Dangerous Liaisons
Nebezpečné známosti
Režie:
Stephen FrearsKamera:
Philippe RousselotHudba:
George FentonHrají:
Glenn Close, John Malkovich, Michelle Pfeiffer, Swoosie Kurtz, Keanu Reeves, Mildred Natwick, Uma Thurman, Peter Capaldi, Harry Jones, Joe Sheridan (více)VOD (1)
Obsahy(1)
John Malkovich v roli muže, který miloval lehkovážné hrátky s láskou. Americký snímek režiséra Stephena Frearse z roku 1988 je v pořadí třetí adaptací známého francouzského románu Choderlose de Laclose z konce 18. století (počítáme-li i málo známou japonskou verzi z roku 1978). Příběh vikomta Valmonta a jeho lehkovážných hrátek s láskou inspiroval na konci 80. let i režiséra Miloše Formana a ještě dříve v roce 1959 francouzského režiséra Rogera Vadima, který natočil stejnojmenný snímek s Gérardem Philipem v hlavní roli. John Malkovich v roli Valmonta se pustí do hry plné exaltované vášně s nevinnou paní de Tourvel. Píše jí dopisy a nevynechá jedinou příležitost k vyznání lásky. Nechce však skutečný cit, ale pouze svést kouzelnou ženu. Do krutého plánu navíc vstupuje i protřelá markýza de Merteuil. Nikdo z trojice netuší, pro koho se nakonec stane pohrávání se sexem a láskou osudné. V dalších rolích zazáří Glenn Closeová a Michelle Pfeifferová. Snímek byl oceněn třemi Oscary za scénář, výpravu a kostýmy. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (265)
Nejlepší filmová adaptace románu Chodarlose de Laclose. Zejména výkon Johna Malkoviche v roli Valmonta je opravdovou lahůdkou pro každého, kdo má rád dobré filmy. A Glenn Close jako madame de Merteuil je mu více než dobrou spoluhráčkou, protihráčkou i protivnicí. ()
Krásný film. Sice velmi smutný, depresivní a zkažený, ale krásný. Sice moc nechápu, jak mohl hrát Malkovich roli svůdníka, ale i tak mě všechny postavy dokázaly zcela přesvědčit o svých pocitech a touhách. Krásně zapadal do 18. století a nevyzněl tak vůbec trapně (jako Velmi nebezpečné známosti). Nyní je na řade Valmont, tak jsem zvědavá. ()
Nemám rád, když na mě tvůrci na začátku filmu vychrlí kvanta cizokrajných jmen a postav, protože se pak těžko orientuju v motivacích a nevím, o kom je zrovna řeč. A když se k tomu připojí moje notorická neschopnost zapamatovat si obličeje, mám pak z filmu dost velký guláš. No, během sledování se mi podařilo všechny informace utřídit, ale počáteční zmatení ve mně vyvolávalo dost velkou nervozitu. "Je to mimo mou kontrolu.". (815., 1. VI. 2013) ()
Výborné kostýmní drama (zasloužený Oscar) s ďábelským duem Malkovich + Close. Je fascinující, že dva herci, které nepovažuji za nijak zvlášť přitažlivé (za charismatické ale rozhodně ano), dokázali přenést na obrazovku tolik sexuálního napětí. Andělská Michelle spolu se začínající Umou a Keanu Reevesem jsou už jen příjemným doprovodem ústřední dvojice. Formanova "Valmonta" jsem viděla před dlouhými lety, ale myslím, že tato Frearsova verze ho o kousíček předčila. ()
Vynikající film ale když se s odstupem zamyslím nad zápletkou, přijde mi tento film hodně (a teď přijde klišé...) přitažený za vlasy:-) Na francouzskou verzi z 50. bych se ale rád podíval. ()
Výborne a s danou vášňou hrajúce, Glenn Close a Michelle Pfeiffer. ()
+3* tak jsem se dostal k tomu, abych zkouknul "soupeře" Valmonta. A musím uznat, že Formanova varianta mi přirostla víc k srdci a proto ode mně má lepší hodnocení. Ptáte se proč? Na stejně vysoké úrovni mi přišla výprava a kamera, ale jinak ve všem ostatním na mě působily Nebezpečné známosti hůř. Jsou zbytečně přímočaré, surovější, přesycené nenávistí a navíc ten nesympatický Malkovich. Valmont je hravější a proto intriky působily víc emocionálně vypjatě. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 3 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Film je dlhy, nudny, dejova linia ma xmrti nudila. Jedine, preco dam priemer, su herecke vykony. Takze za mna len 50 % ()
Kvalita filmu tkvie hlavne vo výbornom hereckom obsadení, kde Keeanu Reeves hrá rolu, na ktorú nie sme celkom u neho zvyknutý a to neskúseného mladíka. Michelle Pfeiffer a Uma Thurman vyzerajú v tomto filme vážne k "nakousnutí" a sú ich sexepíl je čerešničkou na torte, ale čo je torta no tak torta je výkon Glenn Close a John Malkovicha pretože ich výkon je už niečo naozaj úžasné v takomto filme. Záver filmu je naozaj tragický (snáď to nie je spoiler) a to som ja ak sa mám priznať nečakal lebo film je skôr dovtedy tak drzo hraví a je o boji dvoch rôznych pohlaví o nadvládu a každé jedno pohlavie používa na tú dobu svoje vlastné zbrane. Treba povedať, že toto (doba a aké boli vtedy intrigy) bolo zachytené bravúrne aj keď samozrejme ako to môžem vedieť, keď som v tejto dobe nežil (tak si len myslím, že bolo). Koniec tiež poskytuje aké také uspokojenie, že film nebol o ničom, ale skôr o niečom (čiže spokojnosť). ()
Les Liaisons dangereuses od Pierra Choderlos de Laclosa považujem za jedno z najúžasnejších klasických diel s motívom manipulácie a zahrávania sa s citmi, samozrejme spoločne s famóznym Shakespearovým Othellom. Táto verzia s Glenn Close a Johnom Malkovichom bola vcelku vydarená. Ich herecké výkony boli presvedčivé a na danú dobu a možnosti to bolo naozaj kvalitné aj čo sa týka kostýmov, kulís a výpravy. Akurát niektoré scény boli trochu menej vydarené, ale inak som viacmenej spokojný. Tento príbeh ma jednoducho neprestáva baviť - hoci na samotnú originálnu knihu s listovou korešpondenciou je asi akékoľvek filmové spracovanie prikrátke (v podstate si to ani neviem dosť dobre predstaviť). ()
Formanovský Valmont mne zaujal více. A je mi jedno, že byl jaksi ... populárnější, než toto Frearsovo střízlivější a intelektuálnější zfilmování knihy, kterou jsem si nečetla. Myslím, že si ji již ani nepřečtu. Raději se podívám na verzi Rogera Vadima. A nejspíše to celé nechám plavat. Již je mi totiž z těchto filmů jasné, že milostní pletky jsou nebezpečné. ()
Herecké výkony výborné, stejně tak kostýmy i hudba. Možná Glenn Close již od začátku vypadala jako mrcha, takže mi bylo jasné, co má za lubem, ale to je jen detail. Možná tam bylo pár scén, které mi přišli nudné a nedůležité, proto jedna hvězdička dolů, ale řekla bych, že jinak je to velice povedený film. ()
forman:frears 2:5 ()
"It´s beyond my control..." ()
Velmi kvalitní filmové zpracování zkaženosti vyšší společnosti konce 18. století s vynikající výpravou a strhující atmosférou podpořenou hereckým výkonem dekadentního vikomta Sébastiena de Valmont (skvělý John Malkovich). Jeho jediným koníčkem, vášní a smyslem života je svádět počestné krásné ženy. Pro vidinu intimních chvilek s intrikánskou markýzou Isabellou de Merteuil (Glenn Close) se do svých hrátek vrhá s nebývalou rafinovaností a s až cynickou krutostí. Nejenže zasvětí do tajů života markýzinu neteř Cécilii de Volanges (mladičká Uma Thurman), ale vrhá se předevší na svou vytouženou kořist paní de Tourvel (dobrá a půvabná Michelle Pfeiffer). A vzniká cit vikomtem dosud nepoznaný, stydí se za něj, uniká mu, znovu mu podléhá. Markýza de Merteuil, pokořená tímto citem, se začíná krutě mstít. Vikomt se stává loutkou v jejích rukách, aby okouzlen jejím šarmem velmi pozdě odhalil hloubku a opravdovost svého citu. Z dalších rolí: Céciliina obezřetná matka paní de Volanges (Swoosie Kurtz), naivní rytíř Raphael Danceny (Keanu Reeves), loutka v rukou markýzy de Merteuil, vikomtova stará teta paní de Rosemonde (Mildred Natwick), a rozverná kurtizána Emilie (Laura Benson). Nebezpečné hrátky s city, sexuální chtíč, mravní zvrhlost, neomezené intrikánství, zmaření velké lásky, tragédie a trest. ()
Příšerná doba, příšerný příběh o ničem, alespoň tedy v intencích mého vnímání kinematografie. Co naplat, že je to plné skvělých herců, když se na to nedá koukat. Americká verze z roku 99 se aspoň odehrávala v současnosti, tohle byl děs. 25% ()
Sice hvezdneji obsazene, nez muj milovany Valmont (Malkovich, Close, Pfeiffer, Reeves, Thurman...), ale ve skutecnosti o dost slabsi. Valmont je hravy, vtipny a celkove daleko lehci film, nez toto. Tady zkratka Malkovich je hajzl devkar, Close je vypocitava svine, Reeves nejni tak vyplesklej, Thurman ma sice hezky telo, ale jinak je prilis naruziva a Pfeiffer je takova nablbla hysterka. Hudba usla. ()
Myslím, že tato verze Nebezpečných známostí může sloužit jako exkluzivní výukový materiál pro kurzy Jak perfektně převést literární dílo na filmové plátno. Neuvěřitelné a fascinující! Nejdřív mi neseděla Glenn Close, nepřipadala mi stejně jako Gudaulinovi dostatečně krásná a sexy na to aby se kvůli ní někdo ničil, ale pak jsem si za a: vzpomněla na různé portréty dobových krasavic, které dnešnímu pojetí krásy už vůbec neodpovídají a za b: právě ten nedostatek podtrhoval, že nešlo o posedlost dobytím té nekrásnější ženy, ale o vítězství, o pokoření, o pomstu, byť za cenu nejvyšší. Když tak asi jako všichni budu srovnávat tuto verzi Nebezpečných známostí s Valmontem, jsou pro mě NZ o tu jednu hvězdu lepší, protože na 100% zachovávají DUCHA předlohy. Valmont je roztomilý film se smutným koncem hlavního hrdiny, ale ne filmu. Frearsovy známosti jsou stejně jako kniha nadčasová temná moralita s úsměvnými momenty a nejednoznačným vyzněním. Možná jsem hloupá, ale já si dodneška nejsem jistá, jestli Valmont paní de Tourvel opravdu miloval a bylo mu dopřáno poznat a pochopit opravdovou lásku nebo šlo jen o zničení protivníka. A tenhle pocit mám jak z knihy, tak z filmu. ()
O tom, že někde hluboko v nitru, pod maskou přetvářky, intrik, vypočítavosti, cynismu - a ješitnosti, která sbírá trofeje, bijí vášnivá a nespoutaná srdce, která umí milovat i nenávidět ... O tom, že nikdo není VŽDYCKY, za všech okolností neprůstřelný - a nad věcí. P.S.: Řekla bych, že ve srovnání s "Valmontem" Miloše Formana z roku 1989 jsou "Nebezpečné známosti" o něco vyostřenější a méně shovívavé - možná i proto je jejich tah na branku razantnější a emotivnější. ()
Související novinky
Hollywoodské hobby? Prznit klasiky
Filmaři v Hollywoodu se nejspíš rozhodli plýtvat všemi možnými zdroji na většinou nepotřebné a obvykle nepříliš kvalitní remaky. Ostatně co fungovalo už jednou (dvakrát atd.), bude fungovat o… (více)
"Když žena zaútočí na srdce druhé ženy, málokdy se mine. A zranění je vždy smrtelné." Scénář filmu je příkladem dobře zvládnuté adaptace. Původní kniha je zástupcem tzv. epistolárního románu vyprávěného výhradně v dopisech kolujících mezi jednotlivými postavami (přistoupíme-li na hru vydavatele, pak jde o sbírku skutečných dopisů z pozůstalosti). Scénarista musel z dopisů poskládat příběh, vyřešit problém s rozestavením postav v prostoru univerza (autor knihy je musí separovat, aby si mohly dopisovat, autor scénáře je musí sdružovat, aby se mohly setkávat) atd. Nebezpečné známosti jsou jednoduše příkladem adaptace u které nevadí, pokud jste knihu četli dříve než jste viděli film - což je pro adaptovaný scénář snad ta největší možná pochvala. Ačkoliv mi chybí některé z nejlepších atrakcí knihy, uznávám že tyto nejsou příliš filmové. Jde např. o dopisy mladé Cecilie de Volanges své přítelkyni z kláštera, které popisují události známé z korespondence de Valmonta subjektivně zabarvené viděním mladé dívky a které tak prohlubují Cecilin charakter. Dále mi chybí motiv (SPOILER) "výchovy nástupců", který se uskutečňuje ve vztazích de Valmont-Danceny, de Merteuil-Cecilie a pozdeji de Vamont-Cecilie a de Merteuil-Danceny. Co mi ale nejvíce chybí jsou analýzy vztahů a biografie výrazně nejinteligentnější postavy románu - Markýzy de Merteuil. A tím se dostávám snad k jedinému bodu, jež je možný filmu vytknout. Jde o dvě hlavní postavy a výraz, který jim propůjčují herci. Ve filmu divák na první pohled pozná, že zde má co dělat s dvěma proradnými manipulátory. To jde ale proti intenci knihy, kde je neustále zdůrazňováno, že si postavy dávají především pozor na to, aby působily vřele. A existují také indície vedoucí k tomu, že jsou v tomto úsilí úspěšní. Ve filmu mají de Valmont a de Merteuil neustále kamené obličeje, všelijak se ušklíbají, nikdy se nesmějí a jsou obkopeni jakousi aurou zla. Potom ovšem není vůbec jasné proč by měla teta milovat svého synovce de Valmonta a proč by mu měla podlehnout soudcová de Tourvel. Stejně tak není jasné, proč by měla obě de Volangésové důvěřovat de Merteuil. Ve své biografii ostatně tato výslovně zdůrazňuje, že jako mladá dívka se např. cvičila v tom usmívat se při dobré zábavě u stolu zatímco se bodala vidličkou do ruky. Ve filmu se ale nikdy neusmívá. Jakkoliv je tedy scénář dokonale neutrální (stejně jako román), přeci jen film moralizuje právě skrze výraz představitelů hlavních rolí. První 3/4 knihy ve skutečnosti působí jako oslava vůle k životu a nadřazenosti aristokratického života mimo dobro a zlo, kdy člověk neužívá svého rozumu k pouhému rozjímání nebo výdělečné činnosti, nýbrž využívá své inteligence a logického myšlení pouze a výhradně k zlepšení a obzvláštnění vlastního života třeba i morálce navzdory. Proto jsou postavy racionálně orientovanému čtenáři neobyčejně sympatické. Závěr knihy pak působí buď jako víceméně nespravedlivá tragédie dvou hrdinů nebo jako výsledek poplatnosti cenzuře a obavy z obvinění z bezbožnosti a nemorálnosti. Závěr filmu ale naopak působí jako happy end ve smyslu spravedlivého trestu nad zločinci. Pokud jde o mě, jsem fanoušek nedoceněné televizní série, která děj posová do 60. let 20. století s Catherine Deneuveovovou v hlavní roli. Více odpovídá mé představě o Markýze de Merteuil. () (méně) (více)