Konfident

Jsem rád, že někdo natočil film z dob komunismu, který ho neidealizuje. Vadí mi ale danost a jednoduchost - každá postava tu má jednu jedinou vlastnost a jeden směr, kterým se musí ubírat. Chybí jim lidský rozměr a mnohoznačnost (každý tu jen proto, aby se nějak postavil vůči režimu). Nejvíc tomu láme vaz právě neexistence váhání a názorů, protože jiné možnosti konání se stejně nenabízejí. Pokud bylo cílem zlehčit nějakou "kolektivní vinu" za komunismus, je to asi v pořádku, protože film ze všeho nejvíc propaguje právě to, že se lidé nemohli chovat jinak, i kdyby chtěli. Obviňuje pouze ty, co rozkazy vydávali, ne ty, co je vykonávali. Vždyť samotného hrdinu nerozhodí několik vražd včetně malé holčičky, k finální akci ho dovede, že byl povýšen a musí vystoupit ze stínu anonymity. Já se s touhle myšlenkou nějak nemůžu ztotožnit... Ale vždycky můžete říct, že je o tím, že jsem tenkrát nežil. (Z životů těch druhých jsem neskákal nadšením, ale lepší zážitek než tohle poskytly určitě. A se stihomamem Ucha nelze ani srovnávat.) (20.06.2012)

Tak takhle ne, soudruzi, takhle ne! Ač je pan Budař mým oblíbencem a i přes to, že vypadá od třinácti na padesát, tady byl dokonalou parodií sama sebe, za to tedy snad ani nemůže, ale to, že křečovitou parodií byli (vyjma Ondry Vetchého) všichni, no, to už mě neserte. Snaha natočit nové Ucho vodovodním kohoutkem a husákovskou čechoslovenčinou nelze, ani kdybyste se na srpu s kladivem točili. Tahle smutná doba si snad takové epileptické přehrávání nezasloužila a příběh přitažený za umělé háro podměrečného, vodnického xichta od jihočeských rybníků, rafťáka Mádla... to snad raději nechám výjimečně bez komentáře. Přehnaná symbolika doby, trapné a hloupě okázalé dialogy (viz estébák a velebníček), nucené dobové reálie (není třeba jmenovat)... Pominu-li zajímavou genetickou anomálii, kdy zrzka má s okytařeným slovenským chartistou dvojčátka skoročernoušky, pak tohle ani za záznam nestálo. (29.07.2014)

"Pravda vždycky zvítězí!" Nic proti otevřenému konci. Jeden známý prohlásil, že se na takovéto filmy nedívá. Prý mu vadí, že se přibližují realitě. Má raději americké sci-fi. Na jednu stranu chápu. Ale na druhou - co si vezmou z minulosti naše děti? Nepotřebují si udělat nějaký obrázek, jak to tu dřív vypadalo? Tak si říkám, že je to celkem jedno, jaký příběh nám scénárista představí, ani jak to dopadne, důležitě je cokoliv, co připomene minulou dobu. A mělo by to být aspoň trochu věrohodné. (02.03.2014)

Celospolečensky tak důležité a citlivé téma a přitom tak prvoplánově sepsaný scénář a tak neumělá forma, že o nějaké reflexi bolavé komunistické minulosti tohoto (českého i slovenského) národa nemůže být ani řeči. Ono to spíš vypadá naopak, totiž že režisér Juraj Nvota natočil průhlednou propagandistickou antikomunistickou agitku, tak hloupě je naspaný scénář Konfidenta. Scenárista Lubomír Slivka chtěl patrně ukázat, že ani normalizace nebyla obdobím černobílým, scénář však sesmolil tak toporně, že mu z něj povstal obraz doby propagandisticky zabarvený, další z upocených příběhů o tom, jak mladý uvědomělý člověk vstoupil do systému s ideálem napravit ho zevnitř, když se mu to nepovedlo, tak celý systém ve stylu agenta Bonda přelstil, navíc Slivka zkombinoval osudy malého omezeného okruhu postav do neuvěřitelného propletence, takže dějiny slovenské StB se odehrávají na jednom patře jednoho paneláku. Uf. Žánrově jde pak o další připitomělou tragikomedii (nebo spíš pokus o ní), Konfident si ale spíše říkal o něco ve stylu Špačkových Pout, takhle je to neuvěřitelná selanka. Nepomohou ani osvědčení čeští herci (Vetchý, Budař), v podstatě nemají co hrát, Jiří Mádl v titulní roli pak neobstál vůbec, tohle byl herecký part do nějakého úplně jiného filmu... (04.02.2013)

Konfident je snad první opravdu poctivě odvedený film ze Slovenska po revoluci, který se zaměřuje na historii jejich země, co jsem já zatím viděl. Vůbec mi nevadí, že se v něm objeví celá řada českých herců, spíš jsem za to ještě rád. Je vidět, že pan Nvota tenhle příběh pojmul globálně a nezaměřil se jenom na Slovensko. Mádl, Vetchý a Budař totiž jedou naprosto parádní hereckou ligu. Do toho se perfektně doplňují slovenské herečky, které krásou tohoto filimu vysloveně vládnou. Některé záběry také nemají chybu. Hlavně přelety stíhaček, které se mi moc líbili. Přes tíživost příběhu se mi na něj ale dost těžce koukalo. Nedokážu si takové typy lidí, jako zde odehráli Budař nebo Vetchý, představit. Závěr, ačkoliv byl v duchu radosti, mi pak přišel dost smutný. Kór, když si uvědomím, že takových příběhů bylo víc. (07.03.2014)