)