Konfident

Když nad tím tak přemýšlím, máme těch filmů popisujících komunistické časy opravdu požehnaně a tenhle nepatří zrovna mezi ty úsměvné. Příběh o tom, kam člověka může dohnat tíha doby a okolností, jak těžké je odolávat nátlaku režimu, když lusknutím prstu vás i vaše blízké může zničit. Je to ale také zároveň příběh o tom, jak se nezaprodat a v pravou chvíli umět použít své dovednosti proti útlaku. Osobně si nedovedu představit žít v téhle době - radši svobodný a chudý, než zabezpečený otrok doby a režimu! (23.02.2013)

Občas extrémní tlačenka na efekt, až z toho celej produkt vychází poněkud umělohmotně. Jinak celkem zdařile stresující extrakt ze světa sledovaných a sledujících, kteří měli permanentně jednu nohu ve dveřích mezi hrobem a krimem. Vetchý byl každopádně kontraproduktivní volba - člověk každou chvíli čeká, že vypadne z role a udělá nějakej fór. 5/10 (18.11.2021)

Konfident se dá snad nejlépe charakterizovat spojením "další z řady". Další z řady filmů, které se snaží o reflexi naší komunistické minulosti. Česká polistopadová kinematografie v této reflexi dost selhala a jakoby se to snažila poslední roky nějak dohnat. Přitom paradoxní je, že zdaleka nejlepší filmy na toto téma vznikly v době, kdy jsme ještě byli sovětským protektorátem. Konfident patří spíš mezi průměrné; nedá se srovnávat se strašlivým Klíčkem, ale je viditelně slabší než nedávná Pouta. Jeho největší slabinou je scénář, který je plný šablon přejatých z učebnic dějepisu pro základní školy, nepřesvědčivých vztahů i motivací a komunisticko-reflexivních klíšé. Estébáci i disidenti jsou zde vykresleni tak, "jak se to má dělat" - tj. neoriginálně, tupě doslovně, edukativně (viz např. Goldflamovo doslovné vysvětlení zkratky RVHP). Ne že by film neukazoval, jak to doopravdy bylo; selhává ale v uměleckých měřítcích - ukazuje estébáky, disidenty i vpád sovětských vojsk učebnicově a bez kontextu, zato s přemírou snadno identifikovatelných symbolů (radio Luxembourg, prominentní disidentský spisovatel, vlasatý volnomyšlenkář - Bylo by také zajímavé udělat sestřih scén zobrazujících vpád vojsk v osmašedesátém, jak se objevily ve všech polistopadových filmech a seriálech... Tento moment našich dějin je natočen vždy jak přes kopírák a otázkou je, proč ho tam ti filmaři vlastně pořád cpou?) Naprosto nepřesvědčivý a nedostatečný je důvod, proč se Adam rozhodne tak, jak se rozhodne. Vůbec nevidíme, že by se snažil situaci řešit jiným způsobem - prostě hned jde a podepíše. Vzhledem k jeho povaze, soukromému životu a následným výčitkám působí tento automatismus poněkud nekonzistentně. Zajímavé je, že Adam s Evou vůbec nemluví o svých rodičích (zvlášť Eva o svém otci, který emigroval). Zvláštní je též scénáristovo nakládání s onou inkriminovanou nahrávkou velitele Dravce (objeví se pouze 2x a pokaždé s inženýrskou přesností tak, "jak by měla" - a pozorný divák od první minuty ví, kdy se objeví...). Pozoruhodné také je, že naprosto nikdo si nevšimne Adamových sabotážních pokusů. Naopak velmi dobře Konfident nakládá s detaily - zobrazení umakartové každodennosti je efektní a práce s jemnými technickými detaily i velmi efektivní; ale tíseň, kterou by divák zřejmě měl pociťovat, to nijak zvlášť nezvyšuje. Film určitě není nudný a není ani blbý, ale těžko se ubránit dojmu, že za např. tématicky podobnými Uchem a Životy těch druhých zaostává o několik kol... (12.07.2012)

Podle upoutávek v České televizi jsem se na film docela těšil. Nadšení z filmu však ze mne vyprchalo již po několika málo minutách děje. Ten je zejména ze začátku velmi zkratkovitě podaný, což vnáší do filmu zmatek. Ve filmu mně vadila i hromada chyb a historických nepřesností a velmi silná nepravděpodobnost děje. Škoda, námět byl pěkný. (03.03.2014)

Jsem rád, že někdo natočil film z dob komunismu, který ho neidealizuje. Vadí mi ale danost a jednoduchost - každá postava tu má jednu jedinou vlastnost a jeden směr, kterým se musí ubírat. Chybí jim lidský rozměr a mnohoznačnost (každý tu jen proto, aby se nějak postavil vůči režimu). Nejvíc tomu láme vaz právě neexistence váhání a názorů, protože jiné možnosti konání se stejně nenabízejí. Pokud bylo cílem zlehčit nějakou "kolektivní vinu" za komunismus, je to asi v pořádku, protože film ze všeho nejvíc propaguje právě to, že se lidé nemohli chovat jinak, i kdyby chtěli. Obviňuje pouze ty, co rozkazy vydávali, ne ty, co je vykonávali. Vždyť samotného hrdinu nerozhodí několik vražd včetně malé holčičky, k finální akci ho dovede, že byl povýšen a musí vystoupit ze stínu anonymity. Já se s touhle myšlenkou nějak nemůžu ztotožnit... Ale vždycky můžete říct, že je o tím, že jsem tenkrát nežil. (Z životů těch druhých jsem neskákal nadšením, ale lepší zážitek než tohle poskytly určitě. A se stihomamem Ucha nelze ani srovnávat.) (20.06.2012)