Konfident
Eštebák
The Confidant
Režie:
Juraj NvotaScénář:
Ľubomír Ján SlivkaKamera:
Jan MalířHrají:
Jiří Mádl, Michaela Majerníková, Ondřej Vetchý, Jan Budař, Ady Hajdu, Táňa Pauhofová, Martin Geišberg, Marek Geišberg, Jakub Nvota, Ľubomír Burgr (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Hrdina filmu Konfident Adam pracuje po absolvování základní vojenské služby jako dispečer na sportovním letišti poblíž někdejší západní hranice Československa, kde prožívá i vojenskou invazi v srpnu 1968. Aniž si to tehdy sám uvědomí, právě tam začíná jeho dramatický příběh... Aby zachránil svou lásku Evu proti represím StB, podepíše „smlouvu s ďáblem“. Stane se profesionálním agentem, jehož prací je odposlouchávat lidi a shromažďovat na ně kompromitující materiály. Brzy ale zjistí, že i on je sledován. Když se pokouší najít odpověď na otázku proč, vrací ho pátrání do doby, kdy se stal na vojně svědkem vražedného rozkazu. Jeho tehdejší velitelé jsou dnes mocnými muži a Adamovo svědectví by bylo velmi nepohodlné. Dokáže Adam přežívat v atmosféře strachu a nejistoty, kde se nedá nikomu věřit? S rostoucími pochybnostmi sílí i jeho touha z toho temného labyrintu uniknout. Útěk však znamená být vždy o krok před nepřítelem. Bude na to mít Adam odvahu? (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (367)
U většiny současných českých (a slovenských :-)) filmů mám dojem, že tvůrci natočený materiál svěří počítači a spustí program "Náhodný sestřih". V "Konfidentovi" mi taky řada scén přebývala a některé zas chyběly . Film mě vůbec nedokázal vtáhnout, přišel mi nevěrohodný a bez vnitřní logiky. Ve srovnání s podobnými "Životy těch druhých", ale třeba i s "Pouty" je pro mě bohužel "Konfident" dost slabým odvarem. ()
Podle upoutávek v České televizi jsem se na film docela těšil. Nadšení z filmu však ze mne vyprchalo již po několika málo minutách děje. Ten je zejména ze začátku velmi zkratkovitě podaný, což vnáší do filmu zmatek. Ve filmu mně vadila i hromada chyb a historických nepřesností a velmi silná nepravděpodobnost děje. Škoda, námět byl pěkný. ()
Konfident se dá snad nejlépe charakterizovat spojením "další z řady". Další z řady filmů, které se snaží o reflexi naší komunistické minulosti. Česká polistopadová kinematografie v této reflexi dost selhala a jakoby se to snažila poslední roky nějak dohnat. Přitom paradoxní je, že zdaleka nejlepší filmy na toto téma vznikly v době, kdy jsme ještě byli sovětským protektorátem. Konfident patří spíš mezi průměrné; nedá se srovnávat se strašlivým Klíčkem, ale je viditelně slabší než nedávná Pouta. Jeho největší slabinou je scénář, který je plný šablon přejatých z učebnic dějepisu pro základní školy, nepřesvědčivých vztahů i motivací a komunisticko-reflexivních klíšé. Estébáci i disidenti jsou zde vykresleni tak, "jak se to má dělat" - tj. neoriginálně, tupě doslovně, edukativně (viz např. Goldflamovo doslovné vysvětlení zkratky RVHP). Ne že by film neukazoval, jak to doopravdy bylo; selhává ale v uměleckých měřítcích - ukazuje estébáky, disidenty i vpád sovětských vojsk učebnicově a bez kontextu, zato s přemírou snadno identifikovatelných symbolů (radio Luxembourg, prominentní disidentský spisovatel, vlasatý volnomyšlenkář - Bylo by také zajímavé udělat sestřih scén zobrazujících vpád vojsk v osmašedesátém, jak se objevily ve všech polistopadových filmech a seriálech... Tento moment našich dějin je natočen vždy jak přes kopírák a otázkou je, proč ho tam ti filmaři vlastně pořád cpou?) Naprosto nepřesvědčivý a nedostatečný je důvod, proč se Adam rozhodne tak, jak se rozhodne. Vůbec nevidíme, že by se snažil situaci řešit jiným způsobem - prostě hned jde a podepíše. Vzhledem k jeho povaze, soukromému životu a následným výčitkám působí tento automatismus poněkud nekonzistentně. Zajímavé je, že Adam s Evou vůbec nemluví o svých rodičích (zvlášť Eva o svém otci, který emigroval). Zvláštní je též scénáristovo nakládání s onou inkriminovanou nahrávkou velitele Dravce (objeví se pouze 2x a pokaždé s inženýrskou přesností tak, "jak by měla" - a pozorný divák od první minuty ví, kdy se objeví...). Pozoruhodné také je, že naprosto nikdo si nevšimne Adamových sabotážních pokusů. Naopak velmi dobře Konfident nakládá s detaily - zobrazení umakartové každodennosti je efektní a práce s jemnými technickými detaily i velmi efektivní; ale tíseň, kterou by divák zřejmě měl pociťovat, to nijak zvlášť nezvyšuje. Film určitě není nudný a není ani blbý, ale těžko se ubránit dojmu, že za např. tématicky podobnými Uchem a Životy těch druhých zaostává o několik kol... ()
,,VÍME O VÁS VŠECHNO....“ /// (vo tom kurva nepochybuju…) a tak Adam ,,vstoupí“. Život je najednou takovej jednodušší, jen se blbě říká, čím že se to vlastně živí…. Hrátky StB, lov disidentů a kontrarevolucionářů, spolupráce. Vo čem by jiným měl bejt takovejhle film, že? Voceňuju, že Mádl má celkem pestrej repertoár. Jen nevím, jestli je různorodý i jeho herectví. Taky mi vadí, že příběh zamrzá (potácí se) někde mezi svinstvem a pocitem viny. Chybí mě větší psychologickej pres, tlak na moje nervy (emoce). Dramatický situace tady sice jsou - nedělejte si žádný iluze, jsou 70tý léta, tomu se věřit dá. Jenže já bych chtěl věřit víc nejen normalizačním metodám, ale i hercům a hlavně tomu příběhu! Všeho je tady tak hezky napůl. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Baví mě Životy těch druhých. 2.) Nevím jakej byl rozdíl (za komančů, dneska to už vím) mezi knězem a fízlem odposlouchávačem. 3.) Páč jediný pouta jsem dosud měl s Antonínem. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Galerie (37)
Zajímavosti (23)
- Po veľmi kritickej recenzií na jednom zo slovenských portálov sa strhla silná diskusia, po ktorej nasledoval slovný útok producenta na autora recenzie a vulgárne osočovanie šéfredaktora webu zo strany scenáristu. (toi-toi)
- V jednom zo záberov priamo pred kamerou prejde električka ČKD Tatra K2 vo verzii "KS2" a farbách bratislavskej MHD, používaných až po roku 2008. (GTS_PUNK)
- Námět snímku vychází z autentických archivních materiálů Ústavu pamäti národa v Bratislavě. Předlohou hlavního hrdiny byl radioamatér, který se v bývalém Československu dostal do centra pozornosti Státní bezpečnost. (Moco)
S(ou)loužím socialistické vlasti a to tak, že práskám jako najatý, protože jsem byl k tomu najatý. "Takové odborníky, jako ty, budeme potřebovat". S touhle větou plnou uznání se v roce 1966 začíná psát příběh mladíka Adama Horného, který byl takto pochválen, když sloužil vlasti v zeleném, a u pohraniční stráže byl radista. Když je však špion pohraničníky na příkaz chladnokrevně zastřelen (mimochodem divák se vůbec nedozví o co šlo), i když se vzdal, tak si krátce uvědomí, jak nevyzpytatelný je totalitní režim a vše s ním spojené, ale dál se náznakům psychologie jeho film nevěnuje. Začíná se odvíjet jeho cesta od podepsání spolupráce k níž byl donucen a s tím spojené i značné (materiální) výhody. Horný střídavě tajně odposlouchává disidenty a souloží a má se nad poměry. Může mít však člověk radost z odměny za to, že druhému zničil život? Není příliš filmů, které by se věnovaly praktikám StB navzdory své značné kontroverzi. Možná už tohle téma nikoho nezajímá a nejraději by za touhle stinnou kapitolou bývalého Československa jednou provždy zamkl dveře na dva západy a zahodil klíč. Ze snímku je znát, že téma už je poněkud vyčpělé, a aby se okořenilo, je třeba přehánět a přibarvovat. V úvodu je špion na útěku českou kontrarozvědkou na příkaz velitele bez váhání zastřelen. Už se neřešilo, jestli informace, které u sebe měl, měly cenu za jeho zabití, anebo, jestli by bylo rozumnější a reálnější ho zadržet a podrobit výslechu. Ve filmu postupně takových přehmatů je víc a práce na ústředí StB připomíná frašku. Filmu chybí hmatatelnost. Většina toho, co je v něm k vidění, tedy kupříkladu protistátní činnost, za kterou se zavíralo, tady vyznívá trapně vykonstruovaně a sice není nic nového pod socialistickým sluncem, že se tak dělo, ale tvůrci tyto aspekty naházeli do jednoho pytle a nafoukli do roviny, která nemá daleko do parodie. Zvláště, když na ústředí Státní bezpečnosti pracovali takoví pracovníci, jaké ztvárnil Jan Budař, u něhož nebylo jisté, jestli se má jeho postava brát jako výsměch režimu nebo se vší seriozností hltat jeho karikaturu uvědomělého "stbáka", který nemá kouska respektu u svého nadřízeného od něhož schytá pochvalu až v závěru, a kterého si s chutí a vervou střihnul (zarytý antikomunista!) Ondřej Vetchý. Zřejmě jediná zajímavá postava ze všech, a snad i nějakým způsobem uvěřitelná ve své spravedlivé zkaženosti. Jiří Mádl v hlavní roli byl castingový omyl a zoufalost sama a do role typově vůbec nepasoval. Rozjívený teenager je jeho parketa a tady ani nevěděl, jak svoji postavu pořádně hrát nebo uchopit a solidně tápal a střídavě bojoval s nepřesvědčivostí. Seriozní a složité postavy by měl ještě na nějakou dobu přenechat jiným. Co bylo zcela určitě náročné z hlediska produkce, bylo vytvoření iluze šedesátých let se specifickými modely aut, rozestavěnými sídlišti a bytovým vybavením spolu s dobovým oblékáním a typickými technickými výdobytky té doby. Neradostná šedivost té doby z filmu občas až velmi působivě a intenzívně prostupuje. A jen song od The Doors k tehdejší socialistické atmosféře působí jaksi nepatřičně. To, co by se hodilo do nějakého filmu o znevažování socialismu, zde patřilo k tomu nejlepšímu. Mám na mysli nesmrtelné repliky či "hlášky", jejichž vrcholem je závěrečný rozhovor majora StB se svým podřízeným poté, co přeloží kratičkou větu z němčiny: Major udiveně: "Vy umíte německy, soudruhu?! Vy jste němec!" Podřízený hrdě se vztyčenou hlavou a s dostatečnou pokorou: "Ano, pocházím z Německa...ovšem Východního". V tu chvíli byla fraška dokonána. Stačí se podívat, co udělal režisér Špaček před časem s obdobným tématem ve své studii jednoho stbáka jménem "Pouta", a co natočil Juraj Nvota, a máte dost. Ještě chybí v info o filmu dodat žánrové zařazení parodie a vše ostatní škrtnout. Mé hodnocení: 20% () (méně) (více)