Intouchables
Nedotknuteľní
The Intouchables
The Intouchables
The Intouchables
The Intouchables
Untouchable
Kamera:
Mathieu VadepiedHudba:
Ludovico EinaudiHrají:
François Cluzet, Omar Sy, Anne Le Ny, Audrey Fleurot, Joséphine de Meaux, Clotilde Mollet, Alba Gaïa Kraghede Bellugi, Cyril Mendy, Salimata Kamate (více)Obsahy(2)
Ochrnutý a bohatý aristokrat Philippe si za svého nového opatrovníka vybere Drisse, živelného mladíka z předměstí, kterého právě propustili z vězení. Jinými slovy - najde si na tuto práci tu nejméně vhodnou osobu. Podaří se jim však propojit nemožné: Vivaldiho a populární hudbu, serióznost a žoviální vtípky, luxusní obleky a tepláky. Bláznivým, zábavným, silným, neočekávaným a hlavně „nedotknutelným“, přesně takovým se stane jejich přátelství… Komedie s dramatickou zápletkou o tom, že ani od krku po prsty u nohou nepohyblivý člověk odkázaný na pomoc druhých, nemusí ztratit smysl života. A o tom, že i nejméně pravděpodobné spojení melancholického multimilionáře a extrovertního recidivisty může humorně zapůsobit na diváka a může se z něj stát kasovní trhák. (oficiální text distributora)
(více)Diskuze
Astu.: Pohádka je něco, co se odehrává za sedmero horami a sedmero lesy a nemá to nějak podrobnout definici daného světa. Nedotknutelní se odehrávají v současné Francii a v zásadě se vůbec netváří jako film z alternativní reality, řekněme třeba Amélie z Montmartru. Čili první chybný předpoklad.
Cynismus - kde? Jestli něco ten film není, tak cynický. Možná tak v té manipulativnosti s city, ale rozhodně ne v tom, jak se chovají postavy.
Netvrdím, že "film dostane většinu lidí do kolen proto, že je podle skutečných událostí", to je naprostá dezinterpretace. Říkám, že to tvůrci používají jako alibi proti výtkám ohledně nepravděpodobnosti.
Jinak celým svým příspěvkem potvrzuješ to, co píšu: že lidi tomu filmu odpouštějí, protože s ním hrají hru na "dobrý vkus". Jde o představu, že určité, principiálně kýčovité téma jde podat tak kultivovaně, až to vlastně kýč není. Ale tak to nefunguje.
Tetsuo: Ano, je to pohádka. Ale je to pohádka, která prvoplánovitě neútočí na emoce, ale snaží se svým (černým.)) humorem a cynismem apelovat na to, že všichni jsme jedinečné bytosti, které i přes svojí rozdílnost k sobě mohou nalézt cestu. Hlavní myšlenka filmu není IMO ukázat světu, že Francouzi jsem jeden společný, šťastný národ, ale že rozdílné vnímání světa nás můžou hodně obohatit. A tvoje výtka, že to většinu lidí dostane do kolen kvůli tomu, že je to film podle skutečných událostí....ke konci mi bylo úplně jedno jestli je to podle skutečnosti nebo smyšlené...a věřím, že to tak vnímala i většina diváků. Názor ti neberu, pokud bych měl mít k Intouchables ten nejkritičtější pohled, tak řeknu, že je to důkladně zamaskovanej kýč. Ale když to porovnám třeba se Zelenou mílí, Shawshankem nebo Forrestem, pořád mi vychází jako nejkvalitnější a nejméně vtíravé dílo, které toho řeklo víc než všechna tahle ''nesmrtelná'' díla dohromady.
Sharkman: "No na to, ze jsi napsal tolik slov k filmu, kteremu jsi dal 2 hvezdy(malokdo dal mene) je fakt trochu na hlavu."
1) Napsal jsem to proto, že jsem za to placený
2) Napsal jsem to dávno předtím, než jsem to sem překopíroval
"Tvuj clanek neni recenzi filmu, ale jeho pitvanim, ve kterem jsi se podle me dost trefil do cerneho(ne herce :-D)." - Bohužel nechápu, co tím chceš říct.
Tetsuo: No, pokud bych se k tomu měl vyjádřit. "Recenze" je psána stylem "jak pochopit film" a např. hodnocení filmařských kvalit (režie, herecké výkony) šlo evidentně mimo. Což o to, já jen nevím, zda-li jste se podílel na natáčení, či tak nějak... Když by tomuhle někdo dal třeba i taky 2* a napsal něco ve stylu "podle mého názoru.../myslím si.../působilo to na mě.../mě osobně to nenadchlo, protože...". Ale tohle? Vždycky na mě někde vykoukne Váš komentář tady a já se někdy nestačím divit. Nejsem žádnej hater, co chce jen kritizovat, ale vážně nechápu, proč si myslíte, že vždy 100% chápete, co tím chtěl autor říct a prostě návod k celému filmu...
Jo a dobré zmínění o Mužích v naději. Zase jsem si vzpomněl, že jsem tak trochu "nemyslící člověk, co ztratil cit a nepozná dobrou komedii" (tak jste nazval vlastně všechny, kterým se film líbil, takže respektování vkusu jiných asi taky kde nic tu nic). Doufám, že existuje i návod, jak tedy poznám dobrou komedii a kdy se třeba i můžu zasmát... :) Ach jo.
Toto jsem napsal do nového Respektu, pokud někoho zajímá rozvitější argumentace, proč se mi tento film upřímně nelíbí:
Rovnost, volnost, bratrství na vozíku
Francouzi si v sobě hýčkají představu, že jsou rovnostářský národ. Odkaz velké revoluce je ovšem z velké části také pokrytectví: země je silně rozdělena na Jih a Sever, města a venkov a panují zde velké třídní rozdíly, nyní posilované i letitým přílivem imigrantů. Není proto divu, že k zachování onoho pocitu a sociálního smíru potřebují šidítka či „změkčovače napětí“ - například v podobě filmů.
Nevyznívá tedy náhodně, že nejúspěšnějším francouzským snímkem všech dob je komedie Vítejte u Ch´tisů z roku 2008, která vlídně úsměvným způsobem tematizuje střet „jižanů“ a „seveřanů“. A už vůbec nepřekvapí, že druhým divácky nejúspěšnějším filmem je loňské komediální drama Nedotknutelní, které se právě dostává do českých kin.
Jeho zápletka působí až pohádkově – od krku dolů ochrnutý zámožný aristokrat Phillipe (Francois Cluzet) si za nového opatrovníka vybere senegalského přistěhovalce Drisse (Omar Sy), který se právě vrátil z vězení a živoří na podpoře. Předvídatelně a bez větších obtíží se stanou přáteli, navzájem si pomůžou změnit životy - a když se zdá, že od sebe budou odloučeni, znovu se šťastně shledají.
Hra na „dobrý vkus“
Obdobné snímky se obvykle hodnotí podle toho, zda jde o „skutečně jímavý“ film, nebo humanistický kýč. A největší trik Nedotknutelných spočívá právě v tom, jak dovede velkou část publika přesvědčit, že vidí první případ a vymezuje se vůči druhému. Jak na to jde? Zápletka se ospravedlňuje už tím, že vychází ze skutečných událostí; my pak máme na tuto hru přistoupit a jen sledovat, aby se vyprávění nevymklo „dobrému vkusu“.
Boháč nesmí být příliš nadutý ani ušlechtilý, chuďas nesmí chudobou trpět příliš ani být úplně bezstarostný. Za úžasně novátorské se dokonce pokládá, že se ani jeden z hrdinů výrazně nepromění. I humor je jen vlídný a nekonfliktní, byť ne zcela jemný. Nese se v duchu nadužívaných montážních sekvencí, kdy se Driss trefí Phillipovi vidličkou do oka, a ne do pusy, nebo mu oholí vousy na Hitlera.
Film se zaštiťuje jediným poznáním a poselstvím: lidé z ulice údajně neznají slitování, a právě to fyzicky postižení potřebují nejvíc. Aby je nikdo nelitoval a choval se k nim jako k sobě rovným. S tím vlastně nejde polemizovat a nejde ani popřít, že se takový případ stal: pouze Driss se jmenoval Abdul a byl Alžířan, takže nepůsobí tak roztomile. Senegal, odkud pochází Driss, sice byl kolonií, ale na rozdíl od Alžíru s Francií neválčil,čím se smazává jakákoli podpovrchová nevraživost. A zatímco Abdul je muslim, Drissovo náboženství film nezmiňuje.
Postavy se k tomu pohybují v dokonalém společenském vakuu a Phillipe jen odráží námitky snobského příbuzenstva, sám jejich kastovním pohledem nezasažen. I v motivu zesměšnění snobství se nachází něco typického: Phillipe poslouchá klasiku a Driss popinu - přičemž pop se tu prezentuje jako autentičtější. Že Driss bez jakéhokoli „školení“ namaluje abstraktní obraz, který se prodá nadutému Phillipovu bratranci za velkou sumu, má zase demaskovat falešnost abstraktního umění.
Prázdnota vysoké kultury
Tvůrci s námi manipulují pomocí strategie, díky níž se cítíme blíž vitalitě „prostých lidí“, kteří „prohlédli“ zbytečnost a prázdnotu vysoké kultury. Přitom tu ani nejde o původní podobu kultury pro masy jako spíš o kultivovaný středostavovský pohled na to, jak se sbližují příslušníci vysoké a nízké vrstvy, přičemž obě ze sebe odvrhávají to nejhorší. Nakonec se vše vynuluje a zneutralizuje. Všichni jsme iluzorně na stejné úrovni a žijeme v sociální utopii, kdy oba hrdinové si v autě zpívají stejnou písničku a ve scénách z ghetta hraje „umělecky“ klavír.
Nedotknutelní jsou tak dalším vítězstvím tzv. midcultu v současné kinematografii. Ve francouzském podání dokonce ještě drtivějším z hlediska komerčního úspěchu; američtí oscaroví vítězové málokdy mají takový domácí ohlas. Ukazuje se, že už nechceme okázalé a trapně viditelné kýče, ale nechceme ani náročné umění. Chceme, aby nám někdo polopaticky naservíroval povznášející pravdy, ale tvářil se u toho nenuceně - abychom si sami mohli připadat povzneseně a nenuceně.
Jistě lze vést debaty, zda je méně „škodlivé“, aby nejnavštěvovanějšími filmy byly oživlé reklamní letáky na viagru jako čeští Muži v naději, nebo lehce dojemné a příjemné liberální „multi-kulti“ kousky typu Nedotknutelní. Odpovědí v diskusi na téma „je větším zlem bulvárnost, nebo příjemnost?“ může být i to, že tvůrci i spokojení diváci si zakazují smýšlet o filmu politicky; odmítají ho vidět jinak než coby „příběh o přátelství, jež překonává veškeré hranice“.
Ale zrovna toto překonávání hranic a zapomínání je politické. Ukazuje se na něm, jak se neumíme konfrontovat se skutečnou a nepříjemnou jinakostí. Jak rádi sedneme na lep dílu, které nám nalhává, že to velkodušně děláme – ale přitom nás to odnaučuje.
Neřešte tu TOPku :-) Sami s tím nic nenaděláte. Lidi, kteří dají i třeba bezdůvodně odpad! tu budou furt a že jim budete nadávat jejich rozhodnutí určitě nezmění. Film je skvělý a i když přiznávám, že je trochu nadhodnocený, tak mu s radodstí dám plné hodnocení a nelituju toho. P.S.: Topka stejně potřebovala trošku proházet místa. A dokud bude Pulp Fiction v první dvacce, tak budu v klidu .-) P.S.S: Update recenze, když je to teď i v kinech :-)
Handle: Přesně tak... dáš tomu 5* protože se ti film líbí a 4* je málo a pokud se film líbí většímu publiku (Shawshank, Forrest Gump) tak se prostě umístí takhle vysoko. Pochybuju, že by někdy bylo na 1. místě třeba nějaký Sci-fi nebo Horror, protože tyhle žánry prostě nejsou pro všechny lidi ale drama je a vždycky bude pro všechny a já mám tenhle žánr ze všech nejradši (já osobně bych třeba Forresta Gumpa viděl radši někde v top 30 ale dal jsem mu 5*).
Ježiš nechte toho. Proč by někdo nemohl mít u tohodle filmu stejný pocit jako u Shawshanku? A má tento film právo být v TOP 300? Nebo v TOP 20? Nebo kde?
Někdo Vám bude tvrdit, že je to rozhodně nejlepší film všech dob, někdo, že jen do TOP 300, někdo, že tam vůbec nemá co dělat... a nebo, že je "mimo mísu", že máte podobný pocit u tohodle filmu jako u Shawshanku, ovšem....
...všichni tyhle lidi jsou "mimo mísu". :))) Každýho prostě nemusí "dostat" stejný film... Já můžu jen říct, že podle mě si TOP 300 zaslouží, ale 8. místo je asi opravdu moc... :) (ovšem to samé můžu říct o Shawshanku, kterýmu jsem dal také 5*, ale nejlepší film to pro mě prostě není).
B.e.n.Q: Stejně tak nenormální pro někoho může být dát tomu 5 hvězd. Já zvolil zlatý střed a připadam si normální :o)
fefee: www.imdb.com, neznáš? Velmi příjemné.
Související novinky
Kevin Hart sesadil Aquamana
Je to oficiální, Aquaman je první superhrdinský film ze stáje DC od Temný rytíř povstal, který v kinech překonal miliardu. Úspěch je to zejména pokud se ohlédneme na předloňskou Ligu spravedlnosti,… (více)
Tom Hanks a švédský hit
Hollywood momentálně neblázní jen po superhrdinech, ale i po předělávkách výrazných evropských filmů. Remake Nedotknutelných s Bryanem Cranstonem už je natočený, Jack Nicholson si zahraje v novém… (více)
Z Willa Ferrella bude stoletý stařík
Možná si ještě pamatujete na švédský hit Stoletý stařík, který vylezl z okna, jenž to dotáhl až k oscarové nominaci na masky. Jen 4 roky starý film sesbíral chválu od diváků i kritiků, takže nikoho… (více)
Kdy dorazí američtí Nedotknutelní?
Ačkoliv o tom ještě spousta lidí neví, francouzský hit Nedotknutelní se opravdu dočkal remakeu. Divokou roli Omara Sye převzal Kevin Hart (Centrální inteligence) a místo Françoise Cluzeta se na… (více)